Reklama

Co je to generalizovaná úzkostná porucha

Typickým projevem generalizované úzkostné poruchy je všeobecná a trvalá „volně plynoucí úzkost“, která se týká každodenních záležitostí a jejich zvládání nebo obav z různých tělesných příznaků. Typickým projevem této poruchy je nadměrné a téměř neustále zaobírání se obavami, starostmi a stresujícími myšlenkami.

Jejich obsahem je, že se stane něco nebezpečného nebo nepříjemného člověku nebo jeho blízkým, že onemocní, něco nezvládne, někdo na něj bude nepříjemný, nebude ho mít rád, ztrapní se před ostatními apod. Tyto obavy a starosti se vesměs týkají možného ohrožení v budoucnosti. To vede k úzkostnosti, podrážděnosti, zhoršenému soustředění, nadměrné únavě a nepříjemným tělesným pocitům. Úzkostné očekávání, obavy z budoucího neštěstí, pocity "na pokraji svých sil" vedou ke zhoršenému soustředění.

Z tělesných příznaků dominuje svalové napětí, roztřesenost, závratě, nevolnost, bolesti hlavy, pocit sevření na hrudi a v krku, bušení srdce, nadměrné pocení, sevření nebo tlak v žaludku, pálení žáhy, pocity na zvracení, zažívací potíže s průjmy, pocity slabosti v končetinách, nadměrná chuť jídlu nebo naopak nechutenství apod. Většinou je zhoršen spánek, zejména večer. Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou mají často problém se uvolnit, odpočívat, vypnout. Tyto potíže se zhoršují v době, kdy má postižený člověk zdánlivě více klidu a volnosti - o samotě, o víkendech a o dovolených - protože jeho pozornost není od úzkostných myšlenek odváděna vnějšími činnostmi.

Je několik společných oblastí, kde se lidé obávají: 
- Zdraví. Obavy o vlastní zdraví, zdraví rodiny nebo přátel. Typické jsou představy onemocnění, choroby a neschopnosti si poradit v nějaké situaci. Člověk může začít být úzkostný tehdy, když slyší, že jiní lidé onemocněli, protože mu to připomene možnost toho, že on nebo někdo blízký může onemocnět také.
- Přátelé/rodina. Obavy o to, zda je dotyčný dobrý rodič nebo přítel, obavy o štěstí nebo zdraví rodiny, přátel, jejich bezpečnost a toho, zda pro ně udělal to nejlepší.
- Práce/škola. To je další oblast, která je často zdrojem obav. Např. typická je obava, zda se podařilo udělat všechno, co bylo na tento den nebo týden naplánováno, nebo zda to bylo splněno na takové úrovni, která se očekává, nebo zda někde něco neuniklo, nestala se chyba apod.
- Finance. Někdy se lidé obávají, zda budou schopni zaplatit všechny účty, nebo zda mají dost peněz do budoucnosti, i když teď mají na pokrytí výdajů prostředků dostatek.
- Denní povinnosti. Mohou se stát také zdrojem obav. K tomu dochází tehdy, když si člověk myslí, že něco špatného se může stát každou chvíli. Pak se může obávat běžných záležitostí (zda bude někde včas, dopravy, zda bude dobře vypadat, zda zvládne denní povinnosti atd.)


Nadměrné obavy bývají spojeny s domněnkou, že pokud určité věci neuděláte, bude to mít pro vás strašné následky. Problém je, že nadměrné obavy se jen těžce zastavují. Člověk, který se chronicky obává, může ležet v noci v posteli a obávat se všeho, co může přijít v budoucnosti, přes týden nebo během roku. Jeho snaha obavy potlačit bývá neúspěšná. Podobně může mít sklon přinášet si obavy z práce domů a naopak. Není schopen je nechat za dveřmi.

Reklama

Jak jste si už možná všimli v předchozích příkladech, nadměrné obavy bývají spojené se třemi základními postoji, které jsou v pozadí: 
- Perfekcionismus souvisí s obavou, že uděláte chybu. Nebo že věci nebudou takové, jaké "mají být". To by byla opravdu tragédie!
- Nadměrná zodpovědnost souvisí s obavou, že když se nebudete obávat, mohou se špatné věci doopravdy přihodit. A pak by to bylo na vás! Vlastně tím, že máte obavy, se chráníte před negativními událostmi. Takže to, že máte obavy, svědčí o tom, že nejste žádný flink
ani lajdák.
- Pocit nekontrolovatelnosti souvisí s obavou, že věci moc kontrolovat nejdou. Tak je kontrolujete "pro jistotu" alespoň vlastními obavami.

