VRBA - aneb, kdo mě vadí na Doktorce.cz

Ahoj Andy,je pěkné od tebe že na mne myslíš:-)))))Měla jsem toho moc,uzávěrky.....atd.Střeva se zklidnily,ale ty bobky lezou pořád nějak tvrdě:-))))furt mě pálí,štípe,svědí konečník:-((((asi s tím se budu muset zžít!
Jojo,holky jsou to kolikrát problémy:-)
Tak já kuknu zítra kdy tu budete obě:-)

Škola v poho, abecedu zná celou a počítat už taky umí, takže o nic nového nepřišla:) Moc ji tam nebaví sedět, prý je to dlouhý, ale je dobrá, myslela jsem, že s tím bude mít větší problémy, páč ona dlouho na jednom místě neposedí a vidíš, jakej škola budí respekt:))
Co chytáš od mámy? Takže připouštíš, že jsi pod vlivem matky a rodičů? Že si brečela se ti nedivím, je hrozný stát mezi 2. stranami, který máš stejně ráda! To bude tím, páč ta bezmocnost musí být šílená! A s manželem jste o tom tedy ještě nemluvili? Hlavně se sun nestreseuj, nasekáš ještě víc chyb, hoď to za hlavu, umíš to? Alespoň než dáš do kupy věci v práci...
Co Guaranka? Zobeš? pořád dobrý? Je znát, že ji bereš? Já jsem pořád max. spokojená!
Taky by mě zajímalo, co je s Mony, už jsem ji neviděla ani nepamatuju, doufám, že nemá nějaké vážnější potíže a že se brzy ozve!

Zdravím Andy, vidím, že jsme sedli za PC ve stejný čas. Gratuluji malé. Už je z ní velká holka. Náš malej měl letos taky 7 - v červnu.Náhoda co?Jak zvládáte školu? U nás to jde celkem v klidu - měla jsem z té 1 třídy strach , ale není to tak hrozné. Akorát se jim teď střídají učitelky takže v tom mají trochu zmatek.
U nás je to zatím nijaké. Manžel měl v sobotu světlou chvilku tak mi pomohl posbírat ořechy (samozřejmě jsem si to chytla od naší mamy, že nechce, aby tam něco dělal- neodpovídala jsem. Není na to co říct¨) Akorát jsem se z toho asi tak trochu sesypala, protože jsem pro nic za nic probrečela a následně prospala skoro celý pátek a sobotu. Magořím.Navíc jsem si ve čtvrtek nadělala trochu zmatky v práci, které se budou muset nějak vyřešit - celkem o nic nejde , ale je bohužel konec měsíce, inventura - takže vznikl problém. Měla jsem nad čím přemýšlet.
Zajímalo by mě co je s Mony- jaksi se nám neozývá a Eli také ne.

Zdravím všechny:))
Ahoj sun: tak už zase sedím za stolem a makám, práce se mi tu nakupilo, že nevím, kde začít:( Malá je dnes už ve škole a slaví narozky. Dnes je to přesně 7 let, co jsem ji vytlačila na porodní koze:)) Ještě není zcela fit, rýmu má už 3 týden, ale musí do školy, takže doufám, že už to jen odezní a bude klid:) A co u vás Suníku? Co manža? Pořád stejný?
Co Monýsek a její žaludeční potíže?
Co Eli? Už je vydovolenovaná?

Andy tak to je mi malé vážně líto.I když děcka se otřepou a je to. Ale hnisavá angína to už je na pováženou. S tou energií to máš pravdu - člověk padá takříkajích na ústa a dětičky vesele řádí dál , jako kdyby se nechumelilo.
Jinak to stojí u nás stále za větší nic. S mojím mluvíme jen to nejnutnější - ani není velice čas - přijdu s malým o půl paté domů , naučit se, zapískat na píšťalku a je večer. Jak se toto vyřeší to nevím. Zatím provokuje svým celoodpoledním ležením a nicneděláním Tak se snažím si toho nevšímat.I když žít vedle chlapa , který ti s ničím nepomůže , nebo ne nepomůže - co se týče domácnosti tak to celkem ano , ale chlapské práce se nechytne - je unavený a nezajímá ho to. Takže nevím, jestli si dovedeš představit co to zanmená menší zahrada u baráku, ale chce to teď na podzim zrýt. Tak to holt zbývá na mě a na mojí mamě.Píšu celkem zmateně , ale asi taková je teď situace u nás. Jen ať vy jste zdraví a malá ať už se toho ztřepe. Měj se

Ahoj Sun: takže zabejčenej, zapšklej chlap. Už ho to vážně pohltilo, nevěří, že bys ho brala vážně před vašima, myslí si, že upřednostňuješ rodiče, nedostatek sebevědomí, nejlepší obrana je útok! Máš to holka těžký, páč když už nechce mluvit, těžko se něčeho doberete:( A jak to řešíš? Nemluvíš? Vůbec se ti nedivím, že už si i tuto představu připouštíš! Nastiň ji taky jemu, jak se on na to bude tvářit, páč nic není horšího, než domácí nepokoj:(( Držím ti palečky, ať tu krizi nějak přestojíš, já jsem pořád doma s holkou, nic ji není, energie má za dva, ale rýma už se změnila na hnisavou, takže antibiotikujem do nosu:((
Zdravím všechny:))

Hojky:)))
Andy: jen doufám, že se malá z toho brzo vylížení. Je to nahouby, jak jsou maloši nemocní.
K tomu víkendu jen jedno slovo: katastrofa.
Výlet nebyl přijat s tím, že mám jet sama s našema.Jinak stejný scénář: vyčítání, nadávání, hučení. Pokud měl světlou chvilku a snažila jsem se s ním domluvit , stejně si za chvíli začal vést to svoje. Kdyby aspoň rozumně argumentoval, ale tohle.Uvidíme, jak to dopadne, ale nevidím to moc růžově.Věříš, že už si na představu, že zůstanu sama i pomalu zvykám. Než toto poslouchat raději asi vše skončit. Pořád si říkám, že se třeba časem uklidní, ale čekat, ( i kdyby jsme se odstěhovali) že zas začne "magořit" znovu - nevím.......

