halucinace

nikdo jsem už nechodí, to jsem vás tak znechutil, otrávil? myslíte si o mě že jsem nějaký šílenec tak jsem raději nechodíte???

omlouvám se za to že často místo jsem píši jsme

... je to dlouhé já vím omlouvám se ale měl jsem silný pocit to tu napsat a sdělit to virtuálnímu spojení mezi lidmi. děkuji.

... přítelkyně ten večer šla na vánoční večírek od práce, takže jsem jí nechtěl znepokojovat a nic jsem jí neřekl. Máme harmonický vztah! ALe během hovoru jsme dvakrát a jako už poslední dobou se mi stává častěji zapomněl jsem na to co říkám a o čem mluvím jako bych někde ztratil slova myšlenky, jakoby mi j někdo ukradl a ze sekundy na sekundu jsem zapomínal a čím dál tím víc a rychle jsme zapomínal co chci zrovna říct a o čem to vlastně spolu hovoříme, do toho mě hned napadali uplně jiné někdy až nesmyslné věci. Večer jsme byl sám doma. Měl jsme návaly husí kůže chladu a nadměrného pocení. stále jsme nevěděl co se vlastně zrovna děje, nemohl jsme si nic zaškatulkovat a stále nemohu, chodil jsem občas z místnosti do místnosti bud rychleji nebo více pomalu nikdy ne něco mezi. Měl jsem pocit a byl jsme přesvědčen i nakonec že někdo je za rohem všude kde zrovna jsem a sleduje mne. Ted zrovna když píšu tyto řádky mám ten pocit taky a mrazí mě v zádech. Jakobi mě ted něco řeklo abych nepsal "mne" a napsal psal raději "mě" a jelikož jsem už napsal mne tak mě velice zamrazilo po celém těle, asi protože jsme neuposlechl ten pocit hlasu. Ten večer jsme si vařil čaj a sál jsem zády k celé kuchyni. , hrozně jsem se vylekal jako poplašená zvěř protože jsem za mnou cítil někoho fyzicky jako když si za vás někdo stoupne tak ho nějakým způsobem cítíte a takový jsme měl přesně pocit, jsme o tom přesvědčen!, otáčel jsme se pořád dokola ale nikdo nikde. Celý večer jsem se lekal sebenšího odraz světla na klice od dveří nebu zvuku elektřiny jako když na vás někdo bafne. klepal jsme se občas hiperventiloval. Sedl jsme si a nahlas zoufale jsem prosil aby mě nechali být že jsme nikomu nic neprovedl. Nicméně šel jsem zalt ten čaj a v tu chvíli jsme ucítil kouř z cigaret, a sílný kouř (jsme nekuřák) a to mě tak vyděsilo že jsme utekl do rou místnbosti a stál jsme v něm a koukal se před sebe abyc se přesvědčil že za mnou nikdo nestojí když budu otočen ke zdi. Ten ápach kouře cigaret nebyl vidět ale byl reálný a já ho cítil i přes rýmu ještě jednou, byl jsme tolik v šoku že jsme zoufale hledal lexaurin, který mi nakonec utlimil a uspal. Někdo mi tam foukal kouř pod nos protože vědí že to nesnáším, chtěli mě tím vyplašit. bože je mi hrozně!!!...
Já se řídím podle desatera, v životě jsem taky chyboval, a nejsem křtěný a nejsem u žádné víry, jen mě zajímá judaismus a jsem přesvědčen, že tím, že mi bůh (v něho tedy věřím) dal tu moc být hodným člověkem se srdcem na pravém místě a být vyvoleným který svým dobrem může změnit svět, tak proč mě ted takhle trestá???!!! Nebo si bůh nevybírá a tyhe psychozy nebo co to je jdou od nikud nikam namátkou k tomu člověku a pak třeba k tomu jako moje kroky poslední dobou od nikud nikam??? Mám bludy??? když cítim pevně fyzicky někoho za sebou a mám bludy???, když jsme přesvdčen, že mám dar od boha konat dobro (jsme o tom skálopevně přesvědčen) a vím že ten dar má jedna má kolegině klientka ze stacionáře kam docházím, vidím jí to z očí. Byl ten kouř čichová halucinace??? Je mi z toho děsivě, dnes jsem to tam řekl psychoterapeutovi, ten mi nabýdla tam přes víkend zůstat, ale já raději že počkám do pondělí co bude a pak pujdu za lékařem. Děkuji za jakoukoliv odpověd. Martin.