Zdroj: Úzkost a obavy (Portál)

Reklama

Komentáře

hany (Po, 12. 10. 2009 - 07:10)
z hrůzou jsem zjistila že tohle se mě týká, jen jméno jsem tomu neuměla dát...možná se doslova a ve všech bodech, ale z velké většiny jsaem to já...bohužel..co s tím... nevím
Ileen (Po, 12. 10. 2009 - 09:10)
z hrůzou jsem zjistila že...Milá holka, můžeš se svěřit svému obvodnímu doktorovi a on ti poradí, co dál, třeba ti doporučí odborného lékaře, psychiatra, který ti předepíše lék. Anebo se objednat k psychologovi a rozbrat s ním svoje pocity. Měl by ti říct, jestli je to opravdu to, co si myslíš, nebo stačí jen "tréning" myšlení.
P.S.: Já to mám taky.
ALENA (Út, 13. 10. 2009 - 09:10)
ZDRAVÍM VŠECHNY A JIŽ DLOUHO PŘEMÝŠLÍM,JESTLI TY MOJE NERVY NEJSOU UŽ NA LÉČENÍ.A KDYŽ JSEM ČETLA TENHLE ČLÁNEK,ÚPLNĚ JSEM SE V NĚM NAŠLA.NEVÍM JAK SI S TÍM PORADIT.ZA OBVODNÍ DOKTORKOU SE MI NECHCE.MŮŽE SE ZA PSYCHOLOGEM BEZ DOPORUČENÍ?NEBO JAK NA TO?PROSÍM PORAĎTE.CO S TÍM DĚLÁTE?
Co s tím děláme? (Út, 13. 10. 2009 - 20:10)
mile zeny taky konecne neco...Najdi si jakéhokoliv psychologa, třeba ve Zlatých stránkách a zavolej mu, on tě objedná. Obvykle se to platí, ale někteří mají smlouvu s některou zdr. pojišťovnou, takže se neplatí, anebo možná jen těch 30. Pokud s tím půjdeš k doktorovi, je to psychiatr, nebo stačí obvoďák.
Jana (Út, 13. 10. 2009 - 21:10)
Zdravím všechny. S touto poruchou se již léta potýkám.Problémy mám s manželem perfekcionalistou, když se blíží domů celá se roztřesu a nejsem schopna se uklidnit.
Tak to (St, 14. 10. 2009 - 07:10)
Zdravím všechny. S touto...Tak, to asi manžel bude psychopat, když ho těší, že se před ním třesete! Ne vy!
Jack (Pá, 6. 11. 2009 - 23:11)
Dělá se mi zle od žaludku, někdy i zvracím zničeho nic mám takové stavy. Vím že jsem nic špatného nesnědl. Je možné, že mám tuto psychickou poruchu...Je možné se proti ní nějak bránit, aby se mi už nedělalo zle?
Culi (Čt, 12. 11. 2009 - 16:11)
Tak přesně tohle prožívám a trvá to už rok. Pokud pracuji tak to tolik nevnímám, ale když mám volno, tak to někdy není k vydržení. Začalo to před rokem z ničeho nic, navštěvuji i psycholožku (asi 4 měsíce), ale zatím se nám nepodařilo vyřešit mé problémy. Dokonce mi nepomáhá ani tříletá dcera, kterou nadevše miluji a manžel, který se také snaží mi pomoci.Nemáte někdo nějakou radu prosím, připadám si někdy opravdu bezradná a vím, že to je jen v mé hlavě, ale nevím jak to dostat ven.
simi (Po, 16. 11. 2009 - 17:11)
Ahoj.Tak tohle také prožívám, je mi 19 let a nevím co s tím, četla jsem v článku, že to někdy nastává v době kdy se člověk osamostatňuje a možná to je příčína i u mě, protože jsem odešla najednou od rodičů, od známých studovat do jiného města, je sice pravdou, že domůjezdím na víkendy,ale třeba to mohla dát za příčinu mým problémům.. někdy mám pocit, že je všechno dobré, to trvá třeba celý den a pak najednou začnu mít, myšlenky, co když se něco stane a vydrží to třeba i 3 dny a nedokážu se toho pocitu zbavit, a když na to přestanu myslet, tak pak zas přijde myšlenka, ale co když tě to chytne v nepřipravený situaci a takhle se v tom pořad dokola potácím.. Nevím co s tím mám dělat, protože to je poprvé co jsem se s tím setkala, teda myslím a ráda bych se toho zbavila, protože když vidím ty ostatní lidi, jak si užívají život tak mě to štve.. Kdybyste měl třeba někdo radu, co v takovéhle situaci někomu pomáhá, tak napiště budu jen ráda
Toreador (St, 16. 12. 2009 - 01:12)
Ahoj, jesli máte tyto příznaky, tak máte pravděpodobně obcesivně(obsedantně) kompulzivní poruchu. Dá se s ní něco dělat, ale čím dřív navštívíte doktora, tak tím líp. Psychiatr vám napíše nějaké léky a občas zajdete na terapii k psychologovi, dá se váš stav při nejmenším alespoň zlepšit, pokud ne odstranit. Já jsem tím trpěl už od základní školy a mrzí mě, že jsem s tím šel k dokorovi až hodně po dvacítce. Nesnáším tuto nemoc, je to hnus, který hlodá neustále vaše myšlenky a nutí vás neustále na něco myslet a kontrolovat se. Omezilo mě to v mnoha věcech a taky to každému asi lehce poškodí sebevědomí. Proto opravdu běžte k lékaři a ten vám pomůže a poradí jak na to. Já se nyní cítím daleko lépe, spousty věcí jsem se zbavil, ale na pár věcech musím ještě pracovat, člověk se prostě nezmění ze dne na den a dá to prostě delší dobu než se svých nesmyslných kontrolovacích nebo obávajících se návyků zbaví. Takže návštěva psychiatra nebo odborníka je rada ode mě. Sám si člověk u této poruchy nepomůže.
Pavla (St, 16. 12. 2009 - 16:12)
Ahoj.Tak tohle také prožívám,...Ahoj přesně to mám i já také mám takové pocity a hlavně pokud nenajdeš odbornou pomoc tak sama to nevyřešíš,také jsem se odstěhovala z mého rodného města a špatně to snášim také už se snažim vyhledat odbornou pomoc protože doted jsem neměla odvahu ale je to čim dál horší a dokonce už v noci nespim.Tak držim palečky a bud silná je to stejný odborník jako každý jiný lékař a chodí tam spoustu lidí.Teda aspon doufám protože já tam mam strach jít taky
kamča (Pá, 18. 12. 2009 - 17:12)
ZDRAVÍM VŠECHNY A JIŽ DLOUHO...A proč se Vám nechce za obvodní lékařkou ,to se stydíte ??
psycholog Vám moc nepomůže -radím navštivte psychiatra a ten předepíše antidepresiva .Sama mám také tyto zdrav. problémy a je to peklo !!
irma (Pá, 18. 12. 2009 - 17:12)
Tak přesně tohle prožívám a...radím zajdětě jsi k psychiatrovi pro antidepresiva .Jinak se z tho nedostanete !
Jana (Ne, 20. 12. 2009 - 13:12)
Vím, co prožíváte, nemyslím si, že máte nemoc, myslím si, že nemoc má Váš muž, to on je úzkostlivý, nemocný a nevyrovnaný člověk.

