Jak přistupovat ve škole k dítěti s mentálním postižením (MP)

Jasné a jednoduché pokyny - při zadávání úkolů musíme dbát, aby dítě po­chopilo, co se po něm chce. Pokyny proto musí být jednoduché, jasné, podané dětem srozumitelným jazykem. Vyplatí se ověřit si pomocí jednoduchých otá­zek, zda dítě zadání porozumělo.

Motivace k učení může být pozitivní i negativní. Negativní motivace, jako strach ze špatné známky, zákaz oblíbené činnosti, zklamání maminky apod., není pro dítě s MP příliš vhodná. Naopak vhodné a žádoucí je motivovat dítě pozitivně.

Pozitivní motivace má celou řadu podob. Může to být pochvala, pohlazení, nějaký typ odměny - barevné kolečko, obrázek, sladkost, odměnou může být také oblíbená činnost (procházka, nějaká hra, kreslení, práce na počítači) nebo se mohou zapojit emoce (když budeš hezky pracovat, uděláš mi radost).

Při odměňování je třeba mít vždy předem jasně daná pravidla, za co, jak často a jakou odměnu může dítě získat. Vyplatí se zpočátku odměňovat častěji a postupem času klást vzdálenější cíle. Také lze např. sbíráním dílčích drob­ných odměn (žetony, kuličky, magnetky apod.) směřovat k dosažení nějaké větší, zajímavější odměny (získání vytoužené hračky, návštěva kina nebo cuk­rárny, výlet do přírody apod.). K tomu, aby dítě takovou odměnu získalo, musí nashromáždit určitý počet malých odměn. Pozor ale, aby cíl nebyl příliš vzdá­lený, dítě s MP by o něj mohlo ztratit zájem.

Názornost - obecná didaktická zásada názornosti, kterou najdeme již u Ko­menského, platí pro děti s MP obzvlášť. Osvědčuje se používání obrázků, kar­tiček na přiřazování, trojrozměrných modelů, různých přírodnin, látek a ma­teriálů apod. Je dobré, když dítě může názorné pomůcky nejen vidět, ale také vzít do ruky, přičichnout k nim nebo je ochutnat, zkusit, zda vydávají nějaký zvuk, mají hladký či drsný povrch, jsou lepkavé apod. Zapojení všech smyslů napomáhá lepšímu zapamatování a efektivnějšímu učení.

Střídání činností - vzhledem k tomu, že děti s MP neudrží příliš dlouho po­zornost, bývají nesoustředěné, roztěkané nebo naopak brzy unavené, je dobré častěji střídat jednotlivé činnosti, poskytnout prostor na odreagování, zařadit např. relaxační či uvolňovací cviky apod.

Časté opakování - abychom podpořili proces zapamatování, musíme s dítě­tem již získané poznatky často opakovat. K opakování je dobré zvolit různé zábavné formy, abychom přilákali pozornost dítěte. Může to být např. vkládání obrázků či slov do textu, skládání vět z jednotlivých slov nebo slovních spojení, tzv. obrázkové čtení, slovní fotbal, určování, co je na obrázku špatně, apod.

Zapojení a procvičování motoriky - rozumové schopnosti se rozvíjejí spolu s rozvojem hrubé a jemné motoriky, proto je třeba zapojit do výuky pohyb v co největší možné míře. K procvičování hrubé motoriky poslouží např. protaho­vání, poskakování, kroužení, ale také třeba pantomimické znázornění různých činností nebo vyjádření hudby pohybem. K rozvoji jemné motoriky slouží řada činností prováděných v rámci třeba výtvarné výchovy, jako je modelování, vytr­hávání a skládání z papíru, navlékání korálků, vybarvování, nebo procvičování ruky a prstů před zahájením psaní a grafomotorické cviky.

Strukturované učení - tato vzdělávací strategie byla vyvinuta speciálně pro vzdělávání dětí s autismem, ale dobře se uplatňuje také u dětí s MP, neboť jim pomáhá porozumět tomu, co se od nich očekává.

Zdroj: Asistence lidem s postižením a znevýhodněním