Reklama

operace krcnich mandli

Libor (Po, 1. 1. 2007 - 20:01)

Dobrý den.
Chtěl bych se zeptat na tu homeopatickou léčbu.
Já mám každých 14 dnů čepy,jen na levé straně,už si nevím rady,přemýšlími o vyndání je mě 37 let.Děkuji za odpověd.Pište na e-mail:
l.jara"volny.cz

Návštěvník (St, 27. 12. 2006 - 21:12)

Ahoj lidicky.Tak jsem skoro měsíc po operaci a zatim dobrý.Jen mám ted trochu kašel,ale to spíš proto,že obě děti mám nastydlé-rýma,kašel-tak jsem to asi chytla od nich.V krku už nebolí vůbec,mám ho teď bez těch mandlí takový krásně čistý a prázdný.Ten jen doufám,že to splní mé očekávání a nebudu snad tak často nemocná.Mějte se fajn.
Ještě odpověď na předchozí dotaz.Já byla v nemocnici čtyři dny,ale někdo je i déle.Na nemocenskou to je stoprocentně,určitě tak deset až ctrnáct dní to opravdu dost bolí a není to nic moc.Ale záleží na každém,jak to snáší.Držím palce.

Návštěvník (Út, 26. 12. 2006 - 21:12)

Ahojky...mám jít na vytrhnutí krčních mandlí,ale nevím,jak dlouho musím být v nemocnici,a jestli pak budu muset mít nemocenskou,mužu jít do práce???

srdce (Ne, 10. 12. 2006 - 12:12)

Achoja lidi,byla jsem 1.12.na vytrhnutí krčních mandlí v CA teda to tvrdili oni,že ji budu mít.Celou operaci jsem doktory slyšela a cítila jsem jak a co mi právě dělají,nebolelo to,ale byla jsem při vědomí.Snažila jsem se otevřít oči,ale měla jsem je zalepené,ruce přivázané.Snažila jsem se mávat prstem na levé ruce,ale marně,až po asi tak 5 minutách si toho všiml anesteziolog,a řekl jen bacha už to bude.Když mě chtěli probudit,vytáhli mi trubičku z nosa a odlepili oči,tak jsem jim je řekla"vy jste teda ukecaní"dozvěděla jsem se spoustu věcí jako třeba,že jsem o 4 kila těžší jak doktor a nebo,že se bude jedna sálová sestřička vdávat.No,ale až na to psycho to už teď celkem jde.Trochu to bolí,hlavně ráno a při polykání.Zhubla jsem už osm kilo,takže mám já zas mín o 4 kila jak doktor.no jen nevím jestli je lepší jíst i když mi to moc nejde,nebo to radši nechat v klidu než to půjde líp.poradte.díkes a pá

Návštěvník (So, 9. 12. 2006 - 03:12)

No, nechci se chlubit, ale docela jo! Já nemám po operaci jen pár měsíců či rok ... Kdyby mně nepomohla alternativní medicína, tak bych to tu nepsala a neradila to ostatním! A funguje to i na streptokoka - syn bral na silnou angínu ATB, která mu přesto nevyléčila streptokoka "B". Po homeopatické léčbě a následném laboratorním vyšetření byl vyléčený!! Homeopatické řešení problému (o kterém jsem už sama uvažovala) mi sama navrhla i dětská lékařka.
Nikoho tady k ničemu nenutím, je na každém, jak se rozhodne řešit své zdravotní potíže ... já jsem prošla tímto zákrokem také, tehdy jsem potřebovala být fit, abych mohla dostudovat, ... dnes vím, že na odstranění mandlí je vždy dost času a v dnešní době je tolik možností, jak nastartovat tělo k větší imunitě a samoléčbě ...