Myslím na Vás
Zdenek (Út, 29. 12. 2009 - 17:12)
A proč se Vám nechce za...Můžu Vám říct,že s úzkostí jsem bojoval tři roky.Žádné antideprasiva mě nezabrali.Pomohl mě až psycholog.U každého člověka je to jinak.Nejdůležitější je si udělat pořádek v sobě a kolem sebe.A bojovat s tím.
marcela (St, 20. 1. 2010 - 13:01)
Zdravím všechny. S touto...dobrý den mam neco podobného a taky už me uhodil když jsem mela malou dcerusku v naručí.nevim co delat chci utect ale nemam peníze na bydlení.
Martina (Ne, 14. 2. 2010 - 19:02)
A proč se Vám nechce za...přesně.. :((
JIrka (Út, 2. 3. 2010 - 23:03)
Pozor na leky, pozor na antidepresiva, ktra se na to davaji. Mam s tim uplne silene zkusenosti
Agatha (St, 3. 3. 2010 - 00:03)
generalizovaná úzkostná porucha je úniková diagnóza ukazující na to
1. odborník je neschopný
2. celá psychiatrie je neschopná

Neuměj nic, než na to nasazovat chemický sráče.
Petr (Čt, 18. 3. 2010 - 08:03)
Můžu Vám říct,že s...Naprosto souhlasim. Byla mi pred rokem a pul diagnostikovana panicka porucha a deprese. Nekolikrat sem byl na pohotovosti jake sem mel stavy a tak me dali do pece psychiatra. Vyzkousel sem 5 ruznych antidepresiv, krmili me oblbovaky atd. Po roce kdy uz sem nevedel co mam delat sem se na vsechny prasky vysral zacal sem pit caje cistit si organizmus dal si sam bezlepkovou dietu a sem na tom mnohem lepe! Psychiatrie je zaostala veda, o lidskem mozku nevime temer nic, leky ktere do vas tedka budou cpat nekolik let si muzou vybrat svoji dan za cas kdy nam ta chemie zmeni uplne organizmus. Vsechno sou to sracky utvorene clovekem nic jineho! Pochazime vsichni z prirody a sme slozeni pouze s organickych latek a proto priroda nam muze pomoci mnohem vic. Rikaji ze vule nic nezmuze ze je to nemoc a musi se lecit. Ja mel vuli se na to vsechno vykaslat a risknout ty stavy a vsechno a vydrzel sem, a je mi lip. Co Vy na to pani doktori? Studujete a ucite jen to co uz ste od nekoho prevzali ale nevite ve skutecnosti nic o lidskem mozku.
Bela (Út, 27. 4. 2010 - 12:04)
Zdravím všechny. S touto...Mila Jano, snad si prectete moji reakci ackoliv je to po 6 mesicich od Vaseho prispevku, ale musim reagovat...Mela jsem partnera, ktery ve me vyvolaval uplne stejne reakce, ktere popisujete. Ted je to rok, co jsme se rozesli a musim uznat, ze az nyni konecne vidim veci z odstupu. Take jsem si stejne jako vy myslela, ze JA delam veci spatne, citila jsem nevyslovitelnou uzkost, bala jsem se rict jen, ze bych nekam rada s kamaradama, doma jsem hodne uklizela, varila, snazila se, aby vse bylo podle predstav, ale uvnitr jsem se tak silene trapila. Kolikrat se mi az klepaly ruce, kdyz byl pritel u mne a ja se chtela namalovat, nedokazala jsem si udelat ani linku pod ocima....Bohuzel jsem nerespektovala sebe sama a nehledela na varovne signily. Byla jsem totalne bez sebevedomi a bez lasky k sobe. Ted je to neco uzasneho, kdyz jsem odesla. Citim se v klidu a pohode a je to nepopsatelne stesti se dokazat vymanit z takovehle situace. Nakonec se ukazalo, ze partner trpi panickou porochou, ale to uz jsme spolu nebyli...Pokud mohu malicko poradit, tak jen prosim pamatujte na sebe a na sve zdravi a respektujte a hlavne se ridte svymi pocity. Hodne stesti.
