VRBA - aneb, kdo mě vadí na Doktorce.cz

jj, krysař to vystihl celkově:))
Nejde to jednoduše a jde to! Teď na kámoše seru, ať se z toho líže sám, jsem zvědavá, kolik těch kecalů pro něj udělá alespoň část z toho, co já:)) Ve finále - každej svýho štěstí strůjce!
Víš, znám názory lidí, kteří tvrdí, že se má každej starat sám o sebe a udělal by nejlíp, asi je to pravda, kdyby každej dělal to co má, má to jednodušší nejen v práci, ale i v životě, přesto já budu vždy patřit mezi samaritány, možná tím dokazuju sama sobě, že sem na tom pořád skvěle, že jsem vlastně max. šťastná, silná a že díky bohu za každé nové ráno:))
Můj mladej tj. kapitola sama o sobě, s nikým se nebaví osobně, ani o sobě, k nikomu nic necítí, nedluží ani neočekává, prostě není na lidi, nevěří jim a zastává názor, že si má každý hledět svého, je na tom citově líp, ale kdyby neměl nás, je v životě úplně sám a to odrazuje mě, asi dle psychologické nauky, sama se sebou dlouho nevydržím, proto potřebuju k ňaplněnému životu lidi:)) A hodný, chytrý, s dobrým srdcem mám nejraději:))

Tak to je opravdu smutné. Bohužel vše co děláš dobrého pro druhé se dost často otočí proti tobě. Víš, teď se mi vybavil velmi příhodný úryvek z muzikálu "Krysař": Děláš co umíš a stejně pak čumíš. Tak zavři oči a nech to bejt.
Jenže když ono to tak jednoduše nejde nechat být pocity ať si dělaj co chtějí a nad všedchno se povznést. Ten tvůj je zřejmě na tom pocitově z nás nejlíp ( i když je to možná tím, že je mužskej). Myslím to, že se nenechá citově vydírat.

Sun: víš, ta diskuze by se tak nějak dotýkala i mě a já to řešit nechci! Beru to opravdu tak, že každej jsme ňákej, a pokud můj partner naplňuje moje hlavní priority, tak držím hubu, vnitřní touhy a potřeby si naplňuju něčím jiným a s někým jiným, ovšem ne nevěrou, sex nám klape na 100%...myslím to vnitřní štěstí a naplnění:))

Za jakou hrubku, Ty trubko?!

V tu dobu bych se za něj bila - pardon za hrubku:))

Spíš jsi se v sobě naučila potlačit svý potřeby a touhy, nejspíš manželstvím a pak příchodem syna, páč ti záleží více na druhých než na sobě samotný. Jsi až moc obětavá, a to už škodí zdravému já, páč "zdravé já"znamená i milovat sám sebe, aniž by to mělo co dělat se sobeckostí! Taky se ráda rozdávám, ovšem nesmí to narušovat to "moje", tzn. vocamcaď pocamcaď. Hlavně už jsem se několikrát spálila, takže se pořád a pořád ponaučuji a začínám i dospívat do stadia, že každej za to nestojí, př. s mladým jsem se jednu dobu dost hádala, páč jsem až neúměrně pomáhala kámošovi v depresi, v tu dobu bych se za něj byla, páč mi přišel opuštěnej, zklamanej, nešťastnej a bez šťávy. Ten můj na to není, říká tomu citové vydírání, páč se dokáže emočně přenést přes pocity druhých, což já neumím, hodně a často se převtěluju, abych lépe toho druhého pochopila, ale jak to dopadlo

Andy : mrkni na příspěvek: nedokážu být s manželem ale nechci se rozvést

S tím právě budu muset zabojovat. Hlavně s tím sebevědomím. možná je vše taky tím, že neustále v sobě pitvám pocity druhých ( abych náhodou někomu neublížila)a neumím říct tak prrr,tady už jde o mne a můj zájem, toto a toto chci a tak to bude.
Neumím se vykašlat na to , co si o mne řeknou druzí. Já bych ani podnikat snad nemohla, mě by každý ošidil. I když se asi člověk velmi brzy vyškolí. Je to paradox, když jsem byla malá tak jsem si v podstatě "vydupala" co chci a teď?
Katastrofa.

