Reklama

Právo odmítnout vztah

Právo na odmítnutí sexuality a opuštění sexuálního vztahu musí být nezadatelným právem každého člověka. To se nám může zdát samozřejmé, ale ani v Evropě to ještě relativně nedávno nebylo vždy fakticky možné a v některých sociálních skupinách to není možné dodnes.

Po většinu 20. století například zákony nepočítaly s tím, že by mezi manželem a manželkou mohlo dojít ke znásilnění, což vycházelo z přesvědčení, že sňatkem dává žena automatický souhlas se sexuálním životem se svým mužem a měla by mu být sexuálně k dispozici pokaždé, když manžel pocítí touhu se s manželkou milovat. Samozřejmě tu platil již zmiňovaný respektující scénář, kdy žena má muži „dovolovat a dávat“, takže žena mohla sex odmítnout s odvoláním na menstruaci, únavu, bolesti hlavy apod. Nemohla tak ovšem činit neustále, neboť sexuální život patřil mezi manželské povinnosti a žena, která by trvale odmítala sexuální styk s manželem, mohla být označena za psychicky nemocnou a tlačena k psychiatrické léčbě. Zároveň bylo do určité doby pro ženu velmi obtížnése rozvést, jak z hlediska zákona, tak z hlediska sociálních stereotypů a případných následků (jako je chudoba). Pak se nemůžeme divit, že některé ženy se svým mužem sexuálně žily i proti své vůli.

Tato nerovnováha se v nové podobě v Evropě znovu objevuje s nárůstem migrace ze zemí se silnou patriarchální kulturou. I někteří z těch přistěhovalců či potomků přistěhovalců, kteří považují evropský stát, ve kterém žijí, za svůj geografický domov, se neztotožňují s evropskými hodnotami a vyznávají jiné normy a vzorce chování. Příkladem mohou být vraždy ze cti, které se dějí v některých rodinách, často muslimských. Mladá žena se odmítne provdat za muže, kterého jí vybrali rodiče, nebo již vdaná manžela opustí. A může jít i o daleko menší „provinění“. Jak píše Jasvinder Sangheraová, britská aktivistka indického původu bojující proti vraždám ze cti: „Problémem může být nechat si udělat piercing do nosu, obarvit si vlasy na růžovo, používat mobilní telefon, navštěvovat sociální sítě - všechny tyto věci může rodina, která uznává princip cti, považovat za zahanbující“ (cit. dle Černá, 2012). Rodinná rada pak může rozhodnout, že vzhledem k tomu, že žena/dívka ohrozila čest rodiny, musí být zabita.

Zdroj: Martin Fafejta - Sexualita a sexuální identita, Sociální povaha přirozenosti, nakladatelství Portál

Reklama
Reklama

Komentáře

Reklama