Existuje Bůh?

Mě teď v souvislosti s...ale mám dojem,že katolický kněz na pohřbech říká

odpočinutí lehké dej jí(mu) o pane a světlo věčné ať jí(mu) svítí.....

dál si to nepamatuji, ale tak nějak to je a kněží mají na to školu takže jsou to odborníci - já ne.

odpočívej v pokoji

tam se asi nežije, ale odpočívá.

Mě teď v souvislosti s úmrtím Ivety Bartošové zaujalo, jak spousta lidí užívá "nechte ji už spát", "nechte ji už v klidu", "nechte ji odpočívat apod." Jsou to slova ateistů nebo věřících? Přece dle ateistů je po smrti velké NIC, žádný spánek, odpočinek, klid, prostě NIC. Takže pokud se Iveta rozložila v nicotné nic, tak je jí přece jedno, co tady kdo o ní říká. Ale věřící člověk, jehož nadějí je vzkříšení, život po smrti, se přece nedomnívá, že se v nebi bude spát.. Tam se teprve začíná žít, ne?

Kdepak, jak bych mohl... - ale tu si nechám pro chvíle, kdy si jí mohu promítnout na vnitřní stranu očních víček - sen se tomu říká :-)
Je jich víc, krásných bohyň a polobohyň - i bohů a polobohů samozřejmě - a dobře že jsou.
Polytheismus má tu nedostižnou přednost, že každý si zde může vybrat z božské nabídky.
Křesťanství se svými umrněnými barvotiskově fádními svatými tomu zdaleka nemůže konkurovat :-)

Marketingoví leadři by...nevím jak to bylo přesně (také asi záleží na náboženství),dnes se to myslím praktikuje v Gruzii
Prostě se zabije např, mladý býk a všichni kolem ho slavnostně upečou a sní.
Dnes se to v kostele silně odbývá.

A co taková Afrodíté,...Zapomněl jsi na krásnou pololidskou a polobožskou Psyché

Promiň, ale poctY náleželY - shoda podmět-přísudek.

lidé se k ní modlili,náleželi jí božské pocty

se před ní netřásl, jen se s ní nechtěl hádat,protože se mu snažila vraždit jeho děti s jinými ženami

Některé plavou v moři jako...kdo to napsal?

ohavné přirovnání

A co taková Afrodíté, Artemis?
Všech dvacet by sis mohla olíznout kdybys byla zpolovic tak kočkovnadná (pokud si ještě vůbec dokážeš olíznout těch dolních deset)!
Nebo co ta bohyně, která je prý rodnou sestrou másla, co se jmenovala Hera?
To teda byla ženská! I Zeus Hromovládný se před ní třásl!
Jako vzpomínka na ni zůstal pouze její mužský derivát. Herák. Ti, co si s ním začínají, taky tvrdí, že je božský...

Myslíte, že existuje Bůh?...Sila celku zvíťazí!

Kto podporuje prospech celku, kto napomáha k zveľaďovaniu a k pozdvihovaniu celku, ten je sám celkom podporovaný. Za takýmto človekom stojí nesmiernosť sily celku, ktorá ho podporuje a urovnáva mu všetky jeho životné cesty. Ak totiž človek podporuje celok, on sám stojí v sile a podpore celku a môže prostredníctvom nej úspešne zdolávať aj tie najväčšie prekážky.

Ľudia tohto sveta sa však z pôsobenia pre prospech celku vyčlenili svojim egoizmom. Egoizmom, hľadiacim iba na prospech seba samého.

Áno, väčšina toho, čo ľudia tejto zeme robia je robené iba pre ich osobný prospech. Práve takéto uvažovanie je základom všetkých ich snáh. Ak totiž ich snaženie aj prinesie úžitok niekomu inému, je to spravidla iba vedľajší produkt. Je to len určitý nevyhnutný prostriedok k dosiahnutiu konečného a rozhodujúceho cieľa a síce, prospechu seba samého. Práve takáto je skutočná a reálna vnútorná motivácia ľudí tejto civilizácie.

