Vadí mi fyzický kontakt se psy. Jsem proto divná?

Také patřím mezi pejskaře,ale zásada č.1 je že můj pes nesmí obtěžovat okolí i v tom dobrém tzn. nesmí se třeba na vycházce k někomu přiřítit začít kolem něj radostí poskakovat a snažit se ho třeba olíznout! Také nechápu výroky lidí s velkými psy -" Nebojte von je hodnééj.."

psy miluju, a moje jsou pro mě víc než děti (kerý zatím nemám). Když na někom vidím, že nemá rád psy, je mi odpornej. A nejhorší je, že se všichni můžou podělat z parchantů v děcáku, ale že by někdo dal peníze na útulek, to už ne. A přitom děcka se maj jak prasata v žitě, protože to jsou "lidi", a chrání je i zákony, kdežto o pejsky se staraj lidi jen ze svý dobrý vůle. Proto potřebujou víc chránit a víc péče a lásky. Pak se odvděčí tím, že člověka milujou jak to žádnej člověk nedokáže.

ja si od sveho psa nechavam vylizat kundicku..

Mě taky vadí pejsci, ale ne že bych je třeba nesnášela... Jako malá jsem se jich bála, protože jsem měla několik nepříjemných zážitků, včetně napadení naším psem. Ještě to umocnilo, že má z nich moje 6ti letá dcera fobii, ale ne kvůli mě, protože to začalo ve 3 letech jejím vlastním nepříjemným zážitkem, kdy vedle ní po její malinké kamarádce začal skákat pejsek až na hlavičku a ona strašně křičela. Ta kamarádka se psů nebojí, ale moje citlivá dcerka už má hrůzu na celý život. Ve školce jsem ji přihlásila do canisterapie (chtěla to i sama) a výsledkem zatím bylo, že se nebojí toho jednoho psa, ale ostatních pořád. Možná že se to trochu i zmírnilo, ale nevím, jestli to mám řešit s psychologem nebo počkat, až z toho ještě víc vyroste a bude se víc umět ovládat. Docela nás to obtěžuje, protože v tu chvíli histericky křičí, klepe se a protože se chce dostat co nejdál od psa, do bezpečí...a má "zatemněno", tak je schopná třeba skočit do silnice pod auto. Vždycky ji rychle držím a uklidňuju. Když je s manželem, tak na něj skočí a je to lepší, ale se mnou si to od mého těhotenství nedovolí...Ach jo, snad se to s věkem zlepší....

Psi a jejich majitelé - Ororok orebuk.

Jejda jejda to je konverzace na urovni. Já osobně pejsky miluji,ale dokazu pochopit, když druzí cítí neco jineho jen tehdy pokud pejskum záměrně neublizuji. Problém bude pravdepodobne hlubši než jen v tom ze je jim kontakt s pejskem neprijemný. Např moje maminka byla v detství pokousana vlčákem nyni mame leonbergera, má ho velmi ráda, ale vzdy rika, ze nemá k velkým psum takový vztah jaky ma k psum malého vzrustu, proste se to do te lidské dušičky zapíše nekde hluboko.Stejne tak to muze byt s lidmi kteri ač neví proč proste pejsky nemaji rádi. Možná jako velmi malé dite utrpeli sok či jine trauma spojené s protimnosti psa nebo cloceka se psem. Oni si to nepamatuji ale jejich podvědomí ano. je treba prijit kde je zakopany pes, protoze procházejí o velmi mnoho. To co dokáže dát pes človeku žadný človek nedokáže.

Jasně, že nejde házet všechny pejskaře do jednoho pytle, ale z této diskuze jasně vyplývá, že jsou to většinou oni, kdo vystupují agresivně. Kdo nemá rád psy, nemá rád lidi je samozřejmě hrozný blábol. Nemám rád lidi, co si pořizují velké psy do paneláku a neuklízí po nich venku hovna. Takových je víc než dost. Z toho plyne, že nemám rád psy? A i kdybych je nesnášel, pořád je to blábol. Dokonce tady jsou tací co jsou schopni na to reagovat "já zas nemám ráda děti". Tvrzení kdo nemá rád děti nemá rád lidi je mnohem rozumnější.

