Cholerický manžel

taky záleží, co si ta...Ale vždyť ti to píšou, co si nechají líbit. Aby mi, panebože, babka chodila něco domů kontrolovat?Jednou. A konec.
A zvyklej od maminky? Ony to ty dámy většinou tuší, a bývají varovány, jenže si ti nechtějí připustit.

Vždyť si jenom vemte počet případů. kdy "přítel" ublížil dětem své partnerky. Protože ženská, aby nebyla sama, tak si do bytu nasadí klidně ochlast, příživníka a zmetka.

Když to tak čtu, tak mě...taky záleží, co si ta ženská nechá líbit a na co byl chlap zvyklej doma u maminky.
Takové ženy by se pomalu mohly nechat prohlásit za svaté...

Když to tak čtu, tak mě jímá děs, co jsou ochotni lidé překousnout a nechat si život proplynout mezi prsty.
Vy jste si totiž, dámy nevzaly chlapa, ale kreautory a duševně vyšinuté jedince.
Neříkám, že jsem bez chyb, ale něco takového, co popisujete bych si nedovolil ani náznakem.

tak o toho mého se také asi...Máš naprostou pravdu. Zažila jsem podobné dětství. Vdávala jsem se jako psychická troska, která se klepala, jen měl táta přijít domů. Potom se mi všechno zdálo lepší, než to, co jsem zažila. Snad mám z mužů jakýsi podvědomý strach.
Já měla navíc to "štěstí", že mého tátu nahradila mužova babička. Briskně vyhmátla mou slabou stránku a teror nastal v jiné podobě. Denně k nám chodila, sekýrovala, kritizovala, kontrolovala. Já se jí tak bála, že jsem mužovy košile skládala přes časopis, aby měly všechny stejný rozměr a ve skříni zařezávaly. Bylo to k nevydržení. Čekala jsem oporu v mužovi, ale nedočkala jsem se. Zastával názor, že si to ženské mají vyřídit sami. Později, když po 25 létech jeho babička zemřela, mi řekl, že jsem si snad nemyslela, že by šel proti ní. Říkám si, jak jsem to mohla všechno vydržet. Snad kvůli synovi, snad proto, že jsem neměla kam jít, snad jsem zbabělá.Obdivuji ženy, které si umí doma udělat pořádek a nebojí se jít do sporu. Asi se jim žije líp.

tak o toho mého se také asi...je zvláštní, jak se na mužích dokáže podepsat vliv matky a přímo nehorázně. Třeba takoví pedofilové, zvrácení sérioví vrazi vyrůstali v těžkých podmínkách, kdy je matka třeba zavírala nebo podobně trápila, a oni se s tím dokáží vypořádat jedině tak, že se ukájí těmito hroznými způsoby. Prostě blázni.
Ženy to svým způsobem dokáží překousnout, jaksi se zatnout.

tak o toho mého se také asi moc matka nestarala, vychovávala ho převážně babička, třeba na tom něco bude z dětství. Ale když sme se poznali, byl tak půl roku fajn, možná jsem měla nasazené jen růžové brýle a neviděla jsem to.
Můj otec byl taky tyran a také si myslím, že to u něj vzniklo z dětství, neměli ho tak rádi, jako staršího syna. Můj otec byl velkej blázen- domácí násilí, vyhrožoval, že nás zabije, honil nás po bytě s nožem. Nakonec nám zapálil byt. Byl to blázen.

Já si taky myslím, že je...oni ti chlapi jsou zvláštní, nejdřív vyprávěj, jak se měli doma zle, co všechno v mládí zažili či nezažili, ale pak přejdou do takové etapy, kdy by pro svou rodinu udělali první a poslední, přičemž na svou novou rodinu z vysoka dlabou, a chovají se přesně podle vzorce, který zažili doma. Z dříve povrchní matky se stane ta nejoddanjěí maminka, z milované manželky podprůměrná koule u nohy, do které mohou kopat dle libosti.

"Kdo svý starý...No, zdegenerovaný, to ty budeš. Blábolo.
A mazej spát.

