Maminka mě nenávidí-chci umřít

Najdi si podnájem s nějakou kamarádkou a budeš mít klid

Uteč dokud je čas!Držim palec

Skutečně je to tak,že maturuju za rok a tenhle týden jsme měli ve škole maturity o rok starších ročníků a tudíž zbytek školy volno-to jen aby nedošlo k něčí mystifikaci.Chápu,že jsou lidé,kteří byli podvedeni atp,ale přijde mi přehnané mluvit tu ne-li o kriminální činnosti.Opravdu nemám v plánu dávat sem číslo účtu nebo něco podobného.Myslím,že většině je to jasné...je to jen diskuze,nemyslím si že jsem snědla všechnu moudrost světa a jsem rráda za každou radu,zkušenost a nezávislý pohled na věc..Jinak u nás doma už to bohužel není ten klasický vzdor k autoritám,což je v mém věku normální...situace už je průběhem času vyhrocená,na jednu stranu se s mámou máme strašně rády a obě to víme,ale na druhou už si strašně lezeme na nervy,hádáme se,říkáme si čím dál ošklivější věci.Táta je z toho vynervovanej(my samozřejmě taky),nikdo z nás se nemůže soustředit na práci nebo školu a ségra,kterou mám nesmírně ráda,je spíš introvertní a velmi tím trpí..vim,že přijde doba,kdy budeme všichni sedět u kafe a vzpomínat na tohle období jako na přechodné,ale teď myslím,že bude nejlepší pro všechny když půjdu do podnájmu a budeme se vídat třeba v neděli na oběd a kafe..pro mě taky není snadně odejít,ale myslím,že je to teď to nejlepší...

Holky,holky,připomíná mi to dobu před 22 lety.Nyní říkám holce uč se,uč se,a holka si asi taky myslí,že ji nemám ráda.Časem pochopí,a za nějaký ten rok ..Vzpomeneš si. Mamka tě má ráda,jinak by nebyla tak starostlivá.A nějaké to mrzící slůvko?Vzpomen´si co ty jí někdy řekneš.A ted?běž a dej jí pusu,určitě si ti za ty roky starostí zaslouží!

Pavlo, čti dobře...ona nepsala, že maturuje, ale že je maturitní týden a že mají volno! To je rozdíl:-))

Taky jsme měli s mámou problémy, byla jsem prostě jiná než ona a ona to nechtěla přijmout a chtěla mě přetvářet k obrazu svému (bohudík jsem byla velmi silná a nepovedlo se jí to). Výsledek a poučení? NIKDY jsem to nedělala svým dětem a milují mě čím jsou starší, tím víc si uvědomují, kolik jsem jim dala svobody, pochopení, zodpovědnosti a lásky. A chodí za mnou kdy mají potřebu a žijeme si své životy volně a svobodně.
Přetrhni to, třeba tvá máma byla vychovávána stejně a sama to změnit nedokázala a naopak přijmula to jako správné. Tak je to na Tobě. Hodně štěstí!!!!

Bože lidi,otevrte oci,jste nepoučitelni,nejaka studentka si tu pohrava a vy ji to to zerete?jak píše Pavla,ještě ji poslete prachy aby mela na drogy.....

21. 5. 2008 21:46:18 jsi psala že maturuješ,a ted píšeš že maturuješ až za rok?
já to vidím trochu jinak,ale nevadí...ještě že ta diskuze je anonymní,a každý si tu může psát co ho zrovna třeba napadne.a ostatní ji nezapomeňte poslat peníze až zde napíše číslo účtu a bude žádat o pomoc!

