spondylolistéza

Ahoj vsem,

ano presne tak, naprosty souhlas s Ivanou, ja mam pas taky doporuceny pouze pri nejake dynamicke zatezi.....jinak kazdy pohyb, teda i chuze je pro hss posilovani.

Mejte se,

Lada

Víš co, myslím si právě,...ahojte holky,
dovoluji si vstoupit do vaší debaty. Chci reagovat na nošení bederního pásu. Po loňském ataku a pobytu na neurologii mi neuroložka napsala bederní pás s tím, že ho musím nosit. Asi za měsíc jsem nastoupila na lůžkové odd. rehabilitace a tam se mě fyzioterapeutka /zkušená a jedna z nejlepších/ ptala, proč ho stále nosím? A vysvětlila mi, že stálým nošením mi ochabuje právě to svalstvo, co se snažíme cvičením zpevnit. A doporučila nosit pás jen při zátěži, tj. při vaření, delší chůzi, delším stání. Ivana

Ahoj...
Marto, mě dr řekla...Jo ještě doplňuji, že já se teda nepředkloním vůbec. Je to bohužel hodně smutné. Před dvěma a půl měsíci jsem sportovala, běhala za psem jako šílenec i hodinu denně a momentálně? Jsem vůbec ráda, že se alespoň trochu a omezeně můžu hýbat a ještě ani ne tak, abych s tím mohla žít běžný život...Nevzdávám to ještě, cvičím, ale zlepší se to a má smysl vůbec takhle bojovat? Hm, těžko říct, neurochirurg i neurolog mi na to řekli, že si tím akorát ze strachu z operace posouvám její termín. Takže tak. Zoufalá to situace a ještě zoufalejší to řešit už v takhle mladém věku. Hodně sil přeji, pa.

Ahoj...
Marto, mě dr řekla...Víš co, myslím si právě, že jak si ulevujeme od té bolesti, tak nás bolí ty kyčle. Já teda ani nevím o tom, že bych si nějak ulevovala, ale asi teda jo, to tělo to dělá jaksi přirozeně v reakci na tu bolest. Taky mám bederní pás. Zkoušela jsem chodit bez něj, no a vůbec, nedalo se to, měla jsem větší bolesti. Taky jsem zvědavá, jak to budeme dělat v létě. Navíc člověk pak vypadá jako exot (to je ale teda v tuto chvíli pro nás opravdu ten nejmenší problém). Teď ho schovám ještě pod bundou, ale v létě? (nosím ho na oblečení). Rehabilitace jsem odřekla potom, co mi ortoped řekl, že ty pomohou jen na ploténky, což je funkční problém, který se dá vycvičit, je to jen o lenosti ploténkářů na sobě pracovat a cvičit. My spondylolistézáci máme už mechanický problém - posun obratlů, na který standardní rehabilitace nikdy nemůže zabrat. To je jakoby ses snažila rozhýbávat zlomenou nohu... Takže jedině cvičit ta dechová cvičení a na posílení HSS, ať se to stabilizuje a zpevní, nic víc se dělat nedá. I tak ti to pomůže (pokud vůbec pomůže) jen dočasně, operace nás prostě nemine. Ach jo, to jsou tedy optimistické vyhlídky, když jsme v podstatě ještě hodně mladé, co? :-(

Ahoj...
Marto, mě dr řekla něco podobnýho...mám posun 12 mm a téměř úplně utlačený ty nervový kanály a v předklonu ten obratel sjede o dalších 5 mm..dr řekla, že se diví, že ještě zvládnu "normálně" chodit...
Pro mě je nejhorší sedět a stát na místě...ono když máš malý dítě, tak nejde nechodit na procházky, ale snažím se chodit místy, kde jsou lavičky, naštěstí jich mám ve městě hodně...jinak bych to neušla...a s kočárem se jde jinak, můžu se o něj opírat a trochu si ulevit :)
Je to na prd....každý večer se bojím, že se ráno nepostavím, to se stalo kamarádce a to má "jenom" posun plotýnky o 5mm...
Když jsem byla na tom obstřiku pod CT, tak tam se mnou byla paní a ta mi nechtěla věřit, co mám za nález...ona měla plotýnknu o 6mm a měla už částečnou ztrátu citlivosti na noze...
S tou citlivostí, se mi to stalo jednou na nějakou dobu, ale nevím, jestli to mohlo být tím, že jsem byla ten den i na obstřiku (normálním) nebo tím, jak jsem déle stála při vaření...ale bylo to sakra nepříjemný...najednou mi začala tuhnout půlka zadku a stehno a zachvíli, bych se do toho stehna klidně mohla říznout a nic jsem necílila...
Rehabilitace mi to akorád víc rozbouřily, pak jsem si dala chvíli pauzu od cvičení a bylo to zase lepší, ted už zase pomalu začínám..
Myslím, že tě nikdo kamenovat nebude :D každýmu pomáhá něco jinýho...mě na rehabilitaci sestra tak trošku vynadala, za to jak stojím (ulevuju si), ale co mám dělat, když to jinak nejde...
Dostala jsem od dr bederní pás, tak se s ním snažím chodit, i když ted jak jsou tepla, je to na prd, je v něm hrozný teplo :)