"Kdo svý starý nezmatlá aspoň dvakrát tejdně pořádně tlamu, tak u mě není chlap."
http://www.youtube.com/watch?v=EOx9Zj8mE80

Nejhorsi je ze nenechaji zit...Já si taky myslím, že je to nemoc. Tohle přece není normální chování.
Jeho vztah k matce je mi záhadou. Vždy jsem měla pocit, že je jí na obtíž. Narodil se jí v osmnácti. Vlastně se o něho nikdy moc nestarala. Byl hlavně s jejími rodiči.A díky nim také vystudoval.
Vždy preferovala svého mladšího syna. Myslím, že když jsme se brali, byl rád, že vypadl z domova.Když jsme spolu chodili, tak se vrátil domů a k večeři měl chleba s hořčicí. Prostě mu nenechala večeři. No a on ji dnes postavil na piedestál a mám pocit, že vytlačil všechno špatné a nějak si ji zidealizoval, či co. Přitom ho jenom využívá. Divná matka.

tak s tím chlapem kolem plotu, to si přesně vystihla toho mého, ten mi taky neustále říká, že s tím chlapem před barákem něco mám, a tak dlouho o tom mluví, že jsem tomu skoro uvěřila :-) Přitom neznám ani jeho jméno :-))))

Nejhorsi je ze nenechaji zit nas, oni zivot nemaj, ok, ale co nam je do nas? Ja taky trpela leta bez sexu a taky jsem byla za uchyla. Je neuveritelne jak jsou si ti chlapi podobni!! To bude nejaka nemoc se stejnymi priznaky. I u toho meho se mi zda, ze se zblaznil, a ze mysli vazne to co rika. Ted s odstupem casu bych spis rekla, ze to delal, a ze se vlastne bal. Oni delaji zle a zastrasuji, aby se nedalo poznat jak moc se boji oni, a zaroven to jsou dusevne nemocni lide. Ale co maji za nemoc, nemam tuseni... Ja taky vzdycky byla ta, ktera musi nejen delat vse sama, ale jeste zacit prvni! Tak ono se do toho sexu musi to telatko jeste nutit, to uz teprve nastve, ze? Oni opravdu delaji atmosferu, ze jsou s nami protoze museji, u nas jsem to mela denne na taliri, nejdriv jen naznaky a postupne to uplne na me rval z plnych plic. Ale pustit nas, to ne. Tak to je ten problem, zastrasovani, neucta a pritom zavislost. Nemel take ten vas problemy s matkou? Ten muj tu svoji nenavidel ale miloval zaroven - urcite to se vsim souvisi. Jeste k tomu sexu, muj novy pritel me uplne prekvapuje, uz jsem zapomnela jake to je kdyz vas nekdo opravdu chce! Je to k placi. Holky utecte taky!

Tak aspon pres net nejsem...Jo, oni jsou zamindrákovaní. A my jsme jediné, na koho si troufnou. A pokud na tu jejich hru nedobrovolně přistoupíme, tak jim rostou křídla a ramena.
Sex u nás byl pár let docela fajn. I když s inovacemi jsem většinou přišla já. Netušila jsem, že se řítím do maléru. On si najednou zvykl na to, že jsem se snažila jenom já. Ležel a užíval si. Po nějaké době, už jsem se ani svlékat nemusela. Vše jsem zvládla i v noční košilce. Před deseti léty začal mít problémy s erekcí a po zánětu mu trochu přirostla předkožka. Jednoduchá operace, kdy druhý den je doma. Po po osmi létech bez sexu, jsem ho požádala, jestli by s tím něco nemohl udělat. Příšerně ho to rozběsnilo a pěstí prorazil dveře. On, chudinka intelektuál, který ani tašku s nákupem neunesl a vše jsem dřela já. Řekl, že nikam nepůjde a že ho to stejně nikdy nebavilo a mé praktiky se mu hnusily. Padla slova, která vyzněla, jako že jsem úchyl. Neuznává žádné náhradní praktiky, lubrikanty,vibrátor, prostě kandiduje na svatého.
Už stejně nemám zájem a jsem ráda, že si mě nevšímá. Jenom si někdy říkám, že mu asi přeskočilo. Nejvíc mě udivuje, že ho ještě nenapadlo, že bych si mohla najít někoho jiného. On je takoprsklý, že to považuje za mou povinnost.