Káťo,jsi velmi moudrá,chytrá,citlivá,máš krásné,velké a laskavé srdce.Moc Tě prosím - zkus si představit,že sedíš v prázdném hledišti,je zhasnuto a jsi tam sama.Tvá maminka je maličká,jsou jí 3 roky a vystrašeně vchází na jeviště.Bojí se.Co jí řekneš ?Budeš jí nadávat ? Ne.Vezmeš jí do náruče a přivineš k sobě.Ona Ti pošeptá s pláčem - nezlob se na mě,vždycky jsem to myslela dobře,jen jsem to neuměla podat tak,aby Tě to nebolelo.Káťo,mně maminka umřela už před dvanácti lety a věř mi,větší bolest jsem nikdy neprožil.Nikdy se s tím nesmířím,jen se snažím s tím žít.Jsem proti Tobě starý muž,ale znovu Tě prosím - zamysli se nad mými slovy,určitě najdeš i mezi řádky to,co možná pomůže najít nit,která se ,mezi Vámi přetrhla.Moc Ti to přeji,moc.

Ahojky,všech rad si moc cením a ikdyž je t "jen" diskuze,díky ní jsem se rozhodla,že zen krok "odstěhování" udělám a to co nejdřív.Už rok jsem hledala podnájem za pro studentku přijatenou cenu a dneska se na mě poprvé usmálo štěstí-nemohla jsem tomu uvěřit!Další 2 studentky schánějí spolubydlící od 1.7.,tak držte palečky.V mém městě je těžké něco najít,je tu málo bytů a vše je strašně drahé...na vysokou se stoprocentně chystám,ale maturuju až za rok a rok bych v tomhle už nevydržela.Do jiného města nechci kvůli příteli,přátelům,škole,sestřičce...i rodiče by mi chyběli.Prosím boha ať to vyjde,za měsíc možná konečně vydechnu:o))díky,lidičky,že jste se mnou,strašně mi to pomáhá..:o)

Ahoj Kačko, na vysokou školu jít nechceš?

Já jsem v 19-ti, po maturitě taky odešla z domova - do jiného města, ze stejného důvodu jako ty. Vztah s rodiči, hlavně s mamkou hrozný, neustálé vydírání, dusivé ticho, pocit, že mě prostě "ti lidé" nemůžou mít rádi, když mi tak psychicky ubližují. Dnes vidím, že to co dělali prostě správné nebylo, ale oni mě i přesto měli rádi a dělali to nevědomě. Smířila jsem se s tím a odpustila před rokem.
Dnes je náš vztah skvělý, těším se na ně, ale víkend mi stačí na to je vidět. Vím, že bych s nimi už žít trvale nemohla, i když je mám moc ráda.
Doporučuju odstěhovat se co nejdál (ideálně do jiného města) a ze začátku se s mamkou nevidět delší dobu - vztah se trochu provětrá a je možné, že na tebe mamka bude ještě prvních pár měsíců protivná, než si uvědomí, že jsi dospělá soběstačná a vidět ji nemusíš, když nebudeš chtít (pro rodiče to taky není jednoduché).
Klidně si najdi nějakou podprůměrnou práci, taky jsem tak začínala, časem se propracuješ výš. Finanční tíseň je sice nepříjemná, ale je přijatelnější než psychické strádání a teror doma.
Do konce prázdnin máš od sociálního a zdravotního pojištění pokoj, do té doby si najdi práci a pak to bude řešit zaměstnavatel.
Já se momentálně chystám na vysokou školu, jde to skloubit se zaměstnáním, takže pokud budeš chtít, ani o tohle nemusíš přijít, i když tě rodiče nebudou živit.
A jsem spokojená, svobodná a ty první dva roky osamostatňování byla sice tvrdá, ale velmi užitečná škola života.
Karkulka ti doporučila sympaťačku psycholožku, já se za to přimlouvám, ulehčí a urychlí ti to to nepříjemné období.

Není to vůbec jednoduché, ale drž se, stojí to za to!!!

Já nevím Katuško, to si budeš muset zjistit na úřadech. Každopádně tě čeká hodně běhání.
Maminka tě má jistě moc ráda, ony to jenom některé neumí dát najevo vhodným způsobem.