Pavlína (Út, 14. 12. 2010 - 04:12)
Pozor na leky, pozor na...Pane Jirko, zcela nechápu proč zde děsíte lid od antidepresiv....
aa (Po, 3. 1. 2011 - 11:01)
Toto je video, ktere presne vyjadruje tuto chorobu
http://www.youtube.com/watch?v=6wS5xOZ7Rq8 (anglicky)
tinita (Po, 10. 1. 2011 - 17:01)
Pane Jirko, zcela nechápu...presne tak, mám taký istý názor, nestrašte ešte viac ľudí, ktorí sú už aj tak na tom dosť zle, vrátane mňa
Patrik (Út, 26. 7. 2011 - 21:07)
SNAD POMOHU SVÝM PŘÍBĚHEM. Ahoj všem, je mi 34 a mám gen. úzk. poruchu. Jelikož se zabývám personalistikou a nepřímo psychologií, zjistil jsem to sám. Smutné je, že na to nepřišli mí obvoďáci. Nebo to věděli a nedokázali mi říci do očí, potřebujete psychiatra nebo psychologa, protože... Nevím. Podobně jako Petr, odmítal jsem antidepresiva, snažil se žít zdravě. občas sportovat a tu a tam jsem "zobl" lexaurin nebo neurol. Člověk si řekne jeden lexaurin na noc, pohodička. Sem tam nějaký přes den. Pak už z toho byli dva lexauriny, když jsem bral už některý den tři a měl pocit, že mi nezabírají - to byl okamžik - něco není v pořádku. A vše šlo rychle - totální únava, nespavost, bušení srdce, neschopnost relaxovat, kterou jsem řešil pravidelným večerním kouřením travky - no to byl nápad, blbec - vnitřně jsem si říkal, že spousta manažerů travku kouří v tom lepším případě, v horším je to alkohol - jen si sami hrábnětě do svědomí "dvoječka" vínečka každý večer apod., pivečko, ne-li silnější drogy, nebylo výjimkou, že jsem kolem sebe měl "najeté" manažery).
Nevím proč, ale říkal jsem si, že Kristovy roky budou pro mě změna - mmj. jsem kouč a asi jsem si to dal jako závazek ke změně.
Chci všechny povzbudit - nebojte se zajít za psychiatrem a psychologem, nebojte se si říci sami obvoďákovi. Ublížíte jen sami sobě, když to odkládáte. Ztrácíte roky.
A bacha na benzodiazepiny - lexauriny, neuroly apod. Opravdu bacha na to !!!, návykové jako čert a pak nejenže nepomáhají, ale naopak vyvolávají příznaky.
No nic - letos jsem se rozhodl vrátit se po 15 letech z Prahy domů na Moravu, za rodinou, přáteli a začít se řešit.
Odhodil jsem zábrany a požádal obvoďačku, že chci za psychiatrem. Našel si novou práci. Nasadili jsme antidepresiva - ano je nevýhodou, že zabírají později a po některých mi bylo i zle, ale věřte, že vedlejší účinky ustupují fakt rychle. Teprve až když jsme našli to správné - po měsíci jsem se začal cítit lépe, postupně se mi vrací energie, dokonce se cítím některé dny tak, jak už dlouhá léta ne.
Například jsem fakt na dovolené dokázal odpočívat, mám větší chuť na sex, mám nové koníčky apod. Připadám si, že jsem začal po létech znovu žít. Benzodiazepiny (lexauriny, neuroly,...) - ano, i z těch dvou, tří denně mám návyk. Přecházím na nenávykové léky a těším se, že mi nebude bušit srdce. Psychoterapie je taky bezva. Mám kolem sebe psychology, takže vím. Takže já určitě fakt doporučuji: 1. Neodkládejte se řešit, ztrácíte roky 2. Nebojte se antidepresiv - má to blbý název - já si to přejmenoval po sezení s kámoškou psycholožkou na "tabletka na pohodu" 3. Zkuste psychoterapii a 4. Bacha na benzodiazepiny. Všechny zdravím a těším se na vaše příběhy.