Kdyz ono to vlastne je tim sexem, neni? On je neuveritelny nemehlo, neveri si, ma komplexy a tim je to jeste horsi, jak behem sexu, tak i nez se zacne. asi tak v 95% se soustredi tak moc, ze mu to vzruseni uplne opadne. A pak to zacne, na vine jsem ja, protoze mi to moc dlouho trva, anebo toho moc chci atd. atd. Ja byla po letech jak prkno, bala jsem se pohnout, neco navrhnout... aby mu okamzite neklesl. Anebo aby mi nevynadal do devek. Ale po letech uz jsem na to zacala kaslat a jak jsem zacala s antidepresivy, sex jsem uz ani nepotrebovala. Ted jsem si nasla pritele a je mi z toho do breku, kdyz se mu to se mnou libi a rika jak jsem uzasna. A ja jsem! Protoze ti chlapi maji neuveritelne naroky, my se vlastne tak vycepujeme, ze jsme uzasne, ze? Aspon neco... ha ha. Ja napriklad vypadam tak o 10 let mladsi - aspon neco. Neustale jsem vyvarela, makala, cvicila, pecovala o sebe ,a bych se zavdecila. To sice melo opacny efekt, protoze zacal zarlit, ale ted se to hodi. S tou zarlivosti to same. My mivali pred plotem muzskeho, ktery se okolo prochazel. To bylo furt reci, ze je tam kvuli mne, az jsem tomu zacala asi i verit. Nakonec jsme prisli na to, ze se tam ten muzsky prochazel, protoze kolem chodil do kostela, protoze umiral na rakovinu. Ale ze ten muj mel nekolik vztahu (ne uletu) behem let co jsme spolu, k tomu se jeste pred odchodem priznal, to je jako jedno, ze? On si mohl behat za zenskyma, a ja musela poslouchat i to ze se nam prochazi muzsky pred plotem. Neuveritelny, to se neda ani vysvetlit, to se musi zazit. Dalsim problemem jsou deti. Ano je to hruza se dohadovat po rozvodu o deti, ale! Ja uz ted vidim jak jim to vlastne prospiva. Mame doma klid a pohodu, minule jsme sli do parku a ja udelala chleby, koupila limonadu a meli jsme piknik! Vzali jsme micudu a cele odpoledne stravili v parku, nadherne jarni odpoledne! Pro me neco noveho, a pro decka taky. Nikdo nestal opodal a s otravenym vyrazem se neptal kdyz se uz proboha pujde domu a co to tu tropime. A proc jime v parku, kdyz mame doma stul. A proc mame limonadu, kdyz neni zdrava. Ze si vymackame dzus z cerstvych pomerancu (jo, ja budu mackat cely odpoledne dzus a decka cucet na televizi, protoze nez se vsechno prichysta, tak uz je noc). A to je snad daleko dulezitejsi, ne? Ja se s nim aspon otravuju OBCAS kdyz si bere deti, ale ne neustale. Ja nevi, ja jsem moc rada, ze jsem pryc, a snad se vsechno zlepsi... Decka se uz ted tesi co podniknem o vikendu, a ja se nemuzu dockat....

no taky mi ten můj vyhrožuje, že si dítě nechá. Ikdyž mám strach- je právník a je velmi dobrý, umí udělat a vyřídit vše, co by běžný člověk neuměl. Takže když se rozvedu bojím se střídavky. Protože si nedokážu představit co týden si předávat dítě- jsme s malým na sebe fixovaní a taky bych se s ním musela pořád i jako rozvedená dohadovat. Četla jsem příběh paní, jak se rozvedla s chlapem- domácí násílí měla doma- a teď ji i po rozvodu dělá zle pořád přes děcko. Pořád ho musí řešit a pořád jí nedá klid. Dělá peklo přes děcko. Pomlouvá maminu u děcka, vozí děcko pozdě a otravuje ji furt s něčím.

