co dělat, aby se zamiloval

mě by zajímalo, když tu Radka píše, že předstírá nezájem, jak má kluk poznat, že ta holka o něho stojí, že se jí líbí????? To není lehké poznat jestli je to hra nebo dotyčná opravdu nemá zájem. Co ty na to Radko? P.

Radko, tak to bys nepochodila, kdyz nejaka holka nedá najevo city, pak je otazka, jestli bych s ni chtel vubec chodit. Byt s clovekem, ktery neprojevi svoje city, to muze byt elementarni problem do budoucna. Proto muzou nekteri kluci ztratit o takovou holku zajem. Ne, ze by to vzdali, ale vyciti chlad a pokud se takovyto chlad nezajmu opakuje, nema smysl pro kluka ze sebe delat blbce. Navic muzou ztratit o takovou holku i uvnitr v dusi zajem a to zvlaste, pokud se v okli objevi nejaka jina, temperamentnejsi a nezamrzla

ahoj! Jak zaridit, aby se do tebe zamiloval? Osobne mi vzdycky vysla metoda nezajmu, nerikam nemit na neho cas,to jo,ale nedavat najevo city, mit svoje konicky,zajmy, sve pratele. Bohuzel! Funguje to, oni porad musi dobyvat.

Ahoj Evo, z tvého popisu moc nechápu, o co jde. Jedná se o to, že se ti nedaří s nikým navázat vztah nebo jsi sice s někým chodila, ale nezamiloval se do tebe? Osobně zamilovanost moc neuznávám, je strašně pomíjivá a ošidná a nevidíš přes ni důležité věci, láska je něco jiného. Zažila jsem to s mým posledním přítelem. Když jsme spolu začínali chodit, moc jsem o něj nestála, pak jsem ho začala mít ráda a on mě, ale zamilovaní jsme nebyli. Postupně jsem ho začala milovat a on mě pak taky, ale k zamilovanosti ve smyslu poblázněnosti to mělo daleko. Bohužel mě pak milovat přestal, protože jsem se k němu nechovala nejlíp, rozešel se se mnou a já ho ještě zhruba další rok milovala. Ale to už je trochu o něčem jiném. Možná pro začátek stačí, když tě bude mít "jen" rád, láska časem nejspíš přijde, důležité je, abyste si rozuměli a vzájemně se respektovali. Možná opravdu moc tlačíš na pilu, chce to trpělivost, té není nikdy dost.

Chlap se buď zamiluje, nebo nezamiluje. S tím nic nenaděláš. Když řekne, že Tě chce, je to pro něho jen otázka sexu. Vezmi to podle sebe. Prostě to buď přijde samo, nebo ne. Vynutit lásku se prostě nedá.

Katulko delej ze ho nechces.To je jen takove "hrani" tak to bylo vzdycky:-)Nakonec treba budes rikat ne ty a on si bude myslet to co ted ty.-tedy predpokladam ze jsi mlada a jak vzpominam jak to bylo u me..neboj se

Kaťulko: zažila jsem něco podobného.Měla jsem kamaráda, který chtěl se mnou chodit. Jenže já jsem v té době žádného kluka nehledala. Po půl roce jsem mu řekla, že bych s ním ráda chodila a on mi na to odpoveděl, že má strach, že se někdy rozejdem a že bychom už nebyli kamarádi. Tak jsem mu napsala SMS, že ho mám moc ráda a že takové problémy bychom měli řešit až přijdou. Po několika dnech mi odepsal, že už je mu jedno jak to vše dopadne, hlavně abysme už spolu začali chodit.No a jsme spolu už 4 roky.Tím jsem chtěla říct, že balit ho nemusíš. Jen bys mu měla dát vědět jak moc Ti na tom záleží abyste byli spolu. Pokud Tě má rád, měl by se přestat bát a nenechat tě se trápit.

zamilovala sem se do kluka který mi tvrdil že mě chce...byla sem s nim venku on se už chtěl líbat psal mi nádherný smsky a a já se ho jednou zeptala jak bere náš vztah a on jak ho beru já já že ho beru jako chození a on že neví,že mi odpoví zítra a psal mi smsku a že bohužel ne.!že se bojí že mě pak ztratí že se snim nebudu bavit že si dáme někdy kopačky.a a´t si to neberu osobně ale psal mi že Asi ne tak nevim...poradte co mám dělat jak ho zbalit

Luk-tvoj vzťah skončil s dôvodu"spoločenských konvencií"?Prosím ťa-keď ste boli vzájomne zamilovaní ako píšeš,tak sa to takýmto spôsobom určite neskončí.Žiadne prekážky ani spoločenské konvencie takému obojstranne závislému vzťahu nezabránia.Myslím si-že buď ona nechala teba,nasýtila sa tebou a našla si iného,alebo pod?a toho ako píšeš skôr si sa nasýtil ňou ty,nechal si ju,našiel si si inú a tá predchádzajúca sa trápi..

Neuděláš nic,to musí přijít samo.

Luky, já jsem nejdřív do všech vztahů šla vždycky po hlavě a i když jsem byla asi dostatečně atraktivní, tak jsem se nechala dotlačit do role toho, kdo se trápí a zůstává sám. Fakt je, že jsem si o to přímo říkala, přitahujou mě totiž chlapi, kteří mi ubližují. Ne tělesně, psychicky. Pak jsem se nechala unést tím, že už mě to nebaví a začala žít s člověkem, který mě bezmezně miloval a nosil na rukou, ale protože si neuměl uspořádat svůj život předem mnou, tak mi stejně zase hrozně moc ublížil. Jo mimochodem, já jsem taky stále svobodná a bezdětná, asi ten typ, co je ti podezřelý... Ale samozřejmě, že vím, že se stále ještě nacházím v depce a svět bude trošku barevnější, až to ještě víc rozchodím a přeju všem, kteří mají krásnej vztah, tedy jsou na jeho začátku, tak ať jim vydrží ta krásná iluze co nejdýl...

