Hyperaktivní dítě není fracek!!!

Co je to hyperaktivita?

Hyperaktivita, tedy správněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD z anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ - porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi tzv. neurovývojové poruchy. Jedná se o vrozenou vývojovou disbalanci centrální nervové soustavy, zjednodušeně řečeno každá část mozku si zraje jinak rychle, přičemž si jeho jednotlivé části vyměňují informace pomaleji, než je potřeba. To se pak projevuje nepozorností (mozek si neumí z množství podnětů vybrat ty podstatné), motorickým neklidem (dítě je stále v pohybu) a impulsivitou (části mozku, které jsou zodpovědný za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou o krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tzn. dítě reaguje dříve, než si reakci promyslí). . Děti nejsou schopné regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně až agresivně. Ačkoliv hyperaktivní děti touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet a jejich osamělost ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže.

Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3-4 rokem života, porovnává se chování dítěte s definovanými diagnostickými kriterii, v závislosti na jejich četnosti, intenzitě, délce výskytu a věku dítěte. Obtíže se musí projevovat ve více jak jednom sociálním prostředí (rodina, škola, kroužky, vrstevníci), projevy musí trvat déle než 6 měsíců a musí se projevit před sedmým rokem života dítěte. Rovněž tak je před zakončením diagnostiky potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte.

Kolik je hyperaktivních dětí/dospívajících/dospělých a přibývá těchto osob, případně proč?

Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje léčebná opatření, kolem 5-8% naší populace, což je až 135 000 českých dětí. Dlouhou dobu byla tato porucha považována za onemocnění dětského věku. Projevuje se již od raného dětství, ve školním věku, ale symptomy poruchy mohou přetrvávat i do dospělosti. Prevalence v dětském věku je 3-7 % (Barkley, 2006). Ve 40 - 50 % případů onemocnění přechází do dospělého věku a prevalence v dospělosti se pohybuje mezi 4 - 5 % (Goodman, 2009).

Zjednodušeně řečeno lze určit dva hlavní důvody, kterými lze vysvětlit stoupající počet hyperaktivních dětí. Za prvé se o problematice hyperaktivity více ví, mluví a více dětí se včas dostane k odborníkům, kteří správně určí diagnosu. Další důvod souvisí s příčinami vzniku hyperaktivity, patří mezi ně špatné životní prostředí, rizikové těhotenství, obtížný porod, nízká porodní hmotnost dětí, atp., což jsou stále se vyskytující jevy.

Jaké jsou příčiny ADHD?

Existují tři skupiny příčin. Jednak obecně příčiny v životním prostředí, vyšší výskyt dětí se specifickými vývojovými poruchami lze nalézt vprůmyslových oblastech. Dále pak patogenní příčiny, které na plod působí v průběhu těhotenství, zde se jako nejrizikovější ukazuje kouření matky, rovněž tak úrazy, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Poslední skupinu příčin tvoří vlivy perinatální, tedy to, co se děje s dítětem v průběhu porodu. Za rizikové jsou považovány dlouhé komplikované porody, kdy dojde i přidušení dítěte, dítě má po porodu zástavu dechu, narodí se s nízkou porodní hmotností, která vyžaduje dlouhodobý pobyt v inkubátoru, případně další porodní potíže.

Jak k hyperaktivním dětem přistupovat?

Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní a kterou lze podáním vhodných léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte. Přestože hyperaktivita je jistým druhem omezení, doporučujeme rodičům, aby se k dítěti chovali co nejběžněji a ještě více ho nevyčleňovali z kolektivu. Výchova by měla být velmi důsledná, až režimová, tzn. vytvořit si pokud možno ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci v čase a povinnostech. Dále pak nevystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé statické aktivity, bez možnosti fyzického uvolnění).

Dále je vhodné vytvořit si pravidla žádoucího chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná. Rovněž tak rodičům doporučujeme, aby našli, v čem je dítě dobré a na čem lze budovat jeho zdravé sebevědomí. Podobně jako doma i ve škole je potřeba, aby učitel vytvořil srozumitelná a splnitelná pravidla žádoucího chování a děti za jejich plnění odměňoval. Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné ho některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek. Také by rodiče měli svému dítěti naslouchat a nebagatelizovat jeho obtíže s vrstevníky, případně pedagogy. Jestliže obtíže dosáhnout míry, která přehnaně zatěžuje rodiče nebo dítě, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.

Liší se metody práce dle věku?

