Nelezl někdo z vás podstatu života

podstatou mého života je láska, uvědomění si dobra a pravdy nad náma...

Presne tak mas pravdu

Ano ty me zajimas rada si s tebou budu psat o nalezani smyslu zivota.Napis Vera Kristy.85"seznam.cz

No přeci, aby jsi nám to tu vysvětlila Ando :))

Já souhlasím s tím, že každý vidíme podstatu svého života v ničem jiném...
Já jsem pouze připsala, kde ho vidím já, nejenže ho tak vidím, ale i cítím a moje druhé já přitakává...
Vědomí a svědomí existuje, o tom nepochybuj...
záleží jestli si jejich vzájemnou návaznost vůbec uvědomujete...
S Mike ovšem nesouhlasím, všechno má smysl, který se musí hledat...pochopit a přijmout za pravdu...
Proč tu tedy píšete, když to nemá smysl???

Mike,sdílím tvůj názor,sakra Andy,uznej že to vědomí o svědomí neexistuje,jestli ti to napověděla tráva,budiž,ale s tímhle vědomím by lidi nedokázali žít,kdyby to tak fungovalo,byla bys první,o které by psal nablblý Blesk-zhulenáčeskou trávou skočila z Nuseláku,ale myšlenky máš bystré a pálí ti to,taky by mi to pálilo,ale to víš účty,nebo na poště já nikdy dělat nebudu,radši někde natáhnu kosti pod řádně silnou vrstvu zeminy.
To je smysl života-uvolnit místo budoucím.

smysl života ? Podle mě zpočívá ve zjištění že vše je naprosto nesmyslné

L: to si mysleli všichni, tak mě nechali přezkoumat různými psycholékaři...nic nenašli, o indigo dětech mě nikdy nikdo neinformoval, tak to uzavřeli jako hyperaktivitu s emoční nestabilitou...
Zbláznit snad ne, zbláznila bych se, kdybych nemohla tvořit a nic dělat:(
Jsem úplně opačná povaha než je Andrea z RP, tatík se rozhodl firmu prodat, ale já i můj bratr jsme se shodli na tom, že ji povedeme dál, páč si ceníme tátovo celoživotního úsilí a pravdou je, že to zvládl na výbornou, firma vydělává a je nesmysl ji prodat...

Ale to už skoro vypadá na nějakou patologickou nemoc, nemyslíš? Taky se z toho můžeš někdy zbláznit. Trochu mi to už přijde jako schizofrenie v lehčím stádiu :-)

Hele, aby jsi to s tou tátovou firmou neudělala jako ta Andrea v Rodinných poutech, prodala mu firmu za zády, s tím, že ona tomu víc rozumí, že je správná doba na změnu.

Hlava mi šrotuje, co si uvědomuju, tak od mala, co chápu sílu svého myšlení a jeho výplodů v podobě myšlenek...jsem prostě hloubavá, chci vědět moc věcí, proč tomu tak je, proč se to děje, jak se to děje, jak by to šlo jinak atd...myšlenky a otázky všeho druhu...filozofické rozpitvávání myšlenek mě vždycky zajímalo a bavilo a trvá to dodnes...jsem vášnivej čtenář, co žízní po informacích ohledně našeho světa, duchovna a jejich podstat...
Pracuju hodně, protože podnikám, mám v sobě moc energie, kterou už nevím, jak uplatňovat a nedokážu dělat pořád jednu a tu samou věc dokola...takže dělám i účto, mám ráda počty, manikérku a kadeřnici, kde můžu uplatnit svoji kreativitu, taky sedim u táty ve firmě a snažím se převzít jeho systém za vlastní, aby mohl odejít do předčasného důchodu, protože zdraví už není 100%...jeho systém není můj, proto si vytvářím svůj a otec se mnou často nesouhlasí, ne, pro jeho nestabilitu či nefunkčnost, ale pro tu změnu, které se starší generace tak brání...
Miluju děti, takže navštěvuju skoro denně děcák, kde se zase vyblbne moje dětská duše a kde si mysl odpočine...ale, když večer, všechno ulehne a spí a já si nemám s kým pohrávat s myšlenkama, probírat podstatu života a lidstva, zahulím si a hraju si s nima sama, napadá mě moc věcí, které hned druhý den potřebuju zkusit, vědět nebo umět a tak to chodí každý den...
potřebuju trochu zmírnit tempo, ale když ho zmírním a neodjedu někam mimo...jsem jak na trní...nemám co dělat a moje svědomí řve, páč nemůže uplatnit své vědomí...
začarovaný kruh, mě to tak asi vyhovuje, jen prostě neumím jen tak vypnout...pouze u filmu, procházky krajinou, koncertě či v lese...ale to zase ubírá na mém celkovém životním zápřahu a životním snu...

Hm, tak jsi informovaná, což je dobře. Jen tak přemýšlím, proč vlastně jsi tak vitížená, co tě k tomu vede. Je přeci spousta dalších věcí, které může člověk dělat třeba po práci a ty makáš pořád, nebo se pletu? Ale dá se uvolnit hlavu i jinak než trávou. Kdy jsi byla naposledy v kině, divadle na koncertě? Nebo jen tak na dlouhé procházce lesem a krajinou? S někým známým na sklence vína a jen tak si popovídat?
Asi to nemáš jednoduché, že ti hlava tolik šrotuje.

