CO CELÝ DEN DĚLÁTE?

Taky tak Ferdo !
Depky mi né a né dát pokoj !

Taky tak Ferdo !
Depky mi né a né dát pokoj !

proč?jsi churav.

Bojím se abych přežil.

nic moc nedělám
hihi

tu píču myji ze dveří,nějaký blbec nám ji tam každý den maluje

Ráno vstanu,vyčůrám se,event. vyměším bobek,vyčistím si boty,vezmu trnýrky,kalhoty,nasnídám se a otevřu dveře,umyji píču a odejdu do práce.Mám to nedaleko.Práce není zajímavá.Odpoledne jdu domů.příjdu k domu,umyji píču,vejdu do domu,praštím z nákupem,otevřu lednici hodím tam co do ní patří a uvařím kávu.Odejdu si dát sprchu,obléknu si župan a vypiji kávu.Pustím si mám pokračovat? mě to už nebaví popisovat co dělám.Tak snad zase příště.

Podívej se na www. klasickahomeopatie.cz nebo homeoterapie.cz, tam se dočteš vše potřebné, já to neumím tak dobře vysvětlit. S pejskem to chce asi oboustrannou dohodu, přinést jen tak domů štěně by zřejmě nebylo to pravé.

Můj přítel mě kvůli podobnému opustil. Nevím zda je to mou povahou, nebo neustálou depresí a méněcenností z mého života. Já se snažila o něho starat, vařit mu prát, všechno co si přál. On často pryč a když se vrátil čekal, že budu přešťastná a dychtící s ním sexovat, bohužel tomu tak většinou nebylo. Díky němu jsem vůbec dýchala, teď nevím jak dál...

Terko, neco podobneho jsem uz pred casem zkousel. Fungovalo to ... ale jenom na cas. Sice ji to na chvili ulevilo, ale k jadru problemu to asi neslo, takze po nejake dobe to bylo zas to same. Ale o vanocich to asi zkusim, protoze tam asi bude krize jeste hlubsi, tak ji musim pomoc, nebo mi zkolabuje. O steneti stale uvazuju. Zajimam se o psy uz dlouho, takze o tom dost vim. Taky ale vim, ze pri mojem vytizeni bych se o nej nemohl starat, jak by bylo treba. Manzelka mozna, ale nevim jestli by o to stala. Preci jen je to zivy tvor a kdyby ho nechtela, nebo to proste nebylo k tomu, bylo to k tomu psovi krute. Nemuzu se k nemu chovat jako k veci, takze je to docela riziko. O homeopatii, abych rekl pravdu jsem neslysel, resp. slysel jsem to slovo, ale nemam tuseni o co jde. Zkusim to nekde nastudovat...

Teď mně ještě napadla taková věc - pokud spolu nedokážete mluvit, zkus ženě napsat. Budou Vánoce, tak co třeba takhle ?
Milý Ježíšku,
pod stromeček bych si nejvíc přál, aby se moje milovaná přestala trápit. Už se těším, až mé přání splníš, protože ona se trápí už opravdu dlouho a já vůbec nevím, co s tím mám dělat.

Nebo něco podobného. Nech to tam, kde si to zaručeně přečte, vylej si srdce, tak jako to děláš tady, napiš jí, jak se bojíš o váš vztah, jak tě to deptá, jak toužíš s tím něco dělat. Určitě mi řekneš, že jí tím nechceš zatěžovat, aby nebyla ještě smutnější, ale tít do živého je první krok k řešení problémů, ne? A navíc, zodpovědnost za vaše manželství přece nesete oba, ne jen ty. Chce to jen odvahu... Což už zase spadá do kategorie Jsou chlapi zbabělci? Nejsou, jasně že ne, rozhodně Ty nejsi, tak zkus jednat, když to nejde ústně, tak dopisem, je to jednodušší.
Třeba to zavrhneš jako pitomost, ale chtěls všechno, co nás napadne, tak to máš :-)

