PROČ MÁM HNED SLZY V OČÍCH?

Řekla bych, že některá znamení jsou na brek citlivější. Mám zkušenost, že hodně se dojímají a jsou citlivé ryby.

Stačí dát stranou nakrájenou cibuli !!!

Tak nekoukej na televizi... ;-)

Promiň, to byla nadsázka. Chápu. Napsala jsi to hezky. :-)

Kdepak, to není citlivější období. U mě se tohle objevilo když jsem byla poprvé těhotná, do té doby jsem taky byla tvrďák. Teď se mi to zhoršuje věkem, jsem přecitlivělá na všechno, co se týká zvířat, a manžel se naučil okamžitě přepnout zpávy jakmile se objeví nepatrná zmínka o tom, že se ublížilo zvířeti. Nedokážu o tom třeba ani mluvit a všichni mě trapně sledují, jak brečím, když někomu umře pes.
Jinak nemám žádné problémy, jsem vyrovnaná, optimistická a šťastná.
Ale tvrďák už být asi nechci.

Nejspíš na Tebe přišlo nějaké citlivější období, Selen. Taky jsem si o sobě myslel, že jsem flegmatik... A teď se mi zdá, že jsem snad všechno jinýho... ale vlastně je to dobře.
A myslíš, že to přišlo jen tak samo od sebe, nebo jsi prožila nějaké... silné události, které by to mohly zapříčinit? V rodině nebo ve vztazích...?

Mám ten samý problém,poslední dobou stačí,aby mi jen někdo řekl,že mě má rád,nebo že jsem něco udělala dobře a mám na krajíčku.Nikdy dřív se mi to nestávalo.Do 17 jsem byla naprostý flegmatik a nic mě nevyvyedlo z míry tak moc,abych brečela,ale dnes...Je to hrůza,brečím pomalu i u zpráv,nebo jakmile mě profesor ve škole pochválí.Musím se pak dívat jinam,protože nejdřív začnu červenat a pak brečet.:(

Já sem zas škodolibej a to ani nevim proč. Já se zas pořád směju.Když se někdo vsteká nebo třeba když upadne nebo se praští.

Já sem zas škodolibej a to ani nevim proč. Já se zas pořád směju.Když se někdo vsteká nebo třeba když upadne nebo se praští.

Počítám a stejně to nepomáhá:-(

Předmět: slzy na krajíčku Autor: pifka Datum: 16.5. 2005 15:10:44 Chtěla bych se zeptat, jeslti někdo máte taky takový stavy. V poslední době mám dost velký neshody se svým přítelem a při každý sebemenší hádce mám okamžitě slzy na krajíčku. Buď začnu brečet úplně nebo mi jen tečou slzy a nejsem schopná tomu zabránit. Vůbec se to nelepší, trvá to již několik týdnů, nejdřív jsem to připisovala PMS, ale teď už vidím, že to není od toho. Myslím, že jsem zralá na psychiatrii. Poraďte mi. Předmět: slzy na krajíčku Autor: Blaženka Datum: 16.5. 2005 15:24:40 Ahoj, koukni na forum:PROČ MÁM HNED SLZY V OČÍCH? Je to v oddělení psychické problémy s psychologie.Tam se docela o tom píše.Já sama s tím mám zkušenost :o/ nevím co to ve mě způsobuje, ale trochu pomáhá počítat třeba od 90 dolů, mozek se totiž soustředí na něco jiného a je to lepší.Držím palce

Ja sa: 1. Nedivam na obrazovku, 2. Nedycham, stipem sa, trham si prsty atd. 3. Nikomu nehovorim, ze ho mam rada. Posledny bod neodporucam, lebo vam nakoniec vlastni rodicia povedia, ze nemate ziadne city.

Celý život (je mi 50) jsem se potýkalas tím, že jsem se hned rozbrečela, bylo to hrozně nepříjemné, protože mito velmi znesnadňovalo komunikaci, nakonec se to po přestálém stresu takzhoršilo, že jsem se konečně svěřila se lékaři. Byl mipředepsán Zoloft, který navozuje produkci serotoninu hormonu dobré nálady. Beru ho už 3 měsíce a začínám být bez problémů. Podotýkám, že také nejsem psychicky labilní a nechtěla jsem brátžádné oblbováky. Ten Zoloft mi fakt pomáhá, ze začátku se mi po něm chtělo trochu spát, ale to už přešlo.

