Milenec a manžel

Olino, ale nelze se...Anit: jasně že pokaždé se nikdo nerozvádí, jen asi po víceletém manželství, kdy máš pocit, že ten druhý tě nějak bere jako samozřejmost, tak je příjemné, že ti někdo říká něco pěkného - i kdyby to bylo jen za účelem , aby tě dostal do postele.
Myslím, že dokonce to může mít i blahodárny vliv na manželství - protože žena je pak klidnější, vlídnější...celkově.
Taky si myslím, že děvka je zbytečně silné slovo

milenec na sex, který doma...Olino, ale nelze se rozvádět pokaždé, když člověk potká někoho, s kým to jde.
:-)
Pro otazníky - jasně, že má Tina v mnohém pravdu, jen ty děvky mě nějak rozhodily.

milenec pro pobavení, ...milenec na sex, který doma není takový jako kdysi - nebo možná nikdy.
A odpovědnost - to možná mají ti, kteří se nedokážou rozhoupat.

Tino, kolik je ti let?
To...Anit, Tina má kus pravdy s tím neklapáním.
Ty ale taky s tím, že můžeme potkávat takové, se kterými by to šlo a potom je to o odpovědnosti.

milenec pro pobavení, ...Tino, kolik je ti let?
To přece vůbec není rozhodující, to, co píšeš.
Ale je to o pevné vůli, protože člověk, ať žena nebo muž, potkává během života spoustu lidí, a u některých mu chemie řekne, že jsou to vhodní partneři. A pak je na něm, jestli to sám sobě povolí a zamiluje se, nebo má ovládání tak vymakané, že to zvládne.
Těch druhých je hrozně málo.

milenec pro pobavení, manžel jistota-nevím, tohle uskupení asi ne. Není to fér...vůči manželovi. jsem přesvědčená, že žena, která je normální, zahne, když něco doma chybí nebo neklape. Pokud to doma klape a ona má ráda svého muže a on ji, vidím v takové ženě děvku, která si neváží skutečných hodnot. A jendou na to dojede, až její muž si najde lepší...

osobně si myslím, že...Tomu snad ani sám nevěříš. Svěřit se manželovi, že mám milence, to je jako bych rovnou žádala o rozvod. Myslím, že takové svěření vyvolává u protistrany, to ať se jedná o muže nebo ženu dost bolestivou reakci. Vlastně si bude každý takový postižený připadat okradený. Vzájemný vztah manželů je taky dost o vlastnictví toho druhého. Málokdo je tak štědrý, že nabídne svého souputníka dobrovolně k použití druhým, snad Eskymáci, pokud jsou pravda ty pověsti o nich. Nakonec většinu z nás by asi tyto vztahy tak nepřitahovaly, kdyby ztratily tu chuť zakázaného ovoce.

osobně si myslím, že sexmá být něco, co se dělá naplno,, a pokud tio doma nefunguje, tak je někde chyba. Nadruhou stranu je ale nefer když se to dělá za zády potají a tím se vlastně podvádí. Manželství je o veliké toleranci a pokud to má vydržet celej život, měli by si oba partneři navzájem věřit a o všem si říct. mít milenku nebo milence je fajn ale osobně si myslím, že by o tom měli partneři věděšt,, třeby by se pak děli i divočejší věci:-))))

Myslela jssem tou poslední...Marcelo, skoro nevím jak reagovat na to co popisuješ. Chci jenom říci, že u mne určitě nejde o vypočítavost. Nakonec, vyjma toho, že mi můj milenec zasvětil, jako kolega do chodu oddělení, na které jsem nastoupila, tak od něho žádné jiné bonusy nemám a ani je nežádám. Jediné co od něj chci, je to, aby ke mně byl takový, jako dosud je a to myslím je oboustranné. Je pravdou, že asi trocha vděku z mé strany v tom hraje roli, ale to bylo spíše v úplném začátku, nyní to cítím již trochu jinak. Prostě, kdybych ho nyní ztratila, tak mi bude chybět a myslím, že i já jemu. Je to ale úplně jiné než to co cítím k manželovi. To je úplně jiný vztah, který se opírá úplně o jiné hodnoty. Milence mám pro pobavení, neřeším s ním žádné závažnosti, pouze si od něho nechám poradit, když si s něčím nevím rady. On je o dost starší, tak má i na rady patent. Rozhodně si ve svém věku nemyslím, že bych měla pocit ujíždějícího vlaku, nebo že bych se chtěla manželovi nějak mstít, to určitě ne. Prostě nyní činím něco, na co jsem se dříve dívala úplně jinak. Píšeš, zda by mi vadilo zjištění, že mi manžel zahýbá. Ano asi by mi to vadilo, ale dnes bych se na to dívala poněkud jinak než dříve.

