masturbace mentálně postižených

no máš pravdu jani ono to je k něčemu dobré,vidíš kdo je tvůj opravdový přítel a kdo si na něj hrál.sama jsi to zažila tu lidskou blbost in natur,vidíš před našimi dětmi nic takového u nás v rodině nebylo takže to byla otázka náhody,ne dědičnosti.ale vyprávěj to někomu kdo o tom nic neví a ještě je přesvědčený o své pravdě.

To je mi lito, a dokazu si predstavit, jak je to neprijemne. To me bylo asi okolo dvaceti a chodila jsem s klukem (memu synovci bylo 11 let) a budouci tchyne (vlastne take matka) si mne vzala stranou a nutila mne k rozchodu s jejim synem, protoze "TO MUZEME MIT V RODE", aby jeji syn jednou nebyl nestastny. Opravdu docilila toho, ze jsme se rozesli. No, a ja mam dnes dva naprosto zdrave syny. Ale kdybyste potrebovali jakkoli pomoct, nebo nejake informace, mohu dat kontakt na sestru, ktera se velmi angazuje v ruznych nadacich a zalozila vecerni skolu pro mentalne postizene deti. Takze ono vsechno zle je vlastne pro neco dobre, i kdyby to melo jen posilit.

děkuji jani,někteří lidé bývají velmi zlí,co já už toho vyslechla na adresu svou a svých dětí.dcera ta zdravá měla chlapce jeho matka mi zavolala,že si to nepřejí nebot chtějí mít zdravá vnoučata a ne zmetečky,ano tenhle termín použila.pak se rozešli kvůli něčemu jinému a já byla ráda,že už s tou paní nikdy nebudu v kontaktu.

Vero take Ti drzim palce. Zacne Vam vsem novy zivot, uvidis. Pokud se bojis negativnich ohlasu, tak si jich nevsimej. Kritizovat bude ten kdo neco podobneho neprozil. Ja mam toho postizeneho synovce. Je mu 22. Pres tyden je ve stacionari a na vikendy jezdi domu. Vzajemne se na sebe tesej a je to uplne o necem jinem. Naucil se tam samostatnosti, je ve styku s jinymi lidmi... Opravdu to vsem zucastnenym prospelo. Vim, ze je to tezke, ale ber to tak, ze i jine deti v tomhle veku odchazeji z domova, aby se tam radi vracely. Drzim cele Vasi rodine palce.

nelituji svého rozhodnutí a jsem připravená i na negativní ohlasy.ale dozrál čas přestřihnout pupeční šnůru a začít nový život,nakonec pravidelně bude jezdit domů a bude tam o ní skvěle postaráno.za tvou podporu děkuji milá slowly.

Věro, gratuluji k rozhodnutí. Už ho znovu neprobírej, jednou ses rozhodla a basta. Víš, uleví se možná i dceři. I ona je přece izolovaná a takhle přijde do kolektivu, možná se něco aspoň trochu u i ní zlepší. Vím, že jako matce ti to přijde hrozný, ale ty jsi taky jen člověk a musíš myslet i na své vlastní zdraví. Protože tu jsi ještě pro další dvě děti a pro manžela a hlavně a především pro sebe. Moc ti fandím a přeji nový život. Každý máme nějaký osud. Dcera dostala do vínku to, co dostala, tys pomohla maximem, nic si nevyčítej. Obdivuji tě, že ses dokázala starat 19 let o své děti. To by dokázal málokdo. Chápu, že to musí být strašné, vidět dítě při takové situaci, něco jako když děti vidí vlastní rodiče. Ona si to však neuvědomuje, nechce ti jistě nijak ublížit schválně. Dělá prostě jen to, co jediné dělat může. Ale to jistě víš i sama, viď? Držím palce!!!

dnes přijela moje matka která mě vždycky podporovala a pomáhala mi s dětmi.velice mě překvapilo,že i ona podporuje naše rozhodnutí,myslela jsem,že bude proti tomu.možná to bude znít sobecky,ale já se těším na dovolenou,do kina nebo večeři jako malá.potěšilo mě i množství dobrých lidí kteří mě takto projevili účast a podporu.v dnešní uspěchané době si toho zvlášt cením.

