Zacina mne mrzet, ze jsem byla na potratu ...

Pro 3 tečky: Navozuješ tady naprosto extrémní, téměř nereálnou situaci, která se prostě v 99 % případů nekoná. Pokud se to stane nějaké "štrnáctce" nebo "patnáctce", tak je to také vizitka a zodpovědnost rodičů, asi někde ve výchově udělali chybu a to dost zásadní.

Ještě jednou, jsem ten chlap, co s Katkou souhlasil: 1)Připomínám, že počet potratů u nás každým rokem klesá(!), takže si nevymýšlej te, někteří, přesný opak2)Moralisti neberte všechno jednou barvou a jediným způsobem řešení. Rád bych vás slyšel, kdyby se to stalo nějaké patnáctce, nebo dokonce čtrnástce a stejně starému klukovi. /Nebylo by to nic tak výjimečné/. Dejme tomu, že by to byla vaše dcera (syn), vy jste rozvedená s dalšími 1-2 dětmi, z toho jedno vážněji nemocné, někde ve 2+1, který má být privatizován, "tatínek" má nastoupit na 2 roky do basy např.za drogy a podobné problémy k tomu, co život běžně přináší. Co pak?

To jn: vždyť si v jednotlivých příspěvcích odporuješ. Nejprve píšeš, jak za potraty může nedostatek morálky a spirituality a v zápětí píšeš, že by bylo lepší, kdyby Tě matka neměla. Denisa má pravdu, ale to je zase o pokrytectví řady věřících, ale to by bylo na úplně jinou diskuzi.

S tim nedostatkem vzdelani jsem myslela to myslela takhle: nedostatek informaci o tom co nasleduje po potratu, fyzicky psychicky, dlouhodobe nasledky, neplodnost (v dnesni dobe uz asi ani ne). Nemyslela jsem tim ze jen nevzdelani lide se hrnou na potraty. Deniso, lip bych to sama nenapsala. I ja jsem byla nechtena, a zrovna dneska jsem si rikala to samy, kdyby me moje mama radsi nikdy nemela.

Katko, vykašli se tady na ty všechny moralisty a nedej se pranýřovat od někoho, kdo o tom ví prd. Já jsem se narodila, byť mě nikdo nechtěl, prostě jen proto, že jsem z věřící rodiny. A cítím to celý život, že mě nikdo nechtěl. Opravdu je někdy lepší se nenarodit. Jaké má dětství dítě samo s mladou, opuštěnou, vystresovanou matkou a co si odnáší do dalšího života? Stále více mám pocit, že zkažené dětství se táhne do dospělosti. Takže pokud jsi byla v situaci jakou popisuješ, udělala jsi jenom dobře. Kde jsi udělala dle mého chybu je, že jsi zůstala s tím samým partnerem. Pokud by tě ujistil, že je dostatečně silný se o tebe a o dítě postrat, ale...., tak by to asi svědčilo o tom, že je to hodný člověk, jen ve stejné situaci jako ty. Kdežto on se zachoval jako hajzl. Poohlídni se kolem, nejsi tak stará, máš čas si najít jiného, máš 10 let na to se léčit a to mimčo chtít. Odpověz si upřímně na otázku, zda tvůj potrat také partnera trápí jako tebe a zda by teď už opravdu dítě chtěl a dokázal se o něj postarat?

No že by vzdělání s tímto nějak souviselo, to ani náhodou. To je oblíbené téma, že nevzdělaní lidé jsou ti nejhorší, jenže co se děje uvnitř některých "akademických" rodin, to je děs. Problém pisatelky je, že žije v nějakém nezdravém prostředí. V době, kdy měla před sebou asi jedno z nejtěžších rozhodnutí, tak se její nejbližší okolí zachovalo jako hajzli. O matce ani nemluvím, protože dítě po dvacítce není tragedie, a přítel taky nebude morálně žádný skvost, protože on u toho zplození nebyl? To se nenašel jediný soudný člověk, který by ji varoval, jak je rizikový potrat u ženy, která ještě nerodila? Ona má trauma, výčitky, ale všichni ostatní jsou v pohodě - rodinka přítele hajzlíka se těší na jiné miminko a je možné, že pokud nebude mít děti, tak padne rada, ať se na ni vykašle. Neumím to pochopit a je mi jí líto. Mohu držet jenom palce, ať to dobře dopadne.

Katko,člověk musí být na dítě připravený, moc ho chtít a pak mu dá vše, co dítě potřebuje. Určitě byste to nějak zvládli, ale to neznamená, že teď je všemu konec. Mně taky doktoři řekli, že nikdy nebudu mít děti a patřím k těm nejšťastnějším matkám, co tato země nosí. Věř si. Když jsi tak citlivá, určitě budeš jednou dobrá máma. Držím ti palce.