Myslela jssem tou poslední větou, že věřím, že se to možná neprovalí a nebo za dlouho, ale nevěřím, že ti jednou život neukáže, jaké to je, když ti partner zahýbá.

Já si vůbec nemyslím, že...Katko, milence jsme měla, máme nebo budem mít mnohá vdaná. Když žena po citové stránce nedostává doma podstatné, hledá to jinde. To se možná dá i pochopit. Z jiných pohnutek to bývá vypočítavost, nuda, potřeba pomsty nebo si zvednout sebevědomí, syndrom ujíždějící vlaku atd. U tebe to vyznívá jako bys za jisté výhody v práci se chtěla z vděku revanšovat tělem. Na druhou stranu je ti s milencem dobře, i když se nezdá, že bys ho milovala. Taky lze vyčíst mezi řádky, že víš, že by ti mohl být užitečný v práci. Doma asi od muže dostáváš lásku a mně tvůj příběh připadá jak přes kopírák co do příběhu mé sestry, která si svého času taky začala s kolegou a tahala ho domů, což je špatně. Prvně byla euforie, hrozně vzrušená vyprávěla, jaký to je super, když do ní v manželské posteli v deset dopoledne stříká milenec a večer v deset manžel. Dnes je to jinak. Takového manžela jako byl můj dnes už bývalý švagr a toho tvého lituju. On je, jak píšeš v práci a ty se za jeho zády válíš, když maká, v jeho posteli s jiným. Jak by ti bylo, kdyby to bylo naopak a ty byla v práci a tvůj muž ojížděl v tvé posteli mladou hezkou kočku ? Blbý, co ? Moje sestra mně neměla ráda, že jsem jí domlouvala, ale byla tehdy dost mladé třicetileté trdlo. Dnes je jí 47. Manžel se s ní rozvedl a má novou rodinu, milenec žije ve Švédsku několik let a ségra lítá v problémech s alkoholem. Prostě tady boží mmlýny mlely...já mám u sebe jejího dnes dospívajícího syna. Přeji ti, aby se ti nic takového nestalo a aby ti to nebylo nikdy vráceno. Tomu prvnímu i věřím, tomu druhému ne.

to by mně nevzrušilo,...Já si vůbec nemyslím, že si manžela nevážím. Nakonec mám s ním dvě děti a až na občasné malé mráčky docela fajn vztah. Svého milence mám spíše z vděku k němu, tím nechci říci, že by mi s ním nebylo i dobře. Proč z vděku, když jsem se po pětileté pauze po mateřské vracela do zaměstnání, tak jsem nastupovala úplně někde jinde, nežli jsem před tím skončila. Tam se mi ujal jeden kolega a trpělivě mě zapracovával a pomáhal s agendou, které jsem v té době moc nerozuměla. O tom, že je o dost starší jsem již dříve psala. On mi dokonce začal říkat dcerko a já na oplátku jemu taťko. Je pravdou, že se o mne začal snažit již od mého nástupu tam, ale já to tenkrát vůbec tak nevnímala. Dodnes mi to žertem vyčítá. To, že s ním scházím u sebe doma, má docela pragmatický důvod. Nemáme za prvé kde být spolu a za druhé jak jsem psala, preferuji přitom pohodlí v zázemí, které důvěrně znám. To, že by mne mohl manžel překvapit, vcelku vylučuji, neboť v době, kdy jsem s milencem, tak on pracuje, a že by si odskočil domů, je dost nepravděpodobné. To, že to na mne působí i vzrušivě nakonec je dobré i pro manžela, i když on to pochopitelně neví. Sama na sobě totiž poznávám, že jsem alespoň, co se týká milování s ním, více snaživější. Nakonec to on i přímo oceňuje. U mne je to možná i trochu z pocitu viny a taky tím, že se snažím vnášet do toho i to co mne milenec přiučil.