Stephene, to co píšeš je hrozně smutné. Cítím s Vámi oběma, protože vím co je deprese - měla jsem je v obodobí dospívání takové, že jsem třeba týden nevylezla z postele. Prostě to nešlo. O důvodech psát nebudu, nejsou podstatné.
S tím štěnětem to vůbec není špatný nápad, mně to tehdy moc pomohlo. Když už jsem cítila, že narážím na dno, vzala jsem si psa z útulku a ten mě z toho dostal. Najednou jsem prostě musela vstát a jít s ním ven, zajistit žrádlo, a pak už to šlo samo k lepšímu. Trvalo to roky, ale šlo to. Psisko mám doteď (vlastně jde o psí holku), je z ní už babička na penzi, ale ten vděk za to co pro mně udělala cítím dodnes. Jen pozor na jednu věc - štěně od chovatele můžete snadno rozmazlit, pokud bude sloužit k takovým trochu terapeutickým účelům. Zvaž, zda by nebyl lepší psík útulkový. Zvíře, které v životě někdy trpělo, dokáže ocenit a dokonce vyžaduje co největší množství pozornosti, laskání a drbání, zatímco běžně sebevědomému psovi to může po čase lézt na nervy. Je pravda, že s útulkáči se může vyskytnout celá řada potíží, pokud bys to chtěl rozebrat, můžeme později, ale myslím, že pozitiva tady převažují nad riziky.
No, a pak homeopatie. Vím, že pro dost lidí je těžké přijmout, že TO může fungovat, ale opět mluvím z vlastní zkušenosti. To, co mi opravdu pomohlo se se svými problémy poprat, vlastně mě připravit na jejich řešení, je právě homeopatie. Podotýkám, že klasická - kontakt na mou homeopatku najdeš tady na Doktorce (je to B. Mašková). To ale musí přijít až ve fázi, kdy je člověk ochoten sám od sebe opravdu něco měnit, naordinovat to manželce - to by nebylo ono.
A nevěřte doktorům - spoustu žen, které lékaři prohlásili za neplodné, má děti. Mimochodem, paní Mašková je specialistkou na léčbu neplodnosti u žen, takže věřím, že pokud Tvoje paní bude opravdu chtít něco se sebou dělat pomocí homeopatie, i miminko se časem podaří.
Deprese je hrozná věc a nic jako Normální deprese neexistuje. Je to obrovská bolest a tíže, s níž se člověk sám bez pomoci zvenčí nevyrovná. Nejtěžší je ovšem nechat si pomoci, uznat, že je to potřeba - v tomhle jsou depresisti stejní jako alkoholici, taky se nebudou léčit, protože mají pocit, že to nepotřebují (případně pocit, že jim není pomoci). Oba postoje jsou mylné, deprese se musí léčit. A ráda se vrací-já si to prošla ještě jednou a taky po autonehodě. Divné shody náhod, že?

Spolecne zname mame, zkousel jsem to, nepomohlo to. Do spolecnosti ji musim doslova tahat, ale je videt, ze ji to tam netesi. Nevim jestli se styka s nejakyma kamaradkama. Asi spis ne. Driv byla dost ve styku se svoji sestrou, kterou naprosto nesnasim a vzdy jsme se pohadali, kdyz chtela abych sel s ni. Dneska ji tam taham ja a hadame se, protoze ona tam nechce. Zkousel jsem mluvit i s jejimi rodici, se kterymi take nemam nejlepsi vztahy (nikdy jim neni nic dost dobre). Tem rekla, ze je vsechno v pohode, ze je jen unavena. Odbyla je. Nechci do toho zatahovat cizi lidi, nejake kamarady a zname. Je to docela osobni vec a kdyby to chtela nekomu rict, tak to udela sama. Ja ale vidim, co se s ni deje a myslim, ze uz zacina balancovat na hrane propasti, ze miru normalni deprese uz prekracuje.

Vypadá to, že Tvoje žena má klasickou depresi jak hrom. To je větší bolest, než jakákoliv fyzická, a sama se z toho zřejmě nedostane.
Pokud mně bylo někdy zle ( i když ne až takhle), dostali mě z toho vždycky kamarádi, i tím způsobem, že mi třeba vynadali, jako že ,,co blbnu" a tak. Většinou stačilo se z toho vypovídat.
Má Tvoje žena nějaké kamarádky, kamarády? Nebo máte společné známé?