Čas (Út, 26. 7. 2011 - 22:07)
SNAD POMOHU SVÝM...Dej vědět za rok-rád si tě přečtu v nové verzi! 0)
jana (Út, 9. 8. 2011 - 12:08)
SNAD POMOHU SVÝM...patrik, bodaj by ti AD pomohli
ja som sa tiez citila prve mesiace po uzivani AD super, no postupne stracali ucinok a prejavovali sa vedlajsie ucinky po dlhodobom uzivani / objavila sa znova depresia a rizikove spravanie-chodila som na aute obrovskou rychlostou a bolo mi jedno, ci sa zabijem alebo nie, ked som isla na bicykli, tak som si nedavala pozor a isla som do krizovatky naslepo, suma-sumarum, stastnejsia som prestala byt, mala som katastroficke scenare, ze ma muz opusti a ja sa vratim na slovensko, strasne som ziarlila, atd.vedlajsi ucinok AD po dlhodobom uzivani su samovrazedne myslienky / tie som ja nikdy nemala a po dlhom uzivani sa u mna objavili /
teraz po rokoch "zitia" som sa rozhodla vyskusat psychoterapiu, bola som tam zatial dvakrat, efekt nevidim, stale si myslim, ze clovek si musi pomoct iba sam
J. (Út, 9. 8. 2011 - 13:08)
Dnes je pro všechny lidské vlastnosti nějaký název. Úzkostný člověk žil a byl a nikdy se tomu neříkalo generalizovaná úzkostná porucha. Jsem úzkostná, ale žiju
s tím jako s přirozeností, mně danou. V tomto krutém světě současnosti by spíše měl navštívit psychologa či psychiatra ten, kdo úzkostný není...
My s bohatým citovým vnitřním světem to prostě máme těžší, ale i když je to často bolestné,je to dar. Přišli jsme prostě na svět z jiné dimenze. Ale vím, jak to umí bolet...
jana (Út, 9. 8. 2011 - 23:08)
Dnes je pro všechny lidské...my vieme viac prezivat aj pozitivne emocie, LASKU, nadsenie, radost, odhodlanie, co ti "normalni" nie su schopni
Patrik (Út, 9. 8. 2011 - 23:08)
patrik, bodaj by ti AD...Ahoj Jani, já mám Eliceu už delší dobu. Nemůžui si stěžovat. Teď jsem měl ještě Mirzaten na noc, ale už ho vysazuji. Na obavy při GAD jsem dostal Buspiron místo BZD a v kombinaci s Eliceou fakt dobrý. Já jdu spíš k lepšímu. Ať je ti lépe. A terapie je dlouhodobější musíš mít prima psychologa, to vycítíš. Já mám k psychologii blízko a fandím ji. Tak se drž. Držím palce.
Ahoj J. (Út, 9. 8. 2011 - 23:08)
Dnes je pro všechny lidské...Já s GAD - generalizovanou úzkostnou poruchou musím taky :-D. Byl jsem pořád unavený a trápilo mě bušení srdce. Fakt neskutečně.
V. (St, 10. 8. 2011 - 09:08)
Začali jste tady mluvit o tom, že citlivost lidí s GAD je vlastně dar...jo tak to jste se asi nedostali na úplné dno...to je fakt bomba dárek, když se člověk bojí vyjít málem i na ulici...celkem směšné omlouvat si nemoc takhle ne?? !!!!
Helena (St, 10. 8. 2011 - 09:08)
Začali jste tady mluvit o...Přečetla jsem ten článek a někoho podobného znám. Máš pravdu, tohle není dar ! Tak mluví jen ten,kdo nespadl doslova na hubu.
Šárí (St, 10. 8. 2011 - 09:08)
Chorobná přecitlivělost, která silně ztěžuje normální život, není vůbec přirozená. Lidé se skutečně zdravým a bohatým citovým životem žádnou přecitlivělostí a chronickou úzkostí netrpí, naopak jsou většinou optimističtí a spokojení.