Manželé si koupili novou skříň a chtěli si ji dát do ložnice. Tak ji přidělali ke zdi. No, jenže za chvíli jela kolem baráku tramvaj a jak projela, tak se uvolnil nějakej šroub a skříň spadla. Tak ji zase přidělali, zase projela tramvaj a tak furt dokola. Druhej den odpoledne, když byl manžel v práci, rozhodla se manželka, že ho překvapí, když už ta skříň bude držet. A tak si pozvala souseda na pomoc. Měli následující plán:soused zaleze do skříně a bude dávat pozor, kterej šroub se začne povolovatnejdřív, a že to pak na tom místě přidělají pevněji. Tak soused zalezl doskříně a čekal. Manželka zatím šla do kuchyně a udělala oběma kávu.Jenže v tom se vrátil manžel z práce. Koukne do předsíně - cizí boty,cizí pánskej vohoz. Nakoukne do kuchyně, na stole dvě kávy. Běží do ložnice, otevře skříň a z ní na něj čumí soused. Tak tam chvíli na sebe čuměj a ten soused pak povídá: -Hele, radši mi hned dvě tři vraž, protože když ti řeknu, že tady čekám na tramvaj, tak mi asi neuvěříš.-

I když jsem v paralelním...to by mně nevzrušilo, naopak, měla bych s tím velký problém. Moc si asi manžela nevážíš, ale to je logické, proč bys jinak měla milence ...

Renato, víš, ono je to...máš pravdu Mílo. Někdy prostě jsou případy, kdy to doma nefunguje i přes snahu ženy. Nač pak strádat citově, že ? Pro mně vrcholem citového života je kvalitní a hezký partnerský vztah doma s manželem či manželkou. Na druhou stranu, kolik párů má tohle štěstí třeba po čtvrt století vztahu ? Velmi málo. Proto vznikají bokovky. Z mého pohledu jsou to pouze náhražky. Ovšem i ty jsou někdy nesmírně důležité, když prostě doma je totální citové vyhoření. Pak nastoupí bokovka, kdy máme aspoň hezké chvíle pro dobití baterek a jako předpoklad zvládat pracovní stereotyp i stereotyp vyčpělého vztahu.
Manželský vztah je potřeba pěstovat jako kytku, ale mnohdy to vzdáváme a jsme na to i příliš unaveni. Každopádně si myslím, že je potřeba vždy hodně zodpovědně zvážit, co nám za to stojí a co ne a dbát, abychom neublížili víc, než je nutné a taky mít na paměti, že kdykoliv se nám může stát, že na základě vyzrazení vztahu bokem zinkasujem od partnera tu samou facku. Na to, že se nám naše konání vrátí je potřeba být připraven. V životě to tak chodí. A být připraveni to i unést se všemi důsledky, protože nikdo nemůže právem žádat, aby ten druhý byl čestnější a morálně čistší a aby odpustil.

I když jsem v paralelním...tak to bych zase nemohla...domácí prostředí je tabu...naštěstí přítel má svůj byt k dispozici (nikdo tam nebydlí, ale postel tam je).
Bydlím v malém městě, všichni se znají, určitě by si časem někdo mohl všimnout, že k nám někdo chodí...a navíc...manžel může přijít domů - to už by pak mohlo být jak ve špatném filmu (milenec ve skříni nebo na balkoně :-)

Pouze malou otázku. Když se...I když jsem v paralelním vztahu poměrně nováček, tak také preferuji pouze jednoho dobrého. Rozhodně bych asi nešla do nahodilých vztahů. Trvá mi dost dlouho, než vůbec k něčemu takovému svolím a tam rozhodně nahodilosti nepatří, i když nic proti gustu. Pouze popisuji sama sebe. Také mi dlouho trvalo, než jsem vybrala místo kde k tomu má dojít. Nakonec jsem si svého milence přivedla do manželské postele. Možná jsem divná, ale mám ráda při tom své pohodlí a to myslím nikde jinde než doma nenajdu. Je také vzrušivé být s milencem na místě, kde jsem poté s manželem.

ještě bych dodala...kdybys...A o tom to vlastně všechno je. Jinak já taky preferuji jednoho dobrého, v kvantitě to není ono.

ještě bych dodala...kdybys mi to někdo řekl před pár roky, tak ho pošlu do háje se slovy, že tohle se nedělá.

a ještě bych dodala, že...Renato, víš, ono je to těžké..mluvíš, mluvíš,,,on tě neposlouchá,,,on taky mluví a má pocit, že já neposlouchám,,,tak si najde někoho, kdo poslouchá,,,a,,,já pak taky...a ...asi jsem spokojenější..
Jestli on (manžel) pořád má tu, co poslouchala, to nevím. Jsme na sebe navzájem hodní, fungujeme jako dvojka.
Ale on svoje city zapomněl už víc jak jednou za dobu našeho manželství, tak nevím, proč bych já měla být citově uvázaná jen na něho. Takhle si aspoň trochu mohu dokázat, že jsem dobrá i pro jiného - a to je velmi příjemné...a to nemluvím už ani o tom , že sex s druhým je ..nedá se to popsat :-)