Dobrý den. Léčím se s depresemi a hraniční poruchou osobnosti. Docházím na skupinovou psychoterapii. Před několika dny jsem před všemi pověděl s čím tam jsem a co mě nakonec donutilo uvědomit si, že si už nepomůžu jen sám, ale že musím vyhledat pomoc odborníků. Svůj problém v hlavě jsme interpretoval velmi emotivně, byl jsme v tu chvíli velmi emotivně a citově labilní, brečel jsem, byl jsme naštvaný na celý svět apod... Po tomto dni na stacionáři jsme byl psychicky velmi vyčerpaný. Těsně po konci jsem zjistil, že s emi nálada zlepšue, ovšem po tom co jsem vyšel z arealu, před hlavní budovu jsme zjistil, že ani nevím v podstatě kde jsem a co tam vlastně dělám a jakou mám zrovna roly. Měl jsem pocit, že se na mě všichni kdo kolem mě procházeli divně dívají, docela nahlas jsem si povídal sám pro sebe, že za vše můžu jen já, že je to konec všeho, že už prostě nemůžu, a že tedy jsem blázen tak no a co a že raději budu doživotně zavřený v blázinci než abych byl mezi vámi protože je ve všech jen zlost, kterou jsem v tu chvíli všem četl z tváře i když jsme se jim moc do tváře nechtěl dívat, řikal jsme si ještě nahlas pro sebe "běžte pryč nechci aby tu u mě nebo kolem mě někdo byl a co jste za lidi kde ste se tu vzali", nedokázal jsem si nic zařadit, vše mi do ted splývá v jednu hmotu, jako byc ztratil vědoosti co k čemu patří a co k čemu je, stále jsem se díval a stále dívám do blba vždy déle jak cca 5 minut. Ten den jsem pomalu jako tělo bez duše chodil areálem léčebny od nikud nikam, sundal jsme si čepici a bylo mi jedno že je mi zima, naopak mi to ještě dělalo dobře, chvílemi jsme hipervebtiloval a chvílemi jsme měl pocit zlosti nebo šíleného smutku a bezmoci. Nechal jsme si na kamené zídce levou dlan asi deset minut aby mrzla, bylo to v podstatě příjemné, věděl jsem že se mi ulevý a proto jsem se do té ruky i úmyslně poranil o kovový sloupek v plotě, roškrábl jsme si dlan, udělalo se mi dobře. To nejhorší ze dne nastalo večer. Ještě odpoledne jsme volal přítelkyni...

Zhruba 3 měsíce mám halucinace, jsou to záblesky. Například jsem ve sprše a vidím tam určitý předmět a pak si uvědomím, že je to šampon, ale uplně živě jsem ho viděla jako něco jiného. Nebo si spletu svýho psa se židlí apod. Zaměňuju předměty. Nedávno mě můj první partner po několika letech soužití vyměnil za mladší hnusnější nejméně jednou tolik vážicí nezkušenou blbou píču, která se musí ptát na všechno maminky, jestli může tam a tam a dělat to a to apod. Mám fyzicky náročnou práci a někdy dělám i 16-ky. Málo spím a málo jím nebo se naopak cpu. Do toho nemám oporu totálně v nikom a chci jen vědět, jestli to může souviset s psychickými problémy nebo to může být projev nějaké nemoci.

Vidím co není...Lidi tohle co tu píšete se děje spoustě lidem kolem vás, já osobně mám za sebou pár střetů s "duchy". Není to občas nic příjemného...ale tak co, už jsem si na to zvykl. Nejspíš netrpíte schizofrenií, ani ničím podobným...musíte jen najít ve svém okolí někoho kdo s tím má zkušenosti a ten vám s tím pomůže...a věřte že lidí kterým se podobné věci dějou je opravdu spoustu.

Halucinace jsou relativně častý jev, a to nejen u dětí při teplotách. Jde o to, zda nejsou spojeny s dalšími duševními příznaky, jako třeba s paranoidní podezřívaností (někdo mě chce otrávit...), ztrátou zájmu o okolí, stahováním se do sebe apod. Potom by se již mohlo jednat o duševní onemocnění a byla by nutná léčba. Také bych určitě volil lékaře, pokud se jedná o nepříjemné halucinace, viz první příspěvky. Proč se zbytečně trápit, když to patrně bude možné vyřešit mírnou uklidňující medikací.
Osobně jsem míval halucinace dost často v dětství a je pravda, že se mně příliš nelíbily. Houpala se mně deka, kolem plavaly rybičky, před postelí tancovaly jakési divoženky, ve výšce se vznášela samotná hlava...nic moc. Nyní jsem již naštěstí v reálu (tedy doufejme :-)).

Ahoj mohl by ste mi pomoc mam...Můj syn (nyní 12)má i při mírné teplotě(37) halucinace.Zpravidla pomáhá reagovat na to, co říká,mluvit s ním o tom,co se mu zdá,hladit ho.Většinou to do 10 min přejde.Jde o to,nezmatkovat a být v klidu,ačkoliv to není nic příjemného.

