Reklama

Nebezpečná nemoc dospívajících: Dysmorfofobie

Mám velký nos, ošklivé oči, křivá ústa, nepěkná prsa. Jsem ošklivá. Slyšíte od někoho ze svého okolí tyto věty? Jestliže ano, zbystřete. Nemusí se totiž jednat jen o nějaký rozmar, ale o vážné onemocnění, tzv. dysmorfofobii, což je porucha charakterizovaná subjektivním pocitem ošklivosti, fyzickou vadou nebo znetvořením. O co vlastně jde?

Co je dysmorfofobie?
Dysmorfofobie je porucha, která nikdy člověka nesžírá sama. Jde vždy ruku v ruce s dalším onemocněním - nejčastěji s bulimií, anorexií, úzkostmi, depresí nebo sociální fobií.Lidé, kteří trpí dysmorfofobií, si připadají velmi oškliví, a to kvůli fyzickým nedokonalostem, které však vidí pouze oni sami. Jejich okolí je většinou vnímá úplně normálně. Onemocněním v současnosti trpí kolem 2,5 % populace. Toto číslo se však podle dostupných studií neustále zvyšuje,“ komentuje Šárka Kučerová, psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove.

Co dysmorfofobii způsobuje?
Nespokojeností s vlastním tělem trpí až 60 % populace. Zejména v dospívání se zabýváme tím, jak vypadáme, co bychom na sobě vylepšili a co je na nás zajímavé nebo pěkné. Časem většinou pocity nespokojenosti samy odezní. My dospějeme a starosti ohledně našeho vzhledu vystřídají jiné. V případě dysmorfofobie ale pocity odporu k vlastnímu tělu nezmizí. Mění se v chronický problém a u některých případů mohou vyústit až v sebevraždu nebo naprosté odříznutí od společnosti a sociálního kontaktu. Velmi často si snaží nemocní ulevit pomocí plastických operací. To však nepomáhá. Dotyčný není po zákroku nikdy spokojen, ale vzápětí na sobě najde další chyby a nedokonalosti, které je třeba „opravit“.  Dostává se tak do začarovaného kruhu.

Jak s dysmorfofobií bojovat?
Velmi podstatná je role rodičů. Je třeba, aby přijímali dítě takové, jaké je, a dokázali vnímat jeho jedinečnost a neměnnou vnitřní hodnotu. Vhodná slova by měli nejbližší volit především v období dospívání, kdy dítě potřebuje slyšet slova ujištění o svém proměňujícím se těle. Mnohdy ale rodiče sráží sebevědomí dítěte nemístnými komentáři a poznámkami, aniž by si to plně uvědomovali. I to může ovlivnit následný rozvoj dysmorfofobie. Rodiče by se sami měli zamyslet, jak vlastně vnímají chyby a jak s nimi dokážou pracovat. Je podle nich chyba selhání a tabu, nebo něco, co dokáže člověka posouvat dál? Pokud si udělají v této problematice jasno rodiče a dítěti předají do života pevný základ ve zdravém vnímání sebe samého, ulehčí tak svému potomkovi život. Dítě se pak snadněji vyrovná s kultem bezchybné krásy, která je společností vyžadována. Pomoc mohou rodiče hledat i na webu www.dove.com/sebeduvera, kde se dočtou mnoho informací o Projektu sebedůvěry Dove, který pomáhá rodičům a dětem nabýt zdravou, a hlavně do budoucna udržitelnou sebedůvěru. Ke stažení je tu např. příručka „Sama sebou“, která obsahuje tipy a šikovné návody, jak s dospívajícími doma komunikovat.

Pokud už dysmorfofobií trpíte...
Nebude to zřejmě jednoduché, ale pokud nechcete zůstat spoutáni v pasti dysmorfofobie, bude třeba pevného odhodlání vyrazit za odborníkem - psychoterapeutem. V mnohých případech se léčba neobejde bez užívání psychofarmak, a to především kvůli často doprovázené úzkosti a depresi, které dotyčnému často znemožňují fungování v běžném životě. Je třeba uvědomit si, z čeho komplexy a strachy pramení. Jedině pak je možné znovu objevit vlastní hodnotu.

Reklama

Reklama

Komentáře

Kryštof Kryštofovič (Ne, 7. 10. 2018 - 23:10)
To je super! Díky moc
Reklama