Tisíciletí s akupunkturou

08 Srpen, 2000

Celé tělo člověka (ale i zvířete) je pokryto kůží se šestadvaceti drahami a tři sta pětašedesáti (nebo i více) akupunkturními body. Tento systém je jakousi obrazovkou, displejem počítače. Tím počítačem je naše tělo. Pokud má dostatečné množství energie a kvalitu v harmonii svých funkcí, pak počítač našeho těla tiše přede a plní úkoly svého softwarového zadání. Pokud je harmonie porušena, funkce počítače je ohrožena a porucha zazáří na displeji 365 bodů a šestadvaceti drah.

Je štěstím, údělem, povinností i právem akupunkturisty jehlou či jiným impulzem zasáhnout tak, aby ovlivněním co nejmenšího počtu bodů, za použití co nejmenší energie vrátil harmonii a funkci "lidskému počítači".

Zbývá však celá řada otázek, které v akupunktuře nejsou zodpovězeny. Zatím ani za pomoci nejmodernějších vědeckých metod nevíme, proč tomu tak je. Ale ani moderní evropská věda si s mnohými problémy neví rady. Máme-li použít například jeden z otazníků současné evropské medicíny, pak: Co je to náhlá smrt kojence? Nevíme.

V Evropě se vyvíjí medicína od dob řeckých lékařů Hippokrata (460-370 př. n. 1.) a Galena z Pergamu (asi 1296-200 př. n. L), i od arabského Avicenny (asi 980-1037 n. 1.) a na východě od Lao-c' (6.-5. stol. př. n. l.) a dalších. A přesto vývoj medicíny není ukončen ani v oboru vnitřního lékařství a chirurgie, ani v oboru akupunktury. Každá věda čerpá z tradice, z historie, z moudrostí prostých lidí i géniů. Akupunktura má stejnou budoucnost jako ostatní lékařské obory.

Zdroj: Tíseciletí s akupunkturou - Jiří Marek, Nakladatelství Triton