MANŽELSKÁ PORADNA

Ahojte vsichni,
nevim ci mi nekdo dokaze poradit ale mam uz nejaky dobu problem s mim manzelem.
Trva to asi neco prez dve roky,od kdy se nam narodilo dite.
Predtim jsme si nic takoveho nesimla,anebo jsme o tom nevdela a neresila.
Manzel se vice uspokojuje na interete prezeranim vseliakych stranek a videa a taky si chatuje s lidma ktery maji ten sami problem jak on.
Totiz se mu libi placani za zadek,nevim jak se to presne rekne ale myslim ze spaiking.
Za dva roky co mame dceru jsme meli sex asi 6-8 krat aj to jenom takovy rychli kdy se on uspokojila ja jsme byla neuspokojena.
Poslednu dobu sedi na pocitaci aj dkyz vi ze ja mam chut s emilovat.
Kdzy jsem mu rekla ze usnem malou a at me nenecha dlouho cekat tak to jsi radej sedol na interet a ja sjem ho v luzkucekala tri a pul hodiny.
Pak me to vse preslo.
Nevim co s tim mam delat je uz na tom zavysli.
Pred svatbou sjem vedela ze ho vzrusuje kdzy muze placnut na zadek ale doma to nedelal aspon u sexu to nedelal.Obcas mi dal na zadek ale jenom z mirou a ja mu na to rekla ze to neni pro me a dala mu najevo ze o to nemam zajem.
Takze on sedi a vynahrazuje si to na internete a sedi tam dlouhe noci kym ja neusnem a taky se uspokoji on.Myslim ze kdyz se spolu milujem dela to jenom kvuli me uz to neni jak to byvalo.Moc se mu nedari me uspokojit.
Kdzy jsme se ho zeptala proc to dela a taky ci ho to uspokojuje kdzy mame doma klid tak rekl ze tod ela lebo se mu to libi a taky ze ho to uspokojuje.
Jsem uz zoufala.Nevim co dal.Nejakou dobu jsme od neho odjela aj s ditetem.
Pak mi slibil ze to zamezi ale uz mu neverim po tom co pred dvema dnema udelal.
Nevim ci ho mam jeste rada,nekdy se mi hnusi a protivi.
Prosim o radu co mam delat jak s echovat a co dal???
Predem dekuji.

Mémanželství trvá rok,mámé asi ročního syna.Snatkem jako kdyby se vše změnilo,manželovi jsem zcela lhostejná.Chodí domů kdy chce a když s ním promluvím začne vyhrožovat že nás opustí.Psychicky mě tím deptá a já se stále za vše omlouvám.Tak to jde stále dokola.Platby domácnosti a živobytí jdou z mateřské,z jeho výplaty se splácí auto které si vzal za svobodna,zbytek si utratí.Nyní jsem mu pohrozila vyhazovem,začal slibovat že se změní.Bojím se že to zůstane při starém.Myslíte že tu zmůže něco poradna?Děkuji za odpověd.

Len jedna rada.Nájdi si inú.

Zažil jsem něco podobného. Když jsem mohl bez problému rodinu bez dětí opustit, odpustil jsem nevěru. Další jsem již kvůli dětem odpouštěl též do doby než se osomostatnily. Jsi-li bezdětný, opusť ji dříve než bude pozdě. Může si též pořídit dítě s milencem a hodit to na Tebe. Máš-li již dítě, těžká rada. Děti by trpět neměly. Pokud zůstaneš, nepátrej po nevěrách. To nic neřeší, pouze komplikuje dále život.

Ano, jsi hodny hlupak, jako tady je takovych chlapu hodne. Ti co nejsou hloupy, jsou to lovci a osu*ji na co prijdou tady nediskutuji, a zeny po nich touzi..
Co ti poradit? Zena ti dava najevo, ze ti brzy da valem, jen hleda cesticku, aby vina nebyla uplne tak na ni..
Sorry, zase jedna mrcha, co nevi co chce..

Dobry den,
nevim, jestli mi poradite, ale aspon to zkusim.

Jsem zenaty neco pres 2 roky a uz predtim jsme byli s zenou asi 4 roky spolu. Uz delsi dobu to neni ono (nemeli jsme sex nebo jenom vyjimecne, nedavala mi moc najevo lasku (slovy, polibkem), atd.), ale nikdy mi nerekla, v cem je problem. Nektere zajmy mame jine, ale par jich mame i spolecnych. Vzdy jsme si docela dobre rozumeli.

