Odvaha být odvážný

13 Září, 2002

Abychom se vymanili z tlaků, které zabraňují projevu naší skutečné osobnosti (strach, nemohoucnost, předsudky atd.), musíme přijmout nové zásady, nový pohled na život.

Jaké jsou vlastně vaše zásady? Řídíte se podle nich ve svém každodenním životě, nebo představují jen hromadu otřepaných vět, které náhodou doletěly až k vám?

Abyste se zbavili strachu, abyste měli prospěch z otřesů, které vás v životě postihnou, musíte svému jednání dát určité zásady. Není možné jednat, aniž se mezi zásadami a činy vytvoří pevná vazba. Abyste to dokázali, musíte nicméně žít podle zásad, které jsou prosté a odrážejí vaše myšlení a konání. To pak povede k výsledkům podporujícím váš rozvoj i k dosažení harmonického a plného života.

Tyto jednoduché zásady vám umožní získat základnu, východisko. Jakmile se stanou součástí vašeho každodenního konání, můžete je pozměňovat, přizpůsobovat, nakládat s nimi, jak uznáte za vhodné. Patří vám. Jsou to recepty, na nichž budujete svůj život. Musí být tedy ve shodě s takovým způsobem jeho prožívání, jaký vám vyhovuje. Zde je několik příkladů.

Mít odvahu znamená odmítnout jednat pod tlakem vlastních slabostí. Jsme-li ovládáni slabostí, nemůžeme prostě jednat soudně. Musíme získat odstup, uklidnit se a chvíli počkat, než se rozhodneme k nějakému gestu, k činu. Nesmíme si plést odvahu s troufalostí, kdy se ženeme do čehokoliv. Takový běh by nás mohl přímo vést jen k tomu, že bychom se znovu vrátili ke svým obvyklým modelům chování. Musíme naopak pochopit, co je příčinou našich slabostí nebo takového jednání, jaké pokládáme za slabost. Tehdy budeme připraveni učinit rozhodnutí.
Mít odvahu znamená vytrvat navzdory svému strachu. Rozhodneme-li se žít podle svých zásad, skoncujeme s tradicemi, s obrazem nebo představou, jaké o nás lidé mají. Toto rozhodnutí nás může vyděsit. Budeme možná muset kvůli němu vyslechnout nepříjemné poznámky. Rozhodnutí žít podle svého, a ne podle toho, jak si to přejí jiní, však stojí za to.
Odpustit znamená pochopit, že jiný člověk vidí věci jinak. To nepředpokládá, že se postavíte na místo druhého a že pochopíte, co cítí. Musíte se spíše smířit s tím, že tato osoba má jiné vidění života než vy. Nemusíte se s ní dále vídat, pokud vás to nutí porušovat vaše zásady. Je na vás, abyste jí odpustili a šli dál svou cestou.
Mít soucit s jinými. To je niterná vůle nerozhojňovat bolest těch, kteří vás obklopují. Ani v tomto případě to neznamená dělat to, co chtějí ostatní. Znamená to nepřidávat jim další problémy.
Zachovat si naději, že vždycky existuje nějaké řešení. Ještě ho neznáte, ale protože existuje, určitě ho naleznete. Stačí se podívat správným směrem.
Mít zásady nicméně neznamená ustrnout, myslet si, že jenom my jsme držiteli pravdy. Na to je nutné si dát pozor!