Svěření dítěte do střídavé výchovy

Je zastáván názor, že o střídavé výchově by se rodiče měli především dohodnout, jinak by nebyla v zájmu dítěte. Zákon však nestanoví, že by nebylo možno rozhodnout o střídavé výchově i bez dohody rodičů, a bude záležet vždy na úvaze soudu, která by se měla řídit hlavním zákonným kritériem, totiž zájmem dítěte.

Dítě by zpravidla nemělo měnit v souvislosti se střídavou výchovou školu nebo předškolní zařízení, měl by mu být zachován okruh kamarádů a možnost pravidelně realizovat své mimoškolní aktivity.

Dohoda či rozhodnutí o střídavé výchově bude proto připadat v úvahu především v těch případech, kdy rodiče i po rozvodu žijí nadále v jednom místě, např. ve stejném městě nebo i stejné městské části.

Je-li uzavřena dohoda rodičů o střídavé výchově, bude soud patrně pečlivěji než v jiných případech zkoumat, zda je v souladu se zájmem dítěte, a může se častěji než jindy stát, že dohodu neschválí a autoritativně rozhodne o svěření dítěte do výchovy jen jednoho z rodičů. Svěření dítěte do střídavé výchovy proti vůli jednoho z rodičů bude v praxi asi velmi výjimečné, ale zákon takový postup nevylučuje. Případná dohoda o střídavé výchově musí obsahovat i ujednání o výživném.

Zkušenosti zahraničních úprav ukazují, že jako optimální intervaly střídavé výchovy se jeví týden až čtrnáct dní u dítěte předškolního věku a měsíc u dítěte školního věku.

Zdroj: Petr Šmolka, Jan Mach - Manželská a rodinná trápení, nakladatelství Portál