Mohou nám karty sdělit, co nás čeká?

Mezi nebem a zemí je mnoho nevysvětlitelného a je  třeba si poctivě přiznat, že  mnoha věcem nerozumíme. Lze však alespoň dospět k nějakému náznaku vysvětlení jevu, který provází lidstvo od nepaměti a kterým je věštění?

Základní otázka, totiž  zdali věštění „funguje“,  by se dala rozdělit do dvou: Může  věštění  odhalit něco z naší přítomné situace, např. nějakou naši skrytou nemoc, které si nejsme vědomi,  nějakou  latentní schopnost, talent atd. ? Pokud ano, pak by  takové zrcadlení našeho  přítomného stavu  mohlo znamenat velký přínos v praktickém životě.   Kartářka by například  odhalila nějakou naši rozvíjející se chorobu, která by se následně při vyšetření i potvrdila. Taková zdravotní diagnóza by představovala velkou pomoc.

Druhá otázka je ještě mnohem závažnější: Může věštění odhalit naši budoucnost? Pokud tomu tak je, neznamenalo by to, že je naše budoucnost neměnně určená? Staré téma ztvárňované již antickými dramaty  s sebou přináší zásadní filozofický problém:  protiklad mezi osudem a svobodnou vůlí. Existence neodvratitelného osudu by v podstatě popírala svobodnou vůli, a tedy i odpovědnost za naše činy.  

První, co se skeptikům  v souvislosti  s naším tématem  nabízí je, že se prostě jedná o podvod. Nepochybně mezi věštci najdeme  šarlatánů a podvodníků víc než dost. Sama tato námitka ale nestačí..  Podvodníky totiž najdeme v každém oboru a určitě se budou hojněji vyskytovat tam, kde svou nekalou činnost mohou lépe ukrýt. Pekař  může zapéct do chleba třeba střepy, aby výrobek víc vážil, ale udělá to jednou, a příští den si u něj už nikdo nenakoupí. Když pojišťovací agent obelstí klienta  nevýhodnou smlouvou,  většinou se to pozná, až když dojde k pojistné události. Logicky se tak mezi pojišťováky skryje více podvodníků, samo o sobě  je  ale pojišťovací řemeslo  stejně poctivé jako pečení chleba. Je-li mezi kartáři, astrology apod.  podvodníků více než v jiných odvětvích, pak je to jen proto, že se jedná o činnost nejméně průhlednou, což ale nemá nic společného se samotnou podstatou jejich oboru.

Jiným častým názorem  je, že se při věštění  jedná o nebezpečnou okultní činnost, nebo dokonce, že ústy kartářek k nám promlouvá ďábel atd. Při bližším pohledu na věc však ani tato namítka neobstojí. Jev, se kterým se setkáváme při návštěvě vykladače karet, je totiž součástí mnohem širšího a zcela přirozeného jevu, který často pozorujeme ve svém každodenním životě. Nestalo se vám  nikdy, že pomyslíte na někoho, s nímž jste se dlouho neviděli, a on se najednou před vámi objeví? Anebo si udělejte malý pokus: Zkuste se  soustředit na nějakou myšlenku, a pak náhodně vzít nějakou knihu z police a náhodně ji otevřít. Je docela možné, že obsah toho, co si přečtete, bude mít smysluplnou souvislost s tím, nač jste mysleli. Anebo si obejděte blok, ve kterém bydlíte a  pozorně si všeho všímejte, dokud vás něco nezaujme. Pravděpodobně v tom pro sebe naleznete nějaký zvláštní význam.

 Švýcarský psychiatr C.G.Jung vymyslel pro podobné „náhody“ termín synchronicita. Míní tím nekauzální smysluplnou souvislost dvou nebo více událostí. Jste například domluveni, že přijedete na nějakou schůzi, na kterou se vám vůbec nechce. Nasednete do auta a jako na potvoru vám nejde naskočit motor, přestože jste ho zrovna nedávno kontrolovali. Nepříjemné schůzce se tak vyhnete. Následující den už vaše auta opět bez problémů jezdí. Takové jevy se odehrávají zcela v mezích pravděpodobnosti a člověk by tedy řekl, že to byla náhoda. Jung by tu vnímal souvislost mezi naší neochotou zúčastnit se schůzky a neznámou poruchou v motoru, která nám znemožnila se schůze zúčastnit.

