Mám pocit, že jsem smrtelně nemocná

To asi každý ale nekteří až 90 let.

Ahojte taky mám úzkostné stavy. Teď mě uzira jestli nemám rakovinu slinivky. Ultrazvuk byl dobrý jen podrážděná žlučník. Ale co kdyby se spletli. Krev vše ok. Pořád vyhledává na internetu různé příznaky. Předtím jsem myslela že můžu mít mozkovou příhodu. Je to děsný. Taky to tak máte. Už jsem objednaná k psychologovi už je to hrozný.

Copáková, můžeš svůj příspěvek přeložit do češtiny?

takze.. lekem je naslouchat svemu telu, ale neprehanet to :) dneska prece nevime, co je pravda a co ne, hlavne na internetu.. verte sobe a svoji intuici, instinktu, ale nepodlehejte strachu.. Kdybych porad premyslela stejne jako vy se svymi problemy, byla bych dnes davno mrtva :) V 15 letech jsem mela nabehnuto na mrtvici dle kardiolozky, ktera usoudila, ze me deprese - ma mysl - je schopna se svymi myslenkami privest do takoveho nemocneho stavu

jednoduse receno : psychosomaticke choroby. Svou psychikou jste schopni privest si i nemoc, protoze deprese ma negativni vliv na telo, zejmena mozek - vytvareni serotoninu a horminu stesti, atd. Ja sama si obavami ze slepeho streva zpusobila chronicky zanet slepeho streva. Mela jsem strach, ze pujdu na operaci, denne jsem zvracela a slepak mne bolel, az kdzy mi doktorka rekla, ze je to chronickeho razu, samo to zmizelo. Rekla mi totiz, ze i po odstraneni slepaku by problem nezkoncil, nebot pochazi z me hlavy(obrazne receno.. jinak na ultrazvuku byl zanet take viditelny.. zmizel az po mem procitnuti)

A nechtělo by to psychiatrickou pomoc? To nemyslím ironicky, ale zcela vážně. Sám jsem si ve Tvém věku prožil podobné stavy a dnes lituji, že jsem s tím něco neudělal.

Dovolím si znovu otevřít tuto diskusi.
Nejspíš mám problém s karcinofobií. Začalo to opakovanými záněty močáku. Neustále krev v moči, zvýčené leukocyty, antibiotika nezabíraly. Napadla mne rakovina MM. Propadala jsem depresím, na záchodě bulela, dobrovolně jsem podstoupila všechna urologická vyšetření a od lékaře jsem odcházela s receptem na vakcínu Uro-Vaxom.
Teď jsem rok bez problémů a strach mne pomalu přešel.
Ovšem jednoho dne mne začlo bolet rameno. Po pár dnech se bolest rozšířila i do podpaží a levého prsa. Dovedete si představit, jak jsem šílela. Neustále jsem si prsa prohmatávala až mi z toho neustálého mačkání nateklo. Nespala jsem, brečela, nevěděla jsem, jestli mám volat doktorovi (bála jsem se diagnozy). Přítel mne přinutil držet ruku v klidu, nosila jsem ji doma zavěšenou na šátku cca týden. A bolest ustoupila. Nastala samozřejmě velká úleva, která ale netrvala dlouho. Nahmatala jsem si uzlinky v tříslech a na krku. Jsem hubené postavy a vím, že už v dětství byly dobře hmatatelné. Jenže já začla jako obvykle hledat na internetu. Narazila jsem na popis Hodgkinova lymfomu a od té doby to jde se mnou z kopce. Pořád uzliny prohmatávám, jedna mi dokonce i natekla a bolí. Po přečtení všech těch příznaků jsem se začla v noci i potit, motá se mi hlava, buší mi srdce, střídají se u mne návaly horka a zimnice.
Chodím jezdit na koni, tam se cítím OK, ale jakmile si někde sednu a začnu přemýšlet, dostaví se svíravé pocity na hrudi a hrozný strach.
Jsem objednaná příští týden na imunologii, ale už teď se klepu hrůzou.
Je to něco šíleného, v 21 letech žít jen ve strachu a úzkosti :-(

Ahojky, tak konečně jsem ...Ahoj,úplně chápu tvé problémy. Také procházím tímto obdobím. Už 6 měsíců chodím po doktorech a stále se cítím špatně. Antideresiva které máš ti nemusí vyhovovat také mi je psychiatr vyměnil po 3 měsících. Mám dokonce i pálení očí a brnění rtů i jazyka. nějaké příznaky mi pomalu odezněli, ale trvá to opravdu dlouho. neměla byses uzavírat, vím sama jak je těžké žít a dělat, že se nic neděje, ale skoro všichni se časem vyléčili a já věřím, že mi 2 nejsme vyjímika. Drž se , nejsi v tom sama. Anička

Ahojky, zdravím všechny,...Nebylo by lepší si o tomto s někým popovídat. Třeba i s někým jiným než lékařem, strach je obvykle neodůvodněný.

A jeste dodatek - delejte si z tech stavu srandu. Vazne, zlehcujte je a zesmesnujte je. Neberte je vazne. Hlavne je nenechte, aby se k vam dostaly.