Nikdo nema pravo soudit nekoho, kdo se tady dobrovolne sveril a prisel si pro radu a jeste k tomu se citi zle. Za druhe, taky jsem byla na potratu, mlada a hloupa, a ted prozivam doslova muka, zejmena od te doby co se mi narodilo dite. Nikdo me z toho uz nedostane, a tak s tim musim zit az do smrti, podle me to je dostatecny trest. Na druhou stranu, pokud moje dcera prijde s tim ze je tehotna, tak ji obejmu a pomuzu ji s cimkoliv ale na potrat ji NIKDY neposlu, protoze vim jak toho bude litovat, az dozraje. Koho chcete soudit? Podle me za to muze nedostatek moralky a ucty (u vetsiny z nas, ne u vsech samozrejme), nedostatek vzdelani a podcenovani spirituality v nasi spolecnosti.

Pravo soudit.... Pravo rict svuj nazor. Kdyz je divenka "zrala" na sex, tak musi take vedet, ze z toho muze mimo nemoci take otehotnet. A v dnesni dobe je tu cela rada moznosti, jak se pred otehotnenim chranit. A slova jako "Ja beru prasky, ale i presto jsem tehotna...atd", bla, bla, bla. Je to jednoduche. Pokud bere prasky, proste zapomnela, nebo se na to vykaslala a pod. A pak chodi holcicky na potraty jako na vytrhnuti zubu??? Da se vsak dite srovnavat se zubem? Takove holky odsoudim, a rad!!!!

Jsem chlap a také se přidávám na stranu Katky a Smutné. Co tě, Simono (a jiné) opravňuje někoho soudit. Jenom se podívejte kolem sebe, kolik takových "hrdinek" máte v okolí a co připravily těm dětem za podmínky. Ať to bylo proto či proto, vy ji právo soudit nemáte! Přeji Katce hodně štěstí a trpělivosti, určitě se ti to podaří.

milá zusko,kdyby jsi v životě zažila to co já nikdy bys neuvažovala o slově jako je primitivní musíte si uvědomit ,že tomu děvčeti bylo 19let a každej někdy udělá chybu odsoudit někoho je strašně jednoduché.I já nesnášim potraty a ona nese svou vinu velice tvrdě a dnes by tak jistě nejednala zajímalo by mě kolik ti je let!!!!!!!!! Kdybych jí tenkrát znala a mohla jí poradit jistě by jsem jí potrat nedoporučila. Ja s životem dítěte jako s darem zachazím a co je mi to platný když přez veškerou lásku mám jen jedno ditě a ve 30 letech vybrané břich coi teď mi ty chytrá napíšeš!!!!!!!!!kolik dětí máš ty že tu rozdáváš rozumy a jak jsou zajištěné do života a jestlipak tě podpoprujou rodiče?????

Musim se Simony trochu zastat. I ja jsem proti potratum, kdyz to neni ze zdrav. duvodu. Dite, je dar a jako s darem se s nim ma i zachazet.

Simona to mozna napsala trochu tvrde, ale ty "smutna", jsi ponekud primitivni. Pry, "dite vzniklo, protoze mela sex". Mam sex denne, a nevsimla jsem si, ze bych bydlela v porodnici.

Jinak to dítě vzniklo protože měla plodné období a měla sex!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Chytrá Simono

Simono jsi hloupá husa víš prdlačku asi o životě. Na tyto slova bych měla nárok spíš já a né ty !!!!!!!Kačko ber to jak to je nic se nedá vrátit a akorát si přivoláš deprese vím o čem mluvím. Já ti radím jdi na gyn a vyřeš proč nemaš menstr. A pak to zkoušej a zkoušej a zkoušej a pak kdyš do 35 let nic vyzkoušej umělé oplodnění,nebo adopci. Každej jsme jinak vyzrálej ve dvaceti a já vím,že mít dítě není levná záležitost taky jsem jí přivedla do ničeho,ale nakonec jsme to s manž. zvládli. Vzpamatuj se vzpřim hlavu a začni to řešit.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