Vyhledat při stavech úzkosti odborníka je naprosto vhodné, není důvod si podobné stavy pěstovat, pokud člověk není masochista nebo náboženský blouznivec. Pochopitelně není dobré vrhnout se hned na nějaké prášky, leckdy postačí bylinky a dobrá psychoterapie. A kdo se dostal až na dno, ten přestal ohrnovat nos i nad těmi prášky-ačkoliv problém nevyřeší, někdy jsouzkrátka nezbytné.
J. (St, 10. 8. 2011 - 11:08)
my vieme viac prezivat aj...To, co píšeš Jano, s tím plně souhlasím. My citliví prožíváme všechno hluboko a
a protože žít není lehké, prožíváme dlouhé plochy smutku a jen okamžiky radosti. Takže úzkost vždy převládá, bohužel.
J. (St, 10. 8. 2011 - 11:08)
Chorobná přecitlivělost,...Šárí, to co píšeš, je nastolený vyčtený názor. Zamysli se nad tím, vždyť to je symplifikace osobností. Chorobná přecitlivělost-o tu se nejednalo.
Chorobná přecitlivělost (zřejmě vedoucí k depresím) s kterou se nedá žít ani bídně, (viz příspěvky výše), a úzkost s kterou přežíváš a je ti denním společníkem je přeci jen něco jiného.
V. (Čt, 11. 8. 2011 - 09:08)
Nastolený vyčtený názor????? Nespadl(a) jsi na hlavu?
Ještě bys měl(a) dodat, že tu úzkost mám oslavovat ne?
Sakra lidi vzpamatujte se, je to nemoc, stejně jako cukrovka nebo ekzém,obojí se nějak projevuje...akorát lidem trpícím GAD se hodnoty nedají naměřit jako cukrem v krvi, nebo množstvím ložisek na kůži.Kdyby nebyla, tak by asi prášky nepomáhali, nemyslíte? 2 roky jsem to ignorovala a brala jsem to jako svoji slabost, s tím, že to bude lepší. A to byla ta největší hovadina, kterou jsem mohla udělat. Čím dýl to necháváte být, tím víc ten mozek degeneruje, přenosy serotoninu se krátí a člověku je hůř a hůř a o to delší a náročenější je léčba a kvalita život klesá. Psychiatr+Ad, psycholog+terapie by měly být na místě!!!!! A nebo se trapte až do smrti..
Šárí (Čt, 11. 8. 2011 - 09:08)
Ale kdepak nastolený a vyčtený názor. Je to vlastní zkušenost s úzkostnou poruchou, kterou jsem v minulých létech prošla.

