kleceni deti v koute

Není nic horšího, když musím za trest klečet a třeba k nám ještě přijde návštěva. Stydím se nejvíc ze všeho, to bych snad raději byla náhá než klečet, strašná ostuda.

Jedna kolegyně mi řekla, že děti ponižuji, když musí za trest klečet, ano naše děti jsem nijak nebila, ale pokud měly nějaký prohřešek, tak musely za trest klečet v koutě v kuchyni. Nikdy mi to nějak nevyčítaly a ta kolegyně, ta děti stále bila a když mohly, tak jí udělaly nějakou blbost, za kterou musela i platit.

S bráchou taky musíme někdy klečet. Většinou klečíme v předsíni každý v jednom rohu.

Je mi šestnáct a půl rok již chodím na střední školu, ale co já se za trest naklečela v koutě to kdyby se sečetlo, tak to byly dny. To jak právě, zde píší někteří, tak já musela také klečet nahatá a mladší bratr se ni smál, když byl větší a musel také klečet, tak jsem se mu smála také, když byla nahý.

Již to mám za sebou, ale jako menší kluk jsem klečel pořád. Já byl neposeda a byl jsem u každého průšvihu. Někdy jsem se ani stačil svléci a ani vyšetřování nebylo a tatínek rovnou prstem ukázal na kout vedle okna. To klečení mi snad ani tolik nevadilo, než ty řeči kolem které jsem musel poslouchat, kdy už dostanu rozum.

Naši rodiče měli každý jinou metodu potrestání, já jsem tolik nedostávala, ale brácha jednou tolik. Tatínek bez rozdílu, zda mi bylo osm nebo čtrnáct stáhl kalhoty a rukou jsem dostala na holou třeba i za pětku ve škole. Horší to bylo u maminky ta vždy jen ukázala prstem do kouta a to jsme museli naklusat, hezky čelem ke zdi, ruce za záda a klečet a bylo jí klidně jedno, že byl u nás někdo na návštěvě. Když jsem odmlouvala, tak jsem dostala rukou přes pusu a ještě delší klečení..

Naše děti když už musí klečet, tak nejsou v koutě a naopak musí na nás vidět a mi na ně, aby se styděly.