VÁNOCE

Můj táta Ježíška vidí každdý rok. Zapaluj svíčky na stromečku a zrovna v té chvíli přiletí ježíšek a přinese dárky. Pak zazvoní a my jdeme do pokoje a zpíváme koledy

"A amerikáni stejně...zmanipulovat? Ještě ti maminka neřekla, jak to s těmi dárky je? Ale máš pravdu. Já taky vyhlížím každý štědrý den zlaté prasátko a pořád jsem ho neviděla

Vánoce jsou krásné, pokud..."A amerikáni stejně jako rusáci ať si strčí své santy a dědy mráze někam"

by si je měli někam strkat? Jsou to jejich symboly, tak jako my máme Ježíška. Záleží jenom na nás, jak se necháme zmanipulovat. Jeden problém je možná ten, že ti dvou jsou zhmotnění a viditelní, kdežto našeho Ježíška nikdo neviděl. Vždycky zazvoní zvonečkem a už je pryč.

No jestli kazdy rok uz budou Vanoce teroristicky tak to asi nebude davat dobrou atmosferu.Divna doba.

a ty blbe anoce to vsechno podporuji

Nebo exekutor, nebo pošťák...I to k životu patří. Ne jenom zlaté šperky a pohoda.

VÁNOCE v ČR...Nebo exekutor, nebo pošťák s upomínkou nebo policie s vystěhováním a nebo terorista či sto jiných sraček.

VÁNOCE v ČR...

Je to čím dál horší a...Jana píše "...za chvíli se budeme bát i otevřít někomu dveře". To mi připomnělo jeden výrok, který pronesl jeden z vůdců převratu 1989 nebo snad sám Havel - (volně citováno) "Už se nebudeme bát otevřít, když někdo zazvoní, neboť za dveřmi už nebude tajná policie, ale soused nebo pošťačka".

otce odpust Tonymu, nebot...Nauč se spíše psát, dobře vím, co činím:

. O clavis David, et sceptrum domus Israel; qui áperis, et nemo claudit; claudis, et nemo áperit: veni et educ vinctum de domo cárceris, sedéntem in ténebris et umbra mortis.

Ó Klíči Davidův a žezlo Izraelova domu, ty otvíráš a nikdo nezavře, ty zavíráš a
nikdo neotevře: přijď a vyveď z vězení ty, kdo jsou spoutáni v temnotách a
stínu smrti.
* * *
Dnešní antifona je téměř celá sestavená ze dvou citací z knihy proroka Izaiáše. V
první z nich, vzaté z 22. kapitoly, čteme: „Klíč Davidova domu vloţím na jeho
rameno, otevře-li, nikdo nezavře, zavře-li, nikdo neotevře.“1
Původně se text
vztahoval k osobě Eljakima, jenţ byl ustanoven správcem královského paláce. K
jeho funkcím patřilo i otevírání a zavírání bran králova domu. Je-li Kristus
nazván „klíčem Davidovým“, vyjadřuje se tak jeho moc nad palácem nebeským. Jen on můţe otevřít
člověku brány svého království. V tomto smyslu opakuje Izaiášův text svatý Jan v knize Zjevení: „Tak
mluví Svatý, Pravdivý, ten, jenţ má Davidův klíč: otevře-li, nikdo nezavře, a zavře-li, nikdo neotevře.“2
Závěrečné volání antifony „vyveď z vězení ty, kdo jsou spoutáni v temnotách a stínu smrti“ cituje První
píseň o Boţím sluţebníku ze 42. kapitoly knihy proroka Izaiáše. „Já, Hospodin, jsem tě povolal – zde říká
Bůh svému sluţebníku – (…) abych otevřel oči slepým, abych vytrhl vězně ze ţaláře a z vězení ty, kdo
bydlí v temnotách.“3

Jestliţe včerejší antifona ukazovala Krista, jenţ je dán na znamení národům, dnešní text představuje jeho
činnost a jeho moc: on má moc otevírat i zavírat Boţí království a jako Boţí Sluţebník vysvobozuje ty,
kdo jsou spoutáni v temnotách.
1
Iz 22,22.
2
Zjev 3,7.
3
Iz 42,6.7

Vánocích se v dnešní...Je to čím dál horší a já si stejně myslím,že je to otázkou času,kdy se něco takového stane u nás.A ta Kvitová,no hrůza,za chvíli se budeme bát i otevřít někomu dveře.