Čuste ženský:))
Ahoj Monýsku, tak se tak nedři a dej si občas pauzu! Já si ji dám ještě tento týden, dcerka ještě není zcela fit:(
Mony, tak jak to vypadá s těma žaludečníma potížema???
Sun: Jaký byl víkend???

Ahoj Eli,Andy,Sun a ostatní......jsem v práci a plně vytížená,a teď když je klid tak tu nejste vy.....tak přeji hezký víkend,já ho strávím v práci:-(

Sun:)) To by byl převrat! Noví vyvolení:))
Taky pěknej víkend a víš jak, neoddaluj neoddálitelné!
Drž se a v pondělí si povíme!
Co se týče mé terapie, byla max. účinná, opravdu očistec!

Andy. No tak to by byl mazec - zřejmě by nestačil Václavák a někdo by si mohl myslet , že je další převrat. Docela fajn představa: kolika chlapům najednou by se mohlo říct: "Vy máte teda sebevědomí"
Měj se krásně:))))))

Andy: k té povídce: věříš , že to není tak úplně špatný nápad- udělat si takovou čistku v duši. A ještě lepší představa, jak to ostatní čtou a jak se u toho tváří. Budu o tom přemýšlet. Kdyby náhodou už dál nestíhala: přeji ti pěkný víkend a v pondělí nashle

Jo, blbý nápad, víš kolik chlapů si o sobě myslí, že jsou pořádní? A co s těma, co mají až přehnaně velké sebevědomí? Abych z toho neměla ještě více komplikací:))
Věřím na osud, co se má stát, ať se stane, a pokud je mi nějaký princ souzený, tak dřív nebo později se naše cesty sejdou:))

Ale nezamotala. Člověk si to domyslí. A snílek taky nejsi. Přece není možný , aby na celým širým světě nebyl pořádný mužský. Jen možná chodí jinou cestou. Kdyby se to tak dalo vyhlásit rozhlasem: "Hledá se pořádný mužský". Ale kdoví co by z toho vzešlo. Blbý nápad.

Sun: tu povídku nikde nenajdeš, existuje jen jedna a tu mám já, ještě ji nikdy nikdo nečetl, zvolila jsem to jako možný druh terapie, i když postupem času a událostí začínám myslet na to, že bych ji měla před smrtí účinkujících dát každému po jednom přečíst!
Jmenuje se "kdo jsem a co tu dělám?" Popsala jsem své pocity a všechny lidi, kteří se mi něco dali a vzali, upřímně, bez obalu...Díky tomu jsem pochopila, že si mám vážit i všeho zlého, co mě potkalo, páč i to jsou vlivy, které ze mě udělaly to, co jsem dnes!
Myslím, že není pro zveřejnění, je to hodně osobní a je v ní moje duše:))

Než kdyby se na mě povrchně usmíval každý!
Jsem se do toho nějak zamotala:))
Tak to bude ze stejného těsta, můj mladej by taky pro nikoho raději nehnul ani prstem a za to ho svým způsobem nesnáším a když se hádáme, tak mu vpálím, že je to tím, že je sobec, i když on proto má jiné vysvětlení, myslím si svý:) Furt lepší, než ti, co byli před ním, ale stejně ve skrytu duše pořád doufám, že se pro mě objeví ten pravý se vším všudy, jsem totiž optimistický snílek:))

Andy: Tak to jsem velmi zvědavá na tvou povídku. Kde ji lze najít? Byla by škoda ji neuveřejnit( to by jsi , ale musela sama, třeba by to pomohlo více lidem)

Neděkuj, vnímám to jako svůj úděl:))
Žít a nechat žít, být vděčná za to, co mám a toužit po tom, co nemám, touha je zázrak, kámo, zázrak...
Kde můžu, pomůžu, vím, že tyhle zpovídací terapie jsou lepší než antidepresiva:))
Škoda, že tu nebyl internet, když jsem tápala a hledala smysl života já:))
Proto jsem o sobě napsala povídku, která mi pomohla pochopit, odpustit a žít podle svého, bez regulí a přetvářek. Nemusím se zalíbit všem, ale chci být hrdá sama na sebe, za to, že jsem zásadová, upřímná a nápomocná, jsem u některých lidí váženou osobou a to mě těší víc, než kdyby se na měl povrchně usmíval každý!

Andy: ten můj chlap je na tom citově asi stejně jak tvůj: taky nemusí moc lidi a navíc pomoct druhýmu je pro něj někdy velký problém a když tak, tak s velkým hlasitým projevem. Já mám spíš opačnou povahu a toto chování mě dost štve. Jenže ho nezměním a ani se s tím nedokážu smířit. Je to se mnou opravdu dílo.

Andy :Já jsem se do toho tak trochu zapojila, i když svých problémů mám víc jak dost. Ale je pravda, že něco podobného jsem řešila v sobě skoro od svatby. Jenže holt s tím jaký je ten druhý až tak moc nenaděláš a buď se s tím smíříš a řešíš svůj vnitřní život jinak ( já jsem se začala učit anglicky, je pravda, že mě zaměstnává teď i malej, a máme jiné problémy) anebo je lepší se asi rozejít. Kdoví. je pravda, že pro každého je ten jeho problém ten největší na světě - viz. mé zpovídání. Andy : dík, že jsi.