Líbí se mně kluci v ponožkách a jsem taky kluk
Já si v dětství nedobrovolně taky užíval to bosé cvičení. Je to už dávno - nějakých čtyřicet let. Ne že bych pořád zapomínal boty, ale kluci mě nutili cvičit bez bot. Stalo se to asi ve třetí třídě. Zapomněl jsem si cvičky, ale nešel jsem cvičit bos, do tělocvičny jsem šel v bačkorách a v ponožkách, nechtělo se mi být bosky. Ale při nástupu mě učitelka nařídila okamžitě se úplně zout. A tak musely dolů bačkory i ponožky a musel jsem je poklusem odnést do kouta. Ťapkal jsem jako na jehlách. Děti se mi smály, že jsem citlivka. No a při příštím těláku jsem cvičky měl, ale kluci mi v šatně řekli, že se zuju a půjdu cvičit bos, jinak že mě zbijou. No a tak mi nezbývalo, než poslechnout. Za týden mě před tělákem k tomu nutili znovu. To už jsem se vzbouřil, ale dostal jsem od kluků nářez a vyzuli mě do bosa – cvičky i ponožky. Před dalším tělákem jsem před nimi utekl na záchod, ale vlítli za mnou. Zase jsme se porvali, měli přesilu a tak jsem jen vzteky brečel a zatínal pěsti, když jsem ležel bezmocně na zemi a oni mě drželi a zouvali mě cvičky a sundávali mi ponožky. Opakovalo se to ještě několikrát. A to tak, že mě před tělákem v šatně bez řečí nejdříve sebrali z tašky cvičky, pak mě položili na zem a zuli mě úplně do bosa – bačkory a ponožky. Boty na cvičení no a i bačkory i ponožky mi pak vrátili až po těláku. Pak už nějak bylo učitelce divné, že pořád cvičím bos. No a já jsem jí to řekl. Ti kluci pak dostali ředitelskou důtku a za trest pak ještě všichni měsíc cvičili bosí. Ředitel to přišel oznámit na hodinu tělocviku při nástupu. Že těm klukům uděluje důtku, kterou dostanou písemně. Pak museli všichni ti provinilci (bylo jich sedm) vystoupit z řady a stoupnout si čelem k nám. Pak si museli před námi všichni zout cvičky a sundat si ponožky. Ředitel jim řekl, že to je další trest a že takto se po nástupu vyzují a budou pak cvičit bosí celý měsíc.
Já jsem chodil do školy v 70. letech. A jak tady pročítám ty vzpomínky na cvičení bosky, tak se mi vybavuje, že jsem to taky tak prožíval, i s těmi smíšenými pocty studu, když se mi to jako malému klukovi stalo. Dával jsem si na to pozor, abych si nezapomněl cvičky, protože jsem věděl, že kdo je nemá, musí cvičit bos a to jsem nechtěl. Samozřejmě jsem si je pak občas taky zapomněl, ale moc často se mi to nestávalo. Ale poprvé se mi to stalo asi ve druhé třídě. Prostě jsem před tělákem při převlékání v šatně zjistil, že jsem si zapomněl cvičky…. Bylo mi skoro do pláče. Hrozně jsem se styděl a když jsem se převlékal a musel jsem si zout bačkory a sundat si ponožky, tak jsem se ustrašeně rozhlížel kolem a měl jsem pocit, že se na mě všichni dívají a že už zaznamenali že půjdu cvičit bos. Po příchodu do tělocvičny mi bylo ještě hůř. Začínalo se běháním kolem tělocvičny. Parkety mě studily a hlavně jsem měl pocit, že se mi všichni dívají na nohy…Pak byl nástup a já jsem zjistil, že v řadě kluků, ve které jsem stál, jsem bos jenom já! Bylo to pro mě hrozné, červenal jsem se, krčil prsty u nohou…Nejraději bych býval zastrčil nohy do země. Občas někdo z dětí o moje nohy pohledem zavadil a koukl po mě, a i když nic neříkaly, tak mě to úplně mučilo. No ale nakonec jsem ten bosý tělák přežil (i když s pořádně umazanýma nohama) a příště, když jsem zase zapomněl cvičky, už to tak hrozné nebylo, ale taky to bylo pořád dost nepříjemné. A pak mě ničilo šplhání na tyč, když jsme všichni od učitelky dostali příkaz k vyzutí do bosa a já měl zase pocit, že mě všichni sledují, jak se vyzouvám ze cviček a sundávám si ponožky, i když se sami zouvají do bosa taky. S přibývajícím věkem se to ale u mě lepšilo, až to tak během tří let zmizelo skoro úplně, tedy o u mě byla tato nepříjemná situace hlavně na prvním stupni ve škole. Ne že bych pak třeba v šesté třídě rád cvičil bos, ale už mě to tolik neděsilo, ani to vyzouvání přede všemi.
Před jedním tělocvikem, kdy se měl jít ven hrát fotbal, nám naše mladší tělocvikářka řekla, že ještě také nemáme změřený šplh. „Tak nejdřív přijdete do tělocvičny ze šatny rovnou bosi, kluci.“ nařídila. V šatně jsme se převlékli do tílek a trenek a ostatní kluci již začali bosýma nohama odpleskávat do sálu. Osmělil jsem se, sundal si rychle ponožky a taky bosej se vydal za nimi. Z tělocvičny už byl slyšet kovový zvuk vytahovaných tyčí na šplhání. Studená podlaha na chodbě zábla na holých šlapkách, až v sále pak už parkety na podlaze nestudily. „Támhle jsou taky tyče, honem!“ říkala mi úča, a ukazovala do druhého rohu, kde byla také šplhadla. Vydal jsem se tedy tam a začal také připravovat tyče. Nejprve jsme chvíli šplh trénovali a pak už šplhali na čas. Když jsme tyče zase uklízeli, na horních oknech tělocvičny se ozval déšť…
Ve škole v tělocvičně jsem vždycky bos. Žádný boty nechci, nemá s tím problém ani učitel. Vytahaný tričko nebo do půl těla, dlouhý tepláky a bosý nohy - to je můj úbor na tělák.
