bojím se doktorů

Bojím se doktorů,nechci aby všichni videli
Moje intimní partie prijde mi to osklivý co mám dělat?

Po 8 měsících kardioložky došla konečně trpělivost při naměření hraničních hodnot TK aj s užíváním betablokátorů. Sestře jsem strach nikdy nezatajil. Pak jsem podstoupil ABMP monitorování a bylo evidentní, jak TK dosahuje extrémy v inkriminované chvíli. Tak jsem si nechal předepsat AD a snad mě už nechají na pokoji.

Do hrobu ne, to by měli po kšeftu. Choroba se musí léčit, ale nikoli vyléčit, aby byla stále poptávka po doktorech a lécích. Vyléčený nebo mrtvý pacient je jako zákazník bezcenný.

Jojo Adelko, mám to taky tak...Jo pomůže - možná do hrobu.

Jojo Adelko, mám to taky tak a říkám si - Vždyť by se člověk měl přece spíš těšit na to, jak mu doktor pomůže... Asi je to tím, že lékař je jediný člověk, který mi smí beztrestně působit bolest. :-(

hrozně se bojim jdu a bojim se jestě víc

strašně se jich bojím, ale nezbývá mi nic jiného než k nim znovu jít.
přemluvili mě k zákroku, který mi zničil zdraví,hned jak začnu něco dělat je mi zle, jejich léky nezabírají, musím se doprošovat o neschopenky , důchod a tvrdě dávat peníze za jejich chyby

Píšete to naprosto přesně,z našeho zdravotnictví je mi zle,nejhoší je,že lidi zapoměli,že všude kolem nás rostou léky,které jsou daleko účinější než to co do nás doktoři cpou,např.na léčbu šedého nebo zeleného zákalu vyvinuli drahé přístroje,které problém řeší jen částečně a krátkodobě,přitom všude kolem nás roste světlík lékařský,který tento problém dokáše vyléčit pořádně a natrvalo,přitom mi jeden známí doktor řekl,že světlíku se mezi lékaří ví,ale nesmí se o něm mluvit,protože by bylo po kšeftu.

připadá mi, že čím víc jsou doktoři a oficiální medicína s rozumem v koncích, tím jsou agresivnější. Míněno- volí agresivní metody: operace, amputace, transplantace. Upřímně řečeno když jsou lidi plní těch jejich léků, které zabírají chvíli, podruhé už musí nasadit silnější- a tak to ale donekonečna nejde! Doktoři si ovšem myslí, že jde, protože jde o jejich zisk. Musí přijít detoxikace, očištění organizmu, aby léky, chcete- li, zase fungovaly! Pokud ne- čeká vás zmíněná operace- protože léčba je ve slepé uličce.

"Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic".

Nebyl jsem u doktora 17let,...David má můj plný souhlas. Současní doktoři neléčí, jen předepisují analgetika proti bolesti a nebo posílají rovnou pod kudlu

Pro "hm.." a "smích": No tak hned nekritizujte. Povídali jsme si dlouho normálně k tématu a tohle přišlo jaksi navíc.

aspon se s tebou člověk pobaví.

každý z nás má nějakou...Zajímavé téma na diskusi "bojím se doktorů". To se podobá jen jedné blbce - Anonymce.

jestli se toho bojím,nebo spíš hodně štítím,ale hlodavci,to je moje fobie.Tak jako Anka se šíleně bojí pavouků,tak já myší,krys,morčat,křečků atd.Pro Vás krásné,pro mě ošklivé.

každý z nás má nějakou...Osmák degu je zemní veverka. Prostě veverka, co se víc než po stromech a výškách pohybuje na zemi. Oproti veverce obecné nemá ten krásný huňatý ocásek, ale jinak je to stejně krásné zvířátko - zvědavá očíčka, šikovné malé pacičky a hebký kožíšek. Čeho se tedy bojíte? Masožravec to neni, tudíž vás nesežere. Když jim dáte např. piškot, tak si ho budou držet v pacičkách a chroupat, no. To nejhorší, co se vám může stát je, že si vás nebudou všímat, protože budou ospalí a zavrtají se do pelíšku!

každý z nás má nějakou tu fobii.Kámoška si ted pořídila osmáky,ani jsem nevěděla,jak to vypadá,tak jsem koukla přes internet a to tam máme jít na Silvestra,tak to nevím,jestli to bude pravda.Bojím,bojím.

Anko, vůbec se neomlouvej - není za co; moc hezky jsem si s tebou popovídal. Naopak já jsem měl chvílemi sklon ke zbytečně nabroušenému jednání... Užij si krásné Vánoce a třeba se tady na nějaké diskuzi zase sejdeme.

Ale jo, Anko. V žádném případě nechci rozhovor hrotit proti tobě, mluvíme o stejné věci; ostatně název diskuse je jasný. Je jen škoda, že strach vede následně i k nedůvěře, kdy si dávám velký pozor na řeč, abych nechtěně něco neprokec' a nepřivodil si následky (to je zase to, o čem jsem psal v příspěvku já). Pamatuju si, jak mi zatrnulo, když hodinář (!) vzal do ruky pinzetu s vatičkou a namočil do lihu, aby vyčistil strojek hodinek... Syndrom znám dávno a hlásil jsem ho, ale "přiznání" mě moc neuklidnilo - doktor třeba řekl "anó, anó" a jel si dál podle svého. Až moje 2 současné lékařky (obvodní a pracovní) to uznávají, ale stejně je opatrnost na místě. Obvoďačka např. ví, že mám měřič tlaku a kontroluju si ho, ale stejně můžu z předepsaných léků na hypertenzi brát nejvýš polovinu; brát to celé, tak jsem neschopen práce, lezu po kolenou a před očima mám fleky z odkrvení, tak velký ten rozdíl je...
Bylinkový čaj zkusím, ale moc na to nevěřím. Děkuju ti a měj se hezky. :-)

Anko, to samozřejmě ne - uvádíš drastické případy, které jsou nápadné, velmi podezřelé a musejí se doktorovi říct; tam hrozí velké reálné nebezpečí. Ale jsou případy hraničící na jedné straně se zbytečností a na druhé straně s blbostí. Když mi bylo 20 a byl jsem úplně zdráv, hlásil jsem se na běžné nenáročné pracovní místo technika a mohla to odbýt banální vstupní prohlídka. Samozřejmě nervózní jak ďas, doktor hned napsal "tachykardie" (no ovšem) a posílal na krevní obraz, sedimentaci (měl jsem 5/5), k neurologovi, jestli mám v pořádku reflexy (všechno normální, jak jinak), zas nazpátek. Málem mě dali v tom ajfru i na odběr žaludečních šťáv, ale to už jsem se vymluvil, že nejsem na lačno. Doktor říkal "Co je tohle?", když mi stékal už po ruce pot. No viděl, že už je mi blbě, takže vypít baryovou kaši a na rentgen. I když mě všude promačkával, nic nenašel (jak jinak) a nechal toho. Byl jsem rád, že to mám za sebou, ale pak se reakce dostavila a byl jsem asi 3 měsíce nervově vyřízenej, nějaký obsedantní stavy, kdy člověk musí myslet furt na stejnou věc, o které ví, že je zbytečná. To už jsem nikomu neříkal a po tom čtvrtroce to samo přešlo.

Opačný extrém byla moje starší spolupracovnice, která se nechávala vyšetřovat při každé sebemenší příležitosti, třeba jen když jela k moři. Tak jsme říkali "Aspoň ji žraloci sežerou zdravou".