Reklama

Jak přestat být citlivá?

Horacio (So, 24. 1. 2009 - 17:01)

Nikdy nebyla doba na žití hnusnější,než je teď.Není se co divit,že lidé polykají drogy a alkohol teče proudem.Nápor na psychiku je strašný.To by se těm gaunerům ve vládě líbilo,kdybychom byli stádo ovcí a jen pokorně kývali a mečeli podle jejich scénáře.Cit je pro člověka dar.Pokud ho v sobě zlomíme nějakými zaručenými preparáty,stane se z nás umělá hmota.Bez chuti,bez zápachu.Štěstí si koupíme v lékárně v tabletách a svatbu z lásky vymažeme ze života.Nikomu nemám za zlé,že dnešní život nezvládá,slušný člověk z toho zvrací.

mm (So, 24. 1. 2009 - 16:01)

¨Taky mám tento problém,jenomže u mě jde o to,že mám fakt problémy,lidi jsou hnusní,ubližují a já neumím nad tím mavnou rukou,trápí mě to,brečím,všichni mi říkají kašli na to,jsou to závistivci,ale mi to nejde,zkusila jsem napsat své pocity na meil do jednoho krizového centra a odpověděli mi,že se dá tohle léčit nějaký slabymi antidepresivy,že se toho nemám bát že to je tak na 3měsíce,přresně to co psal "howg",ale teď se bojím tam jít,ale sama to vše nezvládám....

B (So, 24. 1. 2009 - 16:01)

Pampeliško,moje řeč,taky jsem byla citlivka,hrozně ráda jsem brečela a vychutnávala si ty svoje splínové stavy...jednoho dne jsem navštívila ze zvědavosti psychiatra a ten mi dal hned prášky,spolkla jsem je a od té doby jsem v prdeli...napolykala jsem se jich dost,protože jsem si nevěděla potom rady,když mi bylo tak blbě z těch léků a poškodilo mě to,úplně mi to vymazalo mojí krásnou citlivou povahu...jsem ted jako mrtvola,bez emocí jak kladných tak záporných,poškodilo mi to nejenom mojí povahu citlivé skvělé holky,ale i mozek jako takový...takže rozhodně,k psychiatrovi bych už nikdy nešla,kdyby to šlo vrátit,jenže,ono nejde a nemění se nic,ani když už ty léky nepapkám...jsem pořád mrtvá,takže tohle rozhodně nedoporučuju,jedině,kdyby jste byli tak hloupí,jako jsem byla já a ze zvědavosti byste chtěli spolknout nějaké prášky na zkoušku...fakt nikdy k psychiatrovi,ani kdybyste bulely sebevíc a ze všeho možného...

Pampeliška (St, 21. 1. 2009 - 08:01)

Fuj, antidepresiva na citlivost?
To tu pak budeme jako stádo bezemočních lidí. Roboti.

Lidi, nezbavujte se své citlivosti! Dá se využít pozitivně! Tvoříte protipól k těm, co svou citlivost dávno pohřbili. Je vás tu třeba.
Ukazujte světu svou citlivou lidskou tvář, a nenechte ji zachnat chemií!

howg (St, 21. 1. 2009 - 08:01)

To musí být peklo s někým takovým žít.Pokud jste přecitlivělí,máte zřejmě nedostatečnou tvorbu serotoninu v mozku.Existují šetrná a neškodlová antidepresiva na bázi zpětného vychytávání serot.Velmi pomáhají.Já jsem se během měsíce stala z přecitlivělé s... flegmoušem,kterého nic neuzoufá.Mám svatý klid.Nejsou to žádné patáky,po kterých budet oblblí-za 3 týdny si najednou uvědomíte,že už se nepatláte ve všem a je vám dobře.
Je to na vás-budto život proknučíte,nebo to vyřešíte.

světluška (Út, 20. 1. 2009 - 23:01)

Dobrý den, mám stejný problém, sem strašně přecitlivělá, všechno se mě hned dotkne, buď se rozpláču nebo urazím, ten kdo se mnou mluví si musí dávat velký pozor na jazyk. Myslím, že je to kvůli tomu, co jsem zažila v dětství..rodiče se pořád hádali, otec matku bil, nakonec se rozvedli.Bylo to pro mě hrozné období, byla sem hrozně sama a trápila se. Teď si otec i matka našli nové partnery a já se zase nemůžu smířit s tímhle. Nevím proč, asi mi vadí, že to oba zapírají, že by někoho měli. Zvlášť s mámou jsme si vždycky všechno říkali a nikdy si nelhaly, byli jsme spíš kamarádky, ale to je pryč a teď se každý den hádáme. Přítel tvrdí, že ta přecitlivělost souvisí s nízkým sebevědomím. Psycholog mi nepomohl tak se zkouším obrátit sem. Děkuji za každou odpověď

Julie (Pá, 20. 7. 2012 - 16:07)

Diskuse má název-jak přestat být citlivá. Nechtějme být méně citlivé, vždyť citlivost je naše hodnota, naše ctnost!
I když život s ní lehký není, to přiznávám.