Diky Terezo, diky Romano. Mozna me ale precenujete, zatim jsem toho moc nedosahl. Firma jede uz 4 roky a kdyz pojede takto jeste rok-dva, tak budu na nule. Vydelavam v desetitisich az stotisich, ale taky v desetitisicich az stotisich splacim. A firma muze lehnout kdykoliv, dluhy ne. Stejne, az bude splaceno, budu muset zase investovat do novych veci, ale vydelavat bych uz mel podstatne vic a nebudou mi porad vsichni byrokrati tolik dychat na krk. Nekdo jiny uz za ctyri roky je za vodou, nebo ma slusne vydelano. Bud neco delam spatne, nebo jsem si vybral spatny obor. Ale s timhle se nejak poperu.
Trapi me spis manzelka. Od te doby co se dozvedela, ze uz asi nebude moc mit deti, je jina. Vzdycky byla jemna a citliva a skvela spolecnice, nikdy ji neslo o penize a byla stastna za kazdou malickost. Tu spokojenost a citlivost kolem sebe sirila, ze kazdemu s ni bylo dobre. Clovek se vedle ni dokazal uvolnit. Od te operace je jak bez zivota. Porad se tak unavene plouzi, nepritomne kouka, nic ji nebavi a zda se, ze kazda malickost ji unavuje k smrti. Vedel jsem, ze pro zenskou, ktera chtela deti, je to moc tvrdy a muze se s tim vyrovnavat mesice nebo roky (a nebo taky nikdy). Ale tohle uz se mi zda moc. Naprosto ji to zevnitr rozezira a bojim se, ze kdyz neco radikalniho neudelam, bude z ni za chvili emocionalni mrtvola. Zvlast po te autonehode mam pocit, ze to nabralo jeste vetsi tempo. Sice se ji nic nestalo (mimo pohmozdeneho zapesti, kdyz ji ruka sjela po narazu z volantu a narazila do budiku), ale vymazalo to i posledni zbytky vule trochu bojovat. Dusevne jako by zestarla o 40 let. Citim, ze je cas neco udelat, ale nevim co. Nikdy o tom nechtela mluvit, rikala, ze na to nema silu. Nechal jsem ji, aby se s tim vevnitr poprala, tak, jak to delam ja, ale ted uz je jasne, ze to sama nezvladne. K psychologovi jit odmita (vlastne odmita uplne vsechno) a kdyz o tom s ni zkousim mluvit, dockam se tak unaveneho a utrapeneho pohledu a mlceni, ze radsi zmlknu, abych ji jeste vic netyral. Pokousim se ji brat mezi lidi, na vecere, varit ji jeji oblibena jidla, kupuju ji darky... Ale je to jako vytahovat Titanic paratkem. Premyslim, co udelat. Nevim. Prijimam kazdy navrh. Jestli mate napad, sem s nim, i kdyz se vam bude zdat hloupy. Tonouci se stebla chyta. Premyslel jsem, ze bych koupil stene, mam psy rad a ona taky a mohla by upnout mysl na neco jineho o co se muze starat, ale pes je slaba nahrazka za dite. Nejsem si jisty, jestli by jsme dokazali venovat tomu psikovi dostatek pece, kterou potrebuje a navic to nemusi fungovat. Citim se bezmocny, je to jak bojovat s vetrem, aby foukal opacnym smerem.
Ja osobne jsem o detech nikdy tolik nepremyslel, vzdycky jsem si rikal, ze je jeste dost casu. Pred svou manzelkou jsem mel dost zen, ale jestli jsem kdy seriozne uvazoval o svatbe a detech, pak jedine s ni. Ale i tak to bylo spis v terminech "nekdy" a "mozna". Ted z toho asi bude "nikdy" a kdyz ctu, jak se starate o ty prcky, lezi mi to v hlave. Je to hrozne definitivni. Obvykle tezke casy lidi sblizi, nas spis rozdeluji. Komunikace je slaba, sex cim dal ojedinelejsi a horsi. Manzelka se mi ztraci, unika mi mezi prsty a ja s tim nemuzu nic delat. Mam ted tolik prace, ze rano odchazim, kdyz jeste spi a vracim se po osme nebo devate vecer. Jsem nervozni z toho, ze nevim, co cely den dela. Je pro mne to nejdulezitejci co mam a ztracim to.
Tak vidite holky - zas tak schopny a uspesny nejsem. Takhle podstatne veci jsou u mne v troskach a ja to nedokazu spravit. Jestli jste zazili neco podobneho, nebo mate nejake reseni, jsem otevreny kazdemu navrhu.