Návštěvník (Pá, 8. 12. 2006 - 15:12)

Booože... No ty tomu opravdu asi rozumíš, co..? Já třeba měla neustále v krku a streptokoka typu C nebo G.. Pochybuju, že na ně by nějaká alternativní medicína zabrala. Moc na to nevěřim. Mandle mám dva mesíce venku a zatím mi nic nebylo. Neni to nutná podmínka, že to MUSÍ spadnout někam níž. Jo a jaký cévkování proboha? Neee, ničeho se neboj

Petra (Pá, 8. 12. 2006 - 15:12)

No, radši budu trpět infekci zas někde jinde, než pořád mandle. Operaci doporučuji, je mi dvacet let a šla jsem na ní 19. října. Nastoupila jsem ve čtvrtek ráno, kde mi po průvodní prohlídce hned lupli penicilin co zadečku, jelikož počet angín za ten rok a půl, co mě začaly trápit se jim moc nelíbil. Poté mi ho píchali každý den až do pondělka, co mě pustili domů. První den to bylo v poho, vlastně jsem se jen psychicky připravovala na pátek, poučena informací, že od půlnoci nesmím jíst, pít, kouřit. Takže jsem ještě za deset dvanáct v noci pila co nejvíc :o) Čekala jsem, že půjdu na řadu brzy, protože pátky jsou prý klidnější, ale sestřička si pro mě (hladovou, žíznivou a nervní) přišla až po půl druhé odpoledne. V sále ještě někoho měli, tak jsem čekala před, kde mi sestra vystříkala něčím fakt hnusným a hořkým krček, ale za chvíli jsem to už necítila, protože mi to mandle úplně znecitlivělo. Jen se mi hůře dýchalo a špatně polykalo. Na sále mě sympatický pan doktor usadil na křesílko a já řekla na optání sestřičky, zda ten krk necítím, ať mi to tam raděj ještě stříkne... (poučená z předchozích příspěvků, že děravými mandlemi to brzy proteče a přestane působit) tak mi moje přání splnila a ještě jsem s panem doktorem laškovali, že to chutná jako fernet :o) Dále: žádné uvazování, nebo plné vědomí. Jakmile mi píchli do žíly ten oblbovák, už si téměř nic nepamatuji, ačkoliv to byla skutečně narkóza jen částečná. Jen jsem poslušně na příkaz doktora otevřela pusku a cítila, že mi tam asi něco dělá. Pak mě sundali na vozík (ještě jsem laškovala, že to byla úplná brnkačka, že jsem si to představovala horší) a pan doktor sena mě usmál, že mám počkat za chvíli. Jj... na pooperačním pokoji jsem se rychle dostávala k sobě, moc se mi motala hlava jak po kocovině a začala jsem zvracet krev.. Ani jí moc nebylo, prý jsem při zákroku téměř nekrvácela, ale už od mala ten jejich uspávač/oblbovák špatně snáším a neustále se mi zvedal kufr. Nic moc, zvracet přes čerstvou ránu. Ale dalo se to a navíc jsem hned od začátku polykala. Neustále, furt.. nedovedu si představit, že bych snad polknout nesměla. Krk to dělal nějak automaticky. Měla jsem strašnou žízeň, navíc hnusnou pachuť v ústech, ale pít jsem mohla až po šesté hodině... Jakmile mi to dovolili, hned jsem pila. Nejdřív jsem to vyzvracela, ale pak ok. Hned ten první večer jsem vypila tři skleničky. Na noc jsem si nechala dát nějaký to válium, nebo co, abych se otupěla a mohla líp usnout; ale v noci jsem se udila a pořád se snažila polykat pití. Druhý den trochu bramborový kaše a 1 a půl jogurtu. Hodně jsem pila. Bolelo to,a le dalo se to vydržet celkem v pohodě. Hlavně mě to vždy bolelo při mluvení (kórt když musíte hulákat na babičku, která je téměř hluchá) a po jídle. Prostě jakmile se sedřel ten povlak. Pak den ode dne lepší. V pondělí mě pustili dom a začala jsem hned téměř normálně jíst, jen po troškách, které jsem snesla, protože po každém jídle jsem musela půl hodiny tupě ležet, aby to přestalo bolet. V úterý jsem měla chuť na rajče - NEDĚLEJTE TO!! Musela jsem odfuňovat od bolesti hodinu. Ale pak lepšení a lepšení, doporučuju čokoládu - dobře se polyká a bolí to po ní jen maličko, na rozdíl od jiných jídel. Pořád pít pít pít, moc to pomáhá a čistí krk. Týden po operaci jsem konečně začla pořádně mluvit bez bolesti, 10 dní po operaci jsem šla do školy. Ten den mě to i téměř bolet přestalo úplně. Jen trochu při zívání a kýchání a to odeznělo taktéž po asi 20ti dnech. Prostě ok! Doporučuju nemocnici na Kladně a ČÁSTEČNOU NARKÓZU!!! Zatím jsem angínu neměla, ani nic jiného a příští týden se chystám k doktorce an testy, jestli mi konečně kleslo to ACLO. Takže se nebojte!!! Jo a taky byla výborná druhý den po operaci Vánočka zapíjená čajem - ňam!!!