Az vcera, kdyz jsem se ji zeptal, co se deje, tak mi rekla, ze uz me nemiluje. Ze me ma strasne moc rada, ale uz me nemiluje a nevzrusuji ji. To je i duvodem jejiho nezajmu o sex.

Musim se zminit i o tom, ze se mi loni v rijnu priznala, ze mi byla neverna. Dost me to ranilo, ale odpustil jsem ji. Potom to bylo zase mezi nama OK. Dokud se zase nezacala chovat divne. Mam pocit, ze me s nekym podvedla i ted.

Vubec nevim, co mam delat, protoze ji stale miluji (mozna mi napiste, ze jsem hodny hlupak). Budu s ni chtit zajit i do nejake manzelske poradny osobne.

Dekuji vam moc za vsechny rady, Peta.

Nevím, jestli můj problém není malicherný, ale možná, že mi někdo poradíte, co s ním. Je mi 35 let, jsem 9 let vdaná a až poslední dobou začínám zjišťovat, že v našem jinak pohodovém vztahu neexistuje komunikace, která by vedla k nějakému řešení. Dokud jsem k našemu vztahu neměla žádné výhrady, bylo manželství naprosto skvělé. Teď, jakmile se (fakt bez emocí,snažím se!)pokusím upozornit na něco, co se mi nelíbí, manžel okamžitě vyletí a dozvím se že jsem hysterka a pořád se mi něco nelíbí! (Podotýkám, že se snažím na něco upozornit tak 2x do roka...) Jsem vážně taková hysterka, když chci mít v manželství "čisto"? Olina

po 15letech jsem zjistila že manželje zavislej na mamince ja a deti proněj nic neznamename.dcera odešla jak dodělala školunemohla vydržet ponižovanija nevim co psichicky jsem nadně nejhorši to je posledni 1,5 všechny snahy zme strany jsou zbytečne za všechno mužu podle manžela ja

Já taky tvrdím že když chce jen jeden z manželu změnit situaci v manželství a druhý nemá zájem tak člověk časem rezignuje .A jsem toho názoru že nejdřív musíš věřit sám sobě a mít rád sám sebe abys mohl rozdávat lásku druhým pokud o ní někdo stojí a vnímá , hezký víkend

Manzelka pred pu rokem po xx letech odesla.
Napravit, skoro vzdy se da hodne veci napravit, ale to o ten druhy musi mit zajem... nema... tak to napravuji aspon pro sebe.
Bojuji, ale vim ze to je marny boj, v zazraky neverim. A verim uz jen sam sobe.

Jendo co ti vlastně otevřelo oči a v jaké podobě byla ta facka?? myslíš že se neda nic naprvit?? Bojuj !! Moc Ti preji at se vše v dobré změní

Ano, verte mi, take jsem tu facku dostal, a lituji kazdeho dne, kdy jsem si manzelky nevsimal. Bohuzel, tuto chybu si budu muset nest do konce zivota.

Určitě se nedá napsat v pár větach co člověká trápi už pár let.Mám pocit že mi ujíždí vlak ..tak je to i u nás ,když nepozdravím já ..když neřeknu dobrou,manžel to neudělá.Pořád se vnucovat,doprošovat ?????žijeme jak cizí ..milejší mu je televize ..pivo ..a já syn až na tom posledním ,místě To že občas uvaří ..pomuže v domácnosti lásku pohlazení nenahradí.Zjištuji že to co máme společné je už strašně málo.A o svých problémech se svěřím známe . Uleví se ale nevyřeší .Snad řešení příjde samo časem ??Nebo situaci řešit už ted a nečekat??Jendo!! máš určitě pravdu že chlap musí dostat pořadně nakopáno .. aby pochopil co strácí a začal si všmat že život utíká strašně rychle !!

