Stydím se za bosé nohy

To já si nožky nechávám pusinkovat a olizovat,děsně mně to rajcuje.Občas si musim teda vyslechnout něco o smrádku ale většinou je to dobrý.

Já to příteli také dělám nožkama a palečkama mu stahuju předkožku a dráždím.Šílí z toho,moc se mu to líbí.

Já docela jo protože trpím na tvrdé paty.Furt se mi obnovuje.

Tomu mému to dělám nohama často (chce to tak) a za chodidla se nestydím, proč by taky? A tak Domčo směle do toho, ovšem jestli to tak chce?

Domčo,já ti poradim....Zkus ho partnerovi vyhonit jen tak chodidlama tz.Footjob,i kdyz ti to asi přijde úchylný,ale bude pravděpodobně spokojenější,než kdy jindy.

Káťo, Ty nevíš o co jde...Můj kluk mně taky pokukuje po chodidlech když jsem naboso. a myslí že to nevidim. Nevím jak reagovat kdyby to bylo dýl a častějc. Ale připadá mi to divný. Domča

Káťo, Ty nevíš o co jde čumilům pozorujícím Tvé nohy, když jdeš naboso? Tak já Ti to řeknu. Ženské nohy naboso připadají spoustě chlapů vzrušující. Já k nim také patřím. Máme se snad já, nebo oni čumilové, omlouvat za to, co nám připadá vzrušující? Kdybychom měli dát na všechno, co se někomu zdá divné, nesměli bychom se téměř pohnout. Mimochodem, jednou, ke konci března, asi tak v roce 1992, jsem ve vlaku vyslechl rozhovor dvou pohledných dívek, kdy jedna vyprávěla, že viděla kluka naboso(několik dní před tím) a tetelila se blahem. I některým holkám se líbí klukovské nohy naboso. A vůbec, spoustě lidí se líbí spousta věcí, aniž by to bylo objektivně dobré či špatné. Různé neobvyklé záliby se dají brát jako koření života, který by bez nich byl "sterilní".
Ale nesmí se to zase přehánět. Míra toho, co je ještě únosné, závisí na konkrétní situaci.

PetrDruhy má pravdu v tom, že...V podstatě bych souhlasila s Jírou. Vcelku ráda chodím naboso (né úplně bosa, jen v žabkách, pantoflíčkách). A o čumilech na ulici nebo v tramvaji bych mohla vyprávět! Ani nevím o co jim jde, občas mi to připadá až trapný! Přitom nohy mám takový průměr, chodím na pedíkůru, lakuju si nehty, pár ozdůbek... Jak naznačuje Jíra, část lidí (asi většina) dobrý, nic se neděje... Ale občas čumilové, kteří mi třeba celou cestu tramvají vydrží jen zírat a zírat furt dokola na moje nohy. I když už jsem si zvykla, pořád nechápu, co z toho mají a občas jsem z toho špatná.

PetrDruhy má pravdu v tom, že je to o pocitech. Pomineme tu skupinu lidí, kteří to neřeší, ba přímo nechápou, protože pro ně je být bez ponožek totéž jako vzít si triko s krátkým rukávem. Nedbají na to, zda se na jejich chodidla někdo dívá nebo jak momentálně vypadají. Klidně je vystaví k vidění (ne záměrně! pouze bezmyšlenkovitě). Druhá skupina se stydí pod vlivem nějaké (většinou jen domnělé) nedostatečnosti (ve vzhledu). Ale existuje i třetí skupina lidí, které se nedá vůbec nic vytknout, a přece se stydí. Tečka. Stejně jako by se styděli za holý zadek, i kdyby byl nejkrásnějších tvarů. Z různých diskusí (i tady) jsem poznal, že bosá chodidla jsou v tomto směru ojedinělým místem lidského těla; vzniká z nich jakýsi druhotný sexuální znak úměrně s tím, čím víc jsou pro veřejnost tabu. Krásně to zde popsal loni Jirka (je to asi o 2-3 stránky nazpět). Osobně rád pozoruju reakce lidí v teplém létě, kdy chodím úplně bos všude. Loni jsem doprovodil dvě mladé dámy, které se ptaly na cestu, asi čtvrt kilometru. Bavili jsme se vesele o všem možném, ale můj vzhled nekomentovaly, ani tomu nevěnovaly pozornost. Naopak jiní (třeba v městské dopravě) čučí a čučí; klidně jim to dopřávám - mám-li dodržet názvosloví, pak jsem asi exhibicionista. Ale podle většiny prostě DIVNEJ. :-)

Že bych se naboso (jak píše...Děkuji, Gábi, za reakci, ale Ty asi nepatříš do té skupiny lidí, kteří se vyloženě stydí za své bosé nohy.