Žít každodenně s úzkostí prostě není normální, ale znamená to, že někde je něco špatně. Ano, jde dlouhá léta machrovat a libovat si, jak dobře to zvládáme, nebo si svou úzkost dokonce idealizovat a pokládat ji za jakousi ctnost a dar shůry. Ale tělo zatím v utajení dostává pěkně na pr..l a jednoho dne to prostě praskne. Já to vím, já to mám za sebou. Kolik let jsem si nalhávala, že je to pořád dobré... Ono se to u mně zhoršovalo velmi, velmi pomalu, dlouho jsem si mohla lhát do kapsy. Byl to ten efekt jako v tom pokusu se žábou-když ji dáte do vařící vody, hned vyskočí, ale když ji dáte do studené a pomalu ohříváte, tak nereaguje a pomalu se uvaří.

Jo, taky jsem v počátcích ohrnovala nos nad lidmi, co brali prášky. Je to běžná reakce u lidí, kteří nedohlédli do konce. Asi se svými zkušenostmi zatím jinak reagovat nemohou, obávám se.
Patrik (Čt, 11. 8. 2011 - 21:08)
Ahoj, tak já klidně GAD s někým vyměním. Obavy, úzkosti jsem ještě nějak zvládal. Bohužel pak se mi přidala nespavost a bušení srdce, které pořád mozek vnímá, děsně mě to unavuje.
ŠÁRI, NAPROSTO S TEBOU SOUHLASÍM. Několik let jsem to jakože zvládal s benzodiazepiny a namlouval si, jak je to dobré a bude líp. "Ho..., ho..., zlatá rybko". Letos jsem šel do sebe, rozhodl se skoncovat s pravidelnými Benzodiazepiny (viz můj příběh v diskuzi Benzodiazepiny a závislost). Dnes bych to bez AD a Buspironu vůbec nezvládl. Nad AD jsem také ohrnoval nos, dnes jsem vděčný za Eliceu přes den a Mirzaten na noc. Konečně se začínám cítit lépe.
longoo (Pá, 7. 10. 2011 - 16:10)
Pane Jirko, zcela nechápu...souhlas, asi neví o čem mluví, protože serotonin ještě žádný čaj nesrovnal
Květa (St, 23. 11. 2011 - 19:11)
Dobrý den já zdravím s touto situací se pocházím léta od puberty špatné dětství,puberta ,manželství, rozvod další manželství, nevlastní děti, vlastní děti!problémy s výchovou sice jsem to vše ustála měla jsem práci a vedlejšák,tak že jsem neměla čas natom přemejšlet!problémy s dětmi sví my více méně s posledním vše se to v člověku kupí ! tak jsme se odstěhovali s Prahy na venkov? ale potíže mám stále chodím k psychiatrovy beru léky ale nepociťuji že by se něco lepšilo! jsem stoho dost špatná a nejvíce mám problém od situace kdy mě proklel nevlastní syn a pošpinil,tak to mě dorazilo měla jsem 14 dní před operací a také to zanechalo následky dnes mohu říci je mě hůře teď mě zjistili že mě vynechávasrdíčko také byli potíže a starosti s penězi placení a trvá to ! kdo mě poradí co dál a mohu říci že se cítím opravdu mizerně
Patrik (St, 23. 11. 2011 - 21:11)
Ahoj Květo, to je dobře, že to všechno řešíš. Psychiatr zvolí vhodná farmaka. Já určitě doporučuji v kombinaci s léky vyzkoušet psychoterapii. Chce to najít vhodného terapeuta, kterému budeš věřit. Poptej se psychiatra, určitě ti někoho doporučí. Terapie pomohla mnoha lidem, někteří říkají, že i více neř farmaka. Držím palce :-).
Tereza (Pá, 20. 1. 2012 - 10:01)
Dobrý den, můžete mi prosím poradit, jak má nejlépe rodina a okolí pomoci člověku, který trpí touto nemocí? Je hrozně těžké sledovat jak se člověk utápí ve svých stavech a Vy mu nemůžete nijak pomoci. Předem děkuji za jakkoukoliv radu.
Je to tak i kd… (Pá, 20. 1. 2012 - 13:01)
Dobrý den, můžete mi...-Jelikož parazitů jsou desítky,tak po jednom AD chcípnou jen některé a ostatní žijí dále a potřebují jinou chemii na likvidaci ,rovněž OPAKOVANÉ AD již nemá EFEKT je to obdoba širokospektrého ATB čili hodně střídat AD a po kterém je blbě ten zabíjí a je vhodný!!!! je to REAKCE!! organizmu bolest,závratě,nausea atd. Ale pak je dobře,k tomu je potřeba dočasně polykat BENZODIAZEP........které jsou na patogeny naprosto NEUČINNÉ ani dlouhodobě,proto v organ.nevyvolavají žádnou REAKCI a lze je bez odezvy použít v době KRIZE!!!!!!!!!!!! JEN AD JE TĚŽKÝ KALIBR NA VIRY,PLÍSNĚ,ČERVI,A JINOU HAVĚŤ PROTO JE PSYCHIATŘI DOPORUČUJÍ MÍSTO ANTIBIOTIK na psych.potíže všeho druhu,které paraziti způsobují....únava,závratě,bolesti hlavy,mlhavé vidění a pálení očí,bolesti páteře,kloubů,svalů,cevní a srdeční potíže,těžké dýchání.nadměrná slabost a pocení.ušní problémy šum,pískání...atd.;atd.....pro likvidaci je nejlépe použit opak.antibiot.širokospektré......a nebo volně prodejné KOLOIDN? STŘÍBRO...které je spolehlivě trvale VYHUBÍ a má definitvně pokoj od stálé obměny AD a hlavně zdrav.POTÍŽÍ.....i když někdo bez nich nemůže existovat a je za ně vděčný...rád o nich píše a vidí v tom i smysl ŽIVOTAA!!! :(((
Kateřina (Pá, 3. 2. 2012 - 01:02)
Dobrý den. Prosím Vás o pomoc s vyplňováním dotazníků na téma problematické oblasti lidí s úzkostnou poruchou, fobiemi a obsedantně- kompulzivní poruchou. Dotazník je anonymní a výsledky neveřejné. Pomůžete mi s mou bakalářskou prací na toto téma. K vyplnění je na internetu do 3. 3. 2012...pokud by jste ve svém okolí měli někoho, kdo sem nechodí, ale mohl by mi pomoci...přepošlete mu prosím odkaz. Velice děkuji za spolupráci a Váš čas. Pokud by jste někdo měl zájem později o výsledky výzkumu nebo o mou práci, ráda ji zpřístupním. Děkuji

