Výprask před diváky
Čím déle se ti to bude dařit, tím to postupně začne být snadnější a přirozenější.
Ano snad se to podaří
To je možný. Je pravda že to co viděl můj bratr u mně tak pokud by si odemne bral příklad tak nevím nevím jak by skončil.
Doufám že dobře, neříkám to úplně s jistotou protože zatím to je asi krátká doba abych to věděla. Jedna pravda jistá zatím mám z řemene strach
Tak mě napadá, jak bys vychovávala svoje děti na základě svých zkušeností s rozdílnými druhy výchov?
Ale určitě bych nevychovávala své děti podle nějakýho vzoru ani podle toho co vím že platí na mně
Zatím se snažím chovat se tak abych se řemenu vyhýbala nadálku. Ani jenom pohled na něj není příjemný protože si vzpomenu na ten výprask s ním. A když už manžel mě upozorní tak že ještě jednou a sebere řemen tak se odklidim a raději se rychle začnu chovat normálně.
Budu s napětím očekávat, jak se to u tebe bude dál vyvíjet.
No řemenem jsem dostala poprvý a je pravda že ho zavěsil na oči a vždy když kolem něj jdu tak si říkám že nesmím nic vyvést. Nevím byla to pro mně velice nepříjemná bolest ještě teď se toho děsím.
To je velmi dobrý nápad, když budeš mít trestný nástroj doma na očích, tak bys mohla ztratit chuť dělat neplechu. Možná by to zafungovalo i s jiným nástrojem, ale s řemenem to je nejpravděpodobnější. Snad si na jeho vizuální přítomnost nikdy nezvykneš.
No bylo by to dobrý abych si jeho vizuální přítomnost nezvykla nikdy i když jdu teď proti sobě ale aspoň bych už nikdy nedostala a hlavně ne řemenem.
Proč tím jdeš proti sobě?
No určitým způsobem jdu proti sobě protože nikdy bych neřekla že když budu mít nástroj k výpraskům na očích tak to bude pro mně takhle odstrašující. Ja nejsem člověk který by se něčeho bál ale zjistila jsem že řemene se bojím a hlavně bych nikdy neřekla že přestanu vyvádět nebo se budu bát vyvádět jenom kvůli nějakýmu nástroji. Ja jsem vlastně takhle žila od mala že jsem mohla všechno, mohla jsem si dělat co jsem chtěla, říkat komu jsem chtěla co jsem chtěla. Prostě dovádět byl můj styl života
Hmm, ale předchozích (neřemenových) výprasků ses nebála, nebo bála málo, nebo jen krátce. Teď máš na výběr buď dovádět a dostávat výprask, nebo nedovádět a nebýt trestána.
A teď nesmím dovádět protože nechci dostávat a hlavně ne řemenem což už manžel řekl jasně že budu dostávat jenom řemenem takže moc na výběr nemám
Skoro nikdo nemá takovou volnost, aby si mohl dělat úplně všechno, co by chtěl. Občasné dovádění v rozumných mezích musíš brát jako normál, zatímco předchozí časté a nezřízené dovádění musíš považovat za anomálii. Ty dostáváš vysvlečená od pasu dolů? To asi nebylo hned od začátku.
A občasné dovádění v rozumných mezích bere i muž normálně. Ale ja pokaždý vyvedla něco co bylo za hranici rozumnosti dost daleko.
Ano dostávám vysvlečená od pasu dolů. Od začátku to tak nebylo. Ze začátku mi stačilo placnout jednou a ani ne na holou a byl to pro mě šok bylo to něco co jsem neznala jako trest takže jsem se hned na několik dní sklidnila. Pak jsem si na to nějak zvykla a ani to nebolelo tak jsem si z toho nic nedělala tak přitvrdil a naplacal mi třeba 3-5 ale stále přes kalhoty. To ale časem taky přestalo zabírat. Tak to zvýšil na 10 pak bez kalhot jenom přes kalhotky a tak postupně protože jsem byla i hodně drzá nejenom na manžela ale i na lidi všeobecně včetně rodičů jeho i mých. Až asi po roce a půl to bylo takhle akurát taky se počet zvyšoval
V tomhle ohledu už nejde moc jít dál, ledaže bys začala dostávat úplně nahá, ale před manželem se asi moc nestydíš, takže by šlo spíš jenom o zvýšení studu při svlékání a z nutnosti poslouchat a spolupracovat na svém trestu. Snad pro tebe budou řemenem nastavené hranice rozumnosti nepřekročitelné.
Reklama
Ano konečně, chci to udržet takhle co nejdéle nejlépe navždy
- Odpovědět
Pošli odkaz