Vánoce a samota

Me pridou cely vanoce zbytecny,dobry akorad pro deti,jinak je to knicemu.Venku hnusna zima,ted kdyz vidim lidi jak se kvuli tomu honi,blazni,uklizi do zblbnuti,davaji si svetylka na okna.Kcemu je platny ze mi bude blikat okno kdyz to jinak stoji vsechno za hovno.

Promiň,ale musím souhlasit s tvou přítelkyní. Mě by se to také nelibilo,kdyby partner dával přednost své matce předemnou,ty máš už svůj život a maminka se bohužel musí smířit s tím že je sama. Neříkám ůplně, samozřejmě jste mohli jít k ní na návštěvu,rozdat dárky a pak se odebrat do soukromí.Už máš svůj život a tvá matka by to měla taky chápat. rozhodně kdyby mi můj partner řekl že chce štedrý večer prožít se svou matkou beze mně tak by se mi to nelíbilo.

Dádo - už jsem to mnohokrát říkala, ale oni vždycky něco dají, je to kolikrát hrozné. Asi to chce vydržet a nedávat nic, až si to uvědomí, ale mám obavy , že budou pomlouvat

Nejvíc mě štvou povinné...Milko, nejlépe se s příbuznými dohodnout, že se navzájem nebudete obdarovávat pitomostma.

V naší rodině je to manžel, který trojčí a dělá všechno pořád stejně, jako u nich doma,přitom nesnáší supermarkety, dopravní zácpy, kupování dárků a přesto se pořád štve. Tento rok mi leze obzvlášť na nervy. Myslíte, že mi někdy koupil opravdu krásný dárek, třeba náramek, nebo krásnou šálu, nebo parfém? Jen šaškárna, ale už na to házím bobek....

Kdo řekl, co kam a jak patří, vážení? Je to každého věc, jak tráví nebo netráví konec roku. Hlavně se neohánějte, ženské, že je to kvůli dětem, to vám pak zůstane a bude to sakra problém, až budou dospělé a budou chtít být na Štědrý den bez stromku a bez dárků.

vánočního stromku nejsou...Vánoce a stromek je především šaškec. Do vázy dáme pár větviček na provonění, ale žádné kýčovité zdobení.

Venuše souhlasím s tebou. S manželem si vychutnáváme klid a pohodičku a jen kroutíme hlavou nad nářkem našich některých známých, jak jsou uštvaní, naštvaní a po vánocích si přejí, aby si konečně mohli odpočinout.

Nejvíc mě štvou povinné návštěvy příbuzenstva,které po celý rok buď nevidím, nebo je nemám ráda, včetně všelijakých tetek, tchýně,švagrů a jejich spratků. Dárky dáváme, ale jště nikdy v životě mě ničím nikdo mile nepřekvapil, bylo to jen z povinnosti a stejně tak já je kupovala aby se něco darovalo. Kdy už s tímto skončím a jak?

Vánoce jsou tradice, ne biologická potřeba. Rodina vás dotlačí, že je budete nenávidět. Mě je 53 a nejraděj bych byla sama. Četla bych si oblíbené knížky, na které jinak nemám čas, popíjela bych dobré kafíčko a pojídala belgické pralinky. Na večeři bych si dala špagety s parmazánem, rozmarýnem a kousky lososa.

Nejraději bych jela na vánoce...Jsem sama s manželem, dárky nekupujem, stromek nestavíme, cukroví se také nepeče.
Ale za to máme rádi bramborový salát s majonézou a smažené kuřecí řízky. Na salátu a řízcích jsme ujetí. Máme doma pohodičku bez blázince. Uklízíme po celý rok stejně, tak jaképak gruntování na vánoce. Když toto někdo přede mnou řekne, že už má vygruntováno - mám pocit, že asi celý rok neuklízí, až před těmi vánocemi.

Nejraději bych jela na vánoce...tak tohle bych bral taky...........