Vy nesnasite fyzicky kontakt se psy, ale ja nesnasim fyzicky kontakt s lidskou kuzi. Kuze je odporna, je mi z ni na bliti, proto jsem je nedotkla cizi kuze asi 5 let. Fuj.

Tak já jsem měla děti i psy a hádejte, kdo z toho nakonec vyšel líp?A není to jen můj názor.Psi jsou lepší.

Pes je nejlepší na česneku!

Je přiblíží a přiblíží.

Pokud by můj pes šel okolo a vůbec si daného člověka nevšímal a ten mu nastříkal pepřový sprej do čumáku. tak by dotyčný či dotyčná měla co dělat aby se pak z těch hadiček an ARU vymotal/a.

Iveto a co děláš ty? Kecáš, žereš a sereš do mísy to je tvůj jediný rozdíl od psa. Moc skutečných rozdílů není a děti si pořizuje taky každý debil. :)

Já taky nesnáším čokly. Zlatý vynález pepřový sprej. Jak se ke mě přiblíží už to má nastříkaný v rypáku a neobtěžuje.

Mě vadí psi celkově. Štěkaj, serou, ochcávaj rohy. Každej debil si ho pořizuje.

Však tady nikdo neříká, že šukám psa. Já si ho nechávám jen olízat. A to Rita umí a ví, že nesmí přestat dokud páníček nestříká.

Jak to mužeš dělat se psem ?
Já mam poníka, klisničku a ta jí má jak žena. Do psa bych fakt nešel to musí bejt divný, skus koně a uvidíš jak je to super.

Andreo, jsi můj člověk. Já si zas nehledám holku, protože mám taky vlčicu. Natřu si ptáka medem a Rita už ví co má dělat. A jak pracuje jazykem, to je paráda.

Já mam pejsky ráda .. mam vlčáka a jelikož nemám kluka tak si s ním užívám doma. nasadim mu na přední tlapky ponožky .. sundám si kalhoty a kalhotky pak si stačí jen kleknout a on se už o vše postará a je to moc příjemné.
Kluka si ani nehledám .. alex je lepší a nemusim se bát že otěhotnim nebo chytnu aids

chápu že někdo pejsky rád má a někdo ne. Mě jsou sympatičtější ty první.

Když jdu po ulici a proti mě pes, vždycky se na něj podívám , když mi pohled oplatí, tak se usměju. Když je navolno a přiběhne ke mě, nechám se očichat a mluvím na něj.

V MHD když nastoupí pes tak si sednu poblíž a lákám ho aby se nechal pohladit. Třeba jeden vlčák mi položil hlavu na stehno a nechal se hladit několik stanic. Psi cítí, kdo je má rád.

Se psy známých jsem si okamžitě rozumněla vždycky, nejradši mám československýho vlčáka (1/4 vlka), kterej jde po každým cizím člověku, ale mě dovolí všechno.

Sama mám dva pejsky, miluju je. Když si je chce někdo pohladit, tak pokaždé upozorním, že na jednoho je třeba opatrně, aby se nelekl, za druhého bych tu ruku do ohně dala, protože ten miluje všechny a i malý děcka. A tím jsem se dostala k tomu, že vámi popisované pocity ne strachu, ale prostě nepotřeby fyzického kontaktu a žádného vztahu, cítím k malým dětem. Nemám je moc ráda, ječej, slintaj, smrděj, pletou se pod nohy... Takže někomu může připadat divný že mám radši psy.