Že bych se naboso (jak píše PetrDruhy) cítila ohrožená nebo bezbranná, to zas ne. Jen přítel nerad vidí, že teď v zimě (je to pro mě pohodlné) chodím doma v teplýách ponožkách. Prý je to hrůza a furt mi je stahuje. A tak se nad tím spíš asi podivuju, proč přítel chce, abych doma ťapala bosa. Ale že bych se přímo tak chodit styděla, to asi ne!

Taky jsem se styděl za bosé nohy, až do 16 let. Později jsem našel kuráž jít naboso v sandálích, protože se mi to velmi líbilo a u žen. Ti, co se stydí chodit bosi nebo naboso, si podle mě připadají bez ponožek ohrožení a bezbranní. Odpoví mi někdo z nich, jestli mám aspoň trochu pravdu?

Pro mě je nepochopilelný stydět se za bosé nohy. V létě a když je teplo jsem většinou naboso v sandálkách-žabkách a v poho. Ale někdo to má těžký, jak je vidět na zakladatelce tohoto tématu, diskuse...?

Teda nevím, ale já i v tom "gymnastickém" příspěvku nějak tuším "pánský vliv".

K tomu dvoudílnému (nepodepsanému) příspěvku: To je právě ukázka, jak vás chtěly dostat do situace, kdy se budete stydět, a ne "že to tak bude lepší". Dělalo jim zjevně potěšení vidět a pozorovat vás bosé, donucené se zout proti vlastní vůli. Těžko se to popisuje, ale někteří diskutující ten pocit znají (a kdo ho nezná, nemůže pochopit), většinou se stydí (a tudíž i rádi šikanují) kluci. Na druhou stranu u vás je výhoda, že s kámoškou si můžete cvičit podle svého a ty ostatní ignorovat.

Hned druhý den jsem znovu...A co smrádek?

Hned druhý den jsem znovu využila příležitosti, kdy mě kámoška opět pozvala k sobě. U její sestry byla na návštěvě zase moje starší sestřenice, se kterou se dost znala. A znovu cvičíme jako včera, jenže ségra kámošky znovu opruzuje. "Holky, včera jsem vám říkala, že máte cvičit bosy." A ani nevím jak se to stalo, stačilo několik mrštných pohybů, a už s kámoškou ležíme vedle sebe na matracích na zádech, a nohy nám drží zvednuté nohoře (kámošce její ségra a mně má sestřenice). "Bosý chodidla?" ptá se sestřenka ségry, která přitaká. A jsou nám stáhnuty ponožky. "Uvidíte, že to tak bude lepší!" říká ségra. A jsme tam, kde jsme byly ve škole; už to není ono... Cvičíme ale dál a snažíme se na to nemyslet.

Ve škole mě na tělocviku dost zaujala gymnastika a kámošku taky. Jenže hodina byla krátká, nejdřív kolečka běhu a pochodu, pak ještě rozcvička, a tak jsme se sestavám mohly věnovat jen krátce. Po hodině mě kámoška vzala k sobě domů, kde jsme do velké předsíně natáhly dvě matrace. Svlékly jsme kalhoty a mikiny a začaly cvičit. Ve škole mě navíc dost rozčilovalo, že musíme cvičit bosy, připadala jsem si nějak nejistě, jako bych se styděla... Ale u kámošky doma jsme si obě nechaly fusekle, sportovní, a přišlo nám to dost stylové. A fungovalo to skvěle. Přišla se na nás podívat kámoščina starší ségra, která nás chválila, jak nám to jde. "A nechcete cvičit bosy?" zeptala se. "Ne!" odpověděly jsme téměř současně. Bylo moc fajn, že kámoška byla v tomto také tak vehementní. Sestře nezbylo než se útrpně usmát a odejít.

Ahoj, pokud nepíšu už s křížkem po funuse tak bych měl dotaz na slečny které se za své nožky nestydí, jsem fofograf a hledám slečny na focení nohou cca od stehen dolů, pokud by se našla zájemkyně nejlépe z Prahy tak prosím napiš na mail, dám sem nepracovní mail, nestojím a spam, pouze pro první kontakt zájemkiň - [email protected] budu se těšit ;-)

Je mi 35 let a do puberty...pomohu Vám s nožkama,udělám pedikúru v pohodlí Vašeho domova :-) www.manipedilucie.cz