Ahoj všem,tak jsem to zkusila s tím odpočítáváním a musím říct, že když už jsem cítila jak to na mě zase jde ten brekot a už jsem měla slzy v očích tak to fungovalo. Cítila jsem najednou úlevu a oči se sklidnili. Tak to budu používat. Ale je pravda, že to někdy nejde udržet.Navíc přicházejí vánoce a to je taky docela smutný čas, protože člověk víc vzpomíná na své blízké, kteří už nejsou mezi náma a to je pak zátěž na srdce to opravdu bolí. Nejhorší pohled je pro mě, když táta stojí u okna a kouká prostě jen ven. V tu chvíli vím, že vzpomíná na mamku. A o vánocích je tam hodně často u toho okna. No už jsem zase vyřízená. Všem přeji hodně štěstí a síly.Zuzana

když jde o velmi vážné záležitosti, nemůžu plakat, i když se to slušelo. Při neštěstí, úmrtí, apod., nedokážu ze sebe vyronit slzu. Okolí mne asi pokládá za bezcitu. Když se všichni vypláčou, potom začnu já. Dostanu se totiž ze šoku a pláču, kudy chodím, rozpláče mně každá kravina, třeba na mně někdo zvýší hlas, anebo děti neposlouchají. Tak zas čekám v pláči na nějakou katastrofu, kde bych aspoň chvíli nebrečela a raděj byla v šoku.

tak to je prima nápad, jenže, když řeším nějakou krizovku, slzy se mi valí po tváři, mozek jede naplno a pak mám odečítat třeba 13 od sta?..to prostě někdy nejde:-(

Tak vidim, ze nejsem v tom taky sama. byla jsem s tim u psychologa, protoze mi to dost vadi, kdyz se rozbrecim pred cizimi lidmi. Doktorka mi poradila, ze pokud citim, ze takova situace prichazi, mela bych zacit z hluboka dychat a napr. zacit odcitat nejake cislo od 100. Melo by se vybirat cislo vetsi 10, protoze to pak vice zamestnava mozek a vase myslenky se zameri na neco jineho nez je prave situace, ktera Vas rozbrecela nabo dokonce rozcilila. Nebo dokonce si muzete vybrat nejaky objekt, treba obraz, ci kravatu nebo oblicej vaseho sefa a zacit jej zkoumat, proste se nejak rozptylit. Taky mi doporucila, kazdy rano se prodychavat. To znamena sednout si v klidu do kresla, uplne se uvolnit a z hluboka se nadechnout, chvili dech zadrzet a pak pri vydechnuti se nebat i nejakych tech zvukovych vylevu jako je mela Monica Seles pri kazdem uderu tenisoveho micku. :)A rikat si, ze jsem klidna. A kdyz se tak prodychavate, naucite se relaxovat a o to lepe se naucite celit te situaci, ktera ve vas vyvolava ty plactivce pocity. Jednoduse, kdyz to prijde, tak proste z hluboka dychat Me to nekdy pomaha a nekdy ne, asi zalezi take na mem citovem rozpolozeni, ale uz dokazu nebrecet u pohadek, romantickych filmech atd. Nekdy i pred cizim clovekem. :)

ahoj, i mě to není úmrtím v rodině, nejspíš je to psychickou labilitou,ale jinak jsem velmi veselý a pohodový člověk, tedy až na to, že když na to přijde brečím u vyhrocených situací. je nějaká pomoc?

Mám stejný problém,ale řešení neznám.U mě to začalo když mi umřela babička.A to už je 10let.Teď mě dojmou pohádky,když mi někdo přeje k svátku,narozkám,na Silvestra,Vánoce,no hrůza.Řekla jsem si,že jsem asi cíťa a už mi to asi zůstane.Mám slzy v očích když se dozvím něco smutné,ale i veselé(např.narození miminka).Ve svých 37letech to už asi řešit nebudu.V práci se to nestává,zatím.Mějte se