Návštěvník (Pá, 8. 12. 2006 - 03:12)

A co myslíš, že je horší bolest v krku nebo zánět průdušek, plic nebo slepého střeva ...!
Navíc každá bolest v krku není angína, ale někteří doktoří na ni předepíšou ATB, místo aby léčili podle výsledků z výtěru. ATB často aplikovaná pak nezabírají.

Návštěvník (Čt, 7. 12. 2006 - 21:12)

Myslela jsem,ze se to vyplati,kdyz uz to ma nekdo tak hrozne,ze je porad nemocny,porad anginy,boleni v krku,ryma,atd.Sice to pak jde vic na prudusky a plice,ale pro me to bylo dobre rozhodnuti.A nikoho nenabadam.s bohem

Dilly (Čt, 7. 12. 2006 - 20:12)

Dnesk jsme byl na výtěru krčinch mandli v pondeli budou az vysledky.. docel ase bojim od mala mam mandle dos velke a ted jsou jak stvestky fakt hafec mi boli polikani doufam ze to nebude na trhani!!.. achjo

Lukáš (Čt, 7. 12. 2006 - 13:12)

Jejda tak par prispevku me uklidnilo par zase nahnalo strach uvidime. Ted sem byl u doktora a v patek jdu na krev a na vyter a kdyz bude velka hladina ACLA tak pujdu na operaci:-/ No pak vam napisu jake to bylo:D Netesim se..na operaci sem byl jednou a to s nohou ale to slo...to byla uplna narkoza. A tady teda je nebo neni?

d (Čt, 7. 12. 2006 - 03:12)

Mela jsem plno operaci a pokud vim tak necevkuje.Taky proc dojdes si pred a tak dlouho to zase netrva:-)Jinak me trhali mandle jen pri mistnim umrtveni a nebylo to tak ukrutne hrozne.A pomohlo mi to-v krku me neboli, cepy se nedelaji.Jedine co je horsi ze se mi vse usazuje na prudusky niz takze kdyz nastydnu mam dlouho otravny kasel.

Libore (Čt, 7. 12. 2006 - 00:12)

udělej pro sebe za ten čas do operace něco. Podpoř svůj imunitní systém a zajdi za schopným homeopatem. Sám budeš překvapen a operaci nebudeš potřebovat.
Mně samotné operace od infekcí v krku nepomohla a stejně jsem byla nucena to řešit alernativně. Hodně štěstí

libor (St, 6. 12. 2006 - 12:12)

Jdu v březnu na mandle, a jak to tady ctu tak se asi budu proklinat ze na tu operaci du. Horsi je ze se to uz ted dela v uplne anestezii. Muze mi nekdo rict jeslty se pri uplne anestezii cevkuje??? Jestly jo tak na to kašlu i kdybych mel mit kazdej pulrok angynu jak prase. Do lachtana si nic narvat nenecham :((. Ani by mi nevadila ta bolest v krku po operaci jako ten šlauf v penisu. Má někdo zkušenost??? Please odpovězte.

Návštěvník (Út, 5. 12. 2006 - 23:12)

No zákrok je nepříjemný, ale vydržet se dá. Já ho podstoupila v 17-ti letech ... kdy se madle trhaly a nic se neřešilo, měla jsem tehdy zvýšené teploty. Homeopatie ještě nefungovala...
V dnešní době bych si je nechala a dělala všechno proto, abych nastartovala organismus k větší imunitě. Stejně to budete muset udělat, protože vám ta infekce stejně sklouzne někam jinam!