Mám také spustu starostí. Zcela jiného rázu, ale mám je. A když čtu tento příspěvek, říkám si, že ty moje starosti jsou zanedbatelné.. Dají se jakkoliv vyřešit. Vaše situace je svízelná.. Myslím, že jste se vzhledem ke zdravé dceři i vzhledem k vám rozhodla správně. Přeji hodně sil do nově nastalé situace a využití možnosti žít zase plnohodnotný život.

v sobotu se jedeme podívat do zařízení kam chceme dceru umístit,je to soukromé a prý moc pěkné,uvidíme snad to půjde.dnes jsem měla pernou noc téměř jsem nespala,po půlnoci se probudila a začala si hrát,dvakrát se pomočila a pak se jí přestalo dařit a začala se vztekat.

Nezažil jsem to, ale snad si to dovedu tak trochu představit. Musí to být pro Vás všechny hrozné a těžké. Přeji hodně štěstí a držím palce.

děkuji za podporu,díky příspevkúm jsem si uvědomila v jaké žiju izolaci,situace se za poslední rok stala neúnosnou.je hrozné vědět,že se už nikdy nic nezmění k lepšímu.navíc je dcera dost agresivní vadí jí třeba různé zvuky,vysavač=záchvat.manžel jako lékař prosazoval ústav dávno,já jako matka jsem odmítala v naději co kdyby nastalo zlepšení....nenastalo.když začalo dceřino sebeukájení vše se zhoršilo,obzvlášt moje nervy dostávájí zabrat.přiznám se,že už nemůžu dál.je hrozné pozorovat vlastní dítě při tak intimní záležitosti.

Věrko, držím všechny palce, ať tuto nelehkou situaci co nejlíp zvládnete. Podporuji vaše rozhodnutí a přeji hodně štěstí pro vás všechny. J.

tak jsme se konečně dohodli jako rodinná rada,situaci vyřešíme ústavní péčí s ohledem na dceru která studuje náročnou vš.jsem také po těch letech unavená a ráda bych šla do práce.lékaři mi to radí vlastně celou dobu,protože zdrav.stav se nikdy nezlepší-naopak.navíc je to pravda s tou izolací s ohledem na přátele to ani jinak nejde.držte mi palce bude těžké to zvládnout.

druhé dvojče je syn tam je situace vyřešená-je po kastraci,měl rakovinu nadvarlete.před operací také masturboval,ale on se straní lidí takže to nebylo obtěžující.s manželem žijeme normálním sexuálním životem je lékař.

Věro a co si o tom ústavu myslíš? Já vím, přijde ti to asi hrozný, ale možná nakonec nezbyde nic jinýho. Nechybí třeba dceři dotyk jiných? Jak vlastně prožíváte vztah? Dokáží takhle postižení vnímat a projevovat lásku třeba rodičům? Víš, asi ti přijde, že se ptám hloupě, ale sama jsem se s tím nikdy nesetkala a zajímá mě to. Jen doufám, že jsem se tě svými otázkami nějak nedotkla, to bych velmi, velmi nerada. Opravdu. Máte vůbec s manželem v takovém prostředí chuť na sex vy dva?

A co to druhe postizene dvojce (jestli jsem to spravne cetla), take to dela? A kolik je te zdrave dceri? Chapu, ze je to velmi obtizna situace. Moje sestra ma podobne postizeneho syna. Je mu 22 a ten se take moc neovlada. Bohuzel jsou diky tomu jako rodina izolovani. Soucitim, Vero, s Vami, ale poradit nedokazu. Ten stacionar je dobry napad. Muj synovec tam je pres rok a zacal se zajimat o zemedelstvi a kone a v tom "ostatnim" se docela zklidnil. Drzim palce.

manžel to bere celkem dobře za ta léta jsme zvyklí snad na všechno.horší situace je s dcerou ta se stydí,nemůže si nikoho vzít domů kamarády apod.několikrát mi řekla at to řeším ústavem,že se to nedá vydržet.

Musí to být opravdu šílená situace. Hlavně, aby si dcera nějak neublížila, např. těmi tubami apod. Co na to říká rodina - další dvě děti, manžel? Jak to řešíte?

lékař napsal dceři prášky ale byla po nich utlumená celkově a to svoje si dělala dál i když méně.jiné oblíbené činnosti moc nemá u ničeho nevydrží,je dost nervozní.zkusíme asi dopolední stacionář,zrovna dnes je zaměstnána sama sebou už od 6h.

Zkušenost s tím nemám a asi těžko poradím. Věřím, že to je těžká situace. Zákazy zde v žádném případě nepomohou. Zřejmně si neuvědomuje, co dělá, ale protože jí to dělá dobrý pocit, tak to neustále opakuje. Zeptali jste se odborníků? Což jí zkusit orientovat na jinou (oblíbenou) činnost.