deprese z rozchodu

Když tak čtu vaše příspěvky,je mi smutno a zároveň cítim úlevu,že v tom nejsem sama a každý má nějaké to trápení.Mě před pár dny opustil přítel,se kterým jsem žila několik let.Řekl mi,že se ještě nechce vázat.Připomínám,že je mu skoro 40 let a mně 25.Nikdy jsem na něj netlačila ohledně svatby nebo dětí,sama si ještě pár let chci užívat,cestovat...Zjistila jsem,že mě na svých pracovních cestách podvádí a ne jednou.Takové ty úlety.Přitom v sexu nám to klapalo,já jsem dokonce byla ta aktivnější.Doma sekal dobrotu,jen se občas ohlédnul za ještě mladšíma holkama,než jsem já-tak kolem 20let.Připadám si už stará...Mám tendence mu neustále volat nebo posílat emaily,i když vím,že se strašně ponižuju.Je to silnější než já.Cítím se hrozně sama.Bojím se usnout a ještě víc se bojím probouzet ve studené posteli.On bydlí v jiném městě,a tak se neustále užírám otázkou,zda má nějakou jinou ženskou a děsí mě to.Chybí mi i maličkosti...

Kiki, měl jsem to stejně jako ty, jen těch kilo bylo jen 20.

Franci: máš pravdu. A tvá hrdost je to jediný, co ti zůstane, jestli odejde, tak si zachovej aspoň tu.

Pxp,to že jí budeš prosit a tlačit na ní jí k ničemu nepřiměje.Jestli jenom trucuje, tak jednou přijde a jestli s tebou skutečně nechce být tak s tím nic nenaděláš. Ode mě taky odešla, je to hodná holka a já jí mam pořád moc rád a nevyčítam jí to ona taky za to nemůže,prostě jsem jí přestal asi přitahovat. Takovej je už asi život.Na druhou stranu kdyby jsme se k sobě vrátili tak bych měl asi pořád strach,že to udělá znovu,prostě vim, že už by to nikdy nebylo jako dřív. Lepší najít jinou. Né takovou na kterou narazíš,ale tu co ti bude mít ráda.A když už jí budeš mít tak uvidíš že budeš šťastnej. Takhle to chci alespoň udělat já. Momentálně jsem taky dost na dně a nešťastnej. Jinak se měj lepší a netrap se tim, asi to nemá cenu. ČAU

Franci, díky, ale ty už jsi asi trochu dál, než pxp.
Pxp, hodnej kluk. To si piš, že mám hodně špatnou zkušenost. A proto si myslím, že tohle téma jsi založil se špatným názvem : "deprese z rozchodu". Ten můj mě do těch depresí doslova dostal přímo. Až jsem mlátila hlavou do zdi, shodila 30 kilo za 2 měsíce atd., a pak už si nic nepamatuju. Jen, že mě odvezla záchranka. A jak jsem bouchala hlavou do té zdi, tak se vykoupal, navoněl a šel za ní. Prostě, jak jsem již psala dříve, šel si za svým. Myslíš, že v této situaci by bylo vhodné prosit, ptát se a přemlouvat ? Určitě ne, protože on v té chvíli viděl jen sebe. Malichernost to u tebe není, ale vydrž, ona možná někoho potkala, nebo se s někým chvíli cítila dobře. A jelikož tě má (asi) ráda, tak teď neví, jak z toho ven, a potřebuje prostor a čas. S tím neuděláš nic. Buď svůj a žij si dál svůj život. A netrap se, není to k ničemu. Tenkrát jsem tyto rady taky neposlouchala a trápila jsem se moc moc moc. A s odstupem času to vše vidím jinak.

vau,kiki,no tak to maš hodně špatnou zkušenost.to ten muj problem vyznivá jako malichernost. vkaždém připadě si z této diskuze vemu radu nedolejzat a neprosit.ja sem se včara zeptal,neprosil jen se zaptal ale z vaši zkušenosti i to už nebudu dělat.ono ja to mam asi jak franc.v hlavě se ji to přehodilo a mluvit o tom problem největši.takže ?libuji kiki že deně si udělam radost abych se trapil mene a pokud nepřijde tak se stim budu muset holt smířit.člověk si ma asi zachovat trochu sve hrdosti.

