Příběh z praxe doktora etikoterapeuta - enuréza

Zkuste se vžít do pocitů mladé maminky, která se deset let každé ráno dívá na stejný obraz nešťastného dítěte - co to bylo prostěradel, co to bylo léků, co to bylo slz. Za těch deset let "léčení" klasickou medicínou, kdy vyzkoušeli všechno možné, zažili jedinou noc, kdy se nepočůral, a to když ho budili každé dvě hodiny. Ale to nebylo řešení.

Takový byl výsledek "léčby" klasickou medicínou - deset let léčby bez jediného úspěchu. Co to bylo "léků", návštěv u lékařů, odběrů, vyšetření, rentgenů, ultrazvuků, kontrastních náplní.

A tu denodenní lítost, hořkost, zoufalství, bezmocnost, když vám nikdo v ordinaci nenabídne jinou možnost - alternativu - tu si asi nikdo z vás nedovede představit. A teď tu chlapec byl a já začal myslet alternativně. Byl jsem po deseti letech léčby první lékař, který se zeptal: "Co jí?" Tak, jako by se zeptal třeba každý makrobiotik. Jak se mi teď hodilo, že jsem v našem léčitelském centru trávil hodiny a hodiny s kamarádem, který mě učil zásady makrobiotiky a přinesl mi přednášky od Japonce jménem Michio Kuski. No a u chlapce vyšla najevo extrémní spotřeba cukru. Doslova se cpal sladkým. Taky běžně celá velká čokoláda na posezení - tedy extrémní JIN a léky ještě JIN zvyšují a stav zhoršují. Tedy pro makrobiotika už jasná příčina a jasná léčba. To znamená změna stravovacích návyků - změna životního stylu.

Chlapec nedostal lék a vysadil cukr. V praxi to vypadalo tak, že maminka přišla domů, vyhodila "léky", kluk řekl, "já nebudu ubírat po kouskách, já se cukru ani nedotknu, já chci být zdráv hned". Co se vlastně stalo? Ten chlapec přestal pasivně brát lék, musel se zamyslet, něco si odříci, aktivně něco sám změnit. Poprvé tu zaznělo hledání příčiny. Příčinou dlouholetých neřešitelných potíží byla extrémní spotřeba sladkostí - tedy jinových potravin. Máme proto i zpětný důkaz. Radikálním vysazením cukru začaly léta trvající potíže mizet. A tak na první kontrole maminka rozzářeně hlásila, že se stal zázrak. Pro ně to zázrak byl - za těch čtrnáct dnů se dvakrát nepočůral. Ale nalezli jsme skutečnou příčinu?

Tu většinou nachází až holisticky uvažující lékař či léčitel, který si je vědom, že člověk není jenom shluk buněk, které se musí sytit správnou potravou, ale ví (chápe), že v člověku je obsažen i duševní a duchovní rozměr a ten je určující.

A tak jsem se zeptal: Proč?

Proč ten chlapec měl potřebu jíst tolik sladkostí? Začali jsem se blížit ke skutečné příčině. Do roka a půl věku to byl normálně se vyvíjející kluk, dokonce už se nepočůrával. A tehdy se poprvé setkal s vědeckou medicínou. Pro běžné horečnaté onemocnění byl přijat na dětské oddělení nemocnice. Vrátil se po deseti dnech plný strachu a od té doby se po celý svůj další život počůrával.Ve dvou a půl letech začal chodit do mateřské školky, kam se hrozně bál kvůli jedné paní učitelce. A bohužel i v první třídě narazil na nekompromisní paní učitelku. Tyto odbornice v něm strach a ztrátu sebevědomí pevně zafixovaly. A tak, když mu život duševní sladkostí upíral, začal sytit hmotnými sladkostmi aspoň tělo. Teď jsme teprve začali pracovat s příčinou, odkrývat kousek po kousku nánosy strachu na dušičce dítěte. Začali jsme budovat sebevědomí, které v něm autority, bohužel lékařské a učitelské, udupaly. Postupně, v průběhu čtyř měsíců se přestal počůrávat úplně.

Jediný, kdo z toho neměl radost, byla paní doktorka. Začaly se objevovat výsledky i ve škole, kde si jako dyslektik užil jen samé příkoří. Teď se sám hlásí a opravil si všechny známky - začal chodit i na fotbal. A dokonce si dovolí říci i svůj názor a nahlas. Když jsem ho chtěl před prázdninami naposled objednat na kontrolu, řekl: "já nepřijdu". "No, no, no," zpřísnil jsem a nasadil ledovou masku všemocné autority. "Nemůžu, my máme turnaj," prohlásil pevně a jako by kolem něj začalo svítit slunce.

Zdroj: MUDr.Vladimír Vogeltanz: Co s doktorem