P.S. Trochu jsem odbocil od tematu tehle diskuse, ale ona asi stejne velkou navstevnost mit nebude a nejak uz to proste prislo s vyvojem nasich diskusi. Nechtel jsem kvuli tomu zakladat novou a vsechno tam zase licit. Pochopitelne diskuse "Co cely den delate" muze pokracovat dal. Berte to jako takovou poddiskusi :-).

Honím si péro

Stephene, víc takových chlapů jako jsi ty. To jak píšeš o své ženě a rodičích mě dostalo. Neboj, všechno se v dobré obrátí a co seješ, jednou sklidíš. Tvůj svět je tak strašně jiný než můj, že opravdu naprosto nelze říkat Já dělám víc nebo Ženy jsou pracovitější, protože.... No ale abych nezůstala pozadu s tím, co dělám já, když už jsem to tu vyprovokovala, tak jsem si dneska poctivě psala, co všechno vlastně dělám, a zjišťuji, že toho taky není málo.
Během noci jsem 3xvstávala k nastydlým a kašlajícím dětem.
Ráno jsme se budili cca v 6,30, do 7,30 jsme se myli, oblékali, chystala jsem snídani. Pak děti jedly, já mezitím zhltla kafe a rohlík, uklidila prádlo do skříní (večer jsem žehlila), umyla WC a koupelnu,ustlala postele, vyvětrala, nacpala další prádlo do pračky a postarala se o květiny.
Děti dosnídaly, já deratizovala kuchyň (tj.umyla stůl, děti, podlahu, nádobí), to trvalo cca do 8,30. Pak jsme si chvíli hráli,a šli jsme ven.
Po návratu jsem uvařila oběd, najedli jsme se, já opět deratizovala kuchyň, uložila děti s nezbytnými pohádkami a písničkami ke spaní. Jak zatuhly, zadělala jsem na perníčky, pospravovala a spárovala ponožky a pověsila další prádlo, pak jsem se chvíli věnovala účetnictví (vedu manželovo). Zjistila jsem, že letos opět nebudeme milionáři,a děcka se akorát probudily - okolo 16,00. Následovala svačina, deratizace kuchyně, odchod ven na nákup - to je s dvěma batolaty ve věku 3 a 1,5 roku obzvlášť veselá záležitost, vrátili jsme se akorát k večerníčku.
Uvařila jsem večeři, děti se najedly, chvíli jsme si zase hráli, následovalo koupání a ukládání do hajan.
Teď je 21,30 a ještě mě čeká: vynést odpadky a vyvenčit psa, ale musím počkat, až děti usnou, při venčení psa si odběhnout svůj milovaný 1,5 km kolem sídliště (a toho se opravdu nevzdám, i kdyby měla být půlnoc a mně zrovna upadla jedna noha), nakrmit psa a sebe, vyžehlit další koš prádla a pak - snad, spaní.
Ještě jsem zapomněla poznamemat, že jsem taky průběžně během dne odbíhala k PC debatovat, ale kdybych to nedělala, už by mi mozkové buňky asi zamávaly a přestěhovaly se někam na úrodnější půdu :-).
Ono to takhle vypadá jako idylka. A v zásadě taky je.
Mateřská je náročná především na psychiku - první věcí je naprosté soustředění na děti, musím neustále poslouchat, co mi povídají, odpovídat na dotazy tříletého syna (a že někdy jsou opravdu vypečené), reagovat na žvatlání mladší dcerky, zasahovat, když se moc rvou, projevovat zájem o jejich starosti, foukat bebíčka, dodávat jim odvahu ke zkoušení nových věcí, atd.atd., to vše nepřetržitě po dobu jejich bdělosti. Krásné, ale vyčerpávající. Pak je tu jejich bezpečnost - soustředení na to, zda někdo neleze do lednice, nesahá na plotnu, zda nepokládám nože nebo horké v dosahu ručiček, jestli ta židle může na někoho spadnout a milion dalších zákeřných věcí, které na děti číhají. Zároveň je ale nechci stresovat, takže zasahuji opravdu jen v nutných případech. Znamená to neustále sledovat a vyhodnocovat...
Další věcí je izolace. Ať chci nebo ne, nepřijdu do kontaktu s tolika lidmi, jak bych si přála, protože prostě není čas. A když, tak jsou to maminky, které řeší ty samé problémy. Jít s někým jen tak na víno a povídat si o něčem úplně jiném je mimořádně vzácná věc.
O financích a finanční nejistotě se rozepisovat nebudu, je tu taky, ale snad to bude od ledna lepší.
Taky si myslím, že to co dělám je v pořádku, že je to vyčerpávající a namáhavé, ale že je to investice, která se jednou vrátí v podobě vyrovnaných, pohodových a spokojených dospělých dětí.

