Žena s varlaty

Martino, z toho si nic nedělej. Přírodě se to někdy zkrátka nepovede. Buď ráda, že vzhledově vypadáš jako žena včetně pohlavních orgánů. Já vím, že mám vzdáleného bratrance, který je pravý hermafrodit, a má to v životě mnohem těžší. Ale je to rodinné tabu, nikdo o tom nechce moc mluvit. A co se týče dětí, tak si uvědom, že kolem sebe máš tisíce dalších žen, které také nemohou otěhotnět, přestože mají všechny potřebné orgány. Máš jenom psychický blok. Buď ráda, že jsi jinak zdravá :-))

Jedno trauma mě provází celý život. Je mi 28 let, pracuji v jedné pražské advokátní kanceláři, jsem vyšší postavy, prý celkem pohledná. Narodila jsem se však vlastně jako kluk ! Přišlo se však na to až v mých 10 letech při podezření na kýlu. Byla jsem na operaci a tam zjistili, že to není kýla, ale varlátko (!) zadržené v pravém třísle ! Druhé malé varle mi našli v levém stydkém pysku (!). Následně mi zjistili, že jsem holka jen "na pohled", že uvnitř nemám žádné ženské orgány a pochva končí slepě. Rodiče z toho byli zoufalí, pamatuji se, jak máma tehdy v nemocnici plakala. Vzhledem k tomu, že jinak jsem byla vyvinuta jako holka, varlata mi odebrali. V pubertě jsem hodně vyrostla a získala kupodivu celkem hezké ženské tvary. Příležitostně si tak dokonce přivydělávám jako modelka. To je ta lepší stránka, horší už je to s psychikou. Uvnitř vlastně nejsem žena, nebudu moci mít děti... Možná i kvůli tomu nemám žádného "stálého" kluka, bojím se mu to totiž říct. Měla jsem i nějaké sny o holkách, ale to jsem snad už zaplašila. Najde se někdo, kdo by mi poradil v mé situci, jak se těch mučivých myšlenek zbavit ? Děkuji moc za slušné odpovědi. Martina.