Reklama

Nutkavý člověk a láska

Láska, toto iracionální, transcendující citové prožívání, které překonává různé hranice a které se může vystupňovat do nebezpečné vášně, už sama o sobě tyto lidi hluboce znepokojuje. Je tu najednou něco, co nelze "udělat", co zřejmě má své vlastní zákony, co uniká vůli, co může člověka přepadnout jako nemoc a vůbec ho to vede k tomu, že jedná v rozporu s rozumem. To všechno lze těžko sloučit se snahou o zajištění a s vůlí k moci charakteristickou pro nutkavé lidi.

Lidé s nutkavou strukturou osobnosti se proto pokoušejí mít své city "pevně v rukou", držet je pod kontrolou. Na city totiž není spolehnutí, jsou příliš subjektivní, příliš kolísavé a pomíjivé. Vášeň se jim zdá ještě podezřelejší; je úplně nevypočitatelná, nerozumná a je známkou slabosti. Svými city proto spíše šetří a odměřují je, těžko se jim dokážou poddat a mají také málo pochopení pro city svého partnera. Dokážou být věcní v nevhodnou dobu, a to může v citových vztazích působit jako studená sprcha.

Zato mají ve všech partnerských vztazích pocit zodpovědnosti a stojí za svým rozhodnutím, když už ho jednou učiní. Není pro ně snadné uznávat druhého člověka jako rovnoprávného partnera; mají sklon spíše k vertikálnímu pořádku: nahoře nebo dole, být kladivo nebo kovadlina; jeví se jim to jako nevyhnutelné "bud-anebo" - a kdo by chtěl být kovadlinou? Ze vztahu se tak u nich snadno stává mocenský boj o převahu. Chtěl-li depresivní člověk, aby byl na něm jeho partner závislý, protože měl strach, že ho ztratí, nutkavý chce totéž ze své potřeby mít moc: chce partnera formovat podle své vůle.

Připadá mu proto těžké uznávat partnerovu odlišnost; chápe ho příliš snadno jako svůj majetek, své vlastnictví, které podléhá jeho vůli. A tak se v partnerských vztazích nezřídka stává, že nutkavý člověk žije na úkor toho druhého, od nějž požaduje příliš mnoho přizpůsobení a podřízení. Na druhé straně je pro něj vztah něčím osudovým. Dokáže mnoho unést a vydržet různou zátěž; věrnost je mu blízká už z ekonomických důvodů.

Manželství uzavírá nezřídka z rozumu a materiální hlediska i jiná zajištění u něj přitom obvykle hrají nikoli nevýznamnou roli. Dříve než uzavře nějaký svazek, může mít dlouho pochybnosti; z toho pak často vyplývá velmi dlouhé období zásnub a opakované odsouvání termínu sňatku. Ale když se rozhodne, považuje svazek často za nezrušitelný - ať už z náboženských, nebo etických důvodů, či jen proto, že nechce povolit, i když on sám nebo jeho partner v takovém svazku trpí, nebo by ho partner chtěl zrušit.

Reklama

Čím silnější jsou nutkavé rysy, tím více takový člověk pohlíží na manželství jako na právní smlouvu s přesně stanovenými právy a povinnostmi. Formální prvek má pak přehnanou hodnotu a vždy je možno se na něj odvolávat. Dokud vše zůstává v rozumném rámci "clara pacta - boni amici" ("jasné dohody dělají dobré přátele"), nelze proti tomu nic namítat. Když však má formální stránka nahradit citový vztah, může to dopadnout tak, že se nutkavý člověk dovolává domnělých práv a téměř sadisticky lpí na principech; pod pláštíkem korektnosti se pak rozvíjejí nepřátelské city a mocenské nároky.

V krizích a konfrontacích projevuje nutkavý málo pochopení; je pro něj těžké ustoupit i tam, kde by měl uznat, že není v právu. Lpí na minulosti a vypočítává partnerovi pedanticky a s přesnými časovými i jinými důkazy a doklady, co dříve a nyní opět udělal špatně, jak často se stávalo to či ono. V krízích má často zvláštní představy o tom, jak by se daly vyřešit. Protože příliš nedá na city, dělá partnerovi programové návrhy, které se mu zdají rozumné, pokouší se stanovit pravidla, jichž by se měli oba držet. Když si například žena stěžuje, že manžel sedí každou neděli u svých známek nebo něco kutí v dílně a ona se nudí, chtěla by s ním něco společně podniknout, udělá muž kompromisní návrh. Sestaví-program, podle kterého se bude svým zálibám věnovat například jen každou druhou neděli a ostatní neděle s ní něco společně podnikne. To pak také programově dodržuje - dokazuje tím, že je to vážný pokus ženě se věnovat, že se snaží. Ale všechno je to příliš chtěné a začíná to ze špatného konce, protože muž pak plní povinnost, kterou si uložil, a myslí si, že tím už udělal dost. Je pak velmi udivený a rozladěný, když žena přesto není spokojená, protože cítí jeho nechuť a to, co od něj vlastně chtěla, bylo více náklonnosti, ne plnění povinnosti.