pro Tondu - když jsem včera psala svoje pocity,ulevilo se mi,sice u tom mluvím s kamarádkou,ale tohle bylo jiný,takže ti rozumím,když píšeš,že to ze sebe musíš dostat,asi že je tohle anonymní,jde to od srdce. Víš ty se snažíš,ještě se snažíš,bude to těžký,ale jestli jste byli s manželkou v poradně,tak mi přijde,že ještě nerezignovala,že ještě chce a má zájem váš vztah udržet.Já bych už do poradny nešla,prostě ne,já to mám v sobě nadobro uzavřený a teď se jen pleskám kolem dokola a hledám jak z toho ven.Hrozně dlouho jsem se snažila manžela vyburcovat k něčemu, k čemukoliv, co by jen malinko naznačilo,že o mě stojí,jako chlap - že třebas malinko alespoň malinko žárlí,že se mě zastane před svojí matkou,cokoliv. Nic nezabralo a ten jeho neskutečnej nezájem o mě jako o ženskou,to jeho přehlížení, nevnímání mě,to mě udusilo.Je toho moc,všechno to jsou jen kapky,jenže když se ty kapky slijou v jedno jezero,utopíš se v něm.To se stalo mě a já se teď doslova dusím v tomhle vztahu,jenže nevím jak dál,nebo spíš co dál.Všechno se taky bohužel točí kolem peněz,když nejsou,není řešení,nemáš se kam odstěhovat a jak jsem už psala,moji rodiče mě absolutně nepodpoří,spíš naopak.Jestli byli u vás problémy způsobený hlavně tvým pitím,myslím,že ještě máš šanci,pokud vydržíš a budeš se snažit,hlavně ale vydržet a nepít.Ty svou manželku určitě miluješ a jak už jsem psala,myslím že ani ona tě ještě úplně neodepsala.Držím ti pěsti a tak trochu i závidím tvojí ženě, kéž by takhle o mě někdo bojoval

Milá Pavlíno.Totéž co ty zažívám tedka já ,akorát s tím rozdílem že já neviděl jak mám krásnou a hodnou ženu myslel jsem si že si mohu dělat co chci.snažím se jí ted dokázat že se změním,prostě mi nevěří.Ani nevím proč sem píšu,ale nějak to ze sebe musím dostat.

Ze všeho nejhorší je ta bezmocnost,že ten druhý již nechce.Na druhou stranu šancí jsem měl dost a propásl jsem je.Přestal jsem pít alkohol,pramenily z toho ty mé řvavé výlevy.Nevím jak ji dokázat,že to myslím doopravdy.

Milá Lamilo,také jsme byli v poradně.Nedá ti to nic dokud si ten druhý neuvědomý co ztrácí.Já na to přišel bohužel asi pozdě.Snažím se zachránit rodinu jak mi síly stačí,hlavně dnes vidím na manželce krásné věci kterých jsem si dříve nevšímal

to Pavlina: dej tomu svemu kudlu na krk, treba i na cas od nej odejdi... budto te ma rad a vzpamatuje se, nebo to nema cenu.
Nekdy chlap potrebuje poradnou facku, aby si uvedomil co pro nej jeho zena znamena...

Pořád si říkám, bože přece takhle nemůžu žít do konce života,přeci se něco musí změnit,ještě mám čas, na všechno, na lásku,na užívání si života. Jenže řešení nevidím. Můžu se svým zálibám věnovat,chodím na spinning, jezdím na kole,chodím do kina,čtu,s kamarádkou tancovat,se psem ven. Měla bych být spokojená, že jo.Jenže jsem sama.Usínám sama.Prostě mi chybí chlap,někdo vedle mě. Nikdo nevidí k nám domů,já jsem pořád TAK silná, TAK usměvavá, TAK společenská, TAK spokojená. Někdy vezmu večer auto a jezdím jen tak a brečím jako malá holka.Pak si říkám,jak jsem pitomá,ale musím to ze sebe nějak dostat,nemůžu to pořád v sobě dusit a doma brečet nemůžu.Možná bych měla,jenže já byla vždycky navenek taková ta "tvrďačka",jen jsem se usmívala,žádný starosti,jen dobrá nálada.Jen já a moje kamarádka ale víme,jak to ve skutečnosti je.Že je to jen maska.Asi píšu hlouposti,ani nevím proč,snad to už chci někomu říct.

Pavlíno, plně chápu a rozumím. Taky tu žijeme vedle sebe a připadám si osamocená. Ale chvílema mám pocit, že jsem strašně silná a vše to ustojím, rozvedu se a budu se věnovat sobě a svým zálibám, na které, ač mi je již 55 let, nemám stále čas. Manžel je despota a má zafixovanou myšlenku, nebo spíše "model" manželství jak bylo asi tak před sto lety a to ještě někde na statku. Žádné city, ženská má být "zapřažená"....Ten obecný problém -bydlení kdyby byl řešitelný, achjo, šly bych z toho pryč.