Teda je mi 20, ale ty starsi (nektery) se mi libej taky daleko vic nez hodne tech mladsich. Mno ale taky jsem chodil s holkou co ji bylo 24 a to byla hruza... Ale kdyz na ni ted s odstupem casu koukam, tak to je asi jen vyjimka, ponevac znam spoustu jinejch v obdobnem veku a ty jsou oproti ni uplne normalni... treba ne tak hezky, ale krasa neni vse ze... A zase nejsou to nejaky megery, na ty se vetsinou ani nedivam. :)

Andy, já se před pár měsíci zamiloval do skvělé ženské, prožil si oboustrné zamilování se vším všudy. Bohužel vztah skončil z důvodů společenských konvencí. Teď jsem se zamiloval opět do jiné, paráda. A to jsem měl předtím 7letý vztah, fajn, kdy jsem neměl potřebu vyhledávat jiné ženy. Lidé by měli být odvážnější, jít do vztahů s vírou, že to dobře dopadne. Taky je mi těsně přes třicet, i když chápu, že u chlapa je to jiné než u ženy. Docela mě začaly přitahovat 30leté ženy, rozvedené nebo i svobodné matky, mají své kouzlo, už ví něco o životě a povinnostech, než třeba třicetiletá svobodná bezdětná žena, která je mi podezřelá, že zůstala na ocet - ale nechci jim křivdit

Zamilovaný člověk je opravdu mimo realitu a připadá mu, že se chová strašně nenápadně a že nikdo nevidí, jak se trapně snaží být nenápadný. Osobně mám radši vztah, kde nejsem tend kdo víc miluje - je to možná hnusný, ale lepší na přežití. Jen možná k tomu prvnímu příspěvku, je mi přes třicet a právě jsem se rozešla s dlouholetým přítelem a pomalu začínám oťukávat okolí (a okolím mě) a myslím, že se za těch posledních 10 let hodně změnilo. Možná mám ale taky někde vzadu v hlavně strach, že už nikoho nepotkám, ale uklidňuju se, že ještě neumírám. Zkusím zase být ten, kdo miluje míň, hlavně si vůbec myslím, že člověk za život vyčerpá počet těch, které miluje a pak už nemá v srdci prostě místo...

já si prožil s dobývání žen svoje. Když jsem byl mladší (25let) byl jsem skvělý bavič, dobrý společník, ochotný, vždy po ruce. Holky toho začaly bohužel zneužívat, nevážily si toho, braly to jako samozřejmost. Takže jsem se pak naštval, přestal za nima chodit, volat jim, psát jim a poslal jsem je v duchu do háje. Kupodivu po týdnech se mi ozvaly a nenápadně sondovaly, bohužel já už neměl zájem s nima mít vztah. Takže jsem se pouze přemohl, vzal je do hospody a osouložil je. Tím se mi úplně zprotivily. Takže jednu dobu jsem takhle obšťastňoval i 3 najednou, ale šťastný jsem nebyl, neměl jsem to po čem jsem toužil. Byl jsem na ně moc hodný a pozorný, a to je velmi velká chyba

To je ale smutný, ne?!

Fero, máš naprostou pravdu v tom svém posledním příspěvku.

Poradit si musíš sama,vidíš co taky každý plká,vždyť to ani nejde.Ani nevím jsk vypadáš,co když si ohyzda,blbá jako polední stín.Prosimtě zbav se dojmu že ti někdo poradí jak se do tebe má nějaký Dežo zamilovat.

Zamilovaný človek si myslí že sa chová prirodzene ale on má chovanie ako pod narkotikami/a doslova sú to drogy-napr.amfetamín fenyletylamín FEA vznikajúci v tele v procese zamilovanosti+opiáty endorfíny/a keď sa jeho "láska",jeho objekt závislosti a upnutia vzďaluje alebo ho opúšťa tak vzniká ten otrasný abstinenčný syndróm.Nezávisle,prirodzene sa dokáže správať len ten kto NIE JE zamilovaný!A takýto zdravý človek je aj príťažlivý a nie je manipulovate?ný.

jenomže, Ferko, bohužel, když je člověk zamilovaný a chová se přirozeně(viz tvé výčty vlastností), tak toho druhého buď vyplaší nebo pro něho ztrácí kouzlo nedostupnosti, pocit, že máš toho druhého jistého nikdy nikam nevede, alespoň tak v prvním roce vztahu. Ale byla by to nádhera, kdyby člověk mohl dát průchod všem svým emocím ke svému objektu, aniž by se ten druhý odtáhl.....to by bylo krásné, bohužel jsem se s něčím takovým nesetkala, ani osobně a ni u kamarádek. Prostě se to nesmí přestřelit!!!!Protože zamilovaný člověk se nedokáže chovat nezávisle, rozumně a já osobně témeř nedokážu žít vlastní život, aniž bych na svého miláčka aspoň myslela a nejraději bych s ním byla 24hodin denně, ale vím, že tím bych vztah spíše zabila......tak se musím krotit a hrát, že jsem nad věcí, i když někdy to stejně neovládnu....