Jinak v dospělosti jsem již halucinacemi netrpěl, ale občas si vzpomenu právě na ty z mládí.

Nevíte náhodou, jak halucinaci navodit uměle bez jakýchkoli omamných látek? Jako malý jsem je míval často při horečkách, dokonce jsem kolikrát nesnesl ani peřinu přes sebe, cítil jsem ji až na kostech. Přitom mě navíc ještě děsil uklidňující tón rodičů a připadalo mi, že mluvili nějak rychle, což bylo též hrozně nepříjemné. Občas jsem si při těchto stavech povídal s osobami, které nebyli vůbec přítomné v oné místnosti a někdy jsem i odešel úplně z bytu, aniž bych o tom věděl. Někdy se mi to připomene při pravidelném a nejspíš rychlém, rytmickém dýchání, ale nevím, jak dál pokračovat, abych halucinaci prožil zcela..

Ty lidi co tu pisou neco o tom ze bysme si to meli uzivat vubec nechapou o co tu jde. Me se to stava pomerne casto.. nedokazu rict jestli se mi o tom zda a v tom se probudim nebo jestli to vidim az po otevreni oci.. zavidim teda ty motyly. Ja mam vetsitou v posteli nebo vedle na stene hady, pavouky nebo jiny hmyz.. skoro vzdy vstanu z postele, vetsinou vybehnu z pokoje.a jednou kdyz jsem byl prvni noc po operaci nohy doma z nemocnice tak jsem dokonce sbihal ze schodu kdyz jsem ty hady videl i po ceste na chodbe na schodech jsem upadl a probral jsem se az dole sedreny a otluceny v soku.. nevim co se mnou bylo a je ale tyhle predstavi nebo halucinace jsou opravdu silne a s moji psychykou to jiste nedela nic dobreho.. byl bych ohromne rad kdyby nekdo znal moznost jak se neceho takoveho zbavit.

Ahoj mohl by ste mi pomoc mam sestru malou setru a ta pri horeckach vidi vedle postele lidi ma halucinace ale to je preci divne videt lidi ne?

ja...neni to tak davnoi...vlastne se mi to stalo vcera vecer.....zaclo to asi v 10 vecer...najednou se v okne objevila divci postava a skodolibe se na me smala....pak jsem mela pocit jako by byla za mnou...byla tam ...strasne me strasila....mela jsem pocit jako by me nutila psat....psala jsem si na icq z kamosem a najednou me neco nutilo psat za ni...same nesmysly...vyhrozovani...kamarad se mi snazil pomoct...presvedcoval me ze tam nic neni .... strasne jsem se bala...pak...kolem 12 zmizela...bojim se ze dojde znova

A nenapadlo vás třeba, že máte málo hořčíku, to také způsobuje halucinace...

pred spanim to fakt nejez, stejne se pak neda spat :) nebo si jich vem 20 a muzes byt ve snu i vzhuru. to by byl mazec byt ve snu vzuhu...

Už asi půl roku vidím lidi na záchodech a v koupelnách kteří nejsou stojí a koukají se po mě s usměvěm na tváři a pohledem jako kdyby si říkali tak a tetka ti strašně ublížím a užiju si to. Jsou to muži ženy ale i děti kteřé jsou nejstrašnější mí rodiče mi nevěří a nechcou mě pustit k nějakému odborníkovy. Já už nevím co mám dělat co je vidím skoro nikam nechodím strašně se děsím lidí kolem sebe.

zoopsiu mám aj ja. Vcelku si to užívam. Neni to totiž čistá zoopsia, niekedy si to viem aj ovládať a vidím kadejaké špirály... vcelku to je fajn, kým to nedostanem na verejnosti a neviem čo je skutočnosť a čo je realita. pomáha mi, keď sa riadne najem a vyspím :)

Mám halucinace. Nevím z čeho, ale prostě se mi hodněkrát stává, že třeba jak jdu po městě tak vidím lidem v obličejích zlo a mají celé černé oči. Všichni se na mě dívají a mě to strašně znervozňuje. Nebo sem viděla i taťku (který už je 3 roky po smrti) a normálně sem s ním mluvila. Nevím proč se mi tohle děje, ale je to hodně nepříjemné. Jednou se aji z ničeho nic otevřely zamčené dveře. Nevím co mám dělat a myslím, že jestli to takhle půjde dál, tak z toho naprosto zcvoknu. Prosím poraďte mi nějak...

Vidím co není skutečný...vim že to není skutečný, ale pořád mám před očima že mě chce zabít černej mnich s cepem....vždycky mám zásek, a najednou h ovidim....už neim co má mdělat....prostě se objeví....co má mdělat? na psychiatrii nechci...