Jo, a k doktorovi musí mít člověk úctu a důvěru a sama musíš vědět, ke kterému lékaři tyto city chováš! Já osobně pouze k jednomu, se kterým ovšem není problém, dělá pro mě i nemožné a za to si ho vážím, ostatní jsou pro mě obyčejní lidé s obyčejnými starostmi, kteří i svoji práci berou jako obyčejnou a kolikrát jsou tak obyčejní, že se od svých pacientů očekávají obyčejný dotaz na tabletku:))

Nevím, jestli to mám v povaze, nebo mě život naučil, že když něco chceš, musíš si o to v prvé řadě umět říct! Naučila jsem se být diplomat a mluvit s lidmi slušně a věcně a pokud mám argumenty k tomu, proč by tak mělo být, tak prostě chci, aby tomu tak bylo! Kdybych neměla hubu, kterou mám, tak dnes nepodnikám, nejsem matka a asi bych byla úplně jiná, páč i v práci jsem vyhrála pozici, že když se má jednat se zákazníkem, tak jednám já:) Pramení to z lásky k lidem, umění s nimi jednat, chtíči a přesvědčení a na sebedůveře, pokud ti něco schází, není problém se to doučit a kdyby šlo o život tvého syna, určitě se taky projevíš jako divoká šelma:)
Sun: Neexistuje člověk ten, kterej se zalíbí lidem všem, to jest zásada č. 1, tudíž nejde o to zalíbit se, nýbrž umět se prosadit a docílit toho, čeho chceš! Samozřejmě důstojně a slušně:) A to, že si neumíš říct o prášek na bolest je k zamyšlení, jak chceš zvládnou rozhovor s manželem, když neumíš nahlas sdělit to, co chceš a naopak nechceš?

Tak to jsi bezva, že jsi pro malou dokázala "vydupat" tu narkozu. Nevím jestli bych se takto zachovala. Jsem dost velkej srabík, hlavně před doktorama, kdy si myslím , že musím držet hubu a krok. Vždyť já jsem si nedokázala říct v květnu v nemocnici ani o prášek proti bolesti ( spařila jsem si nohy 2 litry vřelé vody. Můj mě odvezl na pohotovost - 1 máj, byl lásky čas. Tam mě nechali půl hodiny ležet s ledem na nohách , napsali recept a běžte do lékárny. Já jsem se zmohla akorát na to, že jsem se zeptala jestli něco nemají u sebe. Že je to hrůza. Odpověď: Ne. Tak jsem trpěla a tiše nadávala. Šílené. Ale prostě neumím se ozvat. Víš kdysi jsem dostala jako malá holka na táboře diplom za : snahu zalíbit se. Což mě asi vystihuje ze všeho nejvíc. Dobře to tenkrát vystihli. S
nikým se nehádat, aby proti mě nikdo nikdy nic neměl ap. To je možná ten problém.
Takže si super, že si umíš něco prosadit.
Doufám, že už malá na všechno to zlé zapoměla a je v pohodě.

- Jen semodlím, aby nebyl vášnivej na
hádky.

Sun: taky jsem v nemocnici prořvala víc jak 3 hodiny! A taky jsem hulákala, když mi řekli, že ji nedaj narkózu, ale jen lokálku, to byl vylágoš, hned jsem jim to vysvětlila, až jsem měla strach, aby se ji na tom sále nepomstili:)) Ale všechno dobře dopadlo a opět se potvrdilo staré známé pravidlo, že všechno zlé, je k něčemu dobré:))
Takže o víkendu výlet s obědem a sexík? Hmm, to by se líbilo i mýmu mladýmu:))
Líbí se mi, že myslíš pozitivně, jednou jsi dole, jednou nahoře, tak to prostě je a nám nezbývá, než se přizpůsobit:)) Jestli to u vás funguje jako u nás, tak budete mít pekelně vášnivej víkend, jenom to nedkládej!

Andy: tak to má malá dost horký chvíle za sebou. Smekám před Vámi klobouk.
S tím sexem je to teď nalevačku. Kdyby se divil, že není na nic chuť. jakmile se to vyřeší, věřím, že bude vyřešena i tato otázka. A s tím fyzickým násilím to nebude tak horké - já jsem prakticky bez síly. I když mi pomáhá guarana, stačí to tak na to , abych přežila další den. Ale vše se v radost obrátí.

Sun: nevím, zda-li je astmatička, ještě ji neudělali testy, ale já jsem astmatička a její otec má atopický exém a to prý znamená, že malá bude z 95% alergik. Do jejích 5 let jsem si myslela, že bude po mně prudůšková, ale po operaci, vymlátili ji dutiny a vyoperovali všechny mandle je max. v klidu a zdravá, až teď po 2 let, je nachcípaná, takže podle mě to nebude tak horký:))
Je 100%, že si potřebujete vyčistit hlavu, ale taky si udělat chvilku pro sebe, jak to děláte v tomto období se sexem?
Chlapi jsou jak malí, bohužel, já jim říkám přerostlý děti, páč všechno mužské pokolení, které se kolem mě hemží, potřebují péči a přístup jako moje dcera, po dobrým, okolo horké kaše a nejlépe psychologickou obklikou, aby nepoznali náš pravý záměr:))
Výlet s obědem by se líbil i mně, takže jdi to doho! Na prdel mu nedávej, buď to půjde po dobrým, nebo to prostě nepůjde, ale k alternativě po zlém, se neschyluj, v ní moc nevěřím!

