Rodiče kauzy Třebíč zaměněné děti milují více než své vlastní
Jaroslava Trojanová, matka Veroniky, brněnskému soudu řekla, že ji má ráda, ale miluje Nikolku Čermákovou. Jan Čermák zase uvedl, že citově u něj před jeho biologickou dcerou Nikolou vede Veronika Brožová. Příběh záměny skončil šťastně návratem dětí k pravým rodičům, pokud by prý bylo ale na nich, nechali by si cizí děti. Rodiče holčiček to dnes řekli brněnskému soudu, který se zabývá žalobou na vyplacení odškodného za zámenu.
"Nikolku miluju, Verunku (vlastní biologickou dceru) mám ráda," uvedla s tím. Zdůraznila, že kdyby záleželo jen na ní, nechala by si "bez ohledu na geny" Nikolku - tedy dítě, které původně vychovávala. Obdobně to cítí i Nikolčin otec Čermák.
"Tehdy (v době návratu dětí k biologickým rodičům) jsme chápali nutnost návratu (dětí k pravým rodičům) a vůbec jsme neuvažovali o ponechání holčiček. Dneska už bych uvažoval i o druhé variantě (ponechání si Nikolky Brožové)," uvedl Čermák. Doplnil, že po záměně nedokáže mít rád vlastní děti. Kromě Nikoly mají Čermákovi i mladší dcerku Terezku. Čermák má prý strach, že o ně přijde. Složitě si k dětem buduje citové vazby.
Trojanová zdůraznila, že mateřská láska v ní ve vztahu k Nikolce Čermákové jednoznačně převažuje. K vlastní dceři Verunce měla dlouho vztah takový, jakoby to bylo dítě kamarádky. Nyní se situace podle ní "pomalu lepší, pořád to ale není ono". Obdobně to cítí Jaroslava Čermáková. Když poprvé spatřila svoji dceru Nikolu, mateřský pud to v ní neprobudilo. "Jakoby to byla dcera od sestřenice," uvedla Čermáková. Již při prvním setkání rodičů s jejich skutečnými dětmi přitom všichni zkonstatovali, že fyzická podoba mezi nimi a biologickými dětmi je zcela jasná.
Libor Broža u brněnského krajského soudu řekl, že vrácení Nikolky biologickým rodičům, tedy manželům Čermákovým, nese jeho družka Trojanová těžce. "Partnerka mi vyčítá, že přišla o Nikolku a kdybych testy (otcovství) nedělal, tak by se to nikdo nedozvěděl, a nic by se nestalo," uvedl Broža.
Trojanová vystupuje tak, jakoby byla nadále matkou Nikoly. Tvrdí, že se jí po děvčátku stýská, že se jí zdají sny, v nichž Nikole Čermákovi ubližují a ona nemůže děvčátku pomoci. I když manžele Čermákovy považuje za přátele, není s jejich přístupem k Nikole zcela spokojena. Trojanové se nelíbí, že děvčátko dali na několik dní k prarodičům, protože ona by to neudělala. Na druhé straně Trojanová uvádí, že "do toho nemá Čermákovým co mluvit".
První reakcí Čermákové na informaci, že Veroniku bude muset vrátit biologickým rodičům - Trojanové s Brožou byla ta, že dítě prostě nevydá. Později názor změnila. Vztah mezi oběma rodinami je sice dobrý, Trojanová by si ale přála Nikolku vídat častěji. Čermáková je proti. "Mě to prostě deptá, že paní Trojanová tam má Verunku a vzpomenu si na to, jak jsme ji měli doma. Navíc ani psycholog náš častější kontakt nedoporučil," uvedla Čermáková. Zdůraznila přitom, že citové vazby k Veronice Brožové jsou u ní výrazně silnější, než pouto, které ji spojuje s její Nikolou.
Trojanové se záměna novorozenců patrně nejvíce citově dotkla. Broža ji nejprve podezříval z nevěry, nechal si udělat testy otcovství a později Trojanové vyčítal, že má dítě s cizím mužem a popírá to. Na její adresu padaly v hádkách drsné nadávky. Následně se Trojanová dověděla, že není matkou Nikoly, kterou bude muset předat biologickým rodičům - Čermákovým. Šokem pro ní byla rada psycholožky, aby si doma udělala pomyslný hrobeček. Ten jí měl pomoci zpřetrhat původní pouto k Nikolce.
Přestože jsou již děti u biologických rodičů, s následky záměny holčiček se Broža s Trojanovou potýkají dosud. Stejně jsou na tom Čermákovi. Oba páry popisují, že soužití s partnery se zhoršilo po odhalení záměny. Po vrácení děvčátek biologickým rodičům se ale podle nich situace v žádném případě nezlepšila.
"Připravili mě o rok života s dcerou, neviděl jsme její první krůčky, rostoucí zoubky. Jsem stále ve stresu a stále dochází k hádkám (s partnerkou)," uvedl Broža. Podle svých slov si vyčítá, že družce nevěřil a podezříval ji, že má dceru s jiným mužem.