http://problemove-oblasti-zivota-li.vyplnto.cz/
Zuzka (St, 28. 3. 2012 - 16:03)
z hrůzou jsem zjistila že...Ahoj,ja jsem na tom bohužel podobně.Už dost dlouho trpím velkými stavy úzkosti.Mám diagnostikovanou generalizovanou úzkostnou poruchu.V současné době užívám Venlafaxin 150 mg.Pomáhá mi,někdy je to dobrý,ale někdy cítím fakt velké úzkosti už bych se jich chtěla zbavit natrvalo!
Monika (Út, 3. 4. 2012 - 08:04)
Přijde mi, že většina z vás si myslí, že když budete chodit k psychologovi či k psychiatrovi, znamená to, že jste ,,na hlavu". NENÍ TO PRAVDA!Jen si neumíte poradit s běžnými věcmi, a jak tady psala jedna paní, že se s tím popere sama, že je ,,z jiné dimenze" to mi přijde jako hloupost. Sám to nikdo nemůže zvládnout, bohužel to tak je. Ale začít se léčit je dobré pro celé tělo, protože nadměrný stres vede k mnoha nemocem , jako např. k vzniku rakoviny, obezity (přejídání) apod. takže rychle to začít řešit
Lee (So, 21. 9. 2013 - 22:09)
Začali jste tady mluvit o...pravda , svatá pravda
Martin (Ne, 6. 7. 2014 - 03:07)
Ahoj,i mě byla diagnostikována nemoc GAD. Je to zhruba půl roku. Zatím se mi to moc nedaří zvládnout. Beru na to argofan. před tím ,než jsem vůbec zjistil o co jde ,tak to bylo hrozné. Nemohl jsem spát, stále jsem se tak vnitřně klepal, snadno mě něco vystresovalo. Přítelkyně se se mnou rozešla, s tím, že prý nejsem normální, a že se mnou nebude. Po 4.letech. Dokud jsem jí o tom neřekl, tak vše bylo v pohodě. Nemáte někdo s tímto lékem zkušenosti? Díky Martin
Petra (St, 3. 9. 2014 - 17:09)
Zdravím všechny s GAD.Je mi 36 let,jsem na mateřské.Poprvé se mi objevila tato "sviňská porucha" po prvním porodu před 14 lety.Chodila jsem všemožně po doktorech,byla na sondě zažludku a nakonec zjistili úzkostné stavy a deprese. Lečila jsem se,AD zanraly,ale pořád to bylo jak na houpačce.Jak jsem nastoupila do práce,tak se to zlepšilo a léky jsem i na nějaký čas vysadila. Nyní jsem opět na mateřské a v půl roce mimča je to tady zase.Nž mi zabraly nové AD trvalo to 10 měsíců!!!!!!! Myslela jsem,že to snad nevydržím. Já mám stavy,kdy se jakoby vnitřně klepu,je mi špatně,mám stažený žaludek.A co jsem si všimla,u mě se tyto stavy automaticky zhoršují a vyvolávají,když jsem nemocná já nebo děcka.I blbé nachlazení mě rozhodí:-( jsem sama ze sebe dost zoufalá,ale psycholog je 20km a já nemám kam dát dítě.
Reklama