Agresivita po alkoholu...ale já jsem HOLKA!!!

Já narozdíl od tebe...děljt si holky co chcete. ožralá ženská, smradlavá ženská. hnus. až tě někdo zmlátí budeš zírat

a ty si myslíš, že žiješ...Já narozdíl od tebe nesoudím něco o čem nic nevím...prosím, proč sem lezeš? Nudíš se?

Asi zřejmě nejde jen o...a ty si myslíš, že žiješ nějakej vyjímečnej, alternativní život? Tím, že neumíš a prochlastáváš se do agresivity. ty to máš uspořádan a srovnaný jako kdejaký maloměšták

proč teda, holky chlastáte?...Asi zřejmě nejde jen o chlast, ale o to co je v nás...chápeš? A tomu právě nerozumíme... Mě je skoro třicet a nikdy jsem nebyla alkoholička, popíjet do nálady jsem uměla a nikdy jsem tyhle stavy neměla...tak proč teď? Taky se bojím, že vyvedu něco moooc špatnýho... Jsem strašně ráda, že jsem narazila na tuhle diskuzi...a vy co nechápete, tak si běžte žít svoje dokonale uspořádaný životy a nás si nechte povídat

Mám stějný problém, když...proč teda, holky chlastáte? neumíte to nebo chcete být ožralý?

Mám stějný problém, když pojim s kamarády a náhodou to přeženu nejlepším rešením je pro me jít brzo spát a dostat se z toho. Jenže když piji se svým přítelem dopadne to pkaždý špatně. Většinou o sobě vůbec nevím a jsem zmatená v čase i prostoru i když některé věci si v opilosti pamatuji, například jména a různé věci. Druhý den o sobě nevím a doma mám spoustu rozbitých věcí, přítel má různé šrámy a škrábance a já pod okem monokl, který jsem si v záchvatu opilosti udělala sama. Ráno se vzbudím a nevím, co se celé hodiny dělo, až když se prý unavím a vybiji jdu sama spát. Tyto stavy jsem měla teprve 2x a bojím se, že se to bude opakovat. Chtěla bych vyhledat nějakého odborníka a nevím si s tím rady. Přijde mi že mám dvě stránky. V jedné stránce svého přítele miluji tak v té druhé se ho bojím, popřípadě ho i uhodím. Je smutné to tu psát ale na jednu stranu jsem se bála, že jsem na světě jediná...Povedlo se to tu někomu už vyřešit?

Já mám takový...Ahoj Kačko, naprosto chápu, jak se cítíš. Dříve jsem chodila pařit a nikdy jsem tyto stavy neměla. Ale od té doby, co jsem s nynějším přítelem, se mi to stalo několikrát. A vždy jenom s ním. Miluju ho, ale jsou za námi těžké chvíle, kdy jsme si oba ublížili (a já jsem navíc přecitlivělá a emočně labilní) a i když si myslím, že to mám uzavřené, tak asi ne. Navíc jsem žárlivá a když náhodou vypiju víc a nebo míchám víno a kořalu, tak je zle. Taky mívám okna. Není to tak, že bych se chtěla prvoplánově ožrat....Většinou si dávám vínko a to se dá korigovat, ale přítel jelikož je z moravy pije dost často kořalku a já v dobré náladičce si dám občas s ním, když mi naleje. Ale pak si dám druhou, třetí a jsem mimo. Nevím jestli to mám po tátovi, byl taky agresivní v opilosti. Dříve jsem ho nenáviděla, dneska vím, že to třeba kolikrát tak nemyslel...Vím, že něco uvnitř mě trápí, prožila jsem toho dost, ale někdo dokáže tyhle věci uzavřít a jít dál. Já ne...někdy i za střízliva se babrám v několik let starých záležitostech a začnu je přítelovi vyčítat. Všechno mě pak strašně mrzí....bojím se co bude dál. I když se snažím tvrdému alkoholu vyhýbat, někdy se to prostě nedá ("ale jednoho paňáčka si s náma dej" atd atd...). Agresivní jsem jen když jsem s přítelem. S nikým jiným se mi to nikdy nestalo. Miluje mě strašně moc a já jeho, ale asi nedokážu udělat za naší minulostí tlustou čáru a být šťastná. Uvažuji, že zajdu k psychologovi, ale zajímalo by mě, jestli má někdo s tímto nějakou zkušenost. Držím nám holky palce ať toho démona nějak zkrotíme.

Já mám problém s agresivitou na přítele po tom, co to přeženu s pitím a pak z toho mám okno. Agresivitou u mě se rozumí, že se s ním hádám, křičím na něj, utíkám mu, ale nemám k tomu důvod a za střízliva bych mu ani neměla, co vyčíst, jsem s ním maximálně šťastná. Nejsem žádný pijan, ale tenhle problém jsme řešily párkrát, když jsme byli na nějaké akci. Jediné řešení vidím v tom, že nebudu pít vůbec nebo maximálně skleničku vína. Ale velice by mě zajimalo, čím je to způsobené, proč to tak je, moc mi to trápí a přítel mi už upozornil, že mi takové chování nebude víckrát tolerovat.