Ve škole jsem docela patřil k těm notorikům, kteří si nenosili na tělocvik cvičky a pak museli cvičit bosi. Po nástupu, kolečkách běhu a pochodování a rozcvičce si nás bosé tělocvičkářka vzala vždycky stranou, a zatímco všichni ostatní se věnovali míčové hře, my bosí jsme s ní museli do nářaďovny. Tam nás třeba nechala obrátit dvě lavičky a my po nich měli po celý zbytek hodiny chodit s rozpaženýma rukama a trénovat tak rovnováhu, protože to prý jde naboso nejlíp. Měli jsme samozřejmě sklon se ulejvat, ale ona si nechala mezi sálem a nářaďovnou otevřené dveře a neustále se dívala, jestli se neflákáme. A tak jsme chodili, i když nám to připadalo jako šílená pakárna. Kvůli své nepořádnosti jsem si tak mičových her při tělocviku nikdy moc neužil. Jenže pak nám bosým po takovémto trénování zase třeba šla hodně dobře kladina.
Za me bylo bezne se...Jardo, vy jste přímo úkaz terminologické nejednotnosti, která tady panuje. Co to znamená bos? Někdo je v ponožkách, ale řekne, že je bos. Jenže bos je ten, kdo nemá ani boty ani ponožky. Když máte jen ponožky, jste v ponožkách. Když máte boty, ale ponožky ne, jste naboso.
U nás na učňáku se musí taky přezouvat. A koho školník chytne, tak ho vrací do šatny, kde musí boty nechat. Občas taky zapomenu bačkory.
U nás kdo nemá co na přezutí musí ze šatny bos. Kdyby si nesundal boty, vrátí ho školník zpátky. Nehlídá se ale jestli je někdo úplně bos nebo ne. Když mám kalhoty, tak si ponožky nesundávám.
Za me bylo bezne se prezouvat, jak na střední škole,tak na základní škole. A hlavně na základní škole to hlídali uklizecky u saten. Kdo nemel prezuvku,tak byl bos nebo mel cvicky ale neexistovalo byt v botech ve tride.
Před revolucí se rodiče běžně zouvali když šli na třídní schůzky a to i na střední škole.
My se zouvali už ve školce...A je to už hodně dávno. A kdo neměl bačkůrky, tak tam musel běhat bosky...A kdo je často zapomínal, tak musel být za trest úplně bos. Ponožky dolů, odnést je do šatny a být tam bosky.
U nás byli letos v ponožkách nebo bosky první den školy skoro všichni. Slavnostní zahájení školního roku bylo totiž v tělocvičně, kde se v botech nesmí a učitelé to hrozně kontrolujou.
1 kluk v ponožkách http://zsprameny.rajce.idnes.cz/Rozlouceni_1._a_9._trid_2016/#DSC_0249.jpg
Bez ponožek http://zslado.rajce.idnes.cz/Vylet_skolni_druziny_-_TONGO_Hradec_Kralove_5._6._2013/#P1130380.jpg
Kluk http://zslado.rajce.idnes.cz/Vylet_skolni_druziny_-_TONGO_Hradec_Kralove_5._6._2013/#P1130355.jpg
Prodřený paty http://zslado.rajce.idnes.cz/Letem_svetem_Antarktidou_-_unor_2014/#DSC04123.jpg
VE škole http://zslado.rajce.idnes.cz/Letem_svetem_Antarktidou_-_unor_2014/#DSC03913.jpg
DDM http://zslado.rajce.idnes.cz/Rocni_obdobi_v_DDM_-_ZIMA/#P1330048.jpg
Adapťák http://zs-tgm.rajce.idnes.cz/Adaptacni_kurz_6._trid_-Vlkovice_u_Fulneku/#DSC_0022.jpg
Reklama
Když mi bylo 10 let,tak jsem si jednou doma zapomněl tenisky na tělocvik.Uvědomil jsem si to hned po příchodu do školy a taky co mě čeká,že budu muset cičit bos!Bylo to nepříjemné čekání,tělocvik byl hned druhou hodinu.Celou hodinu jsem na to myslel a už dopředu jsem se styděl.Jak mi budou koukat děti po nohách a jak to bude studit...Skleslý jsem se došoural do šatny a nepospíchal s převlékáním,abych se nestal terčem spolužáků už teď.Jak jsem se rozhlížel,tak ten den nikdo další bos nebyl.Těsně před koncem přestávky jsem se rychle svlékl do tílka trenýrek.Zul jsem si bačkory a sundal si ponožky.Ostatní už běželi do tělocvičny a já v malém odstupu za nimi..Pleskal jsem bosýma nožkama o podlahu.V tělocvičně si na mě začali někteří kluci ukazovat a smát se.Rudnul jsem a přešlapoval na bosých nožkách.Při rozcvičce jsme seděli při jednom cviku na zadečku s roznoženýma nohama,takže mohli pozorovat i moje chodidla.A zvlášť po chvíli,když jsme ulehli na záda a "šlapali na kole".Chodidla už jsem musel mít po úvodním běhu červená,pálila mě.A taky trochu umazaná.Zkrátka jsem si to ten den užíval.Pak ještě bosá chůze po chodbě do šatny...
- Odpovědět
Pošli odkaz