Homeopatie jako prevence

V homeopatii není možné podat preventivně konkrétní homeopatický lék například v chřipkovém období, abychom tak zabránili rozvoji chřipky či jakékoliv jiné infekční nemoci.Stejně tak je zbytečné užívat rutinně homeopatické léky před očkováním, operací, porodem či dentálním zákrokem.

V homeopatii se totiž, stejně jako v konvenční medicíně, léky nepodávají bez indikace. Rozdíl je však v tom, že v konveční medicíně dostane většina pacientů se stejnou diagnózou stejný lék, kdežto v homeopatii je nutné pro každého pacienta vybrat individuálně jiný lék a indikace pro jeho výběr jsou obvykle zcela jiné, než v konvenční medicíně. Z tohoto důvodu dokonce není možné podat homeopatický lék bez důkladného výběru ani při prvních příznacích onemocnění, dokud nejsou jasné příznaky.

Homeopatie funguje na základě vzájemné podobnosti symptomů pacienta a symptomů léku. Její nejdůležitější pravidlo říká, že pokud požití určité látky dokáže vyvolat u zdravého člověka konkrétní symptomy, pak je tato látka ve formě homeopatického léku schopna u nemocného člověka stejné symptomy vyléčit nebo zmírnit. Základním předpokladem k tomu, aby homeopatický lék účinkoval, je to, aby na něj byl pacient citlivý. Čím přesněji se shoduje obraz symptomů léku se symptomy pacienta, tím větší je citlivost pacienta na lék a tím větší je pravděpodobnost, že tento lék bude mít na organismus pozitivní účinek.

K tomu, abychom mohli vybrat co nejpřesnější homeopatický lék, potřebujeme nejdříve symptomy. Protože však nemůžeme nikdy dopředu vědět, jak přesně budou symptomy vypadat, nemůžeme ani předem určit, jaký homeopatický lék bude člověk v dané situaci potřebovat. Vzhledem k tomu, že homeopat vybírá vždy jeden lék z několika stovek dostupných, a symptomy každého pacienta se vždy v určitých, avšak pro homeopata podstatných detailech liší, je šance, že bychom se dopředu “trefili“ do správného léku téměř nulová. Nepředpokládám, že kterýkoliv zodpovědný homeopat vybírá léky na základě odhadu, domněnky či jasnozřivosti, ale naopak věřím, že se většina homeopatů řídí přesně stanovenými empiricky ověřenými pravidly a zákonitostmi klasické homeopatie.

Lze říci, že dokud nemá homeopatie k dispozici symptomy, nezmůže vůbec nic. Jakmile se však objeví jasné příznaky, dokáže působit velmi účinně, rychle a bez nežádoucích vedlejších účinků, ať už se jedná o chronické potíže, akutní chřipku či jiné respirační onemocnění, bolesti a komplikace po dentálním zákroku, porodu nebo operaci, případně potíže, které se rozvinuly po očkování.

NaPreventivní podávání homeopatických léků může někdy dokonce působit škodlivě. příklad rutinní užívání Arniky před operací nebo trháním zubu může být kontraproduktivní, protože tento lék způsobuje ředění krve, a při předávkování tak může dojít k větší krvácivosti při samotném zákroku. Stejně tak nebezpečné může být podávání homeopatických léků bez indikace (tzn. bez přítomnosti symptomů) před porodem nebo v těhotenství. Pokud bude rodička užívat před porodem opakovaně Arniku, může mít u porodu zbytečně silné krvácení. Bude-li si brát jakýkoliv homeopatický lék, například Actea racemosa, aby se preventivně vyhnula předčasným kontrakcím, může při předávkování dojít naopak k jejich vyvolání či zesílení. Při nadužívání léku Actea racemosa se mohou navíc objevit úzkosti, potíže s krční páteří, nebo neuralgické bolesti v podbřišku.