Stephene, taky před tebou smekám. Máš toho dost a myslím, že to zvládáš na výbornou.
Já osobně jsem takhle schopného chlapa ještě neviděla.
Hodně štěstí.

TerkoK, vetsinou se mi o tom ani mluvit nechce. Mam to v hlave porad, spis to z ni chci dostat a myslet na neco jineho. Samozrejme, ze takhle to nepujde delat vecne, ale vzdy jsem mel za cil zajistit svoje blizni a udelat je spokojene. Proto musim mnoho obetovat, abych neco dokazal a vydelal dost penez, protoze zadarmo nic nedostaneme a nakrast si to nechci. Rad bych z firmy udelal fungujici, spolehlivou organizaci, ktera se vyviji, se spokojenymi zamestnanci a dostatkem financnich vydelku. Rad bych totiz zajistil, sebe i manzelku, aby mohla delat, co bude chtit a ne praci, kterou dela ted a je z ni nestastna. A predevsim bych chtel zaopatrit rodice, ktere stalo moje detstvi, mladi a studia ohromnou spoustu energie, casu a penez. Chtel bych jim to vratit, chtel bych, aby trochu dohnali ty leta, aby cestovali, vic si uzivali a mene pracovali. Bohuzel leta bezi a ja se tomu zatim ani neblizim. Pokousim se zajistit pekny a spokojeny domov - slusny byt, chatu, auto, dostatek penez a hlavne pohody, ktera doufam do nekolika let prijde. Chtel bych za par let, pokud to dobre pujde, prevest vice prace na schopne podrizene, rozsirit firmu a trochu vic se venovat sam sobe a manzelce. uvidime, zivot vzdy prinese zvraty, ktere by jsme neocekavali ani ve snu.
jinak relaxuju vetsinou v posilovne nebo s knizkou, nekdy kino. Drina v posilovna mi dava moznost zapomenout na vsechno a soustredit se jen na bolest ve svalech, coz je uleva a ty endorfiny po dobrem treninku me pak znovu nastartuji. Podobne i knizka a dobry film odpoutaji moje myslenky. Jinak ale verim v praci, nejen proto co cloveku prinese, ale i proto, jak ho formuje. Takze myslim, ze co delam je v poradku. :-)

Jé, nechtěl bys mě zaměstnat? Práci do dvou, to bych chtěla! :-)) Ne, teď vážně. Díky moc za upřímnost a za sdělení nejen denního plánu, ale i pocitů, které ti to přináší. Vidím, že toho máš opravdu až nad hlavu a smekám - zodpovědnost nejen za sebe, ale za dalších deset lidí, stres v práci i doma, osobní problémy manželky. Je toho fakt hodně. Relaxuješ taky nějak? Protože tohle se nedá dlouho vydržet...Nepřijde ti někdy těžší o všem nemluvit, než kdybys to měl kde vyventilovat?