Vypadá to, že budud muset něco vymyslet. Nejschůdnější by byl výlet s obědem. Uvidíme. možná si jen potřebujem všichni vyčistit hlavu. I když jsi to vystihla správně, musím s manželem opravdu čím dál častěji mluvit a chovat se k němu jako k malému děcku. Akorát maloši, když se zaseknou tak nad tím mávneš rukou, v horším případě následuje lepanec na zadek.Ale co s chlapem?
Jo jen abych nezapoměla:Andy malá je astmatička?

Nejsi psychopat, jenom trošku tápeš a já se ti nedivím, ale na druhou stranu, kdo by netápal, když žiješ mezi 2. póly, které se navzájem nepřitahují...budeš muset zvážit, co a kdo je pro tebe důležitější v novém, dospělém životě, kdo tě má opravdu rád, bude tvé rozhodnutí respektovat nikoli kritizovat!

Sun:jsi jako já, záleží ti víc na synovi než na tobě, ale i tak se jedná o vás všechny. Barák můžeš přepsat na syna, aby měl manža klid, že vás rodiče o nic neokradli a syn bude spokojen kdekoliv jinde, hlavně když bude doma klid, o tom ti můžu vyprávět! Děti snesou všechno, jenom ne neustálí křik a nepohodu! Než začneš myslet na stěhování je nutné zakousnout se do toho kyselého jablíčka a zjistit jeho pravou chuť, třeba pod slupkou bude o něco sladší! Prostě se všichni nacházíte v trochu vyhrocené situaci, proto si myslím, že je třeba zmírnit napětí, a proto si myslím, že ta večeře už je sakra na místě! Sun, neodkládej to, a udělej to, neházej flintu do žita, určitě tím manžela překvapíš a pokud ho to trápí alespoň z části jako tebe, bude rád, žes jako moudřejší ustoupila a zakopala válečnou sekeru a určitě tvé pozvání přijme! Nezvyšuj hlas, jen mu hned v začátku večeře řekni, že chceš mluvit a po něm, aby tě poslouchal a nechal domluvit, že chceš vést konverzaci, jak se vymanit z této prekérní situace, prostě, jako s děckem:))
Zvládneš to! Držím palce a dej vědět! Hlavně buď nad věcí a nenech za sebe mluvit emoce, uvažuj racionálně a neber ohledy pořád jen na rodiče, dej mu najevo, že mu rozumíš, přesto si přeješ, aby chápal i on tebe a tak..Drž se!

Jo, Andy, Když tak čtu co tu píši, mám pocit, že jsem celkem zmatená, tak zralá akorát na psychiatriii!!! Ani se manželovi nedivím.

Bohužel do toho kyselého jablíčka zn. rozhovor budu muset kousnout i když se mi moc nechce. Jenže přes to všechno mám pocit, že už nám nic jiného nezbývá jen to co jsi napsala : buď se odstěhovat s tím ,že to odnese psychicky kluk ( i když děcka se z toho rychle vylížou), ale budu muset počítat s výčitkami a částečným stresem anebo zůstanu sama - což opět znamená zátěž pro kluka je na manželovi celkem citově závislý (i když v poslední době už ani tak ne - cítí manželovo chování- že to není úplně v pohodě). Nevím: co by bylo pro malýho menší zátěž: stěhování nebo zůstat v prostředí, které zná,kde má kolem sebe spoustu lidí,kteří ho mají rádi ap. Vím, že při přestěhování si také zvykne na vše. Jen mám pocit , že tady bude mít vždy daleko větší zázemí a klid. Tak nevím . mám pocit, že už se opakuji, takže se moc omlouvám.

anebo

Sun: toť otázka pro tebe!
Proto je nutná komunikace a zase komunikace, bez ní prostě nic nevyřešíte, třeba jen oba bloudíte ve snůžkách nedorozumění a nepochopení a tím, že nebudete mluvit nic nespravíte, takže koukej sebrat odvahu a pozvi ho na tu véču, nebo procházku, cokoliv, co máte rádi oba, pozvi ho jasně, stručně, výstižně a třeba nápaditě, vyrob pozvánku, obrázkovou sms či e-mail, nápady už jsem posílala:) Prostě cokoliv, kde se ti bude muset jasně vyjádřit, zda pozvání přijímá či ti na to s..e! Ale budeš vědět, zda-li chcete oba něco změnit nebo prostě jen jestli jsi obětí zapšklého, nešikovného, uřvaného chlapa! Musíš vědět, jetli i on chce nějakou změnu a má chuť a vůli něco změnit k lepšímu, páč chyba je vždy na obou stranách a vždy se obě strany musí zúčastnit jejího řešení, pokud ne, je to indicie k tomu, že už někdo rezignoval a je mu úplně jedno, jak to s vámi dopadne!
Sun, jestli ti není jedno, v čem žijete, udělej první krok, alespoň pro čisté svědomí, že jsi udělala max., kdyby došlo na ostřejší kritiku!