Reklama

Cesta domů

Moderní medicína má tendenci vnímat smrt jako své selhání. Právě snaha toto selhání zvrátit vede podle občanského sdružení Cesta domů nejednou k nepřiměřeným léčebným postupům. Přitom by odborníci měli pro určité situace stanovit jako cíl léčby důstojné umírání.

Podle většiny zdravotníků, které sdružení oslovilo, je v ČR velký počet lidí umírajících s nedostatečně mírněnou bolestí. Ještě větším nedostatkem je ale možná to, že nikdo nevěnuje dostatečnou a systematickou pozornost psychickému utrpení umírajících. Ve zdravotních zařízeních se podle sdružení nikdo nezabývá jejich pocity úzkosti, opuštěnosti, tím, že je trápí ztráta pocitu důstojnosti a problémy související s hledáním smyslu života.

Průzkum mezi pozůstalými poukázal na nedostatky v komunikaci s lékařem a nedostatečný respekt zdravotníků k přáním rodiny. Podle pozůstalých chybí v Česku také podpora domácí péče o umírající a podpora truchlících.

Sdružení Cesta domů usiluje o zkvalitnění péče o umírající i jejich rodiny. Do diskuse o nové koncepci této péče chce zapojit odborníky i laickou veřejnost.

Podle studie, kterou sdružení vypracovalo, umírá čtvrtina Čechů doma, 70 procent v nemocnici nebo v léčebných ústavech a téměř pět procent v sociálních zařízeních. U onkologických onemocnění převažují úmrtí v nemocnici, u cévních nemocí mozku v domovech důchodců. Česká republika se v tomto ohledu výrazně neliší od vyspělých států západní Evropy a od USA, zjistil průzkum.

Reklama

Ze statistik však není zřejmé, kde nemocný trávil poslední měsíce či týdny života. Mnozí lidé, kteří zemřeli v nemocnici, strávili větší část posledního roku života doma.

Náhlou smrtí umírá desetina až pětina lidí. Většinu odborné péče o pacienty v pokročilém stádiu nemoci poskytují praktičtí lékaři nebo lékaři a sestry standardních oddělení nemocnic. Žádná z těchto skupin nemá podle sdružení formální vzdělání v paliativní péči, která se zabývá utrpením, důstojností, potřebami a kvalitou života umírajících.

Jitka Klejnová

Reklama

Komentáře

Jana Beranová (So, 9. 9. 2006 - 21:09)
Starám se o svoji tychyni,které je 81 let a je ležící.Když jsem si ji brala domů z nemocnice,po operaci krčku,chtěla jsem ji poskytnout nový domov,vytvořit prostředí,kde bude obklopena lidmi,kteří ji mají rádi a zajistit 100%.ošetřovatelskou péči.Velice dobře jsem věděla do čeho jdu,protože jsem 7 let pracovala na JIP-neurologie.Samozřejmě jsem tuto práci musela opustit,abych se o matku svého manžela mohla starat.Dnes,kdy už je stará paní zmatená a není sto rozlišit kde a s kým je se domnívám,že bych ji dokázala umístnit do zařízení-hospic.Myslím si že by techto zařízení mělo být podstatně víc,aby každý měl možnost Umístnit tam človíčka,který tuto péči potřebuje.Je velice náročné postarat se o nemocného v domácím prostředí,pokud je na to jen jeden člověk.Je to 24.hodinová služba bez přestávky a oddychu.Je toho mnoho,co by se dalo na toto téma povídat,ale já jsem jen měla potřebu se vyjádřit a snažila jsem se být opravdu velmi stručná.
lenka (Ne, 10. 9. 2006 - 20:09)
Vážená paní, velice vás chápu,moje mamka měla mozkovou mrtvici, a taky jsem o ni dlouho pečovala, ale je jí 60 let, tak ted je samostatná už 2roky, ale ta dřina, nečekejte, že to někdo ocení. Ještě vás budou obviňovat, že si stěžujete. Naši příbuzní, zbohatlíci, pokrytci, kteří za mamkou nepřijedou ani 1x za rok, se starají jen o sebe, a ještě mi vyčítali, že jsem jim nedala vědět, když mamka byla nemocná. Ty jsem zrovna potřebovala, pokrytce! Babce na hrob tam nosí kytky každý měsíc, ale na moji mamku si za celý rok nevzpomenou. Holt někteří lidi dávají přednost mrtvým před živými. A jejich jména? Chovančíkovi, bydlí v Řepištích! A jsou to katolíci na entou!Prostě pokrytci
Reklama