Mýtus o romantické lásce: sex versus intimita

Tendence plést si sex s láskou a intimitou může vést k opakovaným zklamáním, zmatku a depresím a do konce i k nutkavému sexuálnímu jednání. Fyziologické vjemy jsou u pudového sexu tak silné, že se může zdát, že takové potěšení musí určitě být znakem lásky. Skutečnost ale může být velmi neradostná, když - navzdory mnohým pokusům se stejným partnerem nebo s několika partnery - sex poskytuje stále spolehlivěji fyzické uspokojení, místo aby dal raději vzniknout intimitě.


Taková byla i zkušenost jednoho z účastníků našeho výzkumu, jedenatřicetilného profesionálního fotografa Rulanda:


S poslední přítelkyní jsem chodil jedenáct měsíců, než jsme začali se sexem. Vztah tím skončil. Sex nás měl sblížit, samozřejmě, ale nefungovalo to. Scházeli jsme se potom ještě asi měsíc. Jenže se to nevyřešilo. Jenom se to stalo evidentnější. Byla to jediná věc, kterou jsme spolu ještě neměli, a když jsme ji pak měli, nic to neřešilo. Byl to závod o ztrátu panensví. Myslím, že jsem na ni trochu tlačil - řekl bych. že jsem s nĺ chtěl spát víc než ona se mnou. Ale když jsme se spolu konečné vyspali, ona to začala z nějakého důvodu chtít víc než já. Já cítil, že v tom nejsem, jestli mi rozumíte. Pokoušel jsem se používat sex jako nástroj, abych se dostal zpátky do vztahu.


Lidé se často cítí oklamaní, když poté, co prožijí uspokojující sex s partnerem, jeden nebo oba objeví, že existuje jen slabé - pokud vůbec nějaké - intimní emocionální nebo intelektuální pouto, které hy podpořilo vztah, aby mohl smysluplné pokračovat. Proto je důležité zůstat v kontaktu se svým tajným sexuálním "já'. abychom nechybovali a neklamali sami sebe vírou, že je v tom přítomna láska, jestliže tomu tak není.


Páry, které začnou se sexem ve velmi raném stádiu vztahu, se do něj typicky pouštějí ještě dřív, než se začne rozvíjet jejich citová intimita. Tento model chování má souvislost s "návykovějším" typem vztahu, který je charakterizován obsesivní vášnivostí, vlastnickým pocitem a vysokým stupněm mentální a fyzícké vzrušivosti.


Psychologové Eileen Nehonová, Debra HilI-Barlowová a James Benedict z James Madison University v Harrisonburgu ve státě Virginie se ve studii z roku 1994 pokusili stanovit úroveň intimity ve vztabu čtyřiceti párů. Postavili do kontrastu dvojice žijící ve zralém vztahu s páry "návykovými". Ačkoli návykové páry vykazovaly vzájemnou obsesivní touhu partnerů, ohlašovaly menší uspokojení ve vztahu - včetně menšího uspokojení sexuálního. Jednoduše řečeno, intenzita jejich sexuátních aktivit nepřecházela ve větší emocionální blízkost. A z hlediska dlouhodobější perspektivy ani neposkytovala opravdové sexuální uspokojení.


Sexuálně inteligentní lidé umějí roztišovat mezi chtíčem a intimitou, což zahrnuje sdílení ústředních a významných aspektů našeho citového a intelektuálního života s jinou osobou. V ideálním případě bychom si ještě dřív, než přistoupíme k pohlavnímu styku, měli být plně vědomi toho, co opravdu chceme - je to pudový sex nebo intimní kontakt? Nebo obojí? Máme-li jasno v tom co opravdu chceme, je snazší neznepokojovat se rozhodnutími, která učiníme, a nezranit sebe ani partnera.


Zdroj:Sharee Dukes Conradová a michael A. Milburn - Sexuální inteligence, nakladatelství Columbus