Petra (Út, 5. 12. 2006 - 23:12)

No, radši budu trpět infekci zas někde jinde, než pořád "ty blbý" mandle. Operaci také doporučuji, je mi dvacet let a šla jsem na ní 19. října. A celý pobyt v nemocnici jsem si celkem užila. Nastoupila jsem ve čvrtek ráno, kde mi po průvodní prohlídce hned lupli penicilin co zadečku, jelikož počet angín za ten rok a půl, co mě začaly trápit se jim moc nelíbil. Poté mi ho píchali každý den až do pondělka, co mě pustili domů. První den to bylo v poho, vlastně jsem se jen psychicky připravovala na pátek, poučena informací, že od půlnoci nesmím jíst, pít, kouřit. Takže jsem ještě za deset dvanáct v noci pila co nejvíc :o) Čekala jsem, že půjdu na řadu brzy, protože pátky jsou prý klidnější, ale sestřička si pro mě (hladovou, žíznivou a nervní) přišla až po půl druhé odpoledne. V sále ještě někoho měli, tak jsem čekala před, kde mi sestra vystříkala něčím fakt hnusným a hořkým krček, ale za chvíli jsem to už necítila, protože mi to mandle úplně znecitlivělo. Jen se mi hůře dýchalo a špatně polykalo. Na sále mě sympatický pan doktor usadil na křesílko a já řekla na optání sestřičky, zda ten krk necítím, ať mi to tam raděj ještě stříkne... (poučená z přechozích příspěvků, že děravými madlemi to brzy proteče a přestane působit) tak mi moje přání splnila a ještě jsem s panem doktorem laškovali, že to chutná jako fernet :o) Dále: žádné uvazování, nebo plné vědomí. Jakmile mi píchli do žíly ten oblbovák, už si téměř nic nepamatuji, ačkoliv to byla skutečně narkóza jen částečná. Jen jsem poslušně na příkaz doktora otevřela pusku a cítila, že mi tam asi něco dělá. Pak mě sundali na vozík (ještě jsem laškovala, že to byla úplná brnkačka, že jsem si to představovala horší) a pan doktor sena ěm usmál, že mám počkat za chvíli. Jj... na pooperačním pokoji jsem se rychle dostávala k sobě, mco se mi motala hlava jak po kocovině a začala jsem zvracet krev.. Ani jí moc nebylo, prý jsem při zákroku téměř nekrvácela, ale už od mala ten jejich uspávač/oblbovák špatně snáším a neustále se mi zvedal kufr. Nic moc, zvracet přes čerstvou ránu. Ale dalo se to a navíc jsem hned od začátku polykala. Neustále, furt.. nedovedu si představit, že bych snad polknout nesměla. Krk to dělal nějak automaticky. Měla jsem strašnou žízeň, naví hnusnou pachuť v ústech, ale pít jsem mohla až po šesté hodině... Jakmile mi to dovolili, hned jsem pila. Nejdřív jsem to vyzvracela, ale pak ok. Hned ten první večer jsem vypila tři skleničky. Na noc jsem si nechala dát nějaký to válium, nebo co, abych se otupěla a mohla líp usnout; ale v noci jsem se udila a pořád se snažila polykat pití. Druhý den trochu bramborový kaše a 1 a půl jogurtu. Hodně jsem pila. Bolelo to,a le dalo se to vydržet celkem v pohodě. Hlavně mě to vždy bolelo při mluvení (kórt když musíte hulákat na babičku, která je téměř hluchá) a po jídle. Prostě jakmile se sedřel ten povlak. Pak den ode dne lepší. V pondělí mě pustili dom a začala jsem hned téměř normálně jíst, jen po troškách, které jsem snesla, protože po každém jídle jsem musela půl hodiny tupě ležet, aby to přestalo bolet. V úterý jsem měla chuť na rajče - NEDĚLEJTE TO!! Musela jsem odfuňovat od bolesti hodinu. Ale pak lepšení a lepšení, doporučuju čokoládu - dobře se polyká a bolí to po ní jen maličko, na rozdíl od jiných jídel. Pořád pít pít pít, moc to pomáhá a čistí krk. Týden po operaci jsem konečně začla pořádně mluvit bez bolesti, 10 dní po operaci jsem šla do školy. Ten den mě to i téměř bolet přestalo úplně. Jen trochu při zívání a kýchání a to odeznělo taktéž po asi 20ti dnech. Prostě ok! Doporučuju nemocnici na Kladně a ČÁSTEČNOU NARKÓZU!!! Zatím jsem angínu neměla, ani nic jiného a příští týden se chystám k doktorce an testy, jestli mi konečně kleslo to ACLO. Takže se nebojte!!! Jo a taky byla výborná druhý den po operaci Vánočka zapíjená čajem - ňam!!!