Jak ráda bych strávila Vánoce...Nejraději bych jela na vánoce do zasněžených hor,na samotu, už týden před vánocema a až do nového roku. Jen s někým, koho mám ráda , bez dárků, bez stromku a bez celého vánočního blázince.

Jak ráda bych strávila Vánoce aspoň jednou za život o samotě - ale vždycky mě někdo odchytí.

Já jsem taky matka dospělého syna a u nás jsme to zavedli takto:Jelikož syn s přítelkyní bydlí daleko, tak přijeli už tuto sobotu.Na silnicích nebyl takový mumraj, užili jsme se, dostali cukroví, co jsem jim napekla, dali jsme si malé dárečky a zase k večeru jeli domů.Jsem šťastná, že na mámu nezapomněl a na svátky klidně budu sama,vždyť o co jde?Mám přítelkyě, půjdeme o svátcích na varhanní koncert do kostela.Nebazíruji na společných svátcích, jsem šťastná, že jsou mladí zdrávi a mají se rádi.Co víc si může máma přát?;

když jsem byla ?čerstvě? vdaná, souhlasila jsem kvůli manželovi,že na Štědrý večer půjdeme po večeři k jeho rodičům, jeho matka si to přála. Já jsem tyhle svátky milovala,u nás doma jsme si to užívali,hlavně ta atmosféra,zdobení bytu,pohádky.Takže to samé jsem chtěla mít doma i já.Pak jsme měli mimčo a já jsem chtěla už být doma.Chtěla jsem si povídat, hrát s dcerou a novýma dárkama,koukat se společně na pohádku,dlabat cukroví.Jenže MUSELO se k jeho rodičům. Tam jsme sedli,dcera a potom i syn (tolik let jsem to vydržela se zaťatýma zubama) dostali dárky,nezabalené a pokud možno i s cenovkou a s tím,že to koupili támhle nebo támhle (a to jsme si tolik let hráli doma na Ježíška a děckám to bylo divný,proč doma Ježíšek je a u babičky ne),pak se mlčelo,protože byla ta pohádka nebo něco jinýho a tchyně holt musela všechno sledovat. Začala jsem se každý rok kvůli tomu s manželem hádat,prostě jsem řekla,že tam chodit nebudeme,on totiž začal i popohánět děti,aby si rozbalili dárky,honem na ně koukli a rychle za babičkou.K našim jezdíme na první svátek,tak proč to s jeho rodiči nedělat úplně stejně. Nakonec mi už z toho bylo od rána špatně,protože můj vztah s tchyní byl a je během roku na bodu mrazu a co opravdu nesnáším,to je ta přetvářka,takovej hnus,sedět, usmívat se na ni,povídat si s ní,když vím,že mě nenávidí. Z toho mi je špatně každý rok a je už opravdu nemohla.Nakonec jsme se jeden rok tak šíleně pohádali, že jsem utekla pryč, hodinu chodila venku a bulela,prostě to, na co jsem se tak hrozně těšila, bylo všechno v prd... A to jen kvůli pitomýmu zvyku, jít k jeho rodičům. Dneska je to tak, že vánoční svátky nesnáším, není to JEN kvůli tomu předchozímu, problémů je nyní mnohem víc,ale snažím se kvůli téměř dospělým dětem ještě něco málo zachovat. Nedivím se Radkově přítelkyni, možná těch problémů s jeho matkou bylo mnohem víc a tohle byla ta poslední kapka,chtěla vánoce trávit s ním, určitě ho miluje a moc dobře si uvědomuje jeho závislost. Zkus jí zavolat, promluvit s ní,třebas to ještě pomůže. Ale určitě to chápala jako hroznou zradu a hlavně prohru. Já vím, o čem to je. Trochu jsem se rozepsala,snad to bude k pochopení.

no tak to nevím,co bych dělala,ale mamku bych neodstrčila a svátky bych si taky nekazila,asi bych je raději zrušila :))
je pravda,že partner se mnou bydlí 6let a celou tu dobu je mamka vdova a tak mě ani nenapadlo zauvažovat o tom,že by měla být sama,no a on se tomu musel přizpůsobit,naštěstí někdy o svátcích slouží,takže bych s děckama byla sama doma zase já.....
ty to máš blbý,že vlastně narušuješ zavedený pořádky,ale ani tak si nedovedu představit,že by chlapovi vadila přítomnost mé matky o svátcích.Ona je u nás na štědrý den i večer a druhej den po obědě jede dom.Máme malý dítě,takže hlídá a hraje si s klukem a já vařím a tak....prostě ta mamka tam tak nějak patří,svědomí by mě tížilo a ani bych si svátky nevychutnala.........