Podobný princip pravděpodobně funguje též u věštění z karet. Je zde určitá spojitost mezi naší nehmotnou stránkou – ať už to nazveme naším duchem, naším myšlením apod. - a nějakou hmotnou věcí,  která má nadto povahu symbolu – třeba kartami. Právě symbol má být tím spojovacím mostem mezi fyzickými a nefyzickými jevy. Karty jsou v podstatě symboly a jako takové jsou mnohoznačné, proto je důležité umění a zkušenost vykladače.   I způsob, jakým věštby probíhají, by leccos mohl napovědět. Zájemce o věštbu se většinou nachází ve zvláštní náladě tajemného očekávání, během míchání a vrhání karet se soustřeďuje na svou otázku. Pro vytvoření atmosféry se zapálí svíčka, provoní vzduch. Také užívání levé ruky má svůj smysl. Levá strana člověka je spojena s pravou mozkovou hemisférou, které přísluší obrazotvornost a celostní myšlení. Tyto procedury posilují naše podvědomí a intuitivní složky. K intuitivní stránce osobnosti mají blíže ženy, zřejmě proto je též umění vykládat karty spíše ženským oborem.

Nicméně, C.G.Jung svou teorií synchronicity ony zvláštní smysluplné „náhody“ spíše jenom popisuje, než vysvětluje. Neodpovídá na otázky, jak se hmota může prolínat s duchem, jaká je souvislost mezi naším myšlením či psychickým stavem a vrhem karet nebo fungováním motoru. Vykladači karet a další psychici vám nepoví o nic víc a odmyslíte-li si všechen jejich mystický balast, zjistíte, že sice z vlastní zkušenosti vědí, že jejich metoda funguje, ale sami nevědí jak a proč.

Žijeme v jakémsi obrovském univerzálním vědomí, kde je všechno propojeno se vším a s jehož pomocí můžeme zrcadlit  svou situaci v podobě fyzických symbolů? Existuje jakési univerzální informační pole, na které se můžeme napojovat, čerpat z něj nápady, inspiraci? Anebo naše myšlenky mají jistou elektromagnetickou  realitu a nějakým způsobem ovlivňují hmotná tělesa?

Raději opusťme teorii, odpověď na otázku v titulu nám spíše napoví praktická zkušenost.

Ve Velké Británii nabízejí inzeráty v bulvárních listech zvláštní službu: Odpovědi psychiků pomocí SMS zpráv. Stačí  zadat jakýkoliv dotaz na inzerované telefonní číslo. Např: „Je John tou pravou láskou mého života.?“ Tazateli je doporučeno, aby uvedl své jméno a datum narození, aby se psychik „mohl spojít s vaším duchem“. Odpověď přijde zanedlouho v textové zprávě, za kterou si strhnou půldruhé libry.

Řekl jsem si, že to vyzkouším a poznám tak z první ruky, jestli  ti jasnozřivci opravdu něco umějí a dokážou  nějak kloudně odpovídat i tomu, koho nevidí. Za pár liber takové poznání stojí.  S různými osobními dotazy jsem otestoval pár takových „psychic service“.

Úroveň odpovědí byla různá. Pod pojmem „psychik“ si představuju jasnozřivce,  který „vidí“, aniž by potřeboval další věštecké pomůcky jako karty, skleněné koule atd.  Mnohé odpovědi ale spíše ukazovaly na  vykladače tarotu, astrology atd., které řadím do druhé věštecké kategorie.  Některé obsahy textovek byly příliš obecné, jiné zas nicneříkající: „Mějte oči otevřené, čeká vás velká příležitost…“ Občas  neuměli odpovědět vůbec. Našly se ale i hodnotné odpovědi, které  ukazovaly podstatu problému, správně naznačovaly možná řešení, odkrývaly určitý talent, naznačovaly směr…

