Po sedmdesátce bez manžela, bez koníčků, bez chuti k životu

Je mi líto, že jsou zde převážně příspěvky těch, které píší to (byť pravdivě) , co vidí u jiných starých žen. Pojďme si napsat i pár slov o sobě. Také
vidíte tak jako já na sobě kromě změn fyzických (což je nabíledni) i změny psychické a vnímáte je? Já ano, a to s hrůzou. Často si říkám "páni, už mluvím jako stará, už myslím jako kdysi mí staří rodiče atd."Ale naštěstí mám ještě sílu se tomu vyvarovávat, už to ale dá práci...
Sedmdesát mi ještě není, ale jen o 5 let méně...

Samota je široký pojem....zkus ji do kavárny na zákusek a kávičku pozvat, zkus to i několikrát, kdyby to nešlo napoprvé. Možná zapomene na cholesterol.

Samota je široký pojem. Pociťují ji někdy i lidé, kteří sami nejsou. Je to stav mysli člověka, který ztratil motivaci pro život. Pozoruji kolem sebe, že lidé ve vysokém věku se upínají víc na doktory, prášky a pravidelné kontroly, než na jiné aktivity. Jsou hysteričtí, když jim dá doktor jiný lék, protože na tom svém jsou už závislí psychicky. Moje kamarádka, které je 84, si dělá obavu z toho, aby neměla vysoký cholesterol-jak potěšitelé- v takovém věku by si měla zajít do kavárny a dát si zákusek s kávičkou, poklábosit a na ty nemoci se vykašlat. To byl jen jeden příklad a nechci zobecňovat.

Dříve to lidé často řešili tak, že když umřel manžel/ka, a ten druhý na mě lpěl, tak prostě za nějakou dobu zemřel taky (sám od sebe, spontánně nebo na infarkt).
Dnes už to tak nefunguje, lidé už nemají kontakt s Bohem, a smrt se stala strašákem, nikoli přirozenou součástí života.

Existují i nadace, které se zabývají pomoci osamělým starším lidem. Ale asi stejně mohou pomoci jen těm, kdo chce pomoci.

Kdo říká, kolik možností...Souhlasím s předchozím příspěvkem.
Stárnoucí tělesná schránka v očích mladších již zpochybňuje mnohá naše činění. Nemají zdání, že pod ní bývá často
člověk normálního smýšlení,i stejného, jako mají oni.Jen samozřejmě tvarovaného zkušenostmi. Stárnoucímu člověku se se dá nálepka "starý" a podle ní se k němu chovají. Je to v jejich očích něco jako "prošlé zboží"... A leckdo z nás je stále plný aktivity, duševního bohatství, tužeb.
Jen utrpí-li někdo těžkou ránu v tomto věku, je nesnadné vrátit se zpátky do bývalého stavu, protože už pro něj není dost času s síly na zformování nového úseku života.

levná varianta léků je...Kdo říká, kolik možností je s léky,tak neví o tom nic. Stejná látka neznamená stejný lék a některý může nevyhovovat.
Pořád u počítače a něco na něm dělám. Momentálně konvertuji videa, co jsem si nahrávala z televize. PC nemám jenom na psaní emailů. Psala jsem, že koníčky mám, nemusím hledat další. Něco konstatovat není fňukat.
tak se mějte.

levná varianta léků je...Dávám bod, řada chronicky nemocných by mohla povídat.

Jo a léky a reforma: tak...levná varianta léků je nanic,pokud člověku "nesedne".To že jsou v přípravcích stejné složky,takže je na člověku,jestli si dopřeje levnou,nebo dražší variantu je jen zástěrka.Lék není nikdy stejný-i když obsahuje stejnou účinnou látku.Stejně tak se liší pacienti-každému vyhovuje něco jiného.A ten,komu nesedí to nejlevnější,má smůlu.
Příspěvky jsou jiná kapitola-často vyžadují tolik vyběhávání,že to lidé prostě vzdají.A to je ten nejmenší problém.

Jo a léky a reforma: tak ještě není nic přesně dané. Léky budou i levné variantě a pokud ani na to nebudete mít, je tady příspěvek od pojišťoven, sociální příspěvek a pod.

Když se někdo dožije 70 let, měl by se uklidnit a najít si zálibu, na kterou stačí. Nemusí už předvádět žádné skotačení a výkony, ani nikoho ohromovat. U3V je dobrá volba, ale ne pro každého. Někoho stresují povinnosti a představa, že má plnit požadavky a ještě se neztrapnit. Nejlepší je chodit ven na procházky, něco si přečíst, navštěvovat rodinu, přetvořit si byt, aby byl jednoduchý na úklid, zasadit si květiny na balkon nebo do oken, dívat se na TV, zajít si na oběd do restaurace a hlavně: nekňučet. Máte ještě snad nějakou hrdost?

moje maminka (79) se začala před pár roky učit na PC.Vlastně jí začal učit o prázdninách můj vnuk.Teď,po smrti otce,si svůj osobní notebook dokonce převáží z chaty domů a zpět.Mailuje si se sourozenci v USA a Kanadě.Jinak se stará o zahrádku,vaří,udržuje mé sestře dům a byt.Ale fakt je,že byla vždycky akční a čiperná.Teď,po smrti tatínka,začala víc jezdit na výlety.

no vidíte, manžela mám,...Přihlaš se do studia univerzity 3věku,jezdi na kole,hraj šachy- kanastu- domino -pexeso-mariáš-golf-badmington- vodní pólo---lušti křížovky-sudoku-hieroglify, pracuj na PC -mailuj-maluj,choď do pěveckého kroužku a do klubu důchodců,pěstuj šnytlik a květenu,prostě buď akční a happy! :))

no vidíte, manžela mám, koníčky taky a přesto. Blíží se mi 70 a ztrácím chuť žít. Nevím, jak to zvládnu s léky po zdrav. reformě a už teď mi to bere chuť do života. Takto jsem si stáří nepředstavovala.