Ivo, tak to Ti závidím partnera. Moje matka je vdova, žije sama a my jsme dvě sestry. Střídáme se po roce u koho je matka na Vánoce. Můj muž nikoho než rodinu (já a děti) na Vánoce nechce. Vždycky se pohádáme, mě je to vůči matce blbý a je mi jí líto. Když už si to tedy prosadím, manžel je naštvaný, kazí svátky... Matce je to líto, tak zase dělá chudáka, že měla zůstat sama. No a já v tom lítám. Druhý den vezeme matku domů, pak se jede k manželovým rodičům (kteří nikdy nebudou sami, mají dceru v baráku). A teprve potom mám chvíle klidu.

je mi 43 a moje mamka je vdova,představa,že bych ji nechala o vánocích samotnou,je nepřijatelná.K našemu stolu se vejde a každý,kdo by chtěl,může zazvonit.Mamka mi nikdy do života nemluvila,nijak mi ani nepomáhá,jen když si řeknu,proto se v její přítomnosti cítím úplně normálně a i když naše vztahy vřelé nejsou,neumím si to představit,že by třeba partner řekl,že ji tady nechce.Je to samozřejmý,že tu bude,kam by jinak šla?Dovedete si představit,že by seděla sama doma?A to má tři děti?A ani jedno by si ji k sobě nevzalo?A partner,kdyby mi tohle řekl,by měl na vybranou,může vánoce on trávit sám..........Prostě mamka je mamka,vždy za ni ponesu kousek zodpovědnosti,o vánocích se mají lidi scházet,ne vzdalovat.........a navíc,ta mamka tady byla dřív,jsem její potomek a jako děti neseme kouska zodpovědnosti za své rodiče.Vždyt je to naše krev.

to zuzi: To není, to máš pravdu. Máma je máma. Mě hodně dlouho trvalo než jsem dospěla k rozhodnutí buď já nebo ona. Léta jsem se snažila o dobré vztahy a dohodu. A nešlo to. Když potřebuje, samozřejmě pomůžu, vždycky to bude máma. Jsem jí vděčná, za to co pro mě udělala, ale to ji neopravňuje mluvit mi do života a nutit mě ke stejným postojům a názorům jako má ona. Mimochodem, i moje matka má chalupu - v Českosaském Švýcarsku - koupila si ji nedávno a vnucuje mi ji a jak je tam krásně. Nechápe, že kdybych chtěla chatu nebo chalupu, pořídím si jí sama. Nechápe, že z Prahy je to pro mě daleko. Nechápe, že když se tam budu chtít jet podívat - pojedu tam jednou na 3 dny a klidně si zaplatím hotel.

Dívám se na to z pozice nejen bývalé snoubenky v podobné situaci, ale i z pohledu matky dospělého syna.

Já bych, být Radkem, zkusila dohodu strávit svátek ve třech. Pokud dohoda není možná nebo ví, že to není schůdné a záleží mu na přítelkyni - byl to pro něj perspektivní vztah, šla bych rychle za ní. Být Radkem, byla bych k matce mnohem razantnější a nekompromisnější, i tak lze zůstat milujícím synem.

Ján ti taky dobře radí.

Jo určitě se to dá tak udělat ...jenže pokud je opravdu sama a už je taky v letech...myslím, že si neumíte představit jak takovému člověku je. Tím ji neobahuji, ale vaše rady znějí jako vykašli se na ni. Myslím, že to není tak jednoduché.