Jeste...Marto...psala jsi, ze...Jinak,Míšo,myslím si,že pokud hodně chodíš,jak píšeš,tak to tě teprve musí extrémně brnět nohy. Nevím,možná je to blbost,ale na sobě jsem vypozorovala,že pokud víc chodím a víc se hýbu,tak se mi zhorší nohy. Neříkám,že nechodit vůbec,to určitě ne,ale prostě to nepřehánět a naopak provádět alespoň ta dechová cvičení,ať se posílí to hluboké svalstvo kolem trupu a až bude posíleno,tak pak pomalu chodit víc a víc. Protože ty otřesy od země,jak chodíš,pak při chabém svalstvu dělají tu bolest větší. Možná je moje teorie kravina,tak ne abyste mě za ní ukamenovali :-) ,ale mám to na sobě vypozorováno,tak nevím. Samozřejmě se cvičením začít taky pozvolna. Já jsem na to najela fest a pak jsem se bolestí od nohou málem..však víš co. Ale když cvičím,tak i chůzi mám míň bolestivou. Prostě to musíš zkusit sama na sobě.

Jeste...Marto...psala jsi, ze...Míšo,tohle mi řekl neurochirurg a taky neurolog. Tím,že mám ten posun už hodně velký,15mm,tak by se mi mohlo v těhotenství stát,že mi to pod váhou toho těhotenského břicha sjede ještě víc a to už by byl velký průser. Já to mám ještě specifické v tom,že mně sjely v podstatě dva obratle nad tou křížovou kostí. Není už mezi nimi ploténka,takže si prostě jen tak na sobě leží. Lékaři na mě koukají jako na ukaz,že jsem došla až tak pozdě a že jsem s tím dokázala normálně fungovat. Cítila jsem sice,že mě trochu bolí záda,ale blbec jsem si myslela,že to je sedavým zaměstnáním. A pak najednou z ničeho nic jsem dopadla s krutou bolestí. Je možné,že to za poslední dobu ještě víc sjelo a proto se to takhle projevilo až teď. Já nevím a to ti nikdo neřekne. Čekám,co bude dál. Jestli ale nebudu moct fungovat nějak normálně a chodit do práce (jsem teď na nemocenské),tak holt operace...a tou se to může zlepšit,ale v některých případech i zhoršit. Ale jak jinak to řešit,když by mi nezabralo ani to cvičení?...No,takže jdu teď zase raději cvičit a budu doufat,že se to nakonec nějak ještě umoudří,alespoň tak,abych vydržela v práci. Co mi zbývá...

Jeste...Marto...psala jsi, ze dr nedoporucuji tehotenstvi bez operace... moje zada pred tehotenstvim nikdo neresil, udelali rtg, tam se ukazal posun, ale pry to nic neni..to ze me brni nohy a nepostavim se na patu neresili :( prisla jsem si jak sinulant, kterymu se libi na nechopence...k neurolozce jsem se dostala az tehotna a jako s tehotnou se mnou uz nedeli vubec nic...pry musite vydrzet az po sestinedeli :( pak se to teprve nekam hnulo...ale tehotensvi bylo hruza...hlavne konec, kdy je brisko velky a zadum neslo ulevit