Kiki máš 100% pravdu, dolejzat a prosit nemá vůbec cenu.Musí přijít sama a když nepřijde tak je prostě konec.Já jí kolikrát přemlouval, ale to je jako by to měla v hlavě přehozený,chtěl jsem si v klidu promluvit, ale s ní se prostě nedá mluvit jen to ještě urychluje rozchod.Uplně se najednou změnila já to nechápu, asi to v sobě dusila,že není se mnou štastná a najednou to prostě prasklo,jiný vysvětlení nevidim.

pxp, tak to jsem moc ráda, že tě to povzbuzuje. Ale nějak mi nejde dohromady tvoje dřívější sebevědomost a nynější utrápenost. Víš, já mám blbou zkušenost, a to takovou, že protějšek si jde tvrdě za svým cílem. A když tě vydeptá a dostane na úplné dno, je schopen do tebe ještě kopnout. Protože si to necháš líbit a pro něj si onuce. O to víc si dovolí. Ale to se tě asi netýká, ty to máš jinak. Hlavní zásada : nedolejzat, neprosit. Stejně by to bylo k ničemu a pak by se ti ze sebe chtělo zvracet, když bys viděl, že to mělo opačný účinek. Nevím, nějak jsem se rozepsala, ale to ruce samy. Nikdy jsem to tak neměla, jsem spíše uzavřená osoba.

ok :) pekne si to napsala.tvuj ukol se budu snažit splnit.ja sem byl vždy ve vztahu i v životě seběvědomi,až mi to někdy i vyčetla ale todle mě ted zlomilo.ale ted sem rad třeba za to že si s tebou píši.je to hodně přijemne.človeka to hodně povzbudí.sem rád za tuto diskuzi.

pxp, víš co, Ty jsi asi tak ve věku syna. A ze zkušenosti vím, že to tihle mladí strašně moc prožívají, skáčou pod vlak, řečeno nadneseně. A o to rychleji to v tomhle věku přebolí. Život máš přece jen před sebou a ještě toho spoustu zažiješ. Tlačit na pilu nemůžeš, to bys to jen pohnojil. Co má být, to bude. A máš ode mě úkol: každým dnem se trápit o něco míň. Ona to totiž vycítí a ženy žádné mužské utrápené chudinky nepřitahujou. Spíš naopak ty sebevědomé. Ahoj.

kiki,děkuji za odpověď a za ženský pohled na me trapeni.v každem připadě se budu držet tim co jsi psala.nenapadá mě nic rozumějšiho.no uvidime jak to dopadne vim že se tim budu ještě trapit ale nasilim ten vztah tlačít nebudu to musi chtit oba je tak??.a nahradu hledat určitě nebudu namam na to ani naladu ani chut a pomyšleni byt v přitomnosti jiné ženy vubec.děkuji ti

pxp, tak vidíš, že to bylo hnusné, ale Ty jsi to ustál. Hlavně se neponižuj ! Já si jen myslím, že ona má v hlavě nějaký chaos , možná jí do cesty někdo vstoupil a ona je zmatená. A kdyby Tě už nechtěla, přijede si pro věci natvrdo a konec. Nech tomu čas, ať se to vykrystalizuje. Dej jí čas a řiď se svým srdcem Osobně si myslím, že se k sobě vrátíte. Ale nespoléhej na to a nežij jen tímhle a nechej tomu volný průběh. A také si myslím, že hledat v této situaci náhradu není moc vhodné. Myslím si, že tak do 1-3 měsíců bude jasno. Drž se a pa.