Jinak bych rada napsala jeste neco k tematu diskuze. Sama se potykam jiz asi rok s postupne se zhorsujicimi uzkostnymi stavy. Zacalo to prostymi nevolnostmi po ranu (pocity na zvraceni, apod.). Pozdeji se mi zacalo delat obcas zle i v praci (prujmy, hrozna unava).
Pred tremi mesici se mi podarilo nejspise snist nevhodne jidlo a vecer po praci v restauraci me stihl strasny pocit slabosti, kdy jsem malem zkolabovala, horke ruce, pak zase studene, potici se. Bohudik jsem zrovna sedela a nestihlo me to nekde v MHD cestou z prace, kde nevim, co bych vazne delala. Nasledovaly navstevy WC, prudky prujem, zvraceni, problemy s dychanim. Vazne jsem mela pocit, ze umru. Desne jsem nechtela skoncit v nemocnici, nakonec jsem to zvladla. Dalsi den jsem do nemocnice zasla pesky, protoze rano na me zase zacly jit zimnice s krecemi, apod. Tam jen konstatovali dietni chybu.
Kazdopadne od te doby na me obcas sly ruzne slabosti, zavrate. Asi dvakrat jsem se pred spanim hrozne bala divneho praskani v nabytku, apod, odstartovalo to u me tres svalu, prujem - to trvalo celou noc v pracovnim tydnu, takze jsem nebyla schopna jit dalsi den do prace. Take jsem zvracela. V MHD se mi obcas udelalo zle, ze jsem se desne bala, ze je to tu zase, ten stav jako v restauraci, a ze zkolabuju. Pridalo se i neco jako socialni fobie, kdy pouha pritomnost lidi blizko u me ve me vyvolavala nevolnosti. Vse skoncilo tim, ze sem zacala mit pocit divny na srdci (ktery taky nastaval uz po te restauracni udalosti) a i jakesi jakoby selesty v te oblasti. Navstivila jsem tedy nakonec doktorku - krevni rozbor byl v poradku, totez moc, ekg tez, holter ekg taky a jeste me ceka zatezove ekg. Bala jsem se, ze ty potize mohou byt treba z jater, protoze dlouho beru antikoncepci, holdovala jsem alkoholu a gynekolozka me neposilala na jaterni testy. No, test krve nic neprokazal. Takze jsem si rekla, ze to nejspise vse bude psychickeho puvodu.

Dulezite je si uvedomit, odkud vase potize vychazeji. A sledovat situace, ve kterych vam zacne byt zle. Ja pozoruju, ze spoustece byvaji vlastne ty, ktere mi pripominaji krizovou situaci v restauraci - hovorici lidi blizko u me, pak dale treba pocit, ze musim jit na zachod na velkou - kdyz hned nemuzu, zacne se pomalu rozvijet ten panicky stav. Kdyz identifikujete svoje spoustece, jste na dobre ceste se toho zbavit.

Pomaha mi, kdyz citim, ze nastupuje panicky stav, rici si trikrat mantru "Jsem ok, jsem ok, jsem ok". V zadnem pripade bych ji nerikala vice, nez trikrat, protoze kdyz si budete dele opakovat, ze vam nic neni, jen se utvrzujete v tom, ze vam vlastne neco naopak je.

Dale doporucuji vyrazne omezit alkohol. Predtim jsem pila skoro kazdy den (i kdyz treba jen jedno pivo), ted nepiju nic v pracovnim tydnu, abych byla pouzitelna, o vikendu ci v patek vecer si dam (ale nejvyse dve, tri piva). Rovnez vyradit kavu, misto ni na unavu popijet caj (velice doporucuju caj puerh, ten mi skutecne pomaha hodne, dale treba zeleny caj, naopak po cernem se mi rano na lacno dela nevolno).

Take si urcite upravit pokud mozno zivotospravu, snazit se vice spat.

Ja jsem vegetarian, takze upravu jidelnicku jsem velkou delat nemusela, ale mozna pokud maso jite, zkusila bych ho omezit a obecne si ozdravit jidelnicek (mene tucneho, sladkeho).

Osobne jsem take vysadila hormonalni antikoncepci, nevim, do jake miry ma podil na potizich, ale myslim, ze tim se nic nezkazi (a ano, resit jine typy ochrany je pitomy, ale zdravi je vzdycky prednejsi).

Take je dobre nasadit fyzickou aktivitu, te ja se zatim obavam, dokud nebudu mit jasne aspon to zatezove ekg, ale pokud se nic neukaze, nevidim duvod, proc sport odkladat. Clovek pak aspon min mysli na to spatne.

A v neposledni rade - mam pocit, ze tyhle panicke stavy jsou o necem vic, nez o tom, ze jsme "magori". Povazuju to za signal jiste zivotni krize, u sebe mam podezreni na krizi duchovnich hodnot. Resit tuhle vec, to nebude uplne snadne, ale pokusim se o to.