Metody práce s dětmi se liší dle věku, konkrétních obtíží a osobnosti dítěte. Většina dětí využívá sociálně-tréninkových skupin, kde pod vedením dospělých lektorů tráví volný čas s vrstevníky a učí se spolupráci, komunikaci a zvládání případných konfliktů. Vyžadují-li to obtíže a je-li dítě dostatečně zralé, může využít individuální terapii. Naprosto zásadní je paralelně pracovat s rodiči na změnách výchovných postupů, případně poskytovat odborné poradenství poskytujeme školám, které děti navštěvují. Obecně lze říci, že zmírňovat projevy hyperaktivity lze systematickým výchovným postupem, tréninkem pozornosti a sebeovládání, dále pak s využitím psychofarmak.

ADHD v dospělosti?

Záludností vývojových poruch je skutečnost, že nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen jejich nežádoucí projevy vchování daného jedince. Syndrom ADHD je však charakteristický i celou řadou dalších rozmanitých projevů, jejichž skladba i intenzita se může měnit v závislosti na denní době, věku jedince, jeho sociálním prostředí či přidružených psychických poruchách a celkovém zdravotním stavu. Patří mezi ně sociální neobratnost (zhoršená sociální percepce, problémy s dodržováním obecně platných pravidel a norem chování), obtíže v oblasti tzv. exekutivních funkcí (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), zhoršené vyjadřovací schopnosti, obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů, problémy se spánkem ad. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto projevy nepostihují intelekt, nicméně mohou mít zásadní vliv na školní či pracovní výkon a sociální úspěšnost.

Klinický obraz je odlišný od projevů v dětském věku, a to především na základě maturace mozku během vývoje, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se spříznaky poruchy. Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží - nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu. Výše popsané příznaky ovlivňují interakci dospívajícího v prostředí rodiny, školy, popř. zaměstnání, s vrstevníky a celou společností. Znevýhodnění oproti ostatním vrstevníkům je zejména v rovině zdravotní (vyšší úrazovost), vztahové (neposlušnost, vzdorovitost, nešikovnost), vzdělávací (vyžadující specifické výukové metody a při jejich nedostatečném uplatnění bez ohledu na inteligenci selhávají), sociálně- ekonomické (akademická ú/neúspěšnost, uplatnění na trhu práce, schopnost hospodařit) a dalšími sociálně patologickými jevy (impulsivní chování - např. rizikové řízení motorových vozidel, neuvážené nakládání s finančními prostředky, zneužívání návykových látek, atp.).

Hlavním rizikem dospívajících s ADHD je riziko předčasného odchodu ze vzdělávacího procesu - obvykle právě z důvodu snížených schopností koncentrace na výuku, dokončovat úkoly a soustředit se na dlouhodobější cíle, plánovat si plnění úloh, dodržovat pravidla, motivovat se i pro činnosti, které jsou stereotypní, atp.. S tímto a také sociální neobratností souvisí i zvýšené riziko v oblasti uplatnění na trhu práce. Tyto osoby mají většinou problém vyznat se v sociálních situacích, neumí nebo se jim těžko odhaduje společensky „správná“ reakce, a tak jsou považováni za netaktní, neohleduplní, nezralí. Je to způsobeno také tím, že těžko chápou drobné nuance jazyka, metafory a různé slovní hříčky a mají problémy se čtením mimických výrazů. Nepochopení sociálního kontextu vede k nepochopení sociální dynamiky studijních nebo pracovních kolektivů a k dalším potížím v jejich praktickém životě.

Požadavky trhu práce volají v posledních letech nejen po odborných znalostech, důraz je kladen také na sociální kompetence - tzv. soft skills (komunikační dovednosti, asertivita, řešení konfliktů a vyjednávání, schopnost sebereflexe a týmové spolupráce, flexibilita, time management). Pro osoby s ADHD jsou to ale právě ty nejtěžší dovednosti, jejichž absence jim brání v profesním i osobním úspěchu. V současné době existuje řada psychosociálních služeb pro děti s ADHD, i když ne všechny nabízejí komplexní program nápravné péče. Minimum z nich se však věnuje také dospívajícím a mladým dospělým, přestože pro mnoho z nich může být právě toto období (dospívání, navazování partnerských vztahů, první zaměstnání apod.) velmi obtížné. Situace v ČR je v současné době ještě komplikována skutečností, že část současných mladých dospělých s ADHD nebyla v raném dětství včas a řádně diagnostikována a nebyla jim v průběhu školní docházky poskytnuta adekvátní podpora a pomoc, proto jejich obtíže přetrvávají a komplikují jim vstup na trh práce.