Jinak ten můj, pomlouvá všechny kolem. I moje kamarády, nechce mě nikam pouštět, když jsem šla na třídní sraz, který byl od 20hod. - řekl mi, že v 23h. mám být doma a tak je to furt, nakonec jsem to usmlouvala do půl jedný a když si pro mě přijel- byl nasraný, nadával, že už rači nikam nechodím.
Dokonce si i vymýšlí věci: jako třeba- když jedeme k našim, tak tam jedem borec chodí kouřit na lavku, a on říká, že tam chodí k vůli mě. Že se známe a že sme spolu něco měli. To poslouchám už dva roky. Ten chlap je tam vylepenej, protože nemají balkon a mají děcka, tak hulí venku, né k vůli mě. Ale to tomu mému nevysvětlím. A takhle si vymýšlí všechno. No ty jeho názory hrůza. Ten můj naštěsti nepije vůbec, což aspoň to.
No a stím sexem - u nás hrůza- není to pro mě žádný sex- taky se sexu snažím vyhíbat, ale po druhém ne, už začne nadávat, vlastně i po prvním, takže semtam něco proběhne, aby byl doma klid.Ale sex to pro mě není, spíše aby rychle byl a byl zase na chvilku klid.

Za dalsi take jsem pak uz skoro zacala doufat, ze si nekoho konecne najde. A splnilo se mi to! Takze aspon neco. Pokud muzu poradit, prestante s nim spat a prestante si ho vsimat. Ja to delala podvedome, proste se mi zprotivil a sexu se zacala nejdriv vyhybat a pak jsem s im prestala spat uplne. Urcite nemusim popisovat jake to vlastne je mit sex s takovym individuem. Zase porad neco spatne! Clovek se neuvolni ani v posteli. Za dalsi, rodinne vztahy. Presne jak popisujete, take nejsem z nejlepsich rodinnych vztahu. Mama vecne nestastna, anebo agresivni, dokaze byt milujici maminkou aby na vas vzapeti nahazela peknou spinu kvuli ktere se daji probrecet noci. Oni si snad nas zenske z nestastnych pomeru, vylozene vybiraji, protoze my jsme hodne, a laskave, kdykoliv pripravene hned nekoho litovat. Ja vzdycky tvrdila ze jsem ne partnerka ale zdravotni sestra. Vzdycky jsem poslouchala jak je chudinka na tom spatne, jake mel spatne detstvi, jak je nestastny. To ze ja to mela vic nanic nez on, uz bylo vedlejsi. Aspon pro me, protoze on vdel moc dobre! Oni vedi, ze nemame kam jit... A dovoluji si porad vic a vic. Nastesti ja nasla skulinku a ne ze bych byla nejak na sebe pysna, proste si nekoho nasel a jak se tak v tom vznasel, nevsimal si toho, ze se k nemu nevratim. Dohodli jsme se ze od nej odejdu, na chvili "a pak se k sobe vratime". Ha ha ha. Boze to je blbec. Ja se odstehovala do bytu, ktery mi pronala, myslel ze je to jen kratkodobe, a tak nekoukal na penize. Pak mu to nejak doslo, ale uz je pozde. Ted s muze zblaznit, a ja jsem sice na dne, ale nemusim to poslouchat. Predstavte si ze se budim uprostred noci a divam se kolem sebe, jestli jsem skutecne sama, nebo je to jen sen. Jsem stastna... Deti jsou skvele a nesou to statecne, vidim nanich ze by byly radeji kdybysme byli vsichni spolu, ano bylo by to krasne, ale jak dlouho? Tyden, dva, mesic? A pak zase zpatky do toho pekla... Ja jsem ani nechodila do prace, cely den se starala o nej, takze ted jsem uplne na tom blbe. Nic vlastne nejak neumim, a jeste jsem vazana detmi. Tak nejak jsem to ted vzdala a cekam co bude, v pondeli jdeme k pravnikum. Samozrejme Pan Pomstychtivy mi chce vzit deti a vlasten vsechno, nejradsi by me videl pod mostem. Je to strasne....