Několik textových odpovědí se týkalo budoucnosti. S odstupem času můžu potvrdit, že se z předvídaných událostí většina neuskutečnila. Autoři těchto  zpráv ale nebyli žádní podvodníci, jejich informace celkem správně naznačovaly pravděpodobnou událost, k níž ovšem nedošlo. Někdy tuto událost podmiňovaly mým rozhodnutím, k němuž teprve mělo dojít. Například v odpovědi na otázku týkající se mého příštího zaměstnání byla uvedena profese, kterou jsem již kdysi vykonával  a o níž jsem v době kladení otázky vážně uvažoval, že se k ní vrátím. 

Předpovídači budoucnosti sami dobře vědí, že jejich předpovědi nejsou stoprocentní, i tak ale mnoho lidí  dosvědčuje, že jim se podobné věštby vyplnily.

Jak je to možné? Domnívám se, že tito  předvídači pracují v rámci pravděpodobností. Náš život probíhá v určitých liniích pravděpodobností, které lze nahlížet dopředu. Jasnozřivec tak vnímá tuto přítomnou pravděpodobnou linii, v níž je obsažena naše – opět pouze pravděpodobná – budoucnost. Psychik tak vlastně vnímá přítomnost, v níž už leží jakýsi zárodek budoucnosti. Na rozdíl od následujícího příkladu vidí psychik v přítomnosti i ty linie pravděpodobnosti, které jsou běžnému oku skryté.   Veronika pochází z učitelské rodiny a už odmala chtěla být učitelkou. Práce s dětmi ji baví a naplňuje. Nyní studuje poslední rok učitelského studia. Jaká asi bude její profese? Nemusím být jasnozřivcem, abych předpověděl, že určitě bude učitelkou. Veronika se ale může kdykoliv rozhodnout pro jinou cestu.  Pak by ovšem moje předpověď nevyšla. Moje „věštba“ není nijak neodvratná a nijak neomezuje Veroničinu svobodnou vůli.

Kromě toho, že předpovídané události jsou jenom pravděpodobné a že tuto linii pravděpodobného vývoje můžeme kdykoliv změnit, je třeba si též uvědomit, že podobné předpovědi mohou ovlivnit pravděpodobný vývoj tím, že posílí určitou linii vývoje, která vychází z určitého našeho přesvědčení. Lékaři občas řeší těžké dilema, jestli mají pacienta informovat o jeho blížící se smrti. V některých případech může taková předpověď pacientovi uspíšit jeho konec,  zatímco opačná informace by ho povzbudila k životu. Pacientovo tělo se přizpůsobí jeho očekávání. Totéž platí pro věštění. Předpověď psychika v nás posílit určité přesvědčení o tom, co nás čeká, a to by mohlo předpovídanou událost přivodit s větší pravděpodobností, než kdybychom jasnozřivce nekonzultovali. Pak to ale není  osud nebo věštba, co nás takto může ovlivnit, je to naše víra v takovou věštbu!

Zmínil jsem se, že v mém případě se většina  předpovědí neuskutečnila. Bylo tomu tak nejspíš proto, že jsem jim příliš nevěřil a také jsem v té době častěji  měníval svá rozhodnutí. Určitá pravděpodobnostní linie se tak nerealizovala, protože nebyla dostatečně posilována ani  vírou ve splnění předpovědi, ani neměnným názorem, ani vyjetými kolejemi předvídatelného života…

Dostáváme se tak k odpovědi na naši hlavní otázku. Psychici, kartářky a další věštci  sice občas mohou ukázat určitý směr nebo možnosti našemu životu například tím, že poukáží na nějaký náš talent, ale jsme to my sami, kdo si vytváří svou budoucnost: našimi postoji, rozhodnutími, naší vírou…

Třebas právě nyní, v tomto okamžiku, máme moc učinit rozhodnutí, která běh našeho života obrací úplně jiným směrem, než  kam se zdají směřovat všechny přítomné linie naší pravděpodobné budoucnosti…

Autor: Richard Gilík