Jak přestat být citlivá?

Ahoj všem cíťám a cíťům! Patřím taky mezi vás a často mě někteří lidé doslova odrovnávají svou bezcitností. Potřebovala jsem ty svoje city někam vrhnout a tak jsem to pojala racionálně a adoptovala jsem indickou holčičku. Moc mě to naplnilo štěstím a doufám, že jí udělám radost tím, že jí zaplatím základní vzdělání.
Moje holčička je moc krásná a jsem šťastná, že ji mám.

Citlivost je dar a případné utrpení s tím spojené je zdrojem moudrosti. Už sám název této diskuse je ale zavádějící, neboť ze všeho nejvíc hraje na strunu sebelítosti, v níž se možná skrývá i neuvědomovaná zloba vůči lidem, kteří se cítí šťastni.

Sabo, jsem citlivá ano až přecitlivělá. A jen na to všude narážím, a je to bráno jako chyba, a k posmívání. Oči jsou naše studnice v nich najdeme jaký člověk je. Oči citlivého člověka jsou krásné. Trpím, že mám vedle sebe realistu, který tvrdí, že citu se člověk nenají. Je mi z něj zle. Udělala si radost citlivému člověku a ten Ti to nikdy nezapomene, tomu můžeš věřit.

V mých osobních zkušenostech je taky jedna proměna...z člověka citově chladného se stala bezcitná stvůra, která byla během vteřiny schopná mě ze stavu absolutního klidu a netečnosti fyzicky napadnout...pro nic...proto pořád tvrdím, lepší přecitlivělá než bez citu...možná se za tím skrývá taky nějaký cit, ale tento druh citu prostě neuznávám...Jak už tu nědko tak hezky popsal citlivé osůbky a svůj vztah k nim, přidávám i já - taky mi imponují spíš muži, kteří občas mají slzy v očích....včera jsem takové slzy viděla...a přiznám se... byly krásné....láskyplné -. ty oči i ty slzy...a důvod??víc než na sebe jsem myslela na zadek toho druhého...:-))aby ho na kole netlačilo sedátkooo, přinesla jsem na rande gelový potah na sedlo...blbost že?? ale za tu radost v jeho očích mi to stálo...za to stojí žít...:-)

Pro Hanu D.:
Třeba příteli křivdíte, třeba to myslí jinak, než to berete. Možná je také citlivý.
?eny svou bolest často vyjadřují pláčem, chlapi zase cynickým úšklebkem. Když trpím, také pláču, ale bývám i cynický.

Jak přestat být citlivá, když vás partner uráží pravidelně, tak přestanete mu dávat cit.

Citlivost je dobrá pro druhé, pro dotyčného ne. Tolik má osobní zkušenost. Běda, když člověk narazí na realistického, dá se říct bezcitného partnera. Tak mu zbudou jen oči pro pláč. A když, ještě dotyčný partner deptá svým humorem. Jak nejste mladý, krásný....a nevím co, ještě tak pro citlivého člověka je to týrání.
je dobře jedině těm co stojí na druhém břehu, těm realistům, neboť rádi příjímají cit citlivých lidí, ale už jej nedají.

Považuji se také za citlivého člověka. Někdy mám na srdci balvan a je mi jako kdybych zaživa umíral a jindy mám zas skvělé prožitky. Citlivost je přednost a je to naděje k prožití bohatého života.

Holky, nebuďte smutné z toho, že jste citlivé nebo přecitlivělejší. Mě takové ženy připadají naopak velice přitažlivé a libí se mi, když máte v sobě nějakou něhu a máte prostě srdce. Držím Vám palce, abyste byly statečné.

Já taky mě nim často zaměstnání, protože mám pocit, že čím déle někde jsem, tím vyšší nároky se na mne kladou a to taky nezvládám. Mám pocot, že si každý říká, že už bych to měla všechno umět a znát, tak raději odejdu..

Nikol- moc si nevěříš a chybí ti to správné sebevědomí. Tvoje práce nejsi ty. To, co tě rozhodí není ta situace, ale to jak si to bereš. Změna zaměstnání je jen nepříjemnost.

Lépe přecitlivělá,než studený čumák.

Ahoj všem, mám to samé, všechno si beru, hned se mi zalijí oči slzami. Chtěla bych mít nadhled, ale řeším fakt každou blbost. Budu asi za dva měsíce měnit práci, to bude pro mě horor, jen se na mě někdo křivě podívá a už mě to rozhodí, achjo :-( Nevím, co s tím.

Přesně!Obdivuju lidi, kteří se dokážou na věc dívat s nadhledem a humorem. Kamarádky říkají, že jsem fakt praštěná, že jsem strašná tragédka. Vím, že jsem přecitlivělá, všechno řeším, maličkost mě dokáže dokonale rozhodit, ale jak z toho ven?

Asi mám také tento problém. Všechno si strašlivě beru, všechno řešim, raději se nehádám, protože vím, že bych z toho byla týden v háji.Taky mě pořádbolí žaludek, protože pořád něco řešim..

Milá B.....máš pravdu....většinou jsem spokojená s tím, že to tak cítím....ale....zrovna teď....bych potřebovala trochu míň toho citu, toho, co je ve mně uvnitř....stává se to v okamžicích, kdy mi na něčem zvláš´t záleží nebo se o něco - někoho bojím....a cítím se nepochopená...cítím, že málokdo pochopí hloubku toho všeho...ne že bych se té citlivosti chtěla zbavit.....ale mohla bych asi i rozdávat....a věř mi, že bych klidně trochu věnovala...každému, kdo by potřeboval.... jojo, sem s dlaněmi...:-))

Mě zlobil net a pořád se mi to vracelo,tak se omlouvám,že je to tu tolikrát :-/

Přesně tak sabo a ted si představ,že tě téhle výhody empatického člověka uměle zbavěj lékama,psychiatrickejma...to je potom požer...no fakt lidi,věřte mi,s citlivostí nic nedělejte,je to dar od boha...ne každý se tím může pyšnit

Ahoj...přestat být citlivá???Mám se ráda taková jaká jsem, i když brečím u každé kraviny....12 let jsem žila s člověkem, který právě nebyl sitlivý... nebyl zlý zpočátku, ani hrubý... jen - neuměl vyjádřit city...a to skoro nikdy...nejdřív mi přišel jako obrovský kliďas,ale později to už bylo nesnesitelné, když se chová pořád stejně,a to jak u filmu,tak v práci,tak v posteli...nikdy se nechci dostat do takové fáze, že bych nebyla citlivá - to raději budu bulet u televizních novin, jak to tu někdo napsal a sklízet posměch okolí...někdy mi to optravdu bylo na obtíž...ale po mých zkušenostech raději snesu trochu úsměšků než být bez citu. Jsou jistě lidé, kterým to vyhovuje, nebudu jim brát jejich názory, dokonce je budu i bránit, je to jejich názor a podle nich je správný...ale pokud se týká mě,cit je něco, co do mého života neodmyslitelně patří. Mějte se.... hlavně krásně.

Dobře napsaný komentář!!!