Co způsobují kyseliny a zásady v těle

Kyselost a kyselina není totéž

Co jsou to ale škodlivé kyseliny? Mnozí lidé se mýlí, když rozlišují pouze dva druhy kyselin.

Organické kyseliny, jako je například kyselina mléčná nebo kyseliny obsažené v ovoci, chutnají sice kysele, z bio­chemického hlediska jsou však zásadité. Citrony nebo ocet jsou například kvůli obsahu zásaditě působících mi­nerálních látek po přeměně neutrální, takže se nepovažu­jí za kyselé, nýbrž za alkalické.

Anorganické kyseliny - např. aminokyseliny a mine­rální kyseliny (jako třeba kyselina chlorovodíková, síro­vá nebo fosforečná) - jsou naproti tomu agresivní. Zjed­nodušeně můžeme anorganické kyseliny označit jako chemické sloučeniny, které reagují kysele a obsahují vo­dík. Látka je kyselá tehdy, když uvolňuje vodíkové ionty (H⁺), a to tím více, čím je kyselejší, a proto má nižší hod­notu pH. Obráceně platí, že čím méně vodíkových ion­tů H⁺, tím je látka zásaditější a tím je tedy také vyšší její hodnota pH.

Kyselina se dá změřit

Stupeň a síla anorganických kyselin se měří v pH. Stup­nice sahá od 0 (kyselá látka) přes stupeň 6 až 7 (neutrál­ní látka) až po 14 (zásaditá látka). Jestliže klesne hodno­ta pH v našem těle pod 7,35 až 7,45, začne překyselování. Odborníci pak mluví o latentní acidóze.

Zásady vyrovnávají

Zásady, zvané též louhy (žíraviny) nebo hydroxidy, reagu­jí zásaditě a obsahují hydroxylovou skupinu (OH). Liší se od anorganických kyselin především tím, že tělo může případné přebytky bez jakýchkoli problémů vyloučit a neutrpí přitom žádné škody. Alkalóza (odkyselení) ne­nastane prakticky nikdy. Naproti tomu nedostatek zásad je častější případ a ne nadarmo se u stavů vyčerpání a slabosti mluví o tom, že se člověk cítí jako „vylouhova­ný“. Jak ještě uvidíte, je to výraz naprosto výstižný.

Celkové dění

Hospodaření člověka s kyselinami a zásadami netvoří stálý poměr kyselin a zásad. Jejich množství se mění. Z tohoto důvodu se mluví o hospodaření s kyselinami a zásadami, existuje tedy řád ve střídání podílu kyselin a zásad.

Množství kyselin a zásad v organismu je závislé na mno­ha procesech:

-                   přísun stravou

-                   přísun zplodinami látkové přeměny

-                  přísun chronickým kvašením ve střevech

-   chybné funkce orgánů (např. při diabetů), poruchy funkce ledvin a střev, vylučování kyseliny uhličité plí­cemi, činnost žaludku (tvorba kyseliny chlorovodíkové a hydrouhličitanu), připravenost úložišť, a tím i jejich schopnost přijímat a ukládat zásoby, funkce vegetativ­ního nervového systému

Důležité faktory pro acidobazickou rovnováhu

Aby si tělo udrželo rovnováhu, potřebuje naši aktivní spolupráci. Produkuje si sice samo kyseliny jako výsle­dek látkové přeměny, nemůže si však jako protipól vy­tvářet samo i zásady. Proto má velký význam, jestli se my sami svou výživou a způsobem života staráme o dostatečnou tvorbu zásad. Protože ke kyselinám, které jsou již v těle přítomny, mohou přibývat další. Jestliže například jíme příliš mnoho nebo příliš rychle, dochá­zí v trávicím traktu k procesům kvašení.

Také složení a skladba stravy hraje svou roli. Nad­měrný přísun bílkovin způsobený nestřídmým požívá­ním masa, vajec a sýru vede k nadměrnému přísunu anorganických aminokyselin, a tím nakonec i k překyselení.

Nekyselí „zloději zásad“

Z toho vyplývá, že žádné potraviny a poživatiny nejsou sice samy o sobě kyselé, ani nedodávají žádné anorganic­ké kyseliny. Přesto však mají rozhodující význam v okyselování organismu.

Ničí zásadité látky nebo je přeměňují do té míry, že se už nedají využít. Bílý cukr, bílá mouka a výrobky z nich a stejně tak i ztužené tuky jsou považovány za zloděje zásad nebo také tvůrce kyselin, ačkoli jsou přísně vzato vlastně alkalické.

Dalšími tvůrci kyselin jsou poživatiny jako alkohol, cigarety a káva. Nervové přetížení a stres se pak posta­rají o další tvorbu kyselin, protože tělesné reakce na ně nepřirozeně aktivují látkovou přeměnu. Zásoba zásadi­tých protilátek v zásobárnách těla se tak doslova likvi­duje. A ačkoli žádná ze zmíněných látek nebo faktorů není ve smyslu biochemickém kyselá ani neprodukuje kyseliny, je přesto konečným výsledkem překyselení, pokud není v krvi a v celém těle dostatek alkalických látek.

Role minerálních látek a stopových prvků

K minerálním látkám a stopovým prvkům, které se stara­jí o zásadité vyrovnávání poměru kyselin a zásad, patří sodík, vápník, draslík, hořčík a železo. Jestliže přijímáme příliš málo těchto protikyselinových minerálů, mají kyse­lí nepřátelé doslova volnou cestu. Tělo se teď pokusí sa­mozřejmě ubránit samo a oslabit a vyrovnat nápor kyse­lin, které jsou obsaženy v těle i těch, které mu byly dodány. Jestliže mu poskytneme dostatek materiálu kon­zumací zásadotvorné stravy bohaté na minerální látky, bude pro něj hračkou molekuly kyselin zneutralizovat a bez škodlivých následků z těla opět vyloučit. Necháme- li tělo strádat nebo mu odepřeme dostatek neutralizač­ních, tedy zásaditých živin, vloží se do hry osudný krev­ní oběh, protože tehdy sáhne tělo po zásaditých minerálních látkách v zásobárnách těla, které se nacháze­jí v kostech, kloubech, tkáních a orgánech. Vzniká nedo­statek a ten, není-li znovu vyrovnán, se postupně stále ví­ce zvyšuje. Systém pufrů v těle je chronicky přetěžován a stále více vypovídá službu. Vzniká patologické hospo­daření s kyselinami a zásadami.

Zdroj: Katrin Koelleova - Acidobazická rovnováha, nakladatelství Noxi