Trpělivost

Jaro přichází a tráva roste sama o sobě. Pokud spěcháte, obvykle tím ničemu nepomůžete a můžete pouze způsobit velké trápení - někdy sami sobě, někdy lidem okolo vás.

Trpělivost je vždy přítomná alternativa k endemickému neklidu a netrpělivosti duše. Pokud odstraníte slupku netrpělivosti, najdete pod ní více nebo méně patrný hněv. Je to silná energie, která se protiví tomu, jak se věci mají, a někoho (často sama sebe) nebo něco kvůli tomu obviňuje. Neznamená to, že nemůžete spěchat, když opravdu musíte. Je dokonce možné spěchat trpělivě, uvědoměle, pohybovat se rychle, protože jste se pro to rozhodli.

Z hlediska trpělivosti se věci stanou proto, protože se stanou jiné věci. Nic není oddělené nebo izolované. Neexistuje žádná absolutní, konečná, prapůvodní příčina. Pokud vás někdo udeří holí, nebudete se hněvat na hůl nebo na paži, která ji drží. Rozhněváte se na osobu, které ta paže patří. Ale pokud se zamyslíte trochu hlouběji, zjistíte, že neexistuje žádný uspokojivý důvod hledat důvod svého hněvu v dané osobě, která ve skutečnosti neví, co dělá, protože je v daném okamžiku duchem nepřítomna. Kde by tedy měla ležet vina nebo trest? Možná bychom se měli hněvat na rodiče dané osoby pro špatné zacházení s bezbranným dítětem. Nebo na svět, ve kterém je málo milosrdenství. Ale co je to svět? Nejste vy sám součástí tohoto světa? Nezažíváte vy sám návaly hněvu, nemáte za určitých podmínek násilnická nebo dokonce vražedná nutkání?

Dalajláma nedává najevo žádný hněv vůči Číňanům, přestože politika čínské vlády už léta znamená genocidu Tibeťanů, ničení jejich kulturních institucí, likvidaci víry a ničení samotné země, ve které žijí. Když se ho nedůvěřivý reportér dotazoval na tuto zřetelnou absenci hněvu vůči Číňanům, Dalajláma, který v té době dostal Nobelovu cenu, odpověděl v následujícím smyslu: "Vzali nám už všechno, mám jim dovolit, aby si vzali i mou duši?"

Sám tento přístup je příkladnou ukázkou klidu... vnitřního míru pramenícího z vědomí toho, co je nejdůležitější, a vnějšího klidu ztělesňujícího tuto moudrost ve vystupování a jednáni. Dosáhnout klidu a ochoty k trpělivosti tváří v tvář těmto velice silným podnětům a utrpení se může podařit pouze prostřednictvím vnitřního rozvíjení soucítění - milosrdenství, které se neomezuje pouze na přátele, ale je pociťováno stejně i vůči těm, jejichž jednání, vzešlé z nevědomosti a často posuzované jako zlo, může způsobit utrpení vám nebo těm, které milujete.

Nesobecky soucítění je založeno na "pravé bdělosti" a "pravém porozumění", jak tyto vlastnosti pojmenovávají budhisté. Nevznikají spontánně. Vyžadují cvičení a rozvíjení. Neznamená to, že pocit hněvu nepřichází. Jde o to, umět hněv použít, pracovat s ním, ovládnout ho tak, aby byla jeho energie využita pro udržování trpělivosti, soucítění, harmonie a moudrostí v nás samotných a možná i v ostatních.

Při meditacích rozvíjíme svoji trpělivost pokaždé, když se zastavíme, posadíme se a uvědomíme si své vlastní dýchání. A tato výzva, abychom byli v otevřenějším, bližším vztahu k přítomným okamžikům, abychom byli trpělivější, se přirozeně šíří i do jiných okamžiků v našem životě. Víme, že věci se odvíjejí podle své vlastní povahy, a můžeme nechat své životy, aby plynuly podobným způsobem. Nedovolíme, aby ani v bolestných situacích kvalita přítomného okamžiku ustoupila našim úzkostem a touze po určitých změnách. Když je potřeba přidat, přidáme. Když je lepší zpomalit, zpomalíme. Ale musíme vědět, kdy přidat a kdy zpomalit.

Tím vším se snažíme vnést rovnováhu do přítomného okamžiku s vědomím toho, že moudrost spočívá v trpělivosti a že to, co se stane v příštím okamžiku, je velkou měrou ovlivněno tím, co se děje teď. Je užitečné si tyhle věci uvědomit, když se stáváme netrpělivými ve svých meditačních cvičeních, nebo když jsme frustrovaní, netrpěliví á rozhněvaní ve svých životech.

zdroj: Vědomí přítomnosti - Jon Kabat - Zinn