Marto..kycle me taky boli... :( s bolesti jsem se naucila fungovat tak nejak normalne, me hodne vadi to brneni, to je sileny...dneska jsme zase vyrazili do obchodaku, bylo v planu tam jit pesky, mame to asi 40 min klidnou chuzi, od baraku....a dopadlo to tak, ze jsme jeli busem tam i zpatky..vetsinou se snazim jit jednu cestu a druhou jedu...bez kocaru nemuzu chodit vubec..kocar jsou moje hole...budu muset malou odstavit od kojeni a zacit brat leky co mi dr napsala, treba to pomuze....ale je mi ji hrozne lito...ona je na kojeni zavislacka :)

Ivano...moc děkuju :) na...Ahoj,Míšo a Ivano. Ivano,Tobě děkuji moc za odpověd. Míšo,v podstatě jsme na tom podobně,nejen věkem,problémy-brnění nohou,ale i v tom,že se pořádně nepostavíme na paty. Mám to taky tak. Na špičky úplně v pohodě,na paty hodně špatně a pokud ano,tak fakt max ty 2sec.,pokud se teda zadaří...Bolest ze zad se dá zčásti vycvičit hlavně dechovým cvičením,ale bolest v nohou???...přijde mi,že to nejde,a to cvičím už měsíc a poctivě. Asi je to už dáno tím velkým posunem,se kterým se už nedá hnout, a utlakem nervů. Nevzdávám to,cvičím dál, někdy je to lepší,někdy horší,ale na normální život to zatím není. Navíc mě tak nějak divně začaly bolet kyčle. Máte s tím zkušenosti? Jak si pomoct,aby nebolely???...

Ivano...moc děkuju :) na špičky se postavím v pohodě...na paty ne :( (max. 2 vteřiny) ach jo..počkám, jak se to bude vyvýjet...

Ahoj,děkuji Ti za odpověď...Ahoj Marto,

tu praktickou stránku po operaci s Tebou řeší už jen sestry a rehabilitační /edukační/ pracovníci. Já jsem se na to ptala z toho důvodu, že po operaci se nemůžeš předklánět, zaklánět, ani rotovat s páteří a abys to zvládla sama, potřebovala bys ruce jako opice. Bylo mi odpovězeno - s úsměvem - to nějak zvládnete, po stolici můžete do sprchy a umýt se. Nešlo to, dozadu si - při všech těch omezeních - nedosáhneš. Nejhorší to bylo poprvé!!! Pak si zvykneš, musíš to brát tak, že to je vyjímečná situace a jinak to nejde. Použivali jsme dětské vlhčené ubrousky a hned do vany. Nástavec na WC mi napsal po propuštění z nemocnice /druhý den/ praktický lékař. Pomoc jsem potřebovala podle situace, hodně si kolem sebe zvládneš sama. V noci jsem spala a močení jsem bez problémů zvládla sama. Ty první dny se pohybuješ tak trochu jako robot.
Co se týče berlí, tak ty jsem odložila den před operací a pak jsem si je vezla domů coby spoluzavazadlo :-) Po operaci Tě nutí berle nepoužívat!Mé hodinové procházky jsou každý den a vcelku. Chodím hodně do polí /bydlíme na okraji města/ a tam se na chvíli zastavím, pokrčím nohy v kolenou a pomalu jde dále. Za pár dní dostanu trekingové hole, tak se už těším. A chodím sama s mobilem ...... kdyby něco.
Ještě se vrátím k té pomoci druhé osoby. Ono to tak v nemoci je - jednou pomůžeš ty mně, podruhé já tobě...... platí bez rozdílu věku.Ivana

Ahoj všichni...ahoj Míšo,
jsi opravdu v nezáviděníhodné situaci. Po první konzultaci v roce 2000, jsme s neurochirurgem "uzavřeli dohodu", že každý den ráno se postavím na špičky, na paty /určitě znáš od neurologa/ a pokud bych se pár vteřin neudržela, nebo pokud by mi začala odcházet samovolně moč nebo stolice, že okažitě se dostavím s CT na CD do fakultky k operaci. Míšo, moc Ti držím pěsti,ať vše dobře dopadne, jak v rodině, tak s Tebou a zase bude dobře!!! Zázraky se občas dějí, tak to aspoň vidím já. Ivana