Pokud se však v těhotenství nebo při porodu vyskytují jakékoliv nestandardní potíže, může být na základě aktuálních příznaků podán určitý homeopatický lék. Po porodu, dentálním zákroku, či operaci lze homeopaticky urychlit hojení a rekonvalescenci, případně eliminovat některé komplikace, protože v těchto situacích bývají přítomny příznaky, na které je možné předepsat.
Nejlepší způsob, jakým dokáže homeopatie účinkovat skutečně preventivně, je systematická léčba zlepšující celkovou kondici organismu. Homeopatie totiž neléčí nemoci, ale léčí člověka.

Každý z nás máme ve své genetické výbavě zakódovány sklony k určitým onemocněním. Tato zpočátku obvykle spící “semínka“, jež jsou kombinací genetických predispozic získaných od našich předků, začnou v určitých fázích života “klíčit“ a růst. Homeopati věří, že k aktivaci geneticky podmíněných chronických onemocnění dochází velmi často tehdy, když je organismus vystaven nadměrnému stresu (myšleno různým fyzickým i psychickým zátěžovým faktorům, od psychického vypětí, zármutku, strachu, nervozity, přes fyzické vyčerpání, nevhodnou stravu, až po toxické působení chemických látek či nadužívání léků), který překoná kritický práh únosnosti, a celková úroveň zdraví klesne pod určitou mez. Pod touto hranicí již organismus není schopen fungovat tak efektivně, aby spící “semínka“ udržoval „pod zámkem“ a dojde k rozvoji geneticky podmíněné chronické nemoci.

Pokud tedy člověk podstupuje homeopatickou nebo jinou terapii, jež je schopna zlepšit celkovou kondici organismu, předchází tak rozvoji možných chronických onemocnění, nebo jejich rozvoj alespoň oddaluje, a prodlužuje si tím život.  

Při takové celostní léčbě se zároveň zlepší kondice imunitního systému. Například u lidí, kteří trpí na častá akutní onemocnění s horečkami (což vidíme v mnohdy u malých dětí), se frekvence akutních nemocí sníží a jejich průběh bude méně závažný, kratší a méně komplikovaný.

Jedinou situací, kdy je možné pomýšlet na preventivní podávání homeopatických léků v pravém slova smyslu před určitou akutní nemocí, jsou některé epidemie, při kterých významná většina nakažených vykazuje zcela totožné symptomy a je možné určit tzv. genus epidemicus, neboli lék, který tyto symptomy, charakteristické pro konkrétní epidemii, pokrývá a je ověřeno, že u této epidemie účinkuje. I v tomto případě však lék začne působit až v tu chvíli, kdy se do organismu daný virus či bakterie dostane a začne se množit. V tu chvíli totiž vznikne v organismu stav, ve kterém je na daný lék citlivý, a teprve tehdy může homeopatický lék účinkovat. Protože je však úspěch léčby v homeopatii postaven na nejvyšší možné individualizaci a projevy nemoci se u jednotlivých pacientů většinou v určitých detailech liší (ačkoliv mohou mít všichni stejnou lékařskou diagnózu), není obvykle možné genus epidemicus určit.

Homeopatie je léčebná metoda, která působí do hloubky a dokáže velmi silně ovlivňovat fyzické i psychické procesy v lidském organismu. Proto nepatří do rukou laiků a homeopatická samoléčba může způsobit více škody, než užitku. Pokud se rozhodnete pro homeopatickou léčbu, doporučuji svěřit se do rukou zkušeného homeopata s odborným homeopatickým vzděláním.

Důvěryhodnost homeopata zvyšuje to, že doporučuje vždy pouze jeden lék, provádí důkladný vstupní pohovor, nikdy nevybírá lék pouze na základě samotné diagnózy, nepodává léky preventivně bez přítomnosti příznaků, zajímá se o všechny vaše zdravotní potíže včetně zdravotní historie, dokáže odpovědět na otázky týkající se léčby a nikdy nedoporučuje vysazení léků předepsaných lékařem.

Autor: Ing. Petr Hoffmann, dip. IACH, www.hpph.cz