Vánoce jsou krásné, pokud si z nich neuděláte stres. Dnes už se uklízí průběžně, dárky jsou také v době, kdy každý si může koupit co chce , jiné. A během vánoc si vzpomeneme na chlapečka Ježíška, který roznáší radost a lásku i na to, že den se prodlužuje slunce se vrací.

A amerikáni stejně jako rusáci ať si strčí své santy a dědy mráze někam

otce odpust Tonymu, nebot nevo co rika!!!

Ježíše to uráží?

Jehovci nemají vůbec žádné právo mluvit za Ježíše, kterého vůbec neznají.

bud jsi Krestan, nebo slavis pohanske svatky a jsi pohan. Krestanem se nestanes jenom tim, ze si zmenis jmeno ze Saturnalii na vanoce a vsim co dels, slavis Saturnalie. Jezise to spise urazi...

O radix Iesse, qui stas in...Hmm, to je všechno hezký, nyní sem ale najíždí Mohamed.

Církev vtipně využila...Inu tak je neslav ... kdo tě nutí? :-)

O radix Iesse, qui stas in signum populórum, super quem continébunt reges os suum, quem gentes deprecabúntur: veni ad liberándum nos, iam noli tardáre.

Ó Kořeni Jesse, ty jsi byl dán na znamení národům, před tebou králové v úžasu
zmlknou, tebe budou národy vzývat; přijď a vysvoboď nás a už neprodlévej.
* * *
Po událostech stvoření a vyjití Izraele z Egypta, jeţ zaznívaly v předchozích dnech,
nyní přecházíme k prorockým spisům. Větší část dnešní antifony tvoří proroctví
z jedenácté kapitoly knihy Izaiáše: „Z kořene Jesse vzejde výhonek, z jeho kořenů
vyrazí šlahoun. (…) Onoho dne budou národy vyhledávat kořen Jesse, který se tyčí
jako znamení národům a jeho sídlo bude slavné.“1
Jesse byl otec krále Davida. Prorok tedy ohlašuje
příchod Mesiáše, jenţ vzejde z Davidova rodu. Zároveň je však patrné, ţe Spasitel nepřijde vysvobodit
pouze ţidovský národ: zmínka o „národech“ a „králích“ poukazuje na spásu, která bude zvěstována všem
lidem.
Uprostřed antifony je vloţeno zvolání „před tebou králové v úţasu zmlknou“, jeţ ukazuje Spasitele
ve zcela jiném světlem, neţ by se mohlo usuzovat z jeho královského titulu. Text je převzat ze Čtvrté
Izaiášovy písně o Boţím sluţebníku, kterou čteme v liturgii Velkého Pátku. Uveďme citaci v širším
kontextu: „Jak mnozí budou nad ním ţasnout – píše prorok – neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena,
vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa,
neboť spatří, co se jim neřeklo, zpozorují, co dříve neslyšeli.“2 Boţí Sluţebník projde utrpením a poté
bude oslaven a vyvýšen, a tehdy se podiví národy, jeţ viděly jeho dřívější podobu. Zřetelně se zde hovoří
o tajemství Utrpení a Vzkříšení Páně.

Závěrečné zvolání „jiţ neprodlévej“ naráţí na Boţí příslib, o kterém čteme v druhé kapitole knihy
proroka Abakuka. Kdyţ prorok čekal na Hospodinovo slovo, dostalo se mu této odpovědi: „To vidění
(…) spěje k naplnění, nezklame; prodlévá-li, počkej na ně: přijde určitě, neselţe.“3
Jiţ ţidovská tradice
spatřovala v tomto textu zaslíbení Spasitele. Tím spíše křesťané interpretovali proroctví v mesiášském
smyslu.4 V dnešní antifoně prosíme Krista, aby neotálel a přišel vysvobodit svůj lid.
1
Iz 11,1.10.
2
Iz 52,14-15.
3 Ab 2,3.
4
Proroctví je převzato i na dvou místech Nového zákona: Ţid 10,37 a 2Petr 3,9.

-!
to od Tebe bylo hezke, to se mi libilo

A není to jedno, co je kde psáno nebo co je kde řečeno?

Stejně to nemá na nic vliv a nikdy nemělo. Lidstvo je takové, jaké je. Věřící sice pravidelně ve svých příspěvcích opakují různé fráze, píší krásné myšlenky, že by se lidé měli navrátit k Bohu a jak to potom bude pěkné, a ono stejně nic.