Orgonová terapie

Teorii, z níž orgonová terapie vychází, tz. myšlenka, že existuje jakási univerzální energie přítomná ve všech živých tvorech v atmosféře, ve vší hmotě a dokonce i ve vesmíru. Způsob terapie rozpracoval v první polovině 20. století rakouský psychik a pokračovatel Freuda Wilhelm Reich (1897-1958) a stala se součástí REICHCSKÉ TERAPIE.

Podle Reicha je tato síla - kterou nazývá orgonová energie - uložená v jednotkách tzv. bionech. Tvrdil o nich, že se dají propojit do přístrojů, tzv. orgonových akumulátorů, a pak použít k léčení.
Reich dosáhl určitých pozoruhodný úspěchů, ale se svými spornými názory dostal do konfliktu s lékařskými a právní institucemi v USA, kde provozoval praxi, a kde také ve vězení zemřel. Protesty byly namířeny proti jeho spojování orgonové energie s orgasmem a se sexuálním naplněním a zejména proti jeho tvrzení, že pacienti umístění v boxech s orgonovými akumulátory se vyléčí z RAKOVINY a další vážných nemocí.

Přestože mnoho Reichových přístrojů a písemností bylo po jeho smrti zničeno, někteří evropští terapeuti se před nedávnem k orgonové terapii vrátili. Počítají k i tzv. vegetoterapii, která podobné jako obecněji uznávaná BIOENERGETIKA vychází z Reichovy představy, že svalové tendence-zejména v břiše-a nepřirozený způsob dýchání mohou být známkami citových problémů. Léčitelé se manipulací pacientova těla snaží snížit tělesné i psychické napětí.