J. (Pá, 20. 7. 2012 - 14:07)

Julie, nemá žádný smysl řešit emoce v depresi, protože v depresi je emoční stav člověka VŽDY zkreslený a jiný, než když je zdráv. Takže během léčby toto nelze srovnávat. Další problém je, že určité otupení emocí způsobuje i sama deprese, takže případný vliv AD není jednoznačný. Záleží ovšem hodně na tom, jak vážného stupně deprese je.

Julie (St, 18. 7. 2012 - 08:07)

překlep: antidepresiva

Julie (St, 18. 7. 2012 - 08:07)

ne že úplně šumafuk, ale...Pampeliško, má sestra bere antideopresiva a když jí říkám, že je méně citlivá, než bývala, ostře se brání. Pořád tvrdí, že je citlivá stejně jako dřív, jen neupadá do depresí. To přece vylučuje jedno druhé. Neupadat do depresí a zároveň být citlivá jakoo před braním AD? Nechce stále věřit, že emoce má otupělé, odmítá to a vždy se hádáme, kdo má pravdu.

Pampeliška (Út, 17. 7. 2012 - 20:07)

začni brát antidepresiva?...ne že úplně šumafuk, ale emoce to trochu otupí. Já AD beru a mám právě opačnej problém. Připadám si jako cynik. :-(

lola (Út, 17. 7. 2012 - 18:07)

nic my to nedalo ale my to...presne

lolo (Út, 17. 7. 2012 - 18:07)

nic my to nedalo ale my to neco dalo : ),
: ( , : )

Kamila (Po, 2. 7. 2012 - 20:07)

začni brát antidepresiva? největší kravina, co jsem kdy četla!

Petr (Po, 31. 10. 2011 - 18:10)

Začni brát antidepresiva a bude ti všecko šumafuk.

Zuzi (Po, 31. 10. 2011 - 18:10)

neviem či sa môžem zapojiť do diskusie s mojim problémom, ide o citlivosť, no skôr precitlivenosť, vždy si uvedomím na poslednú chvíľu potrebu inej osoby, prečo neprišiel, keď som ho čakala, prečo nezavolal, keď som ho volala :( mala by som sa naučiť myslieť objektívne, neuzatvárať sa do seba a nenechať sa pohlcovať vlastným smútkom :(

verik (Ne, 3. 6. 2007 - 19:06)

ahoj, v tom sme na tom stejně akorát já sem žena ale taky nemám partnera.

Pavel (Ne, 3. 6. 2007 - 18:06)

Dobrý den milé dámy, také mě tento problém trápí. Můžu Vám říci, že pro mne jako pro muže je tento problém horší. Cítím to jako velký hendikep, díky kterému nemám partnerku.

verik (Ne, 3. 6. 2007 - 18:06)

já si pamatuju na sebe jako maličkou sebe jistou holku kterou nic nerozhodilo ani když sem si zlomila nohu byla sem vpohode,všechno sem organizovala.ale celý se to zvrtlo když sem nastoupila do školy na základku,zjistilo se že sem dislektik.. a zrovna moje učitelk byla člověk který neměl rád hloupé děti ,tak mě psichycky šikanovala ponižovala před třídou která si ze mě utahovala,já sem se uzavřela do sebe a po nocích brečela a nikomu nic neřekla ,rodiče si mysleli že brečim protože nemám dobré známky,viřešilo se to ve4 třídě kdy mamka poprosila ředitele abych opakovala třídu a tím sem získala jinou učitelku ale od té doby sem se dětí učitelek školy celkově bála, kdyžsme měli říkat referát to pro mě bylo jako smrt,bála sem se toho že i budu muset mluvit před víc jak jedním člověkem,od té doby se semnou veze rozhodí mě maličkost brečim kvůli maličkosti ale předevšema dělam že sem silná a nikomu se nesvěřuju se svýma problémam nebo když mě něco trápi.ta holka coměla velké sebevědomí ráda mluvila před více lidmi a byla ráda být mezi hodně lidma ta zmizela a je z ní jiný člověk.jen doufám že až budu mít třeba jednou děti budou se mít líp.

jana (St, 23. 5. 2007 - 16:05)

dobry den ja mam problemy se sestrou.Ona mi nechce chodit do skoly strasne se bala jednoho kluka ktery sikanoval deti.Nakonec se snim skamaradila ale porad se neceho boji. Nikomu nic nechce rict.Jsem s toho nestastna a tak jsem se obratila na vas.

Reklama

Přidat komentář