Zvláštní roli u nich hrají čas a peníze, dochvilnost a šetrnost v partnerském vztahu; to jasně prozrazuje mocenský pud, pedanterii a nepružnost, jídlo musí být na stole "na minutu přesně"; peníze na domácnost se přidělují proti vyúčtování "do haléře", nebo musí manžel doma odevzdat celou svou výplatu a přiděluje se mu kapesné. Když se musí pořídit něco nového, je z toho tragédie; o nutnosti takového nákupu se vedou nekonečné diskuse nebo se hodnotí jako projev partnerovy marnotratnosti či toho, jak nedbale zachází s věcmi, že "už zase" je třeba kupovat nové. Finanční problémy v takových manželstvích nejčastěji vyvolávají krize.

U těžkých nutkavých je pro takové lidi nejdůležitější, aby partner "fungoval", aby byl dochvilný, přesný, bezkonfliktní a spolehlivý jako dobře namazaný stroj, bez vlastních přání nebo dokonce citových nároků. Místo živé vzájemné výměny, místo oboustranného dávání a braní už tu jsou jen podmínky a předpisy, jak se má partner chovat. Lze si představit, jak chladně a naprogramované vypadá takové manželství, v němž často i intimní styky probíhají podle stanoveného "jízdního řádu" jako nějaké povinné cvičení, ne podle chuti a nálady - manželé spolu spí, když nebo protože je to právě "na řadě".

Postoj k sexualitě, stejně jako ke všem dalším životním radostem a požitkům, je se sílící nutkavostí stále problematičtější. Bylo už naznačeno, že i sexuální styky jsou často "plánované". Do celého milostného života tak proniká něco, co nepřeje jakékoli erotice, co má atmosféru rozčarování, něco zcela nedionýského. Může to už v začátku pokazit první setkání s druhým pohlavím - uvažme i časté katastrofy svatební noci. Nedostatek vcítění do partnera, nedostatek erotické fantazie způsobuje, že milostný život probíhá stále stejně, v zajetých kolejích. Nezřídka má sexualita nutkavých lidí sadistický rys v touze přinutit a v zaměňování intimního vztahu s vůlí k moci.

Nutkavý často vnáší svou touhu podat výkon i do sexuality; sexuální vztah se pak pro něj stává prokázáním výkonnosti, jeho potence, partnerka se tak stává objektem k testování jeho schopností.

Jejich erotický a sexuální život je citlivý vůči rušivým vlivům, často závisí na určitých podmínkách, které musí být splněny: zvuky, pachy, světlo, nedovřené dveře a jiné vnější okolnosti je mohou tak rušit, že je přejde chuť, nebo nejsou potentní.

Někteří z nich potřebují dlouhé přípravy v koupelně, a tím už předem berou intimnímu okamžiku všechno vzrušení; nebo se mu vyhýbají kvůíi "povinnostem", které nelze odložit - nejprve musí být ještě něco uklizeno, doděláno. Rádi také předstírají únavu, přetíženost - přirozeně je mnoho možností, jak se vyhnout živoucímu partnerství a očekávaným projevům náklonnosti, jen těžko dokážou mít nenucené smyslové potěšení.

Když se neumějí osvobodit od představy, že partner je jejich majetek, mají sklon k žárlivosti, která je zde však spíše problémem moci: partner se nemá jejich moci vymykat. Pokusí-li se o to, budou ho stále více omezovat a budou si ho chtít pojistit, čímž se situace jen zostřuje. Byl to pravděpodobně člověk s nutkavými rysy, kdo svého času vynalezl pás cudnosti.

Často se u nich setkáváme také s výrazným oddělením lásky a sexuality, něžnosti a smyslnosti, a to tak, že když milují, nedokážou mít tělesnou žádost, a na druhé straně mohou cítit tělesnou žádost, jen když nemilují, protože nedokážou spojit sexualitu, jež se jim zdá nečistá, se ženou, kterou milují -to by ji ponížilo. A tak jsou mezi nimi nezřídka lidé, kteří zbožňují nějakou ženu, ale svou sexualitu prožívají s prostitutkami.

Zdroj: Fritz Riemann - Základní formy strachu, nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

K. (St, 22. 3. 2006 - 11:03)
Hoď ho do placu, ať ti holky odpoví. To jsou odbornice.
XX (St, 22. 3. 2006 - 11:03)
No hrůza. Až do pojednání o manželství, jako bych četla o sobě:(. Naštěstí se vdát nechci. To by se mnou asi takhle nikdo nevydržel. Je mi skoro 30 a zatím jsem žádný vážnější vztah neměla. Skončilo to ve chvíli, kdy něco nevycházelo podle mých představ.
No a je pravda, že když někoho miluju, tak s ním nejsem schopná spát nebo mám velké zábrany a naopak. Máte s tím někdo zkušenosti??
L (Pá, 24. 3. 2006 - 23:03)
A co dál s takovým nutkavým chlapem, co se pohybuje kolem mne?
Reklama