"Já jsem vždycky snila o tom, že budu mít krásnou rodinu a teď nemáme rodinu žádnou," uvedla ke svému současnému manželskému vztahu Čermáková. Soužití obou párů nyní provázejí hádky. Obě rodiny dokonce připouštějí, že mají vážné problémy.
Rodiny chtějí u brněnského krajského soudu vysoudit po třebíčské nemocnici odškodné ve výši 12 milionů korun. Ta sice pochybení přiznala, nabízí ale jen 600.000 korun.
Vladimír Klepáč - ČTK
Komentáře
Stát by se to nemělo, vinu z nemocnice nesnímám,ovšem takový mediální poprask tady dosud nebyl. takhle to vypadá, že o děti jde až v druhé řadě. Nelíbí se mi to.
Rodiče by podle mě zasloužili omluvu a jako odškodné by měla každé rodině stačit částka kolem 500 tis. Část by měli uhadit zodpovědní zaměstnanci, aby si napříště dal každý dobrý pozor.
Chudáci učitelky. Jak mají zvládnout tlupu dětí, když někteří rodiče nezvládnou jedno vlastní dítě.
Musíš se otočit 2xabys ho vytahl/a hned jak tam spadne-v horším případě. V lepším na něj dávat takový pozor, aby tam vůbec nedošlo.
Že by 4 lidé neuhlídali jedno dítě???
Přesně, člověk musí být ve střehu všechny sekundy. Každou se může stát neštěstí.
Rodin je mi velice líto, nedokážu si představit nic horšího.
Je to jako by jste o dítě přišli, musí to být hrozné..
Každý si myslí, že to je v pohodě, konečně maj svoje vlastní dítě, ale ono to není vůbec jednoduché..na psychiku, to musí být hrozné,
Když bych si měla představit, že mě ted odvezou dítě, tak si myslíte, že po něm nebudu truchlit, já bych se psychicky zhroutila, i když bych věděla že není moje krev, tak jsem ho vypiplala a miluju ho..a ted ho budou mít cizí lidé??
Absolutně je chápu, oni vědí že tolik milionů jim určitě soud neodklepne, ale at nemocnice platí a pořádně, zaslouží si to, tohle je úplně hrozný v dnešní době, co se může stát..
Proč napadáte rodiče, věřte že by ty miliony oželeli, jen kdyby jim dali domů jejich "vlastní" dítko.
Vina je na straně nemocnice, tak at zaplatí, a kdo jim to nepřeje, tak závidí!!
Držím jim palce.
Pokud oboje manželé mají raději to nebiologické dítě, ať si je zas prohodí. Nebo ať se nastěhují vedle sebe a tráví volný čas společně, všichni dohromady. Až budou děti větší, tak si je mohou půjčovat vzájemě - prohodit na výlet nebo víkend. Je to jen o dohodě, ne o penězích, ty jim city stejně nespraví. Ač je to hrozné, stávají se v životě mnohem horší věci. Co když někomu dítě zemře a taky to někdy zaviní v nemocnici.
Je jistě hrozné, co se jim stalo. Nikdo by to zažít nechtěl. Ale jejich děti jsou zdravé! A to mě jako matce připadá nejdůležitější.
Kdysi jsem viděla starý americký film, kde jedna matka od narození tvrdila, že dítě není její. Prokázalo se to až po letech. Našla i prohozené dítě a jeho rodinu. Chtěla své dítě mermomocí zpět, ale ta druhá matka nechtěla výměně ani slyšet. Nevadilo jí, že nemá to vlastní. Obě se vlastně tahaly o jedno. Jak řešit tenhle případ?
Mě je jedno, kolik ty rodiny dostanou, nezávidím jim žádnou částku a už vůbec jim nezávidím to martyrium. Nikdo by s nimi měnit nechtěl. Ale než mít dítě postižené nebo mrtvé, tak to už by asi radši každý "jen" vyměněné.
A opravdu nevím, kolik by měli dostávat rodiče a vůbec lidé, kteří byli naším zdravotnictvím postiženi víc, a kde na to kdo vezme.
Kdysi mi přinesli syna až za den a taky výrazně zhubl. Nebyl si moc podobný tomu přímo po porodu. A v obličeji si nebyl v dětství vyloženě podobný ani mě ani svému otci, marně jsem pátrala po kom vlastně je.:-) I když podle dědičných znaků na těle, povahově a dovednostmi, to jasně bylo naše dítě.
Myslím, že je možné, že si někdo nevšimne. Je to o tom, že kdo chce, ten věří. Ale kdyby se nepřišlo na záměnu v tak ranném věku, muselo by jim být časem určitě nápadné, že dítě se vzhledem, povahou a vlohami nepodobá nikomu z nejbližších příbuzných.
Po porodu jsem ho viděla jakž tak, jen ho sestra přiložila k prsu, a pak s ním odešla, neměla jsem sílu ani chut dítko nějak prohlížet apod..bylo mě to po porodu nějak fuk, ráno to bylo lepší, to už jsem si ho pořádně prohlédla,
dítko mě zhublo také velice, jelikož mi nešlo kojit, ale nikoho to nezajímalo,
v některých porodnicích to je i v dnešní době hrůza..
- Odpovědět
Pošli odkaz