Petra (Út, 5. 12. 2006 - 23:12)

No, radši budu trpět infekci zas někde jinde, než pořád "ty blbý" mandle. Operaci také doporučuji, je mi dvacet let a šla jsem na ní 19. října. A celý pobyt v nemocnici jsem si celkem užila. Nastoupila jsem ve čvrtek ráno, kde mi po průvodní prohlídce hned lupli penicilin co zadečku, jelikož počet angín za ten rok a půl, co mě začaly trápit se jim moc nelíbil. Poté mi ho píchali každý den až do pondělka, co mě pustili domů. První den to bylo v poho, vlastně jsem se jen psychicky připravovala na pátek, poučena informací, že od půlnoci nesmím jíst, pít, kouřit. Takže jsem ještě za deset dvanáct v noci pila co nejvíc :o) Čekala jsem, že půjdu na řadu brzy, protože pátky jsou prý klidnější, ale sestřička si pro mě (hladovou, žíznivou a nervní) přišla až po půl druhé odpoledne. V sále ještě někoho měli, tak jsem čekala před, kde mi sestra vystříkala něčím fakt hnusným a hořkým krček, ale za chvíli jsem to už necítila, protože mi to mandle úplně znecitlivělo. Jen se mi hůře dýchalo a špatně polykalo. Na sále mě sympatický pan doktor usadil na křesílko a já řekla na optání sestřičky, zda ten krk necítím, ať mi to tam raděj ještě stříkne... (poučená z přechozích příspěvků, že děravými madlemi to brzy proteče a přestane působit) tak mi moje přání splnila a ještě jsem s panem doktorem laškovali, že to chutná jako fernet :o) Dále: žádné uvazování, nebo plné vědomí. Jakmile mi píchli do žíly ten oblbovák, už si téměř nic nepamatuji, ačkoliv to byla skutečně narkóza jen částečná. Jen jsem poslušně na příkaz doktora otevřela pusku a cítila, že mi tam asi něco dělá. Pak mě sundali na vozík (ještě jsem laškovala, že to byla úplná brnkačka, že jsem si to představovala horší) a pan doktor sena ěm usmál, že mám počkat za chvíli. Jj... na pooperačním pokoji jsem se rychle dostávala k sobě, mco se mi motala hlava jak po kocovině a začala jsem zvracet krev.. Ani jí moc nebylo, prý jsem při zákroku téměř nekrvácela, ale už od mala ten jejich uspávač/oblbovák špatně snáším a neustále se mi zvedal kufr. Nic moc, zvracet přes čerstvou ránu. Ale dalo se to a navíc jsem hned od začátku polykala. Neustále, furt.. nedovedu si představit, že bych snad polknout nesměla. Krk to dělal nějak automaticky. Měla jsem strašnou žízeň, naví hnusnou pachuť v ústech, ale pít jsem mohla až po šesté hodině... Jakmile mi to dovolili, hned jsem pila. Nejdřív jsem to vyzvracela, ale pak ok. Hned ten první večer jsem vypila tři skleničky. Na noc jsem si nechala dát nějaký to válium, nebo co, abych se otupěla a mohla líp usnout; ale v noci jsem se udila a pořád se snažila polykat pití. Druhý den trochu bramborový kaše a 1 a půl jogurtu. Hodně jsem pila. Bolelo to,a le dalo se to vydržet celkem v pohodě. Hlavně mě to vždy bolelo při mluvení (kórt když musíte hulákat na babičku, která je téměř hluchá) a po jídle. Prostě jakmile se sedřel ten povlak. Pak den ode dne lepší. V pondělí mě pustili dom a začala jsem hned téměř normálně jíst, jen po troškách, které jsem snesla, protože po každém jídle jsem musela půl hodiny tupě ležet, aby to přestalo bolet. V úterý jsem měla chuť na rajče - NEDĚLEJTE TO!! Musela jsem odfuňovat od bolesti hodinu. Ale pak lepšení a lepšení, doporučuju čokoládu - dobře se polyká a bolí to po ní jen maličko, na rozdíl od jiných jídel. Pořád pít pít pít, moc to pomáhá a čistí krk. Týden po operaci jsem konečně začla pořádně mluvit bez bolesti, 10 dní po operaci jsem šla do školy. Ten den mě to i téměř bolet přestalo úplně. Jen trochu při zívání a kýchání a to odeznělo taktéž po asi 20ti dnech. Prostě ok! Doporučuju nemocnici na Kladně a ČÁSTEČNOU NARKÓZU!!! Zatím jsem angínu neměla, ani nic jiného a příští týden se chystám k doktorce an testy, jestli mi konečně kleslo to ACLO. Takže se nebojte!!! Jo a taky byla výborná druhý den po operaci Vánočka zapíjená čajem - ňam!!!