milá kačenko je mi líto tvé situace i já v 19 letech stála před rozhodnutím škola nebo dítě nakonec vyhrálo dítě a já jsem dnes ráda školu jsem si dodělala po mateřské dnes je mi 30 let a mám jen to jedno dítě říkám jí malý zázrak jelikož jsem nyní prodělala díky nemoci odnětí dělohy i vaječníků. Ale ty neztrácej hlavu může to být opravdu je psych. blok a ty budeš těhotná vím jak ti je při pohledu na dětské oblečení i ja 6 let chtěla druhé dítě a teď mě složí i pohled na kočáre. Teď něco pozitivního moje švagrová stejně jako ty byla v mládí na potratu a to z důvodu,že si našla žen. partnera nakonec je s partnerem dodnes dlouho nemohla mít děti a když se s tim smířila tak otěhotněla je jí dnes 37 let a má krásného dvouletého syna. Nic si nevičítej jestli máš mít dítě tak ho budeš mít a to je jistá věc a jinak je tu možnost adopce čeká se dlouho,ale třeba v té době otěhotníš nebo dostaneš miminko které tě bude potřebovat jako každé jiné dítě i já uvažuji o adopci a zřejme zažádám miluji děti a budu milovat jakékoli.Jinak druhá švagrová taky myslela,že druhé dítě mít nebude letos oslavila 40 a má 4letou dcerku tak hlavu vzhůru snadf to přijde.

Zabilas dite. Vzniklo, protoze chtelo zit. A ty??? Nemohlo se nijak branit. Reknu ti jen jedno. Nikdy se te viny nezbavis. Musis se s ni naucit zit. Pripada ti svagrova naivni? Mozna. Ale vazi si zivota a nese za nej plnou odpovednost, zatimco ty jsi pred ni utekla.

Ahoj Katko.Nepises,proc nemuzes mit dite.Nepises,proc jsi pred rokem ztratila menzes.Vis,ja mela podobny problem a dnes mam dve dcery.Vsechno je na tobe.Nepripoustej si nic,co se stalo.Rekni si,ze to uz resit nebudes,protoze to je o nicem.Res to,co je ted.Promluv si o tom se svym zenskym doktorem a urcite najdete reseni.V tvem veku jeste neni urcite nic ztraceno.Hlavne tomu nepropadej.

Ahoj, už delší dobu mne trápí jedna věc-když mi bylo 22, tak jsem otěhotněla. Se svym přítelem jsme tehdy spolu chodili něco přes dva roky. Neměli jsme kam jít, já byla ve škole, on se taky chystal na studia a tak jsme usoudili, že bude asi jediným řešením potrat:-(.Navíc moje těhotenství nebylo nikde přijato kladně a to mne možná poznamenalo až doteď.Reakce mojí matky byla příšerná, počínaje slovy, že si zpackám život, že mne doma s mým přítelem nechce atd...Přítelovi rodiče neříkali nic, ale bylo mi jasné, že tam asi taky nemáme otevřené dveře.Samotný přítel taky nadšený nebyl.Na rozhodnutí jsem měla 3 dny a tak jsem do toho šla.To se psal rok 1998. O rok později jsem otěhotněla znova. Situace se opakovala.Tentokrát za to mohla vynechana pilulka.Nevěděla jsem, co máme dělat,opět do mne doma hučeli, že mám na to čas a kdesi cosi, už jsem měla přitom 23 let!Chodili jsme oba do školy a navíc jsem krvácela. Nakonec jsem potratila asi 2 dny na to, co jsem to zjistila. Tím stresem. Od té doby mám v sobě zakořeněný pocit, že těhotenství je něco špatného, něco co nemá přijít. Když mi nějaká kamarádka zavolá a řekne mi, že je těhotná, tak moje obvyklá reakce je: "Proboha, no to je hrůza, co budeš dělat atd.."Žádné: Jé to je skvělé! Gratuluju...Ubíhaly roky a já si nikdy nepřipouštěla nějaké výčitky svědomí z toho, co jsem udělala.Navíc můj nynější zdravotní stav je takový, že mi nedovoluje mít dítě. Před rokem jsem ztratila menzes úplně a mám vysoký TK, doktorka mi řekla už před 4 lety, že bych se měla vyvarovat otěhotnění. Až letos to na mne přišlo, resp. někde v hloubi duše to číhalo a tedka se to dostalo ven. Pořád jsem s tím samým přítelem. On má mladšího bratra, který se oženil a jeho mladá manželka čeká dítě.Oni žijí u jeho rodičů. U rodičů mého přítele a jeho bratra.Ta manželka má 20. O dva roky míň, než jsem měla já, když jsem poprvé řešila otázku potratu. A všechno se točí kolem ní. Ona je těhotná tak má na všechno nárok. Přestala jsem tam chodit na pravidelné návštěvy, neboť mne to drásá. Už jen to, jak mi pořád ukazuje výbavičku a řeší se mnou kdejakou blbost.A přitom je tak blbě naivní. Přijde mi líto, že když ona otěhotněla, tak se k ní nikdo zády nestavěl, ale ke mně ano. A to není jenom její těhotenství, které by mne zranovalo, za těch 7 let, je mi 29, už skoro všechny kamarádky mají dítě, nebo jsou v očekávání. A já si začínám uvědomovat, že jsem možná před těmi x lety ztratila jedinou naději mít dítě.