Děkuju všem,je pro mě asi jediným východiskem odejít,už jsem naprosto zoufalá.To je hádka za hádkou,pořád jen výčitky.Máma mi nevěří,že se s ní snažím vyjít,asi si myslí,že mě to baví.Řekne mi,že jsem mladá a mám ještě v pořádku nervy,ona už má právo být naštvaná,má zkušenosti,všechno ví líp.Nemám dost peněz na nájem,ale najdu si práci-teď se jdu zeptat na dvě místa a snad najdu něco malého levného abych to utáhla,z rodiny mi nikdo nepomůže.A půjčku si brát nechci.Ale tady už to nevydržím.Ještě jednou díky.Nevíte někdo jak je to s tím sociálním pojištěním a jeho výší..?

Opravdu Kato, osamostatneni je nejlepsi reseni, nejsem jak vidis jedina,kdo Ti to radi,jit s maminkou na kordy fakt neni potreba. Pokud seodstehujes, ani se to nestane. Verim Ti, ze mas svou matku rada, to snad my vsichni. Proste jste mozna jen povahove hodne odlisne a nerozumite si. To se stava a pokud se odstehujes a najdes sve soukromi, vse se zlepsi a urovna.

Káťo, pomůže se osamostatnit. Zkus si pronajmout byt, studovat, zařídit si sociální dávky a mělo by to vyjít.
Vztah se zlepší, když nebudeš denně doma.

Custe,
No ja sem musel z domu utect. Rodice byli dluznici, neco desneho, psychycky me mama vydirala, ze bude na ulici, ze by potrebovala pujcku atd. Sem pryc, videli sme se parkrat, ted asi o me nejevi zajem, sem v zahranici.
Urcite se osamostatnit, vzdyt pudes urcite na vysokou skolu.
Hodne stesti

Děkuji vám moc,opravdu mi pomohlo vyslechnout si nezaujatý názor a slova podpory.Kajo,ikdyž si starší,máme to dost podobné...máma mě taky stále psychicky vydírá-nejde sice o hlídání,ale třeba o to,že mě živí atp.Ví moc dobře,že si nemůžu dovolit teď odejít....nikdy mě za niic nepochválí a předhazuje mi kdekoho...
nejgorší je,že přes to všechno jí mám pořád ráda a nechci to vzdát a jít na kordy.Ale proč mě nenechá být...?Mám dobré známky,doma jsem co nejmíň,mám hodně kamarádů,což jí vadí,protože ona přátelství nepovažuje za něco pro život potřebné...snažila jsem si s ní promluvit,ale ona má pocit,že je vše v pořádku,že je normální když mi v mém věku bezmězně zasahuje do života.Snad to bude brzo lepší,ale rok už takhel nepřežiju..:((vim že jí určitě připadá,že já jsem ta špatná...ale chyba je v nás obou..prostě jsme každá jiná.achjo

Kato, mne uz je jedenatricet. S mamou, ktera je sice hodny clovek, ale charakterove velmi odlisny ode me, jsem si nikdy nerozumela, nenasly jsme pro sebe pochopeni. Z domu jsem se odstehovala uz pred osmnactym rokem, mela jsem tu moznost. Pak jsme deset let zili hodne daleko od sebe a s rodici jsem se vidala zridka, nas vztah v tu dobu byl vynikajici, tesili jsme se na sebe navzajem, casto si telefonovali a na setkani si nechali vzdy jen ty pozitivni emoce. Po deseti letech jsem byla nucena se vratit do jejich blizkosti, protoze jsem se rozhodla odejit od partnera a zustat sama s dcerou. Jsem na rodicich castecne zavisla, ale predevsim jsme si blizko a v neustalem kontaktu, a muzu Ti rict, ze je to strasne. Nas vztah se neustale zhorsuje. Oni trvaji na tom, ze se uvidime denne, miluji totiz svou vnucku, jsou ji uplne posedli, na tom by samozrejme nebylo nic spatneho, nicmene pro me to znamena uplnou ztratu soukromi. Vidame se kazdy den, jsme sebou navzajem presyceni, hadame se, kazda malickost je duvodem pro konflikt, nekdy pro jistotu vubec nemluvime, prestoze jsme v jedne mistnosti. Rodice maji o vsem prehled, do vseho strkaji nos, nad vsim maji kontrolu. Nelze udelat nic bez jejich vedomi. Mesto, kde zijeme, je male a bydlime nedaleko od sebe. Do meho bytu vchazeji bez klepani a bez predchoziho ohlaseni kdykoliv se jim zamane jako do vlastni loznice, nekolikrat jsem toto nadnesla jako problem, a zadala o vraceni klicu, nacez mi odpovedeli, ze pokudjim neumoznim pristup k vnucce kdykoliv budou chtit, nebudou mi dite hlidat, a mam si to zaridit jak chci. Obcasne hlidani potrebuji, protoze mi partner neplati alimenty a ja musim pracovat. Snazim se miru hlidani regulovat na minimum i proto, ze matka mi dava najevo, jak ji tato pomoc vycerpava a zada ode me projevy vdecnosti. Muzu Te ujistit, ze spolu vubec nevychazime a ta situace je strasna.