Tak aspon pres net nejsem sama! Taky mi to neda neustale nepremyslet kde se vlastne stala ta chyba??? Posledni dobou me napada poad vic, ze to byl vlastne zamindrakovanej chlap a na me si lecil komplexy. Neco bylo spatne, tak hned se v tom vyzival a to nekdy mesice. Nekdy si i veci vymyslel aby me mel z ceho napadnout. Pospojoval si jedno k druhemu a bylo z toho drama. Ja nevim, treba mi nekdo zavolal z nejakeho fitka jestli chci chodit k nim, byla to jen reklama a meli cislo od kolegyne z prace. On me dokazal dusit i roky, jak to ze mi volal nejakej chlap z fitka!!!!! Jak to ze maji moje cislo!! Kdo je to ten chlap...!!! Nemusim pokracovat, ze? Hruza, nekdy me budil i v noci a vzbudil i deti. Obcas se (a porad casteji) k tomu napil a to pak uz byl zacatek konce. Jednou jsem napsala cislo na papirek nekoho, kdo se ptal po nem. Cislo a jmeno, s tim ze az se mily probudi tak mu jej dam. On se probudil a hned rval kdo je to ten chlap a proc mu volam. Mam takovych prikladu tisice. Urcite vy kterych se to tyka, take. Nikdo si neumi predstavit jake to je, zit v takove atmosfere a nato starat se o rodinu. Ja se kazdy den budila a sevrel se mi zaludek. Rvala jsem na deti. (z toho mi je do breku a proto jsem i odesla) Je to nejen neunosne, ale take natolik oblbujici, ze jeden nevi ci je, natoz vymyslet jak se z toho pekla dostat! To se to kazdemu keca, ze proc neodejdeme. Kdyz je jeden rozklepany 24 hod denne, nema dost spanku a vylozene se porad boji, jak ma i normalne fungovat? Ja toho schopna nebyla, a urcite mi potvrdi i ostatni, ze jeden neni schopny ani jaksi citit nestesti... ja uz ani nebrecela. Clovek je jak mechanicka loutka vykonavajici kazdy den jedno a to same.... A to je vlastne to nejvetsi nebezpeci psychickeho nasili, nekde jsem cetla v anglictine, takze nevim jak to prelozit, jakoby amputace lidske duse...

Jarko, podívej se tady do...No jo, ale on byl ten nejhodnější kluk, jakého jsem kdy poznala. Já nevím, kde se to v něm vzalo. Nechápu, rozum mi to nebere.

taky mám šíleného chlapa,...No, je to jako když je člověk vezme přes kopírák. Ten můj mi sice kytičku nekoupil už spoustu let,ale lakomý není, to opravdu ne. Ale nějak mě to netěší.Jsem už tak unavená, že ani nikam nechodím.

asi to mám o to horší, že ani doma jsem jako dítě neměla ideální rodinu. Ba naopak. Myslím si, kdybych žila alespoň ve fajn rodině- tím myslím- že by se taťka s mamkou měli rádi, tak bych už od manžela utekla dávno. Ale tím, že naši na tom byly doma ještě hůře, tak si říkám, ještě to není tak zlé, může být hůře, nebo s někým jiným může být hůře, prostě jsem nezažila ani já fungující rodinu, tudiž si skoro myslím, že ani neexistuje. Někdo odejde z nefungujícího vztahu hned. Někomu to trvá roky. Také bych chtěla ten impuls.....teď mě ukamenujete, ale např. kdyby si manžel našel milenku nebo by mi byl nevěrnej, byl by to KONEC a tedy ten správný impuls- přes to bych se už nepřenesla.
takže černý humor před spaním: omluvte mě- jsou 4h ráno- kdo chce chlapa kterej se Vám bude ze začátku dvořit, bude s ním sranda, podrží Vám dveře, vezme tašku, bude milej a pozornej, půjde s Vámi na nákupy, klidně hodiny bude s Vámi lítat po buticích a dělat Vám poradce, bude Vám naslouchat atd. atd. ( tak pár měsíců- jako mě, pak ho to přestane bavit a změní se v opak) ozvěte se. :-)