Lekár teda nelieči predovšetkým preto, aby pomáhal trpiacim, ale hlavne preto, aby si dobre zarobil. Politik nejde do politiky preto, aby slúžil národu, ale aby predovšetkým obohatil sám seba. Podnikateľ nepodniká preto, aby priniesol osoh spoločnosti a poskytol ľuďom živobytie. Podniká predovšetkým preto, aby hlavne on sám čo najviac zarobil a čo najrýchlejšie zbohatol. A tak ďalej a tak ďalej. Samozrejme, veľká česť tým nemnohým výnimkám.

Ak budeme k sebe naozaj úprimnými musíme uznať, že nie to pozitívne, nie to prinášajúce dobro celku je základným motívom všetkého nášho jednania ale žiaľ, je ním to menej pozitívne, to zištne egoistické, čo hľadí predovšetkým na prospech seba samého.

Takýmto princípom vnútorného nastavenia sa však človek vyčleňuje z jednoty celku. Svojim egoizmom sa stavia mimo neho, pretože jeho vlastné dobro je pre neho dôležitejšie, ako dobro všeobecné. Takýto jedinec totiž zväčša neváha postaviť sa proti záujmom celku a poškodiť ich vždy, keď z toho môže mať nejaký prospech a osobné výhody. Prednostným preferovaním egoistických záujmov svojho osobného „ja“ sa teda dostáva do konfliktu so záujmami celku a poškodzuje ich. Jednoducho povedané, stáva sa škodcom!

Človek pri všetkom tom čo robí teda nezohľadňuje záujmy a prospech iných ľudí, záujmy a prospech prírody, zvierat, rastlín a stromov, nezohľadňuje prospech a záujmy vody, vzduchu a zeme. Človek nad toto všetko nadradil iba svoje vlastné záujmy a to aj za cenu toho, že tým spôsobí škodu iným ľuďom, zvieratám, stromom, vode, vzduchu, či zemi. Človek neváha, a s väčšou alebo menšou mierou bezohľadnosti svojho egoizmu sa obracia proti všetkému. Z bezohľadnosťou prospechárstva svojho egoizmu sa stavia proti celku ako jeho škodca a nepriateľ.

Avšak keby takto konali hoci aj úplne všetci na zemi, sila celku, o ktorého veľkosti nemáme ani len tušenia zostane vždy neporovnateľne väčšou, ako jeho časť, ktorú predstavuje celé ľudstvo. A táto ohromná sila, proti ktorej sa ľudia vo svojom egoistickom zmýšľaní postavili stojí teraz nepriateľsky proti nim. Nepodporuje ich a nepomáha im, ako by tomu muselo nevyhnutne byť, keby vo všetkom svojom konaní vždy zohľadňovali predovšetkým záujmy celku. Keďže však takto nečinia, stojí ohromná sila celku stvorenia voči ním v tichom, nechápavom očakávaní, v ktorom pomaly narastá jej nepriateľstvo voči človeku. Vo všeobsiahlosti celku stvorenia je totiž očakávané, že ľudstvo nakoniec predsa len precitne a spozná svoj fatálny omyl.

Avšak každým nadchádzajúcim dňom, v ktorom naďalej zotrvávame vo svojom egoizme rastie nepriazeň a odpor celku voči nám. Tento celok sa totiž nemieni nechať trvalo poškodzovať. Je ochotný dlhodobo, hoci aj celé stáročia čakať na zmenu k lepšiemu, ak ale k tejto zmene nedochádza, kalich trpezlivosti raz pretečie a nesmiernosť sily celku sa nakoniec obráti voči tým, ktorí ho poškodzovali a stavali sa proti nemu.

Bude to niečo podobného, ako keď v ľudskom organizme začne hlodať nejaká infekcia. Telo zmobilizuje svoje ochranné mechanizmy, ako napríklad biele krvinky a vyšle ich na postihnuté miesto, aby infekciu zlikvidovali.

A tak aj ohromný organizmus celku tohto stvorenia bude nútený zaktivizovať svoje obranné mechanizmy a vyslať ich, aby zlikvidovali zhubnú infekciu egoizmu na zemi. A celok v jeho obrovskej moci a sile zničí všetko a všetkých, ktorí ho dlhodobo poškodzovali, čo je nanajvýš logické a absolútne legitímne. Z tejto očisty organizmu celku stvorenia môžu vyviaznuť a vyviaznu len tí, ktorí sa naučili zohľadňovať jeho záujmy. Ľudia, ktorí pri všetkom čo robia zohľadňujú aj prospech a záujmy iných ľudí, záujmy zvierat, stromov, prírody, vody, vzduchu a zeme. Iba takýto ľudia majú trvalé miesto vo stvorení, pretože sú prínosom pre celok. Iní v ňom miesto nemajú! A čas, ktorý im bol doteraz darovaný im bol poskytnutý len preto, aby pochopili, nahliadli a spoznali omyl vlastného egoizmu a zmenili sa k lepšiemu. Ak to nepochopia a nezmenia sa, budú obrannými mechanizmami celku odstránení ako škodlivá infekcia.