I. (Po, 4. 12. 2006 - 10:12)

Hanko, po operaci to někdy bolet přestane (také jsem to podstoupila kdysi) ... ale co potom, většinou se ta infekce vrazí někam jinam, hodně lidí jde např. časem se slepákem, to naštěstí nebyl můj případ! Ale nabádat ostatní, že se tato operace vyplatí, to snad ne!?

Hanka,24 let (Po, 4. 12. 2006 - 09:12)

Tak jsem se take podrobila operaci krčních mandlí,opakované anginy,bolesti v krku,mandle úplně děravé,takze jsem se k tomu už rozhodla na 100%.
Docela jsem se bála toho po operaci,protoze na samotnou operaci jsem byla v celkové narkóze.Mám dvě malé děti(4 a 1,5) a manžel musel do práce,takže děti jsem sbalila a odvezla k babičce.Nastoupila jsem do Vinohradské nemocnice v Praze v uterý,operovali mě ve středu 29.11. hned ráno.Ten den jsem byla docela v pohodě,moc to nebolelo,jelikoz jsem měla kapačku,něco na bolest a taky jsem skoro celý den po té narkóze prospala.Horší to bylo druhý den odpoledne a od té doby jakoby se to spíš zhoršovalo.Pořád si říkám,že když to bolí dost,tak se to určitě už hojí a brzy to přejde.Je to dost nepříjemná bolest,ale vydržet se to samozdřejmě dá.
Včera mě pustili domu,hned jsem začala uklízet,mýt nádobí,prát,atd. a moc už neodpočívám.Myslím,že je to lepší nějakou prací to zatlouct,potom na tu bolest tolik nemyslím.Dneska je 4.12.,takže 5.den po operaci a bolí to pořádně,protože už se mi pomalu loupají ty bílé povlaky,jak o nich psala Lin,ale jednou ta bolest skončit musí a pak už snad budu mít klid.Beru na bolest jen Algifen a tu operaci doporučuji všem,kteří mají takové problémy.Každý to prostě vydrží,někdo to zvládá hůř někdo líp.Nesmíme si tu bolest tolik připouštět.Přeji všem,kteří jsou na tom podobně,co nejmíň bolestí a rychlé uzdravení.A všem,kteří váhají,ať neváhají,určitě se to vyplatí!!!

miska (Ne, 15. 10. 2006 - 17:10)

dobry den,chcela by som sa opytat,ci v mojom pripade je nutne ist na operaciu mandli alebo sa to da vyriesit aj inak.nedavno mi v krvi zistili latex 650 anorma je vraj okolo 160.zacali ma pobolievat klby,..mam 16rokov.a este som sa chcela spytat ci trhanie mandli boli,a ako sa to robi?to sa iba umrtvi??? dakujem za odpoved.

Reklama

Přidat komentář