Ahoj všichni :)
Ivano...vím, že bych to asi neměla odkládat, ale jinak to nejde, budu věřit, že to ještě chvíli zvládnu, tak jak to je....zatím, to zkusím odložit o 6 měs...jsme na to s manželem prostě ted sami...ano, mám kamarádky, ale chodí do práce, mají malé děti..přece po nich nemůžu chtít, aby tu se mnou byli a hlídali naší malou....ono, když by se nedej bože pak stalo něco a operace by byla neodkladná, tak by se nedalo nic dělat...
Je super, že Ti operace pomohla, moc ti to přeju :)

ahoj Marto,
děkuji Ti za...Ahoj,děkuji Ti za odpověď a je fakt super vědět,že operace opravdu pomohla,byť vím,že výsledky mohou být u každého jiné. Trošku si mě vyděsila s tím utíráním zadnice-to ti řekl lékař,že to nemůžeš sama,anebo ses jen bála? Měla jsi nástavec na wc? Ještě bych se ráda zeptala,jestli tu pomoc druhých v prvních sedmi týdnech jsi potřebovala celých 24h??? A při jídle sis odkládala berle? Ještě bych mě zajímalo,jak jsi psala,že už ujdeš až hodinu a půl - to myslíš vkuse anebo dohromady za celý den s pauzami? A sama? ...Stydím se upřímně pokládat ti tolik otázek,ale tak nějak si to musím sama pro sebe dokázat představit,než do té operace půjdu,a připravit na to psychicky i své blízké,resp. mamku,protože pro ní to bude stejně stresové jako pro mě,ne-li stresovější... Jinak jsi moc odvážná!!! A moc ti přeji,že se ti ta operace povedla. Je radost to slyšet nebo teda spíš číst.

Ahoj,Ivano a všichni. Už...ahoj Marto,
děkuji Ti za přání,jsem ráda, že vám "čekatelkám na operaci" můžu být užitečná radou nebo svými zkušenostmi, které jsem taktéž "sháněla", kde se dalo.
Po operaci jsem se zvládla sama najíst, první den vleže, pak ve stoje formou bufetu. Sprchu jsem zvládla druhý den rovněž sama, jen s oblečením pyžama mi pomáhal zdravotní bratr. Po návratu domů jsem dokázala uvařit jednoduché jídlo, za asistence manžela /podej, vyndej, oloupej, zvedni/. Abnormálně působila zemská přitažlivost :-( a naučila jsem se mluvit sprostě!!!
Aktivní pomoc jsem potřebovala zhruba 7 týdnů. Dnes mám 9 týdnů po operaci, jím u zvýšeného pultíku, protože mi to takto vyhovuje. Zadek jsem si sama nevytřela 5 týdnů. Po těch 5 týdnech - to byla kontrola u neurochirurga - jsem si více troufla, ovšem stále do vany a z vany lezu z opatrnosti s korzetem, ve vaně mám protisluzovou podložku a přidržuji se čeho se dá, hlavu si myji ve stoje. Oblékám a vyslékám se nejvíce vleže - kalhotky, ponožky, bylo nám řečeno už v nemocnici, že v kyčlích se můžeme pohybovat jak chceme, jen záda musí být stále rovná. Dneska se obleču naprosto sama. Na obouvání mám vysokou lžíci. Závislost na pomoci druhé osoby určitě souvisí i s věkem, já se musím už více kontrolovat a hlídat. Začátkem měsíce jsem vysadila NOVALGIN od bolesti, který jsem si dovezla z nemocnice a začala se mi točit hlava, při každém sebemenším pohybu, při změně polohy ze stoje vleže jsem myslela, že se musím pozvracet. Budu to hlásit neuroložce, ke které jdu až koncem května, fyzioterapeut mi řekl, že to bude tím, že jsem užívala dlouho opiát a silné léky, že se tělo s tím takto vyrovnává, tak uvidíme. Snad jsem Ti odpověděla na všechny dotazy. Jo, a kdysi kdosi řekl, že není hloupých otázek, pouze odpověď může být hloupá, snažila jsem se, aby tomu tak nebylo :-) Ivana