Pro řešení přetrvávajících obtíží vyplývajících z této poruchy do dospělosti se využívá převážně kognitivně-behaviorální terapie, kde je využíváno zejména potlačení nevhodných schémat a nácvik nových, žádoucích dovedností. KBT může být realizována individuálně, i v rámci skupinových aktivit. Prostřednictvím skupin si mohou definovat reálné budoucí cíle v oblasti vzdělávání a zaměstnání. V rámci skupinové práce jde o posílení schopností řídit vlastní život - jak profesní, tak i osobní, získat zpětnou vazbu i podporu od dalších členů skupiny. Nově je také využívána metoda individuálního koučingu a case managementu, kdy se nejedná o formu psychoterapie, ale o odborné systematické vedení klienta, při kterém tento pod vedením odborně způsobilého poradce zjišťují své silné a slabé stránky, směr rozvoje a schopnost seberegulace. Jde především o podporu na cestě k změnám při zvládání vztahových a sociálních obtíží zejména formou sebereflexe, motivace, stanovování a dosahování životních cílů, využívání a rozvoje vlastního potenciálů, atp.

Co nabízíme v NIDARu

Národní institut pro děti a rodinu se v programu HYPERAKTIVITA jednak zaměřuje na hyperaktivní děti a jejich rodiny. Pro ty zajišťujeme komplexní poradenský program, který se skládá z celkového zhodnocení poruchy a rodičovských výchovných postupů, na jejichž základě je vytvořen individuální rozvojový plán dítěte, který obsahuje výchovna doporučení pro rodiče i pedagogy. Dále dle potřeby a zájmu rodičů můžeme společně navštívit školu dítěte a nabídnout poradenskou péči pedagogům. Rovněž pak v průběhu školního roku organizujeme volnočasové kluby pro děti školního věku, klubíky pro předškoláky a přípravný program pro budoucí prvňáčky. Rovněž tak nadále pořádáme letní tábory a víkendové pobyty pro rodiny s hyperaktivními dětmi. V současné době končíme dva projekty podpořené z Evropské unie, a to projekty:

Projekt „Aktivně do školy“ pomáhal prvňáčkům s ADHD po dobu celého prvního roku ve škole. Poskytoval odborné doprovázení pro děti, rodiče i učitele. Projekt jbyl financován zprostředků EU a rozpočtu hl. města Prahy, vrámci Operačního programu Praha - Adaptabilita. Byl zahájen v červenci 2013 a  ukončen v prosinci 2014. Celkem je do projektu zařazeno 30 dětí a 60 pedagogů z pražských škol, které tyto děti navštěvují. Metodické a vzdělávací aktivity tohoto projektu budou dostupné pro dalších 60 pedagogických pracovníků základních škol z Prahy. Partnerem tohoto projektu je Speciálně- pedagogické centrum při fakultní mateřské škole Arabská na Praze 6.

Smyslem tohoto projektu bylo nejen pomoci konkrétním dětem /rodinám, ale především vytvořit zcela novou metodiku systému včasného záchytu ADHD v období nástupu dítěte do základní školy a souvisejícího nápravného a edukativního programu pro pedagogické pracovníky. V rámci projektu jsme měli možnost především pilotně testovat tyto postupy, což bychom v rámci běžné klinické práce nemohli.

Dalším projektem byl projekt „Aktivně do života“, který bylurčen pro dospívající a mladé dospělé s s AD/H/D a klade si za cíl podporu jejich vstupu na trh práce. Projekt je financován z prostředků EU a státního rozpočtu ČR, v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, prioritní osy Mezinárodní spolupráce. Projekt byl zahájen v září 2012 a  ukončen v prosinci 2014. Celkem bylo do projektu zařazeno 48 dospívajících a mladých dospělých s ADHD z celé ČR. Metodické a vzdělávací aktivity tohoto projektu využilo více jak 300 odborníků z ČR. Projekt má i svou mezinárodní část, v rámci, které se uskutečňují zahraniční stáže a vytváří se společná srovnávací studie dané problematiky napříč některými evropskými státy.

Zároveň se věnujeme výzkumné a publikační činnosti voblasti specifických vývojových porucha a pořádání vzdělávacích aktivit pro odbornou veřejnost, z nichž nejvýznamnější byla mezinárodní konference „ADHD jako osobní a společenská výzva“. Konference probehla v Praze, za účasti odborníků více jak 10 zemí světa, včetně předních expertů věnujících se problematice ADHD a paní Andreii Bilbow, prezidentky ADHD Europe. Následně se v Praze uskutečnil zcela jedinečný výcvikový kurz

„Nefarmakologická intervence u dospělých osob s ADHD“, který vedli Dr. Craig Bruce Surman, Dr. Ellen Braten a Russella Ramsay z University Harvard a Všeobecné nemocnice Massachusetts.

Bližší informace k problematice ADHD v dětství i dospělosti na: www.adhadadult.eu
www.hyperaktivita.cz
www.nidar.cz