Ten, ktorému celok stvorenia patrí a je jeho Tvorcom vyslal pred 2000 rokmi na zem svoje posolstvo prostredníctvom vlastného Syna, aby sa ľudia naučili milovať svojho blížneho ako seba samého. Inými slovami povedané, aby sa popri svojich vlastných záujmoch naučili zohľadňovať i záujmy iných ľudí a prihliadať na ne. Práve toto je totiž prvý a rozhodujúci krok na ceste zohľadňovania záujmov celku stvorenia.

Ľudstvo však doposiaľ neuskutočnilo ani tento prvý krok a to, čo na zemi bujnelo a rozmáhalo sa bol len ich egoizmus, hľadiaci iba na prospech seba samého a to aj na úkor iných. Kalich trpezlivosti však už preteká a každý, kto takýmto spôsobom zmýšľa a jedná bude ako škodlivá infekcia odstránený z celku stvorenia. Je už totiž čas, aby v ňom konečne zavládlo zdravie a harmónia.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

A jestli má život nějaký smysl, pak to musí být aktivní snaha dělat věci lepší nž jsou. A ty se neznabohu nesměj mé touze:))

A teď jako to souvisí s...Jo ted s tebou souhlasím

Touha: Jo, to máš pravdu, hlavně ta druhá půlka je správně. V některých případech se to stává pořád ... hlavně když se někde něco vidí očima - hned se hledá spojitost se zjevením apod.

Jenže jsme u těch...každá mladá generace chce dělat revoluci hodnot, protože vidí, kam to s těmi svými hodnotami ta stará generace dotáhla. A každá stará generace hořekuje, jak to dřív bylo úžasné a teď to nestojí za nic. Tak to bylo a bude

:):)Myslím,že víra v Boha je jakousi náhražkou za rodiče, jejich péči a ochranu. Ale prapůvodně se jednalo o strach. Strach ze všeho neznmého, co člověk neuměl vysvětlit

Janku, to co činíš, je trefa na hlavičku hřebíkuu poznání.
Ale potřeba boha jako ochranitelské autority spíš je ještě dávnější. Podvědomá potřeba uchýlit se před nepřátelským a neustále se měnícím světem do nějakého bezpečného doupátka vedla nespíš už u prapředků dnešních lidí k formulaci nějakého "praboha".
Potřeba konejšivého nadpřirozena bude pevnou součástí duše lidské (a možná nejen lidské), proto je idea nějakého ochranitelského boha/bohyně přítomna v celé historii lidstva.
Bůh reálně neexistuje, ale jeho idea je trvale přítomná.

Ano. Touha zodpovědět ji je trvalá - a nejspíš nemá řešení. Podstatné je však ono hledání. Touha - to je to, co poznání žene vpřed.
Touha budiž velebena, ne nějaký pitomý, nic nevysvětlující bůh.

Nemusí.

Banda studentů si v laborce kdesi v bůhvíjakém koutě multiversa hrála v laboratoři bez dozoru pedagoga a došlo přitom k menšímu výbuchu, který vyrazil dvě okenní tabulky a vše kolem zasvinil čmoudem a černým mourem.
Ten drobný výbuch my lidé známe jako Big Bang.
Tu laborku museli znovu vymalovat a tu špínu, co z toho zbyla, jeden ze studentů vylil do výlevky. Big Splash!
Tak počal život na Zemi. A protože kdosi z nich tu špínu zamíchal směrem DOLEVA (byl to shodou okolností levák), dodnes veškeré stavební kameny života mají levotočivou orientaci (chiralitu).

Stvořitelé našeho světa mohli být kolektivní, vůbec si nemuseli být aktu stvoření našeho světa vědomi a samotný akt stvoření byl pouhou nešťastnou náhodou.