Zatim je to asi 14 dni, co mi bylo naposledy zle, coz povazuju za velky uspech, protoze predtim to bylo tyden co tyden. Nechci to samozrejme zakriknout. Ale tyhle veci, keter delam, mi zatim asi pomahaji. Proto vam je mohu urcite doporucit.

Ja neverim psychologum, s jednim jsem kdysi mela vztah a byl to manipulativni hajzl. Proto se snazim se jejich navstevam vyhnout co jen to jde a pokud mozno si pomoci sama. Rovnez odmitam farmakoterapii, ktera podle me je hlavne jednim velkym byznysem (a zjevne znacne vynasejicim). Nikomu jinemu samozrejme ani jedno z toho neberu, jen ujasnuji, proc je to mimo jine nevhodne pro me.

Natalie: Chapu tvuj myslenkovy pochod, na druhou stranu vazne veris, ze s takovou nemoci budes moci mit plnohodnotny zivot? Docela bych se bala absolvovat tehotenstvi s rakovinou delohy. Pokud je to tedy skutecne to, co se snazis zminkami o neplodnosti naznacit.
Rozhodne bych se zajimala o to, co by se dalo delat krome medicinskeho zasahu (ale zalezi, jak moc je to u tebe po zdravotni strance vazne?). Take bych se operace bala a nechtelo by se mi do ni. O deti by u me ani tak neslo, protoze je stejne neplanuji. Ale spis ten pocit, ze ti tam "dole" nekdo neco udelal, vzal.
Kazdopadne, ve dvou se podobna situace zvlada lip, nez kdyz budes sama. Takze bych se partnerovi nevyhybala - nemusis ho cilene hledat, ale nebran se, pokud o tebe nekdo projevi zajem. Nevidim duvod, proc by te nemel prijmout, pokud je s tebou kvuli tobe (nikoliv pouze kvuli sexu nebo ukraceni dlouhe chvile). Hlavne se neizoluj, to nikdy bohuzel nedela dobrotu.

Ahoj lidičky.Mám rakovinu dělohy a neumím se s tím vyrovnat.Je mi 35let, nemám děti, dasavadní život jsem soustředila na práci, abych se zabezpečila.Založení rodiny jsem pořád odkládala a teď přišla rána, mám jít na odstranění dělohy.Připadám si jako méněhodnotný člověk, nemám partnera a ani ho raději nehledám.Nevím jak bych mu to sdělila a pochybuji, že by to přijmul.Doktor navrhl jen jedno řešení a já pořád váhám.Chtěla bych žít plnohodnotný život, ne jako neplodná žena, která se bojí někde v ústraní navázat vážný vztah.Možná že u někoho najdu pochopení, nebo mě odsoudíte, ale potýkám se s myšlenkou, že je lepší žít třeba jen několik let, ale s pocitem vyrovnaného člověka a tuto operaci nepodstoupit.

Pokud ta bolest je intenzivní a trvá týden,bylo by dobré,aby to posoudil lékař.

Ahoj mam problem už 6 dni me boli ukrutně hlava nevim čim to je kašel nemam,rymu mam horečky nemam mysli te si že bych mela zajit stim k doktorovy????? Na tu hlavu mi nic nepomaha ani prašky a ani mastičky když sem si an to dala mastičku bylo to ještě horši :( dekuji za odpoved zatim ahoj

Dva příspěvky nechtíc poslané, neboť to nechtělo odesílat.

Když jsou potíže od únavy .... bolesti. Mělo by se zjistit co za tím je. A když Lucko tak dloho trpíš na tyto potíže, měla by jsi požádat o vyšetření u imunologa, ten cílená vyšetření dělá. Dělají je i praktičtí lékaři, ale někteří to odmítají, že je to drahé. Je divné, že tvého lékaře nezajímají tvé potíže a že tě nepošle ke specialistovi.
Únava, bolesti, pocení, teploty to není běžný zdravotní stav.

Lucko požádejte praktického lékařa ať vám dá doporučení k imunologovi ( ten by toto vyšetření měl udělat ), trvejte na tom imunologovi, skrz své potíže ( únava ...bolesti ). Kamarádce také tvrdili, že to jsou nervy, ale ona se nedala a žádala o imunologické vyšetření a tam ji řekli autoimunitní onemocnění.
Autoimunita se projevuje : únava, deprese, vyčerpanost, teploty, bolesti ( klouby, svaly, kosti ), stres vše zhoršuje.
Lucko, raději to nepodceňujete. Když imunolog nic nenajde tím líp, alespoň budete mít klid, že to není nemoc.

Luci urcite jsi zdrava.Zkus se nejak zamestnat a nemyslet jen na to spatne.Drzim ti palecky at vse zvladnes a muzes se naplno venovat vsemu co te bavi a mas rada.mej se hezky

Ahojky,

tak jsem byla na tom odběru krve, udělali mi pouze sedimku,CRP je 7,7 i ta sedimka je ok a řekli, že ta ostatní vyšetření /ANA/ jsou cílená a drahá, tudíž že mi je nenapíší. Takže nejsem o nic moc chytřejší a bojujeme dááál..ať žijí pojišťovny.
Vylezlo sluníčko a hned je lépe.