Reklama

Jakou hodnotu má sexualita v manželství?

Jak máme hodnotit úbytek pohlavního styku v manželství? Je absence sexuální chuti v manželství porucha, nebo naopak přirozený jev?

Nebo si musíme posvítit na ?experty?, kteří úbytek sexuální touhy v dlouhodobém vztahu patologizují a vidí v něm neurotické zábrany nebo výraz inkompatibility partnerů, vyžadující terapii? Není častost sexuálních vztahů příliš unáhleně pokládána za potvrzení dobrého milostného vztahu, aniž vůbec víme, jestli spokojenost se sexuálním životem koreluje se spokojeností v manželství? Tato otázka není kupodivu dodnes objasněna.


Astrid Riehl-Emde (1998) zjistila v reprezentativním dotazníku pro ženy a muže (o němž jsme hovořili v první kapitole), co drží pohromadě jejich vztah a co jej zpochybňuje: na škále devatenácti položek zjišťujících kvalitu partnerství se na prvním místě vyskytuje láska. Něžnosti jsou až na desátém místě, erotiku najdeme na místě dvanáctém a společný sexuální život dokonce až na čtrnáctém.


Různé výzkumy ukazují, že spokojenosti se sexuálním životem v manželství ubývá. Přesto je udržování manželské sexuality důležitým rituálem, který partnery svazuje pocitem důvěrnosti a vzájemné sounáležitosti. I dnes ? v době víkendových manželství, zaměstnání obou partnerů, intenzivních vztahů k jiným osobám obou pohlaví v zaměstnání i ve volném čase ? se uchovala potřeba, aby nám zůstalo něco, co se odehrává jen mezi milostnými partnery, něco, co patří jen jim a nikomu jinému. Neuspokojivá sexualita v manželství se překvapivě často bere uvolněně a neklid se objeví až ve chvíli, kdy sexuální vztahy úplně vymizí nebo se prožívají mimo manželství. Pak se vynoří otázka: ?Copak už nejsem pro partnera atraktivní?? Hodnota manželské sexuality spočívá v tom, že vyjadřuje a potvrzuje, že ve svém nejhlubším nitru a tělesnosti patříme jen jeden druhému. Kde však zůstává prostor pro sexualitu plnou touhy?

 

Proč se manželská věrnost bere tak vážně?


Jestliže manželské soužití jako takové odpuzuje sex, bylo by logickým důsledkem, že budeme sex prožívat mimo manželství nebo ve vztazích prostých osobní intimity a vzájemného závazku. Toto jsme slyšeli a stále slyšíme v mnoha kulturách, které zejména u mužů připouštěly, aby svou sexualitu prožívali s konkubínami, kurtizánami nebo prostitutkami. Součástí dnešního modelu manželství z lásky je však nárok, aby se láska a sexualita sjednotily ve výlučném vztahu s jediným člověkem, případně aby se vztah ukončil, pokud se sjednocení přestane dařit. 

Ve studii Astrid Riehl-Emde (1998) jsou při otázce na důvody rozchodu mimomanželské sexuální vztahy na prvním místě, nezávisle na pohlaví, věku a trvání sňatku. Mimomanželský sexuální vztah vnímají podvedení jako porušení smlouvy o osobním společenství lásky. Je to smlouva, do jejíž realizace partneři investovali svou životní sílu často po několik desetiletí. Sexuální mimomanželské vztahy jsou zradou důvěry, která byla základem těchto investic. Lidé, které postihla partnerova nevěra, prohlašují, že se jim zhroutil svět. Tato formulace potvrzuje náš názor, že partneři si v závazných vztazích vytvářejí společný vnitřní i vnější svět. Zranění je často tak hluboké, že postižení se při pokračování partnerova mimomanželského vztahu propadají do nejhlubších depresí a pochybností o sobě samých. Půdu pod nohama a novou sebeúctu často naleznou teprve po rozchodu.

Při mimomanželském sexuálním vztahu vznikne v manželství obrovská nerovnováha (Jellouschek 1999, s. 104). Podvedený už jen reaguje. Tématem, kolem nějž se všechno točí, je stav a chování nevěrníka, který na sebe soustředí celou pozornost a moc. Sexuální nevěra tak narušuje i spravedlivou mocenskou rovnováhu ve vztahu.


Když u mimomanželského vztahu nejde o hluboký milostný vztah, ale spíše o sexuální dobrodružství nebo ?bokovku?, tvrdí často nevěrníci (většinou muži), že to nemá vůbec žádný význam. Mimomanželský vztah se prý lásky k jejich partnerce nedotýká. Muži se rádi opírají o závěry biologů, že spousta samečků zvířecích druhů je promiskuitních, protože mají co nejvíce rozšířit své geny, zatímco samičky, které více investují do rození a péče o mladé, jsou sexuálně zdrženlivější a preferují partnerskou výlučnost. Na otázku, zda by schválili stejné chování u své ženy, obvykle odpovídají, že ženy neumějí rozlišovat mezi příležitostným sexem a milostným vztahem. Co je na občasném mimomanželském sexuálním vztahu tak špatného, když přece čestně prohlašujeme, že se to naší lásky nedotýká nebo že to dokonce stupňuje naši touhu po životní partnerce?


V sedmdesátých letech byla sexuální nevěra hodnocena jako znamení čestnosti ? člověk si otevřeně stál za svými polygamními fantaziemi a touhami a nebál se je prožít i ve skutečnosti. Morální a ideologické argumenty dnes ustoupily do pozadí.

Střízlivé zjištění ukazuje, že dlouhodobá sexuální nevěra se v plně prožívaném milostném vztahu nedá snášet. Intenzivní duševní pouto nebo osobní přátelství může přitom výlučnost párového vztahu ohrozit daleko více než ryze sexuální mimomanželský vztah. Není proto snadné vysvětlit, proč má sexuální styk v mimomanželském vztahu tak ničivé vlastnosti a proč se všechno točí kolem otázky Spali jste spolu nebo ne?, zatímco otázce, zda kromě sexuality nastal i opravdový osobní vztah, je většinou přisuzován podřadný význam.


Zdroj: Willi - Psychologie lásky, nakladatelství Portál

Reklama
Reklama

Komentáře

Ali (Út, 18. 4. 2006 - 22:04)
Jsem vdaná 7let,a můj manžel se se mnou od narození synka nemiluje. Nevím,co se stalo, ztratil zájem...milenku nemá. Nepochopím to, já mám dva roky partnera na sex, ale nedokážu t
lenka (St, 19. 4. 2006 - 20:04)
no,snad Ti to musel nejak oduvodnit ne??
Jak dlouho jsi po porodu?
!!! (Čt, 4. 8. 2016 - 14:08)
Říká se tomu také omastek chudých!
Reklama