Ano, mně to taky vadí, ale má to svůj důvod. Jako malé dítě mě kousl pes mojí tety, a to mě znal. Nestiskl prý moc, ale asi to stačilo. Od té doby se psů bojím a vadí mi BEZOHLEDNOST jejich majitelů. Na ulicích i v parcích, všude pouští psy volně a bez košíku. MŮŽETE SKUTEČNĚ DÁT RUKU DO OHNĚ ZA TO, CO PES UDĚLÁ? Často pak vidíme situace, kdy se pes rozběhne třeba za dítětem, to se lekne, začne pobíhat, dupat, pán psa volá, ten samozřejmě NEREAGUJE!!!!
Taky mi vadí, když jdu k někomu na návštěvu, oni mají psa a řeknou mi, abych se ho nebál, že si mě jen očichá. Ne že by se mi pes jakkoli hnusil, mám prostě strach že náhle zavrčí a KOUSNE. Nebo jdu někde podél zahrady, pes vyvádí jak pominutej, skáče na plot, vrčí a štěká. Pokud by se mu podařilo z té zahrady utéct tak mě kousne.
Nebo naši sousedi. Mají jezevčíka, chodí s ním ven, volně a bez košíku. Pes si mě ani nevšimne. Vůbec. Pokud ale jdu podél jejich dveří, štěká jak přiblblej. Pokud jdu kolem nich a oni otevřou, pes vystartuje, začne vrčet, cenit na mě zuby a štěkat. Pokud jsou ale už venku tak si mě nevšímá. Přitom já mu nic nedělám, vůbec mu nechci ublížit.
Nebo jdu k někomu na návštěvu, mají psa a on běhá po zahradě. Očichá mě a nic mi neudělá. Sotva ale odejdu a zavřu za sebou vrátka, začne vyvádět. Pokud bych chtěl znovu vstoupit dovnitř tak mě nejspíš kousne.
Taky nejsem psí člověk, mám mnohem raději andulky. Hlavně psím reakcím nerozumím. Když jste na zahradě, hodnej, jen by vám ruku olizoval. Sotva vyjdete ven a chcete zpět, tak vás nejspíš kousne. Nerozumím tomu a po těch letech už ani nechci rozumět.
Žádnému psovi jsem nikdy neublížil a neudělám to, pokud on mě nenapadne. Ale-pro mě je bezpečný jen pes, který má KRÁTKÉ VODÍTKO A PEVNÝ KOŠÍK.

souhlasim, dobre napsano. A pravda je ta, ze manzel si ho kupovat nemel, psa je mi jenom lito, ze se mu nevenuje tak, jak by mel. Proto zastavam nazor, ze by bylo lepsi dat ho nekomu, kdo na nej bude mit cas a kdo bude zit nekde, kde bude mit moznost velkeho vybehu a prirody. Ja mam naseho hrozne rada, neberte mi za zle, kdyz se rozciluju nad chlupama nebo nad tim, kdyz zrovna varim a on mi kvici za dvermi obyvaku, protoze chce ven. V ten moment proste dostanu vztek, a rikam si, ze to nenam zapotrebi! Ja jsem si ho neporidila, nebyla jsem na to pripravena, je to jakoby mi nekdo hodil decko na krk a rekl "starej se"! Neprislo to prirozene a to, ze ho mam rada, to nestaci! Ano, tomu psovi se musi clovek obetovat, ne ho vzit jenom vyvencit. Souhlasim s tim, ze pes je odrazem sveho pana. Pes ma nas charakter. A my mame psa krasneho a musim rict, ze ma krasny charakter......ale.....ja proste nejsem psi clovek, radsi bych mela kocku.....to prece neznamena, ze nemam rada psi a nebo lidi. Kazdy ma rad neco jineho, treba nesnasim hady a za to budu divna? Nekdo nesnasi kocky - to treba nechapu ja, ale neodsuzuju ty lidi! Maji k tomu sve duvody a kdyz se jim kocky hnusi, tak se jim proste hnusi. Ja nerikam, ze se mi psi hnusi, nebo ze je nemam rada, nejsem proste psi clovek. Nikdy jsem si s nimi nerozumela, jen jsem se jich bala. Nejdeme zkratka dohromady. Nas pes mi v tom nejak pomohl, zmenila jsem mysleni, ale stejne...radsi bych mela kocku.