No, já se snažím pít...Milá tazatelko,
takováhle reakce od rodičů je nemístná. Máte problém, uvědomujete si ho, snažíte se ho řešit, ale podporu od nich dostáváte nulovou. Jestli část psa nebude zakopaná tam...

ahoj! můj partner, když se...Holka zlatá. Já si vzala skvělýho chlapa. Chvíli po svatbě se něco změnilo. Znala jsem jeho minulost, kdy byl podváděn. Údajně to trpěl kvůli dítěti. Změna byla i u nás. Začal žárlit, pozorovat. A pít. V minulosti taky pil, ale k naší společné radosti. Udělala jsem chybu. Někdo ji uzná-někdo ne. Stalo se. Od tý doby, když se opije přemýšlím, jak ukončit dialog, kam se schovat, jak uchránit naše dítě, když je u toho. Jak se říká, prověř si i rodiče-je na tom hodně pravdy. Normálně jsem hodná holka, která zkrátka udělala chybu v době, kdy vše jsem potřebovala i něco milého. Jednou takový, pořád takový. Dej od něj ruce pryč a jdi za štěstím dřív, než tu budeš psát i Ty. Můj chlap je milionovej do doby, než se napije. A stačí mu málo. Pak jde o zdrví nejen psychické, ale hlavně fyzické. A HLAVNĚ-O DÍTĚ!!!

Já mám takový...Mě se teď stalo to samé, jsem mladá zatím slečna, s přítelem žijeme pět let a máme se příští rok brát...Šla jsem s kamarádkou na pokec, jenže ten se zvrhnul ve tři flašky vína...měla jsem být doma brzo, jenže jsme se zakecali...když pak pro mě přítel naštvaně přišel, byl oheň na střeše...něco mi řekl a když jsme se chvíli hádali(naštěstí venku) vjel do mě vztek a já jsem ho zmlátila...dala jsem mu velkou facku...mlátila hlava nehlava...nakonec jsem s brekotem utekla...on zavolal mým rodičům, kteří pro mě přijeli a které jsem moc zklamala...vím ale že viníkem je chlast, nikdy bych to neudělala střízlivá...hodně zpytuju svědomí a končím úplně s pitím...naštěstí s přítelem to dopadlo dobře...ale já jsem ze sebe moc zklamaná...

Máme děti. Kluk 16, holka 14 a teď ještě malé mimčo, kluk, bude mu 1rok. Je mi 37. Věřící jsme, kostel v neděli trochu flinkáme, poněvadž by tam prcek nepochopil, že má být ticho. Dřív jsme chodili častěji. Největší radost mi ale dělá, že ti naši puberťáci se víry chytli, holka chodí na kroužek náboženství pro náctileté a kluk na konzervatoři potkal nějakou bandu věřících a chodí s nimi za knězem na psychol.hovory.
Také si občas říkám, že nic není samozřejmost a děkuji Bohu, že nás moc nezkouší, nechá spokojeně žít, zatím si v životě nemám nač stěžovat. Manžel milující, vydělávající, děti hodné, zdravé...kéž by to tak bylo pořád. Ta úzkozt občas...strach že nebude vše pořád tak fajn...to má ale asi trochu každý.

Věřím, že všechno má svůj smysl, i prožité utrpení. U mě to například změnilo žebříček hodnot, začala jsem si vážit všeho, co mám, protože NIC NENÍ SAMOZŘEJMOST, ani to, že mám teplé jídlo nebo že usínám v teplé čisté posteli. Co je to ve srovnání s takovými malichernostmi jako je značka oblečení nebo účes na hlavě! Naučilo mě to vděčnosti za všechno...
Jsi věřící? Máš děti? Kolik je let tobě?

Tak jaro je tu, světlo, světlo, světlo!!! Najednou nic není tak šedivé, jak bylo doposud. Občas na mne chodily chmury, nevím, zda je to na psychologa, ale občas mi bývá také úzko.

Víkend byl v pohodě, nenapila jsem se už 14 dní. Byli jsme s přítelem v sobotu na návštěvě u příbuzných. Taky se už moc těším na jaro, zimu nesnáším, hlavně protože je pořád tma.

A jakej byl víkend? Já sedím u okna a saju energii ze sluníčka...posledních 14dní už na mne padaly z té zimy deprese.S přicházejícím jarem snad bude líp. Vnímáš z vůně jara tu euforii? Já ji pociťuju jak první sklenku alkoholu...taková opojná, příjemná,lehce povznášející...a neškodící a zadarmo.

To právě nevím. Myslím, že jediným smyslem mého života je můj přítel, starat se o něj, vařit mu... Samozřejmě taky čtu knížky, poslouchám hudbu, pracuju na počítači atd. Nevím, co bych chtěla dělat. Co jsem dokončila v roce 2000 školu a umřela maminka, potácím se od ničeho k ničemu. Moje největší štěstí v životě je, že jsem poznala a udržela si svého přítele, bez něj bych se asi už zničila nebo skončila buď v blázinci nebo na ulici...

A jak si myslíš, že to bude dál? Jak vidíš svou budoucnost? Baví tě něco? Je nějaká činnost, co tě těší?

Moc ráda bych, vím, že už to takhle dál nejde. Psychiatr mi ale nemůže dát Antabus, protože mám nález u neurologa, který je s tím v rozporu. Problém je v tom, že alkohol je k mání VŠUDE nepřetržitě 24 hodin denně, v každých potravinách, v trafice, v noci na benzínce... A je tak jednoduché si ho jít v depresi nebo v nudě koupit... Jdu třeba jen pro rohlíky a už se musím ohlížet po flaškách, i když zdaleka ne vždy si nějakou koupím. Samozřejmě řešením je, nemít u sebe vůbec žádné peníze, přítel to tak občas dělá, že mi všechny sebere a zamče do trezoru, ale pořád to přece takhle nejde...

Já to vidím s tebou dobře, krotíš se, nebo se o to alespoň snažíš, dokážeš jasně pojmenovat problém...navíc tvá komunikace se mnou má hlavu,patu...Nechceš přestat? Myslíš, že bys to nedokázala?