Ivčo...já bych na tu...ahoj Míšo, naprosto Ti rozumím, jak jsou malé děti, tak naše zdraví jde stranou. Ty jsi na tom hůř, než jsem byla já, asi bys operaci neměla odkládat. Po návratu z nemocnice manžel čerpal starou dovolenou, pak dostal 9 kalendářních dnů ošetřovného a pak přijela mamka. Nesedneš si, ale můžeš si čupnout /já neudělám dřep kvůli kolenům/, taky si můžeš kleknout, jen záda musí být v rovině. Znepokojuje mě to "brnění", nechci Tě strašit, ale měla bych obavu z ochrnutí nervu. Ivana

ahoj Míšo,
při čtení...Ahoj,Ivano a všichni. Už jsem sem psala dříve. Je mi 32let,zatím jsem bez dětí a bez operace i budu,protože mi lékaři nedoporučují těhotenství,dokud se nenechám zoperovat. Mám spondylolistezu 2.stupně,posun o 15mm na urovni l5 s1. Ráda bych se tě zeptala,jak moc,jak dlouho a při jakých činnostech si po operaci potrebovala pomoc druhého,např. v koupelně,na wc,při oblékání,jídle apod. Jde mi o tu praktickou stránku po operaci...resp. musel ti být někdo "k ruce" v prvních týdnech po operaci a jak dlouho a při čem,nebo byly nějaké činnosti,které si zvládla sama? Zní to jako hloupá otázka,vím,ale jde mi o to,zda a nakolik člověk po operaci potřebuje pomoc druhého,resp. zda potřebuje celodenní pomoc určitou dobu a téměř na všechno,atd. Pokud bych šla do operace,musela bych totiž požádat mamku a domluvit se s ní předem. Jinak moc děkujeme,že se s námi máš vůli podělit o své zkušenosti. A přeji brzké uzdravení.

Ivčo...já bych na tu operaci, snad už i ráda šla, sice se hrozně bojím, ale už to nedávám, na bolest si člověk snad i zvykne, ale na co si nezvyknu, je to hnusný brnění nohou, dokud to byla jedna, tak se to dalo, ale ted už jsou to obě a stojí to za prd...jenže letos jít nemůžu :( Manžel je super, pomáhá jak může, ale chodí do práce (nemohl by být tak dlouho doma, když bych šla na operaci)...naši bydlí v jiným městě a ted s nima nemůžu vůbec počítat, tatka (53) měl minulý měsíc velikou CMP a zatím jenom leží, tak toho má mamina ted hodně...když se to, tak pořádně....operaci budu muset odložit...no, sama víš, jaký to je s malýma dětma, taky jsi se operaci vyhýbala....za 2 roky, by malá mola snad do školky a šlo by to všechno nějak skloubit...
Fotbal s klukama určitě hrát budete, moc Ti fandím!

Ahoj..
Ivano, jsem hrozně...ahoj Míšo,
při čtení Tvých řádků, i předchozích, mi naskakovala husí kůže - Tvůj věk, malinké dítě a problémy s páteří. Moc Ti fandím a věřím, že operace dobře dopadne a Ty se budeš cítít jako "na novém světě". Posledního 3/4 roku jsem strávila hodně času v nemocnici i s "děvčaty" Tvého věku, které již byly po operaci. Problémů se zády se operací úplně nezbavíš, vyřeší se určitý problém, ale určitě to stojí za to!! Jsi mladá, takže i hojení bude lepší a rychlejší. A pokud máš partnera, rodiče, přátele - tak to zvládneš úplně hravě :-)). Hlavně tomu musíš věřit a pozitivně myslet. Já jsem si jako cíl dala svoje vnoučky - kluky /4,5 a 3 roky/budeme hrát fotbal, jezdit na kole, chodit po horách.
Dneska jsem byla na 4. rehabilitaci a ptala jsem se na to, jak dlouho bude rehabilitace probíhat a kdy můžu počítat s návratem do práce. Fyzioterapeut mi řekl, že s ohledem na to, že mám sedavé zaměstnání, že bych ji neměla uspěchat a jít do práce, až se budu cítit dobře a těch 8 hodin "usedím". Odhadl to na půl roku. Tak se nechám překvapit. Dá se to, dá za pomoci psychické podpory okolí, za fyzické podpory střídavě manžela a maminky - co si spadne z rukou, to je ztracené, ale to ti časem ani nepřijde :-))) a týden za týdnem děláš sice malé, ale pokroky!!! Ivana