Pokud mohu radit ze sve zkusenosti, cim drive budes moct osamostatnit se a odstehovat, tim lepe. Tvuj vztah s maminkou to nepochybne posili a vylepsi, nikoliv naopak, ze byste se pak jedna druhe odcizily je dost nepravdepodobne. Je potreba zit svuj vlastni zivot a zachovat si soukromi. Budete na sebe s mamkou ve spolecnych chvilich hodnejsi a nepochybne Vas to sblizi.
Ja uz co nejdriv to pujde udelam tomuhle stavu taky pritrz... Drzim Ti palce, at se Ti podari vse zdarne vyresit.

Milá Káťo,
jsi chytrá holka s citlivou dušičkou, budeš to mít v životě krapánek těžší, ale neva
Naučíš se, otrkáš se, neboj
Nesmíš si to brát tak moc osobně a hlavně se kvůli tomu nehroutit. Určitě jsi mladá, hezká a chytrá holka.
Nevím, co se u vás doma přesně odehrává, spíš bych to typla tak, že mamka je z jiného těsta než jsi ty a tak to drhne. Víš někdy lidi řeknou něco a ani to tak nemyslí, ale už je to venku a ten druhý tím potom velmi trpí.
Myslím si, že by pro tebe bylo dobré abys někdy, třeba časem vyhledala nějakou sympaťačku psycholožku a pověděla jí co tě trápí, za 1. se ti uleví a za 2. potřebuješ získat trochu nadhled.
Tvoje máma nechápe, jakou má doma bezva holčinu, ale to tě nesmí odradit nebo ničit.
vím o čem píšu, jsem sama matka a sama jsem si prošla náročným dialogem s vlastní matkou
já potřebovala její uznání a oporu a toho se mi bohužel nikdy nedostalo. ale jak šel čas, pochopila jsem to a smířila se s tím.
Někdo chytrý řekl, že člověk se má zabývat pouze věcmi, které jdou změnit, ty které změnit nejdou je potřeba "jen" přijmout.
Takže hlavu vzhůru milá Katko, všechno bude dobrý, nevzdávej to.
Hodně sil a úspěšné zvládnutí maturity.

Jmenuji se Kateřina,je mi 19 let a studuji na gymnáziu.S maminkou vycházíme občas dobře,někdy špatně-máme každá jiné názory na život a jiné priority.Je velice starostlivá a to jsem schopna pochopit,ikdyž je mi to protivné.Dneska jsme se hádali proto,že mám prázdniny(je maturitní týden) a když přišla domů,tak jsem spala-to je u mě opravdu vyjímečné-a za to mi vynadala,že bych se měla učit atp.Řekla mi,že by měla za dceru radši kohokoliv jiného než mě.Celé odpoledne brečím,já ji mám přes to všechno ráda,ale tohle mi strašně ublížilo.Ikdyž mi řekla už spoustu jiných věcí,tohle mi ublížilo nejvíc.Nejradši bych odešla,ale studuji a nezvládla bych to,příbuzní daleko a přátelům se nechci pověsit na krk na rok.Co dělat...?Poradíte někdo...?