to kiki,adam: tak včera byl ted den co jsme si meli povracet věci co u sebe mame.dopadlo to tak že ona žadne nepřinesla a ode mě nic nevzala.když viděla co ji vracim tak sme si trochu poplakali ale o tom co se stalo nechtela moc mluvit.ujistila me do oči že nikoho nema a neměla a ona do oči lhat neumi.to za 4 roky tak nejak vím.nedokazala řici že mě nemiluje, že mě nema ráda.chce byt prý ted sama.nevim co si o tom myslet.přitomam mi řikala,že ma nově vymalovaný byt že se mužu přiští tyden stavit na se podivat a na pokec,že se mi ozve.mam pocit že si me drži od sebe ale přitom u sebe.a ja se vtom ztracim.ale jak se stim mam vyrovnat,s tim rozchodem když se chce ješte vidat.asi by bylo nejlepši nereagovat na takove podněty ale zas si řikam třeba se ještě k sobě vratime.no včera to byl ale šileny den.žaludek a srdce až nekdev krku nebo kde.no nebylo to zrovna jednoduchý setkaní.vim jen že sem si řekl že nezačnu kvuli temu upijet svuj žal v alkoholu cigaretach.tim sem si kdysi prošel a bylo to kničemu.nezačnu ani vermomoci nekoho hledat.bud to přijde nebo ne.a mim cilem se asi opravdu stane ten domeček.doufam že tam aspon vše vyjde.žiju ted v takové nejistotě.bylo ale videt že ji to taky trapí ale opravdu nevim co se ji mota v hlavičce.řikala že bude rady když se ji ozvi třeba na icq,ale to radej vymažu nuti me to kontrolovat es je doma a to taky neni dobrý.lepši si myslim by bylo kdyby me natvrdo poslala do"haje"a ja se stim musel nejak poprat.ale takto??nevim jak se to bude dal vyvijet.nebudu se ji asi ozyvat a pokud ona bude chtit tak se ozve.nevim je to takovy divný odloučení.....v každem pořipadě mi je mi po včerejšim setkani nejak lepši,myslim po psychicke strance.se mi potem tak nejak ulevilo,že sem s ni a to uvolněni přetrvava i ted.takže aspon nejake pozitivum i když asi chvilkove.

To jsem taky nepochopil, ale alespoň jsem myslel chvíli na něco jinýho. Ale dneska je mi docela fajn, po dlouhý době.

A už je to tady zas. Zase jedna přemoudřelá v českém jazyku. A nevím, proč by měl bejt zrovna taxikář. Z čeho tak usuzuješ ???

Ona JU řikala taky.A taxikář nejsem.

Co

Já jsem kamarády neztratil,ale nějak mi nebaví bejt teď s nima. Dva měsíce myslim pořád na jedno a to samí a už mi z toho stále bolí hlava. Co mi dřív bavilo mi teď vůbec nebaví. Nevidim a nedovedu si představit budoucnost.Já vůbec nevim co mam dělat.

No to je právě ono. Když někoho milujeme, s někým jsme, začínáme ho brát jako svůj majetek. A to je špatně. Když nás opustí, bereme to jako velkou ztrátu, jako když nám někdo ukradl něco, co bylo naše. Radím zachovat si ve vztahu svoje já, svoje koníčky, svoje kamarády a ne kvůli tomu druhému všechno opouštět a vše podřídit jemu. Tak jsem to dělala já, a teď je to o to horší.

Je to normální. Jak bys na jejím místě postupoval ty? To jsi takový slaboch, že neuneseš rozchod? Víš kolik jich ještě bude

Já jí chci strašně zpátky,jak je možný,že najednou uplně ztratila zájem ze dne na den.Je to normální? Jak jí získat zpět? Jsem strašně zoufalej, nikde mi to nebaví,doma v práci ani s kamarádama. Všude chci hned pryč, někam jinam, ale nevim kam.