L: nechápu, jak můžeš soudit, jestli jsem to já, kdo určuje můj svět, nebo tráva...kouřím proto, že celý den moje hlava moc šrotuje, šrotuje vlastně pořád, dělám několik hodin denně a mám další zájmy...trávou jsem se naučila zpomalovat mé myšlenky a věnovat se jim do hloubky, to ovšem neznamená, že tráva řídí můj život...neblázni!!! Hulim samice s tabákem, samce zpracovávám tepelně:))

Jo, rozvinula, už to nejsi ty sama, je to jen tráva co určuje, co a jak máš dělat a v tom podstata není. Jsi prostě už jen otrok své drogy a neumíš jednat za všech okolností bez ní a to je tvá zkáza. Teď si myslíš, že to není pravda, ale za čas to poznáš. A také, není tráva jako tráva. Jestlipak používáš tu čistou? Samiččí, nebo sameččí?

A víš něco o těchto lidech, nebo sis dnes jen přečetla příspěvky pozorovatele???
Hlavně, že máš na podstatu života svůj názor, to je důležité vědět...
ráva mi v mém uvědoměním si dost pomohla, rozvinula moji duše do více směru, stala se rozmanitější:))

Zase ta přechytralá Andy tu bleje své cinty, z jejího zhuleného druhého já. No to je tím, že hulíš tu trávu, nejsi svobodná, jsi otrok marjánky. Ty slepice jedna. Ty jsi Ingigové dítě a to samo mluví za sebe!!!

Tak to je samozřejmě tvůj problém i volba, ten, kdo chápe, naslouchá a slazuje vědomí i svědomí, žije sám se sebou v souladu a spokojen...podstata života se pak hledá snáz a věřím i tomu, že každý z nás vidí jeho podstatu jinde:))

Pak je život ta největší debilita jež nám byla dána-manžela a děti nechci,vzdělání mě zajímalo vždy jen v určité úzké oblasti,kam už nikdy nepáchnu,prachy jsem dala Rusákům,nechci tu být,do kostela chodit nebudu,je to jen útěk a hledání něčeho neurčitého,přijdu o bydlení,popadnu bágl a potáhnu pryč,co tam hodlám hledat-já nevím-buď se adaptuju a najdu způsob jak přežít,nebo natáhnu brka,nebudu mít doklady,nevím,kde mám hledat Sergeja,naposledy jsme se potkali v bývalé Jugošce,volaj mi snědí frajeři,tenhle má zrovna prachy a pohybuje se ve výšinách,já nevím co je se mnou,nemám chuť ani na ně,tak v čem tkví podstata života?Nikdy na to nepřijdu a vůbec mě to o tomhle hovnu nebaví,ale zdravá jsem,to ano a v nejrizikovější ženské oblasti nezranitelná,to je deviza,jenže vědomí o svědomí a podstata života neexistuje a ten,kdo tvrdí,že je s ním spokojen se jen utěšuje,já nebudu spokojená už nikdy,adios.

Svým druhým já nazývám vnitřní hlas, který se mnou mluví...je to svědomí...a já jeho vědomí:))
Vždycky to se mnou myslelo dobře, vždycky se rozhodlo správně, vždycky se mi snažilo poradit, vždycky vědělo co a jak dělat či nedělat, problém byl pouze v tom, že jsem ho neposlouchala!!!
Jelikož jsem jako dítě byla vychovávana tak, jak se sluší a patří, podle konvenčních pravidel, které se předávali z generace na generaci...a které zákonitě nemůžou a neplatí na všechny jedince, mělo to dopad na mou psychickou stránku, duchovnu, byla jsem formována do něčích ideálu, tím pádem jsem psychicky strádala, žila a vyvíjela se v rozporu se svým druhým já...poznáte, že cítíte vnitřní neklid, nervozitu, napětí...
Svůj problém jsem si pomocí psycholožky uvědomila a chtěla jsem pochopit sama sebe, proč ta nespokojenost, nestabilita...pomocí knížek jsem pochopila, co je duše, ono, já i nadjá, co jsou zač naše vnitřní hlasy, jak pozitivně myslet a proč naše myšlenky utvářejí náš svět...
Od 18ti let, dělám, činím, konám i říkám to, co si myslím, to, co říká můj vnitřní hlas, páč s ním naprosto souhlasím, už mě nikdo nenutí odporovat mu a potlačovat, páč jsem duševně max. svobodný člověk, bez ohledu na to, jak to druhá strana zpracuje...tudíž si večer nemusím zatěžovat hlavu tím, že mé svědomí je potlačené, nevyslyšené a ublížené a když se snažím ulehnout ke spánku, začne na mě řvát...
Od té doby cítím v tomto směru lehkost...a taky jsem to konečně já!
Důvodů k radosti je hodně, záleží, kolik toho ke štěstí potřebujete, já, jelikož jsem díky zemřelé kamarádnce, TV nova a jiným drsným lidským příběhům pochopila, že život a zdraví mé a mých bližních je nejdůležitější a nejhodnotnějí majetek jsem prostě happy každý den, páč se těíme plnému zdraví:)) A vo tom to je...pak nemáte pochyb o tom, že na světě je přece fajn:))

Také jsem nad tím přemýšlela. Člověk získává postupně vzdělání, práci, manžela, děti, koupí si dům, ale to není všechno. Přece život je o něčem více. Ještě nevím o čem, ale možná naše podstata není v nás a je někde jinde, u druhých lidí, nebo u Boha, či jak to nazvat. Proto jsem se rozhodla chodit do kostela. Ještě tomu moc nerozumím, ale možná tam najdu odpověď.

Pravda,napsala to krásně,jenže je to pouhá fráze,která se velmi těžko,krom filmů,převádí do praxe.
Dokážeš vysvětlit,co je to to určité vědění a soulad se svým druhým já,ty seš magor,máš v sobě kdoví kolik já,ale co my s jedním já